Tou se citliví Britové nechali obzvlášť paralyzovat a jako tragikomický důkaz toho pak posloužily obrázky z jedné z mála v pozdější části roku se odehrávající rally. M-Sportem zorganizovaná Return to Rally Stages se mohla odehrát výhradně na soukromých lesních pozemcích a soutěžní vozy i tak v jejím průběhu procházely zvenčí dezinfekčním postřikem. Zřejmě si někdo poněkud špatně přeložil heslo čistota půl zdraví. Soutěžní sport na ostrovech přes toto drobné probuzení usnul hlubokým spánkem. První náznak jeho definitivního probuzení nastal dnes, když byl zveřejněn kalendář britského mistrovství pro rok 2021. Doufejme, že se nestane trhacím tak, jak to v posledních dnech ukazuje mistrovství světa. Ještě, než se na něj podíváme, ohlédněme se lehce za historií šampionátu.

Poprvé se britské mistrovství konalo v roce 1958 a z původních závodů, kde hlavní část tvořilo noční soutěžení, se teprve postupem času dostalo i do dnes hojně používaných lesních komplexů. To ostatně byla jedna z mála pozitivních zpráv letoška, když Wales prodloužil povolenku k užívání svých lesů pro účely rallysportu. Sedmdesátá léta patřila nejen v Británii Fordům Escort RS 1600 a RS 1800. Od roku 1971 do roku 1978 pilot jiných aut titul nezískal. Ze tří titulů se tehdy radoval i slavný Roger Clark a prvním mistrem Británie pocházejícím ze zahraničí se stal v roce 1974 Ir Billy Coleman. Šampionát tehdy po dopadech ropné krize startoval na Velikonoce na irských asfaltech Circuit of Ireland. Stejný úvodní podnik je naplánovaný i na nadcházející sezónu. Druhým zahraničním jezdcem triumfujícím v BRC se o dva roky později stal Ari Vatanen. Finy to do Británie vždy hodně táhlo a až k titulu se vedle Vatanena propracovali Hannu Mikkola, Pentti Airikkala, Tapio Laukkanen, Marko Ipatti a Jukka Korhonen.

Osmdesátá léta patřila napřed nástupu a následně i pádu speciálů skupiny B, zápisu jména McRae do historických tabulek šampionátu a také zavedení seznamovacích jízd. Ty se poprvé odehrály na Scottish Rally v druhé polovině dekády. Jimmy McRae získal v osmdesátých letech všech pět svých britských titulů, třikrát se radoval za volantem Opelu a dvakrát jej k titulu dovezl Ford. Rok 1986 byl vrcholem skupiny B a na ostrovech proti sobě bojovala ta největší monstra. Mark Lovell nakonec s Fordem RS200 porazil Jimmyho McRae a Davida Llewellina v Metrech 6R4, Hannu Mikkolu v Audi Sport Quattro a také Michaela Sundströma pilotujícího Peugeot 205 T16. Po pádu skupiny B se stejně jako v ostatních koutech světa bojovalo hlavně se speciály skupiny A. Na scénu vstoupilo díky britské stáji Prodrive japonské Subaru a první titul mu v sezóně 1991 vyjel Colin McRae. O dva roky později jej porazil tehdejší stájový kolega Richard Burns. Kalendář mistrovství byl tehdy seškrtán na pět podniků odehrávajících se v Anglii, Skotsku, Walesu , Severním Irsku a na ostrově Man. Konec této éry zaznamenala skvělá sezóna 1994, která byla tehdy ve velké míře pokrývána volně přístupným televizním vysíláním. Mistrem se tehdy stal Malcolm Wilson s Fordem Escort RS Cosworth. Úvodní podnik nedokončil, ale pak vyhrál všechny zbylé rally. Jeho stájový kolega Stephen Finlay vyhrál v březnu ve Walesu a stal se pak vicemistrem.

Od dalšího roku už byly „áčkové“ čtyřkolky s turbem zakázány. Soutěží se mohly účastnit bez nároku na body, mistrovství od této chvíle patřilo Formuli 2 a vozům skupiny N. Řvoucí dvoulitrové Kit Cary byly nádherné stroje, byť na šotolinových cestách působily v některých místech dosti nemotorně. Jelikož se na světové úrovni nakonec staly slepou kolejí a prim dostaly technické regule speciálů WRC, dost možná i to přilákalo na britské ostrovy tolik továrních týmů. Na konci devadesátých let, v pár opravdu hodně povedených sezónách proti sobě bojovaly stáje Vauxhall, Renault, Seat, Volkswagen Nissan nebo Hyundai. Budoucnost tato hodně drahá auta ale neměla a na konci této tolik opěvované, ale velmi krátké éry, už nestačila ani na produkční vozy. Stylově a pro F2 ostudně tehdy v roce 2000 zakončil tuto éru Marko Ipatti, když titul vybojoval za volantem produkčního Mitsubishi Lancer EVO VI. V roce 2001 se šampionát poprvé v historii neuskutečnil, když Británii postihla epidemie slintavky a kulhavky. Následovalo pár let, kdy o titul bojovali jezdci ve speciálech WRC, ale ani to se neukázalo jako nejlepší cesta. Zájemců o titul s těmito královskými vozy nebylo mnoho a jednotlivé soutěže doháněly počty startujících z okruhu mimo britský šampionát.

Po Jonnym Milnerovi a jeho slavné červené Toyotě Corolle WRC, která jej dovezla k titulu v letech 2002 a 2003, se radovali bratři Higginsové. Mark svůj celkově již třetí titul v roce 2006 získal s produkčním Subaru. Speciály WRC dostaly stopku a do popředí se na několik let znovu dostaly vozy skupiny N. Speciály Super 2000 se v Británii neprosadily a v roce 2012 začalo nové, naštěstí jen tříleté martyrium. Promotérům se zastesklo po éře Formule 2 a mistrovství vypsaly v letech 2012 až 2014 pouze pro vozy s jednou poháněnou nápravou. Vozy kategorií R3 a R2 ale nepřilákaly ani davy diváků a nakonec ani davy posádek. Kvůli finančním potížím pak byly v roce 2014 i dvě soutěže zrušeny. Následovala vynucená roční pauza a přemýšlení, co s mistrovstvím dál. Nakonec zvítězilo otevření šampionátu speciálům Super 2000, R5 a dalším, které se i v současnosti v národních šampionátech prohánějí. Elfyn Evans s Fordem Fiesta R5 opanoval znovuzrozený a i solidně obsazený ročník 2016. Letos se mohl stát šestým britským mistrem, který vyhrál i mistrovství světa, ale k tomu nakonec po chybě v Monze nedošlo. Celé této stále trvající éře dosud vládnou britské speciály z M-Sportu. Po poklesu zájmu v posledních letech to letos vypadalo na pořádnou sezónu. Matt Edwards obhajoval druhý rok po sobě titul s Fordem Fiesta Rally2 a na záda mu měl s druhou Fiestou dýchat Rhys Yates. Tom Cave chtěl v další sezóně s Hyundaiem i20 R5 prolomit smůlu a o svou slávu se chtěl přihlásit i Osian Pryce. Ten ve Walesu ještě řídil Hyundai, ale pak měl přesednout do Volkswagenu Polo GTI R5, se kterým se do hry chtěl zapojit i Meirion Evans. Čtvrtou značku Proton pak reprezentoval Oliver Mellors. Po úvodní soutěži do hry vtrhla pandemie a slibně vypadající sezóna se už nedojela. Po devatenácti letech se kvůli pandemii mistrovství znovu rušilo.

Po restartech bývá BRC vždy silnější a v to jistě doufá i hlavní manažer Iain Campbell. Minimálně kalendář se mu podařilo seskládat zajímavě. Po několika letech Britové upustili od trendu, kdy šampionát cestoval všude možně kolem Británie. Přeci jen, když se z šestidílného seriálu jedna rally odehrává v Belgii a další v Irsku, není pro domácí posádky úplně ideální. Začínat se příští rok sice bude v Irsku, ale v tom Severním. Na začátku dubna na Circuit of Ireland, který zároveň zahájí úvodní část sezóny patřící výhradně asfaltovým podnikům. Od toho si promotér slibuje snížení nákladů, kdy jednotlivé stáje nebudou muset na svých vozech neustále měnit asfaltový a šotolinový podvozek. Na konci dubna má konečně dojít k debutu Corbeau Seats Rally Tendring & Clacton. Jedná se o první podnik na anglické půdě, který se odehrál na uzavřených normálních silnicích. Kdo by čekal, že tomu muselo být už dávno, toho jistě překvapí, že jde o záležitost starou dva roky. Po dlouhých sedmi letech se do BRC vrací tradiční skotská asfaltová Jim Clark Rally, kterou tehdy poznamenala fatální havárie a dlouho se případ řešil u britských soudů. To bude na konci května a po ní má následovat měsíc a půl trvající pauza. V červenci už se posádky přesunou na šotolinu, když se do kalendáře po čtyřech letech vrací velšská Nicky Grist Stages. Na srpen je plánována skotská novinka Grampian Forest Stages, tedy soutěž odehrávající se na tradičních tratích známých i z někdejší Scottish Rally. Trackrod Rally Yorkshire v minulosti patřila ke stálicím mistrovství, ale naposledy s ním byla spojena v roce 2013. Příští rok v září ji tak čeká návrat. A o závěr sezóny se má na konci října postarat z února přeložená Visit Conwy Cambrian Rally. Jediný podnik letošní sezóny, který se odehrál. Pro případ nouze je připravena jedna záložní rally, asfaltová a dosti specifická Mull Rally, která většinou nebývá součástí žádných mistrovství. Nezbývá než doufat, že se Británie vrátí k normálnějšímu životu a tento zajímavě seskládaný kalendář nedozná žádných fatálních změn.