Michele Mouton – první dáma rally – 1. díl

V zajímavých výkonech pokračovala i v roce 1975. Na březnové Rallye Lyon – Charbonnieres započítávané do ME jezdců zajela s Alpinou několik mimořádných časů. V silné konkurenci (Verini a Rossetti na továrních Fiat 124 Abarth, Rouge s třílitrovou Carrerou atd) dokázala za mlhy vyhrát pět rychlostních zkoušek v absolutním pořadí! V cíli skončila jedenáctá a byla nejlepší mezi jezdci startujícími s francouzským vozem. Rouget byl těsně před ní a za svými zády nechala Altenheimera s Carrerou, který byl v té době úřadujícím mistrem Německa v kategorii GT. Není divu, že francouzský tisk si jí všímal stále více.

Lyon – Charbonieres 1975

Po roce se znovu objevila i na Ronde de la Giraglia, kde měla rok předtím aféru s časoměřičem. Skončila šestá absolutně (vyhrál Jacques Henry s Alpinou 1800) a porazila třeba i Gyu Frequelina s dvoulitrovou Alfa Romeo. Silná konkurence se sešla i na květnové Critérium Alpin započítávané do ME jezdců – tovární Fiaty 124 Abarth (Darniche a Verini), Alpiny 1800 (Andruet, Nicolas, Henry) a spousta dalších silných posádek. Posádka Moutonová – Conconiová s Alpinou 1600 se ale rozhodně neztratila. Andruet havaroval, Darniche odstoupil pro poruchu motoru. O vítězství se prali Nicolas a Henry, třetí jel Verini, kterého stahovala ze čtvrté pozice Moutonová. Bohužel pro ni pořadatelé poslední čtyři erzety zrušili, a tak se musela spokojit se čtvrtým místem. Ve skupině GT ale jasně vyhrála.

Na přání svého sponzora, firmy Esso, se pak Michele začala připravovat na jinou výzvu – 24 hodin v Le Mans. Esso totiž investovalo milion franků do přípravy závodního prototypu Moynet LM 75. Duší projektu byl André Moynet, slavný válečný stíhač a později i okruhový závodník. Rám vozu byl od firmy Matra, dvoulitrový motor JRD Simca dával výkon kolem 150 kW a ve spojení s pětistupňovou převodovkou Porsche měl maximálku kolem 280 km/h. Posádka byla ryze dámská – vedle Michele to byla ještě Marianne Hoepfnerová a Christine Dacremontová. V Le Mans tenkrát vyhráli Jacky Ickx a Derek Bell s prototypem Gulf Ford GR8, v kategorii dvoulitrových prototypů ale vyhrála výše zmíněná dámská posádka. Celkově ujeli 269 kol (3679 km) s průměrem přes 153 km/h. Celkově obsadily 21. místo, nebýt ale technických problémů, se kterými v depu strávily 45 minut, mohly být i v první desítce. Spokojeni byli nejen pánové od firmy Esso, ale i Michele. „Je to úžasný pocit, když vás na rovince Hunaudieres předjíždí Porsche nebo Gulf rychlostí přes 300 km/h a přitom vy jedete 280 km/h. Ale vůbec nejvíce se mi závod líbil ráno za deště, když trať klouzala. Najednou jsem začala předjíždět i mnohem silnější vozy.“

Na Le Mans

V červenci dojela šestá na Rallye d’Antibes (opět soutěž ME) a pak si dala přestávku až do zářijové Tour de France. Vedla si dobře, opět vedla kategorii GT, ale pak nevydržel motor Alpiny a bylo po soutěži. Bylo to kritické období, protože finanční příspěvek od firmy Esso na celý rok již byl vyčerpán a motor potřeboval drahou opravu. A to je třeba připomenout, že do závodění Michele investoval všechny rodinné finance i její otec. V tom okamžiku Michele vážně uvažovala o tom, že se závoděním skončí.

Antibes 1975

V kritickém čase ale přišla nabídka, která celou situaci opět zvrátila. Ozval se jí Jacques Cheinisse, šéf sportovního týmu Alpine Renault. Nabídl jí nový motor a týmový servis na listopadové Korsické Rallye. Taková nabídka samozřejmě nešla odmítnout.

Korsika se v roce 1975 jela jako předposlední podnik MS značek a na startu se sešlo 89 posádek. Náročná trať (úvodní RZ Palneca – Saint Laurent měřila dnes neuvěřitelných 158 kilometrů!) Michele vyhovovala a vedla si výborně. Vyhrál Darniche (Stratos) před Nicolasem (Alpine 1800) a Andruetem (Alfa Romeo 2000). Posádka Moutonová – Conconiová byla hodnocena na sedmém místě absolutně a ve skupině 3 neměla konkurenci. Tento výrazný úspěch byl milníkem v její kariéře a velmi jí pomohl do další sezóny. O tom, že jí i muži berou velmi vážně, svědčí i historka z konce korsické soutěže. Na technickou kontrolu po soutěži čekal jak Darnichův Stratos, tak Moutonové Alpina. V tom okamžiku přišel Darniche k technickým komisařům a pronesl: „Být vámi, tak nekontroluji auto, ale zkontroloval bych, zda je to vůbec ženská…“

Korsika 1975

Koncem roku 1975 se Michele ještě zúčastnila dvou národních podniků – Critérium des Cévennes dokončila na desátém místě, Rallye du Var nedokončila. V polovině soutěže ji totiž Alpina za poněkud záhadných okolností shořela přímo před hotelem. Konec kariéry? Ale kdeže… Už po skvělém výsledku na Korsice podepsala smlouvu s firmou Elf, která ji na novou sezónu poskytla zcela novou Alpinu 1600 a navíc nemalou finanční podporu.

Premiéru s novým vozem si odbyla na Rallye Monte Carlo 1976, které se stalo doslova pohromou pro vozy Renault Alpine. Těžko říct, zda to bylo tím, že s koncem roku 1975 byl rozpuštěn tovární tým Alpine Renault a sportovní oddělení Renault ještě pořádně nepracovalo. Thérier rozbil Alpinu A310 o skálu při předjíždění Veriniho Fiatu. Henry a Vincent havarovali na Burzetu. Nicolas zničil rozvodovku, Ragnotti havaroval na Col de Turini na sněhu, který na trať naházeli diváci. Nejhůře dopadl Andruet, který s další třistadesítkou přerazil dva telegrafní sloupy na náledí u Saint Jean en Royans. Výsledkem bylo osm zlomených žeber. Šokovaný spolujezdec Yves Jouanny, který z havárie vyvázl prakticky nezraněn, se na místě zařekl, že už do závodního vozu nesedne.

Monte Carlo 1976

Čest vozů Renault Alpine tak zachraňovala posádka Moutonová – Conconiová. Přitom Michele do té doby nikdy nejela na pneumatikách s hřeby. Její motor s objemem motoru 1,6 litru dával nějakých 95 kW, přitom ve výsledcích hned za ní byli Španělé Zanini a Petisco, jejichž Seat měl motor 1840 cm3 a výkon 145 kW. V konečném pořadí skončila jedenáctá, ve skupině GT druhá (za Frequelinem s výkonným Porsche). Její vůz byl nejlépe umístěným francouzským vozem. Jen pro úplnost dodejme, že triumf si tenkrát připsaly Stratosy s Munarim, Waldegaardem a Darnichem.

Také Michele se nakonec dočkala silnějšího vozu. Krátce po Monte pro ni firma Elf zakoupila vůz Renault Alpina A 310. Byl to právě ten vůz, se kterým Thérier havaroval na Monte Carlu. Po opravě se tak ocitl v rukách Moutonové. A 310 měla motor objemu 1800 cm3 a výkon kolem 140 kW. Změna se týkala i pozice spolujezdkyně. Francoise Conconiová pracovala v bance v Grenoblu a nemohla si dovolit tak často se uvolňovat na závody. Její místo tak zaujala Denise Emmanuelliová.

Nově složená posádka s novým vozem jela poprvé na závodě Rallye de Lozére a výsledkem bylo druhé místo absolutně. V květnu se pak jela slavná Critérium Alpin, jejímž centrem se stalo její rodné město Grasse. V prestižní soutěži dlouho vedla, když Darniche se Stratosem havaroval a Vincent s další Alpinou musel odstoupit na vlastní blbost. Nevzal si totiž do vozu hever a když dostal na trati defekt, neměl ho jak vyměnit. Vedení si držela před Clarrem na Kadettu GTE. V závěru soutěže, ve čtyři hodiny ráno, ji ale v průsmyku Couillole přepadl mikrospánek. Výsledkem byla naštěstí jen menší havárie, po které sice mohla soutěž dokončit, ale propadla se na druhé místo. Za ní skončily další silné Stratosy s Dacremontovou (jela s ní v Le Mans) a Andrzejem Jaroszewiczem.

Následující Rallye d’Antibes pak pro ni skončila hodně špatně. Při závodě poškodila závěs zadního kola a musela odstoupit. Po závodě se pak snažila s Alpinou dojet po vlastní ose, kulhající vůz ale poslala do stromu a dost hodně ho poškodila. Následná oprava zabrala skoro dva měsíce a spolykala polovinu finančních prostředků, které měla na celý rok od firmy Elf. Byla tak před ní jasná volba – jaké podniky do konce sezóny ještě pojede a jaké vynechá. Nakonec vynechala domácí podniky, nechala se přemluvit kamarády a vyrazila na San Remo, na závod MS. Další účast na Korsice brala jako povinnost.

Na San Remu poprvé a naposled jela se spolujezdkyní „Biche“, která jinak byla stabilní navigátorkou Andrueta. Ani na San Remu toho ale moc spolu nenajely a na vině byla taková blbina. Do uzavřeného parkoviště před soutěží vůz odvezl její snoubenec Claude Guarnieri a zatáhl ruční brzdu hodně vysoko. Už na startu si Michele všimla, že vůz nějak nejede. Teprve po RZ2 ale následoval servis, kde mechanik odhalil, že lanovody ruční brzdy zůstaly zaseknuté a zadní brzdy tak stále brzdily. Lanovody odbrzdil, na opravu zničených brzd ale už nebyl čas. Michele tomu ale nepřizpůsobila jízdu a hned v následující erzetě vylétla z trati ven.

Poslední závod sezóny ji pak čekal na oblíbené Korsice, kdy se k ní znova vrátila jako spolujezdkyně Francois Conconiová. Smůlu si ale vybírala i nadále – už na druhé erzetě musela skončit s rozbitou rozvodovkou. Za poslední půlrok tak nedokončila jedinou soutěž a vůbec netušila, co bude dál. Vyrazila tedy do Paříže do sídla firmy Elf jednat o další sezóně. Francois Guiter, sportovní ředitel firmy Elf, ale ve schopnosti Moutonové věřil i nadále a Michele si tak spokojená odvezla podepsanou smlouvu i na další rok.

Na pokračování…

P.S. Následující video je jedním z mnoha věnovaným Michele Moutonové. Naprostá většina jich ale zachycuje období s vozy Audi, a tak jsem si řekl, že i když trochu předbíhám, začnu je tady pravidelně ukazovat. Takže tady je první.

Zdroj: časopis Motoristická současnost, internet, archiv autora