Celý cirkus zvaný Rally Dakar je již ve 300 km vzdáleném městě Colon a dnes by se měl, závodním tempem, přesunout do Cordoby. Náš plán je jasný, půjčit auto a rovněž se během dnešního dne přesunout do Cordoby, kde bychom se měli připojit k teamu Tomáše Tomečka.

Budíček v 7:00 není po 4 hodinách spánku zrovna příjemný, ale je potřeba si zvykat – bude hůř. Kolem 8:00 se Vojta snaží dovolat do půjčovny, aby zjistil, jaká je situace ohledně našeho auta. K mému překvapení telefon dokonce někdo zvedne. Po pár minutách je na obličejové části Vojtovi hlavy poznat, že je něco v nepořádku. Chlapík z půjčovny byl sice ochotný, nicméně auto pro nás stále nemá. Je potřeba spravit si náladu a tak vyrážíme na hotelovou snídani. Kdo by čekal klasickou snídani na kterou jsme všichni zvyklí, tak by se pletl. Ke snídani je sladké pečivo s džusem, kávičkou či čajem. Komu by se pečivo zdálo málo sladké, může si na to máznout marmeládu, či obdobu Nuttely.

Buenos Aires city – před naším hotelem je dopoledne 2.1.2010 teplota oklo 30C

Buenos Aires city – AVATAR je hitem i na jižní polokouli

nazdobené autobusy v BA za jízdy neustále pískají

Po snídaní opět zkoušíme telefonát do půjčovny, kde už to pro jistotu nikdo nebere. Začínáme tušit problém. Rozdělujeme se na dva týmy. Vojta s ACEm vyrážejí mladíkovi do půjčovny vysvětlit, že na tohle nejsou kucí ze severní polokoule zvyklí a hodlají se domáhat svého auta přímo na místě. Já s Hamarem zůstáváme na hotelu, kde bychom měli dělat společnost našim báglům a popřípadě zprovoznit mobilní internet od místního operátora. Po asi hodině laškování s USB modemem a windowsama je výsledek stále nulový. Nepomohl ani španělský návod pro blbý a už mě ani nepřekvapuje, že se na help linku nedá dovolat.  Pasuji  tedy Hamara na hlavního hlídače kupy báglů a s GPSkou vyrážím do chřtánu velkoměsta hledat místní obchod operátora Claro.

Po půl hodince chůze v lednovém pařáku (je odhadem 35 ve stínu) jsem v jednom obchoďáku našel Claro krámek. Z loňska vím, že na tomto kontinentu snad nikdo nemluví anglicky, o čemž mě slečna v obchodě hnedle ujišťuje. Používám tedy jazyk, kterému všichni rozumí: ruce a nohy. Chvilka klikání a údajně by mělo být vše v pořádku. Mezitím dostávám zprávu od Vojty: rezervace našeho auta byla někým zrušena, snad bude jiné auto. Vracím se na hotel za Hamarem, kam vzápětí doráží i Vojta s ACEm. Námi rezervovaná a zaplacená Toyota Hilux prostě není. Zbývá pouze FORD ECO SPORT, údajně 4x4. K dispozici bude ovšem až v 15:00. Náš plán, připojit se k týmu ještě dnes, začíná dostávat trhliny. Opět je potřeba spravit si náladu. A jak jinak než jídlem. V hotelu jsme si tedy poručili naše první bifťoury. Shodně objednáváme Bife de Chorizo, které překonává naše představy o pořádné hovězí flákotě. Všichni se s masem tak mazlíme, že už mu neřekneme jinak než „Čorízko“. Poslední šrám na duši spravuje výtečně vychlazené a chutné místní pivečko Quilmes, které se zde servíruje v nadstandartní velikosti viz etiketa na obrázku. 

Bife de Chorizo – seznamte se s naším obědem

zleva Vojta, Viďa, ACE – mobilní press centrum – BA hotel Palermo

Quilmes cerveza – 650ml střední velikost – naše oblíbená 950ml

Balzamování našich duší se nám trošku protáhlo a tak je čas opět vyrazit za našimi přáteli v autopůjčovně. ACEmu s Hamarem se balzamování zalíbilo, a tak s Vojtou tentokrát vyrážím já. V půjčovně se klukům opáleným nakonec zadařilo a dostáváme námi nechtěný Ford Eco, který měl se 4x4 společný pouze počet kol. Samozřejmě jsme si ho museli extra zaplatit znova.  Při pohledu na velikost zavazadlového prostoru si marně představuji, jak se nám tam vejde ta kupa báglů, která nám hlídá ACEho a Hamara. Nicméně jinou možnost nemáme a tak bereme klíčky a vyrážíme zpět do hotelu. Před hotelem jsem se zhostil zatím nejtěžšího úkolu: naskládat naše milované bágly do našeho nemilovaného auta. Ač se mi to zprvu zdálo jako nemožné, po menším laborování s jednotlivými kusy zavazadel se mi to nakonec povedlo. Kluci na mě nevěřícně koukali a se slovy „ty to hraješ jako tetris“ mě jmenovali „tetris masterem“.  

V 16:30 konečně opouštíme hotel a vyrážíme směr Cordoba. ACE nabootoval GPS, která ukazuje 700 km do cíle a plánovaný příjezd 24:00. Cesta se nese ve znamení dálnic a silnic s pastvinami okolo, plných volně se pasoucích koní a budoucích Čorízek (Bife de Chorizo). Díky malému provozu a neskutečným rovinám, které místy dosahují i 100km vzdáleností, se nám daří držet vyšší cestovní průměr a pěkně tu naší cestu „krájíme“. Cestou je ovšem minimum benzínek a tak je potřeba pro jistotu častěji tankovat. V našem případě tankujeme vždy, jakmile klesne obsah naší nádrže na polovinu. 

Do Cordoby nám zbývá slabých 300km, když Vojtovi volá neznámé argentinské číslo. Z rozhovoru jsme vydedukovali, že volá táta Vojty , který jede s Tomášem Tomečkem jako navigátor. Obvykle volá Vojtovi své postřehy ze závodu, zákulisí a jak se daří nám. Bohužel během pár vteřin následují rozechvělým Vojtovým hlasem otázky „Jsi v pořádku??? Co kluci, jsou v pořádku?? Co se stalo??“  Díky nekvalitní GSM sítí a místu, kde se zrovna nacházíme, se spojení během chvíle rozpadá. Vojtovy brýle letí vztekle někam do útrob Fordu Eco v němž nastává hrobové ticho. Po chvilce se od Vojty dozvídáme, že Tomáš 30 km před cílem havaroval. Navigátor pan Morávek volal z helikoptéry, která ho zraněného převážela na ošetření do Cordoby. Bohužel z krátkého hovoru jsme se více informací nedozvěděli. Zpět se dovolat nelze a tak nám nezbývá nic jiného než doufat, že jsou všichni mimo ohrožení života. Jedno je ale jisté, závod pro ně skončil – v první etapě.

Nálada naší posádky v autě je na bodu mrazu. Chvíli ticha střídá diskuze o tom, co se mohlo přihodit, jak se může něco takového stát v první etapě tak dlouhého závodu, kdy jde pouze o minuty, maximálně desítky minut, které na Dakaru nic neznamenají. Odpověď jsme nenašli. Zbývající část cesty se díky nedostatku informací o stavu posádky stává nekonečnou.

cesta do Cordoby

cesta do Cordoby nekonečné pastviny podel silnice

Do Cordoby dorážíme za tmy a v bivaku míříme rovnou k našemu týmu. Přítomna je pouze Tatra Andreho Azeveda a asistenční Tatra, která slouží oběma posádkám. Tomášova Tatra stále chybí. Náladu v týmu asi netřeba popisovat. Nikomu se moc mluvit nechce, a tak dostat z někoho informace o tom, co se stalo, je skoro nemožné. Od pana Morávka, který má ruku pověšenou na krku a zafixovanou, se dovídáme, že má údajně zhmožděné rameno a naraženou klíční kost. Tomáš je bez zranění a stará se o Tatru, aby ji mohl dovézt zpět do bivaku. Bohužel s třetím členem posádky – Petrem Vojkovským, už to není tak růžové. Petr leží v nemocnici v Cordobě s otřesem mozku a minimálně dva dny tam ještě zůstane.

Team Tomáše Tomečka – bivak Cordoba  

Z „tetrisu“ v našem autě vytahujeme domácí moravskou slivovici, abychom se u ní dozvěděli další podrobnosti nehody. „Koukám do roadbooku, jsme asi 30km od cíle, když v tom cítím jak se Tatra začíná převracet na střechu. Nevím co se stalo, ale najednou jsme byli na střeše. Všichni jsme byli v pořádku a snažili se dostat z auta. V momentě kdy jsme se odpoutávali nastala strašlivá rána….Pamatuji si jak se mě někdo snažil zaklíněného dostat ven z Tatry. Teprve venku zjišťuji, že do nás narazil další kamion. Oba mastodonti leží na střeše napříč cestu jako by je tam někdo vyrovnal jeřábem. No a zbytek už znáte….“ uzavírá pan Morávek povídání o nehodě.

Následnou debatu u slivovice přerušuje až přijíždějící Tatra s Tomášem. Na první pohled nevypadá nějak výrazně poškozená. Po zběžné prohlídce nás v tom utvrzují i mechanici, kteří tvrdí, že Tatře v podstatě nic není. Při pohledu na Tatru je nálada opět na bodu mrazu a zdá se, že tady nepomůže už ani slivovice. Než se nasoukáme do spacáku je potřeba demontovat onboard kameru a stáhnout video. Bohužel než došlo k osudné havárii, tak na paměťové kartě došlo místo a nehoda tak není zaznamenána. S pocitem obrovského zklamání uleháme do spacáků a snažíme se usnout. Je 3:00, to bude zas-ráno a ještě k tomu nikdo z nás neví jaké budou další dny. Znamená to konec i pro nás?

slivovice briefing – bivak Cordoba

Tatra Tomáše Tomačka po havarii – bivak Cordoba

kempování v bivaku

Kompletní galerie z DAKARU 2010 den po dni – / FOTO, VIDEO, TEXT / na – www.martinhales.com