Já jsem Honza Pilař a WRCko Rally Team (WRT) byl sice můj nápad, ale v pravdě za něj vděčím své ženě Helence. Rally se jako fanoušek věnuji již cca 12 let. Před rokem jsem darem od svých přátel dostal 50 Km test skutečného závoďáku. Byl jím Honda Civic VTi Jardy Kastnera (letošní mistr K4 poháru ve skupině SA2), který s ním tehdy brázdil tratě K4 poháru. Zážitek to byl natolik silný a úžasný, že jsem se rozhodl udělat vše proto, abych se na trati objevil také. S kamarádem Tomem jsme se domluvili, že mi bude číst „takový ty notičky“ a žena Helča nám bude poskytovat organizační zázemí. Stal se z ní tedy manažer týmu. Protože zodpovědnost a cenovka vozu nám velí ke všemu přistupovat s rozumem, naplánovali jsme si, že než na trať vyrazíme, budeme si dělat pravidelné tréninky psaní a čtení rozpisu. Tak, abychom po příjezdu s „tréninkáčem“ na trati nezjistili, že Tom mi může číst klidně čtyřlístek a já stejně pojedu tu svou. To by asi hodně brzy vše končilo s první hruškou a Hondičkou omotanou okolo ní. Ne ne, pěkně zodpovědně. Zároveň bychom z našeho snažení se dostat od teorie na rychlostní zkoušku chtěli udělat seriál, který by vám všem ukázal, jaká cesta vede od snu k realitě.

Náš společný trénink

Sice WRT existuje chvilku, ale již stačilo vystřídat dva tréninkové vozy. Ne, že bychom měli takovou spotřebu materiálu, ale první trénink probíhal se zapůjčeným Renaultem Clio 1.2 (jménem vuvuzela) a dalšími dvěma tréninky nás již provázela naše Škoda Octavia 2.0 TDI, které říkáme Blackýsek. Abyste si nemysleli, že jsme nějací blázni, co se prohání po neuzavřených tratích a zkouší své schopnosti, náš trénink probíhá naopak v malých rychlostech, při kterých se snažíme napsat rozpis na tři průjezdy. Protože bychom se rádi účastnili K4 Poháru ČR, snažíme se od začátku si zvyknout na systém třech průjezdů tratí, aby nás v budoucnu nezaskočilo, že to „prostě nejsme schopni napsat“. Až na třetí průjezd si úsek projedeme rychle, ne však přes zákonem stanovené limity. Ne, že bychom byli takoví Mirkové Dušínové, ale přeci jen jde o rozpis a ne o to „rozesmát“ auto někde o strom.

Trať tentokrát vybíral Tom a nutno dodat, že vybral velmi dobře. Sám popsal trať velmi sofistikovaně a výstižně „trať je členitá“. Byl to zhruba tříkilometrový úsek plný rychlých zatáček, ale i s pár nepříjemnými zatáčkami, kde už by nebylo lehké najít brzdné body. Tento trénink byl takový první, protože jsme se s Tomem poprvé učili desítkový rozpis. Do této doby jsme jeli v šestkovém. A to proto, že jsem ho měl naučený z ColinMcRae Rally 2, které hraji už od plenek :-). Přes rady zkušenějších a hlavně našeho „učitele“ Jardy jsme ovšem záhy přešli na desítkovou soustavu. Máme tedy rozpis tvořený 1-10 od nejlehčí po nejtěžší.

S rozpisem tréninku jsme začali okolo desáté hodiny a skončili okolo jedné hodiny odpoledne. Mezi tím jsme zvládli ještě jeden úsek, který byl blíž k Řevnicím a je plný zatáček různých typů. Při psaní této silnice jsme například měli snad jednu a půl stránky A4 zatáček, kde jediným spojovacím slovem bylo „váže“. Prostě se jelo ze zatáčky do zatáčky. Tady už jsme byli s Tomem docela plni optimismu. Na stupňovitosti zatáček jsme se víceméně shodli od prvních metrů silnice a ani jsme se u toho nehádali . A jak jsme byli řádně poučeni, je důležité, aby trať viděli oba stejně. Pokud je zatáčka trojka, musí to jezdec i spolujezdec vidět jako trojku, ne jinak.

S čím jsme bojovali na začátku našeho rozpisového snažení, byly zatáčky, které se najednou „zjevili“. Že to zní jako nesmysl? Taky jsem si to myslel, když jsem se o tom bavil s Jardou Kastnerem. Záhy jsem však poznal, o co jde. To si tak jedete, diktujete rozpis spolujezdci a jenom lehounké levé stočení silnice ignorujete, protože máte pocit, že to pomalu nestojí ani za natočení volantu. Takhle úsek projedete dvakrát a nakonec si ho dáte v silničním tempu s tím, že spolujezdec bude číst na ostro. A hle, ta potvora, kterou jste před chvílí ignorovali, vám najednou rozhodí rytmus, protože spolujezdec čte „sto pravá čtyři“, ale ve skutečnosti je před vámi levá jedna a ještě k tomu po dvaceti a ne po stovce. Co to? Ta pravá čtyřka je až za ní a tohle přesně byla ta „zatáčka“ kterou jste původně ignorovali a vlastně neviděli. Výsledkem může být, že jste rozhození a pár vteřin trvá, než se srovnáte. A těchto pár vteřin vás bude v lepším případě jenom zpomalovat. V tom horším by to klidně mohlo být o té hrušce, jak jsem psal výše. Jsou to maličkosti, ale až když člověk začíná poznávat krásy tvorby vlastního rozpisu, pozná, jak sebemenší věc se může vymstít.

Cestu zpět nám nakonec zpříjemnila před námi jedoucí Škoda Felicia z dob dávno minulých. Jen jsme si to za ní tak „ťapkali“ čtyřicítkou do kopce a kochali se tou plechovou krásou.

Celé odpoledne bylo nakonec završeno hledáním restaurantu, o kterém Tom jasně věděl kde je. Pravda, jízdu dle itineráře jsme ještě netrénovali a tak z původně asi pětiminutového přesunu se stala pomalu celodenní akce :-). Jídlo však bylo excelentní a kachna s knedlem zcela zastínila Tomovu „jistotu“ o poloze restaurantu.

Pokud byste chtěli vidět videa nebo fotky z této naší akce a dalších, najdete nás na Facebooku – stránka WRCko Rally Team. Zde nás můžete podporovat a dozvídat se všechny novinky ohledně začínající posádky rally.

Příští díl seriálu bude o vzniku naší týmové identity – web, logo a další věci. Těšte se.