Velikonoční rally aneb z historie Safari Rally – 1. díl

Úvodní ročník, v němž byly vozy rozděleny do čtyř kategorií, absolvoval ve skupině „C“ nejrychleji Ind D.P. Marwaha, žijící dnes v Tanzanijské Irinze. Jeho spolujezdcem byl Vic Preston senior a jejich sportovním nářadím vůz Tatra 600. Na startu tehdy stála i jedna Škoda, ale cíl soutěže byl pro ni příliš vzdálen. Tato posádka o rok později zvítězila v kategorii „A“ na voze VW Brouk a na sedmém místě této skupiny skončili Mercier – Baillon na voze Škoda. .Ještě v roce 1955, kdy znovu zvítězil Marwaha s Prestonem seniorem, tentokrát na Fordu Zephyr, měla Škoda zastoupení ve startovním poli, ale to bylo pro české značky na dlouhé roky poslední. Jméno Preston se v průběhu sedmdesátých let objevovalo pravidelně ve startovní listině zásluhou Vica juniora. Stal se z něho jeden z nejuznávanějších specialistů, ale na vítězství nikdy nedosáhl.

Porsche Carrera se kterou v roce 1974 startovala posádka Edgar Hermann – Hans Schuler. Cíl tehdy ale nespatřili.

Tato výsada byla upřena i značce Porsche, která přes četné starty a s největšími esy za volanty svých speciálů do cíle jako první nikdy nedorazila. V roce 1970 zvítězil Edgar Hermann se spolujezdcem Hansem Schulerem na Datsunu 1600 SSS. To byl rok nástupu japonských značek, které na africkém kontinentu hledaly odbytiště pro svoje produkty.

Vstup továrních Toyot na Africkou půdu a vítězství posádky Waldegard-Thorszelius. S typem Celica TC turbo startovali ještě Eklund a Munari.

Až do roku 1972 byl nejvyšší post na stupních vítězů rezervován jezdcům, žijícím v Africe, kteří těžili ze znalostí místních podmínek a možnosti častých tréninků. Tím byla vlastně každá jízda za hranice měst, ve kterých žili.

Skoro zázračné vítězství vozu Peugeot 504 V6 Coupé.

Hegemonii místních střelců na stupínku nejvyšším protrhl až ve 20. ročníku první z Evropanů, kteří o vítězství v této soutěži do té doby marně usilovali. Byl jím Fin Hannu Mikkola se spolujezdcem Gunnarem Palmem na Fordu Escort 1600 RS. Na druhém místě se umístila z Rallye Vltava nám známá polská posádka Sobieslaw Zasada – Marian Bieň s Porsche 911 S. Jejich umístění bylo velmi ceněno i proto, že servisní zajištění se po celou dobu soutěže rovnalo téměř nule.

Další úspěšnou Toyotu ze Safari zařadila do svého programu modelářská firma Tamiya.

V roce 1978 dosáhli na nejvyšší stupínek k velkému překvapení francouzi J.-P. Nicolas – J.-C. Lefébvre s Peugeotem 504 V6 Coupé, když celá řada favoritů měla značné technické problémy. Tak se tito Francouzi stali jedinou posádkou v historii mistrovství světa, která dokázala v jednom roce vyhrát Safari i úvodní podnik seriálu, Rallye Monte Carlo. Tam jim k vítězství ale dopomohl žlutomodrý vůz Porsche 911. V tomto roce se Nicolasovi podařilo zvítězit i v druhé, do světového šampionátu zařazené africké soutěži, Rallye Pobřeží Slonoviny (Ivory Coast), která se jela v říjnu. Bylo to také na Peugeotu, ale se spolujezdcem Gametem. A jen pro zajímavost. Stejný jezdec, Opel Kadett GTE, copilot Vincent Laverne, místo konání Korsika a sedmé místo absolutně. To vše o tři týdny později.

Rok 92 se nesl ve znamení značky Toyota.Její vozy byly v celkové klasifikaci zastoupeny šestkrát z jedenadvaceti dojetých

To byl předposlední ze čtrnácti ročníků, ve kterých soutěž nesla název East African Safari. Jméno soutěže se pak změnilo ještě několikrát. Od roku 74 se sedm ročníků odjelo jako Safari Rally a pak se v záhlaví začala objevovat jména sponzorů. Tím byla dlouho tabáková velmoc Marlboro. Dalšími pak byly Martini, Trust Bank, 555 a poslední ročník se uskutečnil pod záštitou firmy Inmarsat.

Blátivá řeka a Toyota

Počet přihlášených posádek nikdy neklesl pod čtyřicet. Většinou se pohyboval okolo sedmdesáti a v roce 71 stálo na startu rekordních 112 aut, z nichž jich do cíle dorazilo 32. To je zhruba 30 procent startujících. Takový je přibližně i průměr dokončivších posádek ve všech ročnících.

V provedení Safari vypadá Toyota na asfaltových vložkách Rallye Legend trochu nepatřičně

Rallye Safari neměla rychlostní zkoušky. Byl stanoven časový limit mezi jednotlivými časovými kontrolami. Za jeho překročení dostávaly posádky do roku 75 trestné body. Ty byly zaznamenávány do jízdního výkazu. Stejně tak byly od dalšího ročníku zaznamenávány trestné minuty, na které se nově přešlo. Nebylo výjimkou, když vítězná posádka měla penalizaci několik hodin. Stanovený čas mohli startující překročit o šest hodin, ale často museli organizátoři tuto hranici posunout o dvojnásobek i více, aby aspoň někteří ze startujících mohli být klasifikováni.

Prestonova a Lyallova Lancie 037 v Daunu a na trati ročníku 84, kde obsadila šesté místo

Uspořádat tak náročný podnik a zajistit ho servisním zabezpečením byla dlouhotrvající a nepředstavitelně nákladná činnost. Velké automobilky měly v rozpočtech na tuto soutěž vyčísleny náklady na kamiony, letadla a vrtulníky, bez kterých se rychlý servis neobešel a naděje na úspěch by se rovnala nule.

Kameny,prach bahno a maximální rychlost 245 km/h. Přes veškerou snahu se týmu pod vedením Rollanda Gumperta nepodařilo uvést Sport Quattro do provozuschop- ného stavu v časovém limitu.

Za volanty svých speciálů se snažily angažovat ty největší esa a znalce místních tratí a jejich problematiky. Mezi ty pařili Indové Joginder Singh a Shekhar Mehta, který startoval v roce 1986 se Škodou 130 LR na Rallye Bohemia. Safari dokázal vyhrát pětkrát a všechna jeho vítězství jsou spojena se značkou Datsun.

Teprve rok 87 přinesl značce Audi první a poslední úspěch v Africe. S modelem 200 Quattro osadily posádky Mikkola-Hertz a Röhrl-Geistdörfer první dvě příčky

Od roku 2000 se ve startovní listině opět objevila značka Škoda. S vozy Octavia WRC a jejich robustní konstrukcí měla naději na dobrý výsledek. To dokázal o rok později Armin Schwarz s Manfredem Hiemerem, když po 2908 kilometrů dlouhé soutěži přejeli cílovou rampu v Nairobi na skvělém třetím místě s časem 9h 16min 12s, tedy necelých 18 minut za vítězným Tommim Mäkinenem na Mitsubishi a 5 minut za druhým Rovanperou na Peugeotu 206 WRC.

Ilustrační foto o úskalí rychlé jízdy v Africe

V roce 88 vstupuje na Africkou scénu Lancia s modelem Delta Integrale a Miki Biasion s ní vítězí

Posledního ročníku se v roce 2002 zúčastnily tři vozy Octavia WRC Evo 2 s posádkami Gardemaister – Lukander, Ericsson – Thornerová a Kresta – Tománek. Čest značky zachránili posledně jmenovaní sedmým místem s takřka hodinovou ztrátou na vítězného Colina McRae.

Další ilustrační obrázek, tentokrát o tom, jak složitá byla volba stopy

S tímto monstrem dojeli Finové Kankkunen-Piironen v roce 1990 druzí. Vůz byl ozdobou stánku Lancia-Fiat na Sardinské rallye v roce2006 a pořídit jeho snímek čítalo četná úskalí

Pak se Safari přestala objevovat v kalendáři mistrovství světa. V posledních letech se jezdí soutěž nesoucí stejné jméno, ale s tou opravdovou má jen málo společného. Taková se už nejspíš nikdy konat nebude a nám nezbývá, než prohledávat videoarchivy a pak před obrazovkou poznávat, co Safari Rallye skutečně představovala.

Cesta k úspěchu vedla v Africe přes kvalitní servis a informace o trati. Z vrtulníku kromě toho právě pořizuje záběry k filmu Lancia Integrale v Keni Helmut Diemel

Při jednom takovém hledání jsem zjistil, že zakladatel a vítěz této soutěže z roku 1956, Sir Eric Cecil, uspořádal k padesátiletému výročí vzniku Rallye Safari maratón pět tisíc kilometrů dlouhý, který rozložil do deseti dnů. Účastnilo se ho 48 posádek ze sedmnácti zemí. Ke zdokumentování této akce si pozval Helmuta Diemela a tomu se za pomoci čtyř kameramanů, dvou helikoptér a šesti, v autech umístěných kamer, povedlo vytvořit dílko, které dává nahlédnout do problematiky závodění v Africe opravdu velmi zblízka. Michélle Moutonová, která se tohoto závodu s Escortem RS zúčastnila, v cíli řekla. „Tohle nebyla manifestační jízda historických aut, ale skutečný, reálný souboj o minuty.“

V roce 92 opustilo štěstí Björna Waldegarda i jeho Deltu při zastávce k doplnění paliva.

Safari a Monte Carlo byly vždy mediálně nejsledovanější ze všech soutěží. I druhá jmenovaná se letos vytratila z kalendáře MS, k velké lítosti příznivců motorismu. Těmto dvěma ikonám automobilových rallye jiné zařazení, než statut mistrovství světa, nepřísluší.

Foto: autor, archív autora