Rally fanoušek musí čelit řadě nepříjemností ze strany většinové ne-rallyové populace, která často nemá pro rally dostatečné pochopení. Na druhou stranu samotná rally mu za odměnu někdy dokáže přichystat takové zážitky a situace, které by mu jiná záliba jen těžko dokázala zprostředkovat…

S drahou Evičkou Zpěvačkou zpravidla podnikáme leteckou dovolenou pouze v případech, kdy vyhrajeme letenky v nějakém losování. Díky jejímu zděděnému talentu na vyhrávání je to však poměrně často. Letos jsme vyhráli letenky do JAR čili Jihoafrické republiky, rodiště vozů S2000. Jako každý normální fanoušek si samozřejmě před každou cestou primárně zjistím, jestli se v dané destinaci nejede nějaká rally. To jsem se pokusil i nyní, ovšem na internetu jsem našel jen málo uživatelsky přívětivých informací. Pak jsem se navíc zde na eWRCu dočetl, že necelý měsíc před naším plánovaným pobytem se v regionu, kam jsme se chystali, jela předchozí soutěž tamějšího mistrovství Total Natal Rally (tedy ono v to v praxi bylo asi o 400 km vedle, než byl začátek naší cesty, ale to při zdejších geografických rozměrech při pohledu na mapu vypadalo prakticky na jednom místě – k tomu se ještě dostaneme :-). Po tomto zjištění jsem se o možnost propojení dovolené s rallye prakticky přestal zajímat, protože kromě nedostatku času na zjišťování dalších informací jsem vyhodnotil, že pár týdnů po sobě se přece nepojedou dva podniky mistráku v jedné lokalitě. Navíc Evička již měla náš pobyt profesionálně rozplánován a zajištěn téměř hodinu od hodiny a rozhodně by nebylo radno jí do jejího komplexního plánu vstupovat s nějakými komplikacemi. Věnoval jsem se tedy raději obavám z toho, že jedeme do země s nejvyšším výskytem úmrtí střelnou zbraní zbraně na světě (wikipedie) a s nejvyšším procentuálním výskytem HIV/AIDS v populaci (v námi navštívených oblastech 1/3 obyvatel). A také že „od doby revoluce v roce 1991 je zde dennodenně vražděna bílá menšina“.

Po příletu do Johanessburgu jsme si zapůjčili supervůz Dacia Logan (zde však pochopitelně pod značkou Renault) a vydali se na severovýchod země do Dračích hor (Drakensberg). Vnitrozemí kolem největších měst zde vypadá jako v Čechách, pokud si přimyslíme velký počet obrovských uhelných elektráren a to, že na dálnici (i jinde) se jezdí vlevo. Co se týče provozu, tak česká motorizovaná prasata by se mohla od většiny jihoafrických řidičů učit slušnému vychování, ale to by se mohla učit prakticky všude na světě.

Když jsme přijeli do Dračích hor a projížděli průsmyky s nadmořskou výškou 2000-2500 metrů, charakter krajiny se sice změnil, ale nešlo o žádné velehory, jak je známe, spíše o jakési náhorní plošinky v celkově velice otevřené a přehledné krajině. Ovšem spíše než jako v horách to vypadalo jako na Vysočině v maximálně 500 metrech nad mořem. A kdyby snad i kamioňáci zapomněli, že jsou v horách, jsou u silnic všude dopravní značky, které jim výmluvně napovídají, jak mají řídit.

Již k večeru, po nějakých 350 km, jízdy se před námi v permanentní podzimní (v dubnu je tu podzim) mlze zdejších hor otevřelo údolí, nad kterým jsem musel zastavit a s výkřikem „Tady by se ale jezdila rallye!“ si jej jít vyfotit. No není to nádhera?

Tady by se ale jezdila rallye!

Po zalezení zpátky do auta a ujetí dalších cca 200 metrů se na šotolinové cestě vlevo od hlavní silnice náhle objeví divně stojící dodávky a cedule známého tvaru, která nikde na světě nemůže znamenat nic jiného, než časovou kontrolu! Zaostřím oči. A je na ní nápis „Sasol rally“! Jsem doma. Sasol rally je přece název druhé soutěže mistrovství JAR! A je to tady! Zeměkoule je veliká, ale Rallybůh je mocný! Nemá problém doslova na druhém konci světa a v zemi velké jako Evropa nasměrovat prostého fanouška právě na tu silnici a právě v tu hodinu, aby se setkal s tamějším rallyšampionátem! Neuvěřitelné! Křičím v autě nadšením, že uvidím legendární rally mistrovství JAR! Nadšení na mém sedadle nápadně kontrastuje se zádumčivým tichem, které se rozprostřelo na sedadle spolujezdkyně. Ta ani nedutá a zádumčivě se kouká z bočního okénka, nedivil bych se, kdyby i slzička ukápla. Týdny a měsíce pečlivě plánovala a organizačně zajistila náš pobyt a trasu a doufala, že když nám vyhraje zájezd a odveze mě na druhý konec světa, užije si příjemnou dovolenou a nebude muset stále poslouchat řeči o rally, o účasti na ní nemluvě. Náhle se vše zbortilo. Je jasné, že nastávající dva dny neproběhnou podle plánu.

A ona se tu jezdí! Díváte se na rychlostní zkoušku.

Vyšel jsem ven informovat se ohledně rally od diváků, kteří sledovali rally převážně v karavanech z hlavní silnice, pod kterou vedla RZ. Věnovali se popíjení pivka a chystali podvečerní grilování. Brali to evidentně na pohodu a harmonogram ani mapy RZ jakožto místní nepotřebovali. Nasměrovali mě však do města Sabie, které leželo v údolí před námi, a kde od šesti večer prý proběhne divácká superspeciálka. Při následujícím průjezdu městem nás v něm uvítaly masivní transparenty, které hrdě oznamovaly, že právě správně přijíždíme do centra dění.

Chtěl jsem jít rychle obhlédnout místo dění, ovšem Evička trvala na tom, že se musíme nejdříve ubytovat v zamluveném hotelu ve městě o 35 km vedle, protože nebude spát někde v divočině nebo mezi místními gangy. Mě najednou strach z této eventuality naprosto přešel, protože je jasné, že kde se jede rally, tam nemá nikdo čas dělat někomu něco špatného, ale byl jsem drtivě přehlasován v poměru 1:1. Když jsme vyráželi z hotelu zpět do Sabie, bylo už dávno po setmění. Vzhledem k tomu, že všude v průvodcích varovali, že v JAR nemáme jezdit autem po setmění, zeptali jsme se recepčního na hotelu, zda je bezpečné jet takto večer po silnici do Sabie. Ten nám s úsměvem odpověděl, že nyní moc ne, protože prší a silnice je vlhká a kluzká :-) Na noční městskou super speciálku jsme to stihli až na závěr startovního pole, ovšem i stál rozhodně za to!

Černošské obyvatelstvo okresního městečka Sabie dokázalo udělat takový kotel, že by se o tom nikomu u nás ani nezdálo! I ti úplně poslední jezdci měli u diváků takový aplaus, jaký by u nás neměl ani Valoušek na Barumce, kdyby v autě panáčkoval. O atmosféře nejlépe vypovídá následující Evičkou pořízené video.

A jak vlastně vypadala trať této superspeciálky? Vzhledem k tomu, že tu nemají Strahovský stadion, objíždělo se parkoviště místního supermarketu a část náměstíčka. I na této krátké trati však měli jezdci navigační problémy, když občas špatně zabočili. To bylo samozřejmě odměněno náležitým aplausem. To nejlepší přišlo po skončení RZ, kdy rallyově uspokojené divačky začaly tancovat uprostřed RZ. Navrhuji tento zvyk zavést i v Čechách, alespoň by nikdo neodcházel po první desítce!

Já jsem ve vytržení z akce bohužel nestihl nikoho, kdo by mi byl schopen poskytnout písemné materiály pro druhou etapu. Ale dostal jsem alespoň informaci, že příští ráno v 7:45 startuje první RZ v cca 80 km vzdáleném městě Nelspruit (jedno z deseti největších jihoafrických měst) na jakési Ferreira street. Evička mě důrazně upozornila, že daleko zajímavější by bylo se po dlouhé cestě z Evropy více prospat a ráno se věnovat snídani a prohlídce unikátní hotelové galerie, stejně jako to udělá ona, ale její argumenty mě nepřesvědčily.

Ráno mě tedy čekal budíček před pátou ranní. Pouze s autoatlasem celé JAR, kde i jedno z deseti největších měst bylo označeno jako pouhý černý čtvereček, jsem vyrazil na neznámou rally do neznámého města na neznámém kontinentě. Cestou jsem se ještě zastavil na parkovišti, kde se konala večerní superspeciálka. Vypadalo to tam po akci úplně stejně jako u nás :-)

Po příjezdu do Nelspruitu jsem se díval po čemkoliv, co by mě mohlo přivést na stopu rally. Nelspruit vypadal se svými čtyřproudými silnicemi a obchodními budovami skutečně jako velkoměsto. Trochu jako kdybyste přijeli do Prahy a hledali tam naslepo Pražský rallysprint. Náhle jsem uviděl, jak proti mně míří z křižovatky závodní auto. Jelikož bylo ještě příliš brzo na to, aby jelo na RZ, rychle jsem odbočil a jel směrem, ze kterého auta přijížděla, až jsem dojel k uzavřenému parkovišti u hotelu poblíž pravděpodobného centra města. Zde jsem se pokochal některými pěknými spolujezdkyněmi a historiky a vydal jsem se za posledními vozy.

UP

Na výpadovce však začala jezdit špička (rozuměj polotovární BP Volkswageny Polo a Castrol Toyoty Auris) v protisměru a podle času bylo jasné, že už musejí jet na start RZ. Snažil jsem se tedy co nejrychleji otočit a přichystal se na stíhací jízdu. Vzhledem k tomu, že piloti S2000 si s předpisy v městském provozu hlavu nelámali, bylo to poměrně náročné. Semafory však byly mými spojenci, takže mě S2000 dovedly až na start RZ.

Stíhací jízda

Hurá, a jsme tu!

S parkováním nebyl problém, neboť personál jedné místní restaurace lákal všechny pozdě přijíždějící k zaparkování zdarma u jejich podniku. Před startem RZ již byla vyrovnána první polovina startovního pole, kterou tvořilo 15 (!) vozů S2000.

Předstartovní mumraj vozů S2000.

Předstartovní mumraj vozů S2000.

Převažující Toyoty Auris a Corolla S2000 byly doplněny VW Polo S2000 v továrních i soukromých barvách a jedinou Fiestou S2000 populárního účastníka mistrovství světa Conrada Rautenbacha, který to sem má z rodného Zimbabwe jenom „přes kopec“.

Conrad Rautenbach jde na věc!

Start paralelní super RZ v Nelspruitu

Superspeciálka byla paralelním okruhem na dálničním přivaděči, kde jely vždy dva vozy najednou. Bezpečnostní zóny byly divácky přívětivé, to znamená spíše minimalistické. Nelspruit je město se silnějším bělošským zastoupením, u trati byl poměr diváků bělochů a černochů tak půl napůl, spíše ve prospěch bělochů, čemuž odpovídala i chladnější divácká atmosféra než předešlého večera, která byla zhruba stejná jako v Evropě. Nebo byli prostě všichni po ránu ještě rozespalí :-) Černošské divačky však nezklamaly a jedna skupinka začala tancovat už v průběhu RZ. V tomto mají Evropanky rozhodně co dohánět! Video z této RZ můžete zhlédnout zde. Doporučuji zejména fandům Conrada Rautenbacha, který zde předváděl jednoznačně nejatraktivnější jízdu.

Auris S2000 versus Corolla S2000. Ty nepotkáme ani na Barumce.

Jaké S2000 si vybrat?

Zaujala mě dvojice Volkswagenů Golf, jeden áčkový „dvojkový“ a druhý „pětkový“ S2000, oba v „továrních“ BP barvách. Co myslíte, který tuto RZ vyhrál? Kdo tipuje, že dvojkový, má pravdu!

Další nerovný souboj? – ale kde že, v Africe je všechno možné.

Historik

Někteří jezdci nižší výkonnosti si zde dobře uvědomují, že k dobrému výsledku jim může pomoci pouze nadpřirozená síla.

Po skončení RZ jsem si rychle zjistil informace, kdy a kde se jedou další RZ tohoto dne a jel vyzvednout Evičku z hotelu ve městě Graskop, kde jsme spali. Pak jsem se bohužel musel podřídit kompromisu, že navštívíme plánované přírodní památky vyhlídku Pilgrims Rest (kompletně v mlze) a třetí největší kaňon světa, 80 km dlouhý Blyde River Canyon. Podél něj jsme však jenom v rychlosti projeli a do jeho centrální části ani nejeli, abychom stihli jednu z posledních RZ jižně od Sabie.

Blyde River Canon pouze zdálky, neboť musel ustoupit Sasol rally.

Když jsme zamířili zpátky směrem k RZ, zjistil jsem, že jsem se ještě zdaleka nestačil akomodovat na zdejší vzdálenosti. To, co se mi na mapě zdálo jako kousek, který ani nestojí za řeč, se při bližším prozkoumání mapy ukázalo jako 120 km po běžných silnicích, na které jsme měli asi 1 hod 40 min. Díky zdejší relativně nízké hustotě dopravy, velkorysým rychlostním limitům a snaživosti Logana by se to dalo zvládnout, ale v cestě nám stál horský průsmyk Robbers pass, kde jsme ztratili rozhodující čas za nepředjetelnými kamiony. Špička nám tak o 10 min opět unikla, což si budu vyčítat ještě dlouho.

Divácká vozidla nastavená u trati RZ – kulturní konstanta.

Štrúdl kam oko dohlédne…

Šotolinová RZ, kam jsme mířili, byla stejně jako ta z předešlého odpoledne divácky velmi přívětivá. Několik jejích kilometrů se opět motalo přímo pod hlavní silnicí, ze které se dala pohodlně sledovat, což řada diváků také učinila. Přímo pod silnicí se také ve sjezdu nacházela kritická uklouzaná zatáčka, kde měla většina startovního pole problémy s opuštěním trati.

RZ vedoucí pod hlavní silnící.

Jestli si pod africkou rally představíte mračna prachu, písku, vedro, modrou oblohu, poušť a nekonečné roviny, tak to byste se v případně této rally setsakramentsky spletli – zde naopak platilo bláto, zima, mlhy, lesy, zatáčky, pláštěnky a bundy! Na 100 % mi to vším připomnělo Irský šotolinový šampionát, který jsme s Evičkou za romantických zážitků dříve také navštívili.

Prostě typická Afrika – zima, bláto, bundy, deštníky, pláštěnky!!! :-)

…a technické tratě!

Na této RZ mimo města, kde již byli opravdu pouze fanoušci bez „náhodných“ místních obyvatel, byli kolem trati až na pár výjimek pouze běloši. Tím se dostáváme k již několikrát naťuknutému rasové složení „lidí kolem rally“ v této zemi. Rally je v JAR stále výrazně bělošský sport, nějakých snad pomalu 90 % diváků, jezdců a zejména pořadatelů jsou běloši, čili je to obrácený poměr, než ve zdejší populaci obecně.

Co říci na závěr? Pokud se někdy ocitnete JAR a jste správní rally nadšenci, nic si nechystejte a nebojte, RALLY SI VÁS NAJDE !!!

„Sponzorka“ výpravy, bez jejíž výhry a „správného“ naplánování trasy by tento článek vůbec nevznikl. Pokud se Vám zdá, že je úsměv pouze vynucený, máte pravdu! :-)