„Plány a ambice samozřejmě mám. Chci postavit dva Peugeoty 205. V soutěžích bych rád zamířil do historiků a postavil Peugeot 1.3 Rally, do EDDA Cupu plánuji dvoulitrový speciál Peugeot 205. To jsou však plány do budoucna. Nejdříve se totiž musím dát zdravotně do pořádku. Každopádně chtěl bych se vrátit co nejdříve,“ tvrdí odhodlaně východočeský pilot.

Co se stalo?

„Jsem onkologický pacient. Ironií je, že jsem sledoval krásný seriál Smysl pro tumor a pár dní po jeho skončení mi na to přišli. Rozhodně však jsem odhodlán bojovat a nemoc porazit. A věřím, že potom se mi splní i ty výše zmiňované závodnické plány.“

Pojďme do minulosti. Můžeš vzpomenout na tvoje motoristické začátky?

„Motoristický sport sleduji od mala. Aktivně jsem se k němu dostal někdy v roce 2005, kdy jsem ušetřil nějaké peníze, postavil Peugeot 205 a začal jezdit hobbyautokros v seriálech Radeč Cup a Kosice Cup. Byl jsem vlastně u počátků těchto závodů.“

Následoval přestup do rally.

„V roce 2015 jsem koupil Peugeot 206 RC od Karla Kupce a debutoval v Hořovicích. Právě Karel mě první rallyovou sezonu provázel. Učil mě, co jsou časovky, jak se vjíždí do servisní zóny a vyjíždí z ní ven, dal mi základy rozpisu atd. Dodnes jsme velcí kamarádi. „Dvěstěšestka“ bohužel nebyla úplně spolehlivá technika a ambice jít dál a dokázat víc mě dovedly na myšlenku pořídit jiné auto a postoupit do soutěží pod Autoklubem ČR. Volba na cupového Adama padla na Kanárech, kde jsem dělal mechanika právě Karlovi Kupcovi. Jel tam závody s Peugeotem 208 R2. S kolegou Honzou Lungou coby druhým mechanikem jsme se bavili a on mě přivedl na myšlenku pořídit cupového Adama. Z Kanárů jsem už odjížděl s jasnou myšlenkou a vizí, která se mi povedla realizovat, a kýžené auto jsem koupil od Radka Hůly. Ihned poté jsem absolvoval test a vstoupil do Opel Adam Cupu, kde jsem prožil krásných šest sezon.“

Zároveň jsi začal jezdit závody do vrchu seriálu EDDA Cup.

„To bylo ještě v době startů v ČMPR. Tehdy byl nějaký závod na poslední chvíli zrušen. Já už měl naložené auto a někdo mi řekl, že se zrovna u Edy jede Benecko. Bydlím v obci Kocbeře u Dvora Králové, takže jsem to měl nějakých třicet kilometrů od baráku a tak jsem se vyrazil svézt. Zjistil jsem, že tento seriál mě baví a je na vysoké úrovni. Nabízí početnou a kvalitní konkurenci a organizace je skvělá. Při premiéře s rallyovou „dvěstěšestkou“ jsem startoval ve třídě E-2000. Ještě více jsem se však zakoukal do kategorie N-1600, která je asi nejpočetnější a nejkvalitnější. Proto jsem si jí vybral pro své kopcové závodění. Během čtrnácti dnů jsem tedy pořídil „stošestku“ a postavil jí do této kategorie. S ní jsem jel necelé dvě sezony, načež jsem od Honzy Skály pořídil Ford Focus, který s ním jezdil Zónu Střední Evropy na okruzích. Pak jsem se kvůli financím vrátil zpátky do enek a čtyři sezony jel Saxo Cup. Až do roku 2022 jsem jel souběžně soutěže a EDDA Cup.“

Co tě baví více?

„Soutěže jsou pro mě number one, moje priorita, láska a životní sen. Na druhou stranu jsou finančně a časově výrazně náročnější než kopce. Potřebuješ k sobě také početnější doprovod. Nicméně myslím, že v rally jsem se s tím pohárovým Adamem naučil, pochopil to auto a snad byl pro konkurenci zdatným soupeřem. Věřím, že vzhledem k rozpočtu jsem dosáhl asi maximum. Velkou výhodou kopců zase je, že jsem si za daleko méně peněz vystačil sám.“

Máš nějakou oblíbenou soutěž?

„Samozřejmě se mi líbí Barumka a Bohemka. Na Bohemce se nám v roce 2022 podařilo vyhrát třídu RN7, když jsme sjížděli zbytky gum, které jsme měli. Spatřit cíl Barumky pak je úspěch sám o sobě bez ohledu na výsledek. Vidět po těch třech náročných dnech cílovou rampu je naprostá euforie a pocit absolutního štěstí. Také rád vzpomínám na Vyškov, kdy jsem po devastující ráně na Kopné totálně zničil svého Adama i sebe. Vypadalo to, že do auta už nesednu, ale nedalo mi to. Auto jsem během šibeničního termínu opravil a na Vyškově zase stál na startu. To tehdy byl hodně emotivní zážitek a nejen, že jsme dojeli, ale tenkrát nepadlo ani špatné umístění. Z toho jsem měl neskutečnou radost. Dodnes hodně lidí nechápe, jak jsem to vlastně dokázal. A když se ohlédnu do minulosti, nechápu to vlastně ani já (smích).“

Máš nějakého osudového rivala?

„Vždy se našel nějaký šikovný soupeř. Toho si člověk najde pokaždé, ať už bojuje o přední příčky anebo v půli startovního pole. A to na kopcích i v soutěžích. Začnu EDDA Cupem, kde nejvíce vzpomínám asi na třídu N-1600. Ta pro mě byla prvním seznámením a velkým bojem s Tomášem Omelkou. Nedali jsme si nic zadarmo a já, jako zobák, myslím, že jsem Tomovi hodně zatápěl. Tím se ty závody stávaly velmi zábavnými. Jestli rival anebo ne, na trati bez servítek, ale dodnes jeden z mých nejlepších kamarádů. Ve skupině E-2000 jsem závodil hlavně s Michalem Slováčkem a popravdě, závodit proti někomu, kdo nemá pud sebezáchovy, to je velký oříšek. Samozejmě také Saxo Cup, to je také vyšší dívčí a tam to bylo někdy až moc vyhrocené co se týče tempa a konkurence. Mnohdy to smrdělo velkým průšvihem. Tím však ty závody byly atraktivní a proto mě ta skupina vždy lákala a láká. Také jsem tam vydržel čtyři sezony. Daniel Tomek, Honza Vaněk, Petr Vaněk, všechno to jsou kamarádi, ale hlavně kvalitní jezdci, kteří se o výsledek perou do krve.“

A rallyoví soupeři?

„V rally to byl bezesporu Honza Pilař. Tam to bylo mnohdy až osobní, ale myslím si, že ve finále jsme to taky ukočírovali a jsou z nás kamarádi. Jezdili jsme pro stejný pražský tým Ralex Sport Davida Štefana a coby týmoví parťáci jsme si tedy vážně nic nedali zadarmo. Každopádně jak říkám a stojím si zatím, jen zdravá rivalita a dobrá konkurence tě dostane k lepším výsledkům. A to se taky dělo. Mít za soupeře kvalitní jezdce jako Dominika Stříteského, Jardu Petráše a Kubu Jančíka, to byla také čest.“

Jak bys tvoji dosavadní kariéru obecně shrnul?

„Jsem obyčejný kluk z vesnice, který si plní sny. Nikdy jsem neměl sponzory ani žádného mentora, který by mi nějakým zásadním způsobem pomohl. Jsem samouk, srdcař, kterého baví auta a miluje automobilový sport ve všech formách. Plním si své sny za těžce ušetřené peníze a někdy je to vážně těžké. Závodil bych takřka pořád. To však nezávisí jen na mé chuti, ale také hlavně na financích. Teď si musím dát nucenou pauzu a je to pro mě vážně těžké období. V hlavě mi však jede jedna pozitivní myšlenka za druhou. Nejenže tu mám svoji rodinu a malou roční dcerku, pro kterou tu chci být, ale taky mám ještě hodně nesplněných motoristických přání a ty si sakra chci ještě splnit. Mám okolo sebe ty správné lidi, kteří mě podporují, a za to jim moc děkuji.“