Když jsem se před časem rozhodl přebrat a nějakým způsobem přehledně srovnat svůj foto archiv obsahující stovky fotek a kinofilmů, netušil jsem, do čeho se pouštím. Pod rukama mi procházelo obrovské množství „materiálu“ z prostředí domácího rallysportu mapující posledních více než třicet. A k tomu ještě hora programů, startovních a výsledkových listin. Ovšem jiné řešení pro fotky, hromadící se řadu let bez řádného ladu a skladu ve velkém šuplíku a v krabicích, prostě nebylo. A tak jsem se při rovnání znovu vrátil do dob dávno minulých, vracely se zážitky, znovu jsem prožíval zapomenuté chvíle. To už ani není pravda! Zároveň jsem ale přemýšlel, co s tím? Má to ještě vůbec význam schovávat? A pak se zrodil nápad, že bych se mohl o staré záběry a vzpomínky z rallye podělit s ostatními fanoušky tohoto krásného sportu. Třeba si někdo rád zavzpomíná se mnou. S fotografováním rallye jsem začínal jako úplný amatér. Ale postupem času i pod vlivem různých okolností, jsem začal spolupracoval s různými časopisy. A mohl tak využívat i požitků akreditovaného fotografa-novináře.

Moje první byla Valaška

Tedy přesněji řečeno Rallye Valašská zima a její druhý ročník v roce 1977. To mě kamarád, jehož otec jezdil BOASky, vytáhl pod dojmem úžasného výsledku továrního týmu AZNP Mladá Boleslav a vozů Škoda 130 RS při slavné Rallye Monte Carlo na rychlostní zkoušku Pindula-Provodov. Už ani nevím proč, ale půjčil jsem si od kamaráda z intru v tehdejším Gottwaldově, kde jsem tenkrát studoval, maličký bakelitový fotoaparát ruské výroby SMENA 8. A tehdy na konci ledna 1977 vznikly moje první fotky z rallye.

VAZ 2101 MTX košické posádky Gabriel – Hric v Boldových barvách Metalexu

S fotografováním tohoto sportu jsem neměl žádné zkušenosti a ani vhodnou techniku. Podle toho dopadly záběry, na nichž bylo těžké přečíst startovní čísla vozů. Fotky jsem si nechal udělat. Ale já tenkrát poprvé viděl a vyfotil tovární „stotřicítky“, Sivíkův Renault 17 Gordini a spoustu dalších aut a tak nějak mě to dostalo. Absolvovali jsme na Pindule tenkrát jen jeden průjezd a ještě za deště a zimy se vydali pěšky zpět do Gottwaldova. Náš intr stál těsně nad hotelem Moskva. A tak nešlo v létě přehlédnout, když se tam objevili účastníci Barum rallye 77. Po diváckém zážitku na této soutěži jsem se stal stoprocentním fanouškem tohoto sportu.

Slavná stotřicítka a za volantem manželé Trajboldovi – 1977

Třetí ročník „Valašky“ se jel ještě v prosinci 1977 a já byl zase u toho! Tentokrát jsem vše zaznamenával už vlastním fotoaparátem. Jenže ruský automat Villia-Auto nebyl na rychlé vozy také nejvhodnější. Opět jsem se vydal na Pindulu. Tady to na sněhu pěkně klouzalo a byl to pro mě úžasný zážitek. Protože jsem si focení chtěl zpestřit, vyrazil jsem autobusem i do časové kontroly v Malenovicích.

Fiátek jedné z mnoha posádek velkého a tehdy známého AMK Praha 3 – Žižkov

Jenže moje tehdejší neznalost rallye a jezdců znamenala, že některé posádky a vozy vůbec nemám nafocené. Špička mi totiž ujela. Škoda! Dnes nechápu, jak naivně jsem si počínal. A třeba za časovkou v Malenovicích byl start do rychlostní zkoušky. O ten jsem se tenkrát ochudil. Jo, chybami se člověk učí.

L. Pavlík byl se svou audinou pokaždé favoritem číslo jedna. Na Otrokovicím okruhu jeho naděje zastavil oheň

Další Valašská zima se konala až v roce 1979. A protože jsem pořád ještě studoval v Gottwaldově, měl jsem to doslova za humny a užíval atmosféru zimní soutěže. Přejímka v Otrokovicích, Pindula a Maják. Podařilo se mi autobusem a pěšky zvládnout tři místa! Na Pindule bylo zase plno sněhu, a když z kopce „letěli“ P. Valoušek a za ním pak J. Trajbold na stotřicítkách fotil jsem jako o život. Za peníze z úrazové pojistky jsem si pořídil Zenita E. Fotky nebyly tak rozmazané jako dřív a také auta na trati nebyla tak malá a v dálce. Navíc jsem mohl ve fotokomoře některé chyby z terénu napravit a udělat si i zvětšeniny.

Posádka J. Krečmer – P. Lipka, Škoda 120 S Rallye a moje první Valaška v roce 1977

Dodnes vzpomínám na atmosféru časové kontroly před startem rychlostní zkoušky na Majáku, kde jsem si mohl poprvé posádky prohlédnout z blízka a cítit vůni spáleného benzinu. Konečně jsem se už i víc orientoval ve startovní listině. „Baňa“ Sivík přesedl z renaultu do dnes legendárního škodováckého speciálu „stotřicítky“. Zpestřením startovky té doby byli jen jezdci na ruských ladách.

Žahourova stotřicítka v nádherných svítivých barvách Chodos teamu

Z produkce socialistických automobilek vyčnívali Válkovi s BMW 2002 Alpine a třeba sem tam nějaký fiátek. Velmi rád vzpomínám i na rok 1981, třebaže jsem to řádně odmarodil. Na Kudlově bylo plno sněhu a já se vypravil z Pardubic na Moravu ve vycházkovém obleku člena naší armády. Vojna tenkrát potkala valnou většinu mužské populace a já na Valašku prostě musel.

Jedna z mých prvních fotek na rallye. V. Havel – M. Wohanka s továrním vozem Škoda 130 RS – konec ledna 1977. Smena 8 to asi líp neuměla. Nebo já?

Na „opušťák“ se nedalo odjet s „kanadama“. A tak jsem vedle slavného profíka A. Bahenského a několika dalších poskakoval závějemi v uniformě a ve vycházkových polobotkách. Ty byly pořád plné sněhu, ale já fotil! A bylo co! Jako první tady s potížemi projel Jandík se žigulem a pak začalo pravé rodeo. M. Tesaře se stotřicítkou museli diváci ze sněhu dlouho dolovat a podobně dopadl J. Sivík, který sice svým příjezdem vyvolal jásot diváků, ovšem na chvíli svým vzpříčeným vozem zablokoval trať.

Stotřicítka S. Kvaizara se chystá na přejímku

Bez potíží projel vítěz L. Pavlík s modrou alpinkou, jeho kolega z Agro Teamu JZD Slušovice K. Kašpárek s „erkem“ a několik dalších šťastných. Ani nemusím zdůrazňovat, že se tenkrát jelo bez hřebů. No, a já jsem po návratu do kasáren ulehl s pěknou horečkou.

Třetí ročník Valašky, ČK Malenovice a posádka J. Sivík – ing. I. Šťourač

Valaška se roky jezdila jako volný národní podnik. Přesto rok od roku lákala na start lepší a lepší konkurenci. Včetně továrního týmu AZNP M. Boleslav, dobrých Švédů, Rakušanů i Němců. Od roku 1982 byla Valaška jako mezinárodní a startovní listina se ještě obohatila po možnosti jezdců získat body do AARC. V roce 1984 měla soutěž hned dva vítěze. Skvělého Nora J. Hauglanda s prototypem nové Š 120 LS ve skupině A a také P. Valouška sen. na „stotřicítce“.

Do vozu Lada Samara usedl za AMK JZD AK Slušovice V. Blahna. Ještě dnes si pamatuji, jak Vašek přejmenoval tento sovětský vůz na „lada zámora“ – 1989

Ten na rychlostních zkouškách dostal od sympatického seveřana více než dvouminutový „nářez“. Nové auto z M. Boleslavi potěšilo českého fanouška. V Boleslavi chystají nástupce „stotřicítky“. Skvěle tady dopadl i test „béčka“ Škody 130 LR. Já jsem byl to ráno a ještě za tmy rozechvělý zimou i z premiéry boleslavských vozů. Ale o jistou dávku vzrušení se postarala i novinka z Metalexu a Slušovic řízená V. Blahnou – Škoda MTX 160 RS. V. Blahna s tímto vozem vyhrál šest RZ a ve čtyřech byl druhý! Nebýt desetiminutového uvíznutí v závěji, byl by prý tenkrát Vašek s „hybridem“ rychlejší než továrna!

Občas jsem si se záběry trochu hrál. V té době těžko dostupný filtr jsem vyrobil ze svářečského skla a krytky objektivu – 1989

Docela zklamáním pro mě i diváky byl výsledek P. Mattiga s Opelem Asconou 400, když nestačil na domácí konkurenci a dojel až sedmý. O rok později tady továrna poprvé oficiálně představila nově homologovaná „béčka“. S vozy Škoda 130 LR odstartovali L. Křeček, S. Kvaizar, J. Haugland, ale už i někteří soukromníci. Když si vzpomenu rok 1987 v souvislosti s Valaškou, okamžitě se mi vybaví šílená zima mínus 27 stupňů Celsia, roztlačování a roztahování aut a také zamrzání foťáků.

Slavnostní vyhlášení – 1987. J. Urban, J. Sedlář, J. Častulík, J. Sivík a J. Nesrstová

Zkoušel jsem i fotit na barvu. J. Urban se stotřicítkou na Majáku -1982

To ráno jsem asi zažíval pocit právě umrzajícího člověka. Doslova mrákoty se mně pokoušely na první rychlostce a nezbývalo než dělat dřepy, abych to přežil. Jako fotografa mě nezklamala ruská technika značky FED5. Plátno Zenitu se totiž po pár minutách zaseklo na půl cesty a bylo hotovo! Druhé cvaknutí se ozvalo až v teple tiskového střediska. Fed měl naštěstí centrální závěrku a nebyl tak „promazanej“ jako Zenit. Když vyšlo sluníčko, bylo to o něco lepší a nádherný sport byl k vidění ve sjezdu mezi sněhovými bariérami. Tuším, že to bylo v Hrobicích.

Na startu je V. Blahna – 1986

Ale pěkné věci se děly také na okruhu kolem fabriky Barum-Rudý říjen v Otrokovicích. Mrazivý ročník vyhrál L. Pavlík s vozem Audi Quattro A2. Ale Valaška nebyla vždy jen o sněhu a mrazu. Často velmi nepříjemně pršelo a chladné počasí to jen vylepšovalo. Jako třeba při třináctém ročníku. To jsem proklínal snad všechny svaté a nevěděl, jak usušit sebe a techniku. A všude bylo plno bláta.

Na poslední Valašce svedl tragický osud J. Sedláře a J. Nerušila do jednoho vozu P. Vraje a J. Častulíka -1990

Velkou smůlu si tenkrát vybral L. Pavlík s audinou, když musel pro požáru motoru na otrokovickém okruhu odstoupit a já to stihl i nafotit. Asi dvakrát jsem na Valašce absolvoval noc z pátku na sobotu v autě zalezlý ve spacáku a přikrytý vším, co bylo po ruce. I to se dalo zvládnout! Tradičně velmi špatné lednové počasí mě několikrát donutilo experimentovat s kombinací časů, clony a blesku, ale i s volbou kinofilmů. Většinou tenkrát černobílých. Párkrát jsem zkoušel novou FOMU 30 DIN, ale byla dost zrnitá.

Mrzne až praští, mínus 27 stupňů celsia, technika i lidi dostávají zabrat. Je ráno – 1987

Velká škoda, že se poslední ročník populární Rallye Valašská zima jel rok po revoluci. Peníze chyběly snad všude. Tehdy v roce 1990 už bohužel nebyl mezi námi skvělý a nadějný jezdec J. Sedlář a ze spolujezdeckého nebe sledoval Valašku i J. Nerušil. Z tohoto ročníku mi utkvěla v paměti posádka ve složení P. Vraj – J. Častulík s vozem Škoda Favorit 136 L. Na posledním ročníku této soutěže se opět sešla velmi pěkná konkurence. O tom, že Valašská zima byla vždycky velmi prestižní soutěží, svědčí mimo jiné i pravidelná účast škodováckého továrního týmu nebo jeho vozů. P. Sibera tady v posledním ročníku startoval s později velmi úspěšným vozem Škoda Favorit 136 L.

Jako ve Švédsku si připadali jezdci v roce 1987

Vzpomínám i na „rakouského“ Čecha ing. J. Žárského, který proháněl bílého golfa a V. Blahna bojoval s kadettem. Pěkným výkonem na sebe upozornil skvělý E. Triner se „stodvacítkou“. Tak to byla „moje“ Valaška. Tedy Rallye Valašská zima se startem a cílem v Otrokovicích, které nikdy nechyběla početná divácká kulisa a atmosféra.

Další fotografie Bořka Chaloupky:

Škoda 130 RS na trati

Stotřicítka P. Černohorského narazila do sněhové bariéry – 1981

L. Pavlík odstoupil v průběhu Valašky a jeho vůz zůstal u hotelu Moskva v tehdejším Gottwaldově

V roce 1983 přestál těžkou havárii slušovický K. Kašpárek s „erkem“

Novinka roku 1984 na trati RZ Maják. V. Blahna s ní jel skvěle!

L. Pavlík – 1986

J. P. Vraj na slavnostním vyhlášení

S. Kvaizar startuje na Majáku – 1985

Takhle to vypadalo na Kudlově v roce 1981. Můj tehdejší nápad zpracování fotek z rallye

H. Tomczyk a Audi 80 Quattro – 1985

V. Suchopár s vozem Fiat 124 – 1979

I. Drotár jezdil s žigulíkem – 1982

Dvě z mála barevných fotek z té doby – přejímka 1979

Švéd Persson dosáhl v roce 1984 s Fordem Escort RS 2000 na čtvrté místo absolutně