Nádherné počasí provázelo letošní Rallye Show Stříbro a minimálně pro nás, posádku WRCko Rally Teamu to byla úplná soutěžní premiéra. A o tom jak jsme si ji užili, bychom se s vámi chtěli podělit v tomto článku.

Ještě než jsme vyrazili do západočeského Stříbra, jsme se museli zastavit pro řízečky a karbanátky u mojí mamky, která nám tím zajistila výbornou formu cateringu pro návštěvníky v servisu. Pak už zbývalo jen nabrat Toma a zvolat „na Plzeň Vávro, na Plzeň. Proč na Plzeň? Helence se po přečtení minulého článku zželelo a našla na inzerci eWRC prodej kombinézy OMP od pana Pertlíčka. Poskytla tak jezdci krásný dárek k výročím, narozeninám a svátkům, a to celé dohromady asi do roku 2014 :-). Pak jsme ještě zajeli do Speedpra pro brašnu na kombinézu a aby toho nebylo málo, tak Helča už odmítala poslouchat nářky nad krásnými rukavicemi OMP Speed 2 (šedočerné) a vezli jsme je také. Je krásné mít po boku chápající ženu. Po tomto „shoppování“ jsme už já, Tom, Helča, Blackýsek (Octávka) a lvíček cestovali smět Stříbro.

Po dojezdu na místo administrativní přejímky jsme obdrželi itinerář soutěže, startovní čísla, číslo na tréninkový vůz a další nezbytnosti a byli jsme „převzatí“. Prohlédli jsme si servisní areál a šli se připravovat na seznamovací jízdy.

Tom si zakoupil naprosto dokonalý blok, který je jak dělaný pro spolujezdce rally a nové fixky, kterými si nebude kérovat ruku, protože je levák a vše co napsal si obtiskl na ruku. Seznamovačky jsme pojali tak, jako bychom byli na K4, tedy na tři průjezdy každým směrem. Už při seznamovačkách jsme tloukli hubou na úplně poslední retardér (RZ 1,3,5), který posádky vyhnal na štěrk a proti stromům. Nepřijde mi to jako úplně šťastné řešení, kdy retardér beru jako bezpečnostní prvek. Ale to je prostě rally, od toho je rozpis a pro všechny je to stejné. Pro vaši představu jsme ho měli asi dvakrát červeně podtržený, s třemi vykřičníky, a kdyby nám v sešitu zbylo místo, tak by Tom asi namaloval i lebku se zkříženými hnáty :-). Jinak nám trať přišla pěkná, poměrně rychlá, ale bylo v ní přesně to, co jsme chtěli. Odbočky, retardéry a zatáčky od 1 – 7. Celková délka RZ okolo sedmi kilometrů nám pro začátek stačilo.

Měli jsme natrénováno a odjeli jsme se do Stříbra ubytovat a hlavně nasytit prázdné žaludky. Musím zde vypíchnout opravdu výbornou kuchyni hotelové restaurace ve Stříbře na náměstí. Oproti tomu, co nás čekalo večer, to byl hotel Savoy. Ale k tomu se dostaneme. Po obědě už nás čekalo pouze čekání na příjezd našeho černobílého miláčka Hondy Civic VTI. Čas jsme vyplnili diskusí s Ozzym, Tomem Heroldem a dalšími nad jejich auty, pocity z tratě a dalšími věcmi. A hle, v dáli na horizontu už Fiat Ducato a na plaťáku ona. Auto se dotklo země, postavil se stan, bez problémů jsme prošli technickou přejímkou. V době klidu nás navštívili první čtenáři našich článků, tak jsme si moc pěkně popovídali o závodech a mladý pán si mohl sednout do závoďáku. Doufáme, že se mu to líbilo, protože si osobně moc dobře vzpomínám, co to bylo pro mě, kdy jsem si poprvé sedl do Volkswagenu Polo Honzy Dohnala.

Pěkné popovídání s příznivci rally a doufám i WRCko Rally Teamu

Pomalu jsme se chystali na ubytování Jardy a Honzy, jenže v tu chvíli přijel jakýsi velmi „příjemný“ pán a s diplomacií řezníka nám vysvětlil, že tam, kde jsme postavili servis opravdu stát nemůžeme. Všichni jsme doteď přesvědčení, že jsme měli stan dle propozic postavený správně, ale nakonec jsme po konzultaci s ředitelem soutěže všechno zase přemístili. Bohužel se servisní zázemí neslo v duchu, kolik kdo aut v týmu má, toliko je povoleno jich mýti v servisu. Takže nebylo výjimkou, že na jedno ostré auto připadla asi čtyři civilní. Najít pak vhodné místo okolo osmé večer nebylo úplně snadné. Ale dobře, dali jsme to. Pak už následovalo ubytování zbytku týmu a večeře. Tu jsme absolvovali v „Pizza restaurantu Vltava“ a musím uznat, že kdyby sem zavítal pan Pohlreich, tak by asi spáchal sebevraždu. Nic tak hrozného jsem dlouho nezažil. Pro představu gulášovka v chlebu znamená, že dostanete polozmrzlý tvar pečiva někde mezi rohlíkem a ciabattou. Ale upozorňuji, že opravdu ledový. Uvnitř na vás čeká polévka z pytlíku s masem a schované to je za gyros koření, abyste si toho nevšimli. PEKLO! Původním záměrem bylo jíst něco, po čem minimalizujeme riziko střevních komplikací před soutěží. Tak jsme nechtěně udělali přesný opak. Po večeři čekalo Toma přepsání rozpisu a pak už jen pomodlit, vyčůrat a spát. Budíček na 7:15 jsme nepotřebovali. Nervozita nás probudila už okolo 6h ráno. Tak jsme se tak váleli a přemýšleli jsme, co nás vlastně čeká. Tato Rallye Show byla pro nás úplně první rally zkušeností v životě, nikdy před tím jsme nikde nezávodili. V Hondě jsme s Tomem seděli naposledy v říjnu 2009 a společně asi čtyři minuty. Ano, trénovali jsme skutečně pilně, ale všichni víme, co to je trénink a co je to závod. Jiné hřiště, jiná liga, jiný sport. Oblékli jsme se do závodnického, takže jsme u Lidlu vypadali trochu jako kosmonauti a hned jsme řešili první problém. Sofistikovaný způsob odchodu z penzionu zapříčinil, že se nám majitel auta i mechanik zabouchli. Nemohli tam ani zpět. Naštěstí schránka v které byly naše klíče neměla nic proti, aby je klukům na chvíli půjčila a tak jsme po chvíli byli kompletní.

Ráno okolo Stříbra připravilo posádkám jedno hezké zpestření – mlhu. Krásná, kvalitní mlha, opravdová od Mattela. Na auto jsme dali měkkou sadu gum, kluci auto omyli a Helenka naposledy dala instrukce instalovanému Lvíčkovi, aby nás ochraňoval.

Ranní servis a kvalitní mlha

Po přípravě auta už jedeme směrem k RZ1. Mlha je stále, nervozita se stupňuje, ale v autě panuje dobrá nálada. U startu nás ještě doběhnou naši přátelé, kteří se na nás přijeli podívat. Popojíždíme na startovní čáru a hned první trapas. Honda nedojela až k čáře, tak jsem se musel ještě jednou rozjet a panu řediteli Valečkovi jsem orazítkoval nohy. Již jsem se osobně omluvil, ale dodatečně se ještě jednou omlouvám. Prý jsem nebyl jediný :-). 15 -------------5-4-3-2-1-START. Splnil se jeden velký klukovský sen!

7 vteřin před splněním jednoho velkého klukovského snu

RZ 1 jsme prodali. Bylo to opravdu velké učení a nechtěli jsme udělat žádnou chybu. Rozpis nám celkem seděl a tak jsem se mohl soustředit jen na mávání divákům. Ano, po cestě na nás hodně přihlížejících mávalo (děkujeme) a já byl v takové euforii, že jsem jim kynul taktéž. Až mě asi po čtyřech kilometrech Tom taktně upozornil, že už by to stačilo. Chápu, jenže já byl jak malé dítě. Po dojezdu RZ1 jsme se otočili, zaparkovali, vylezli a už u nás byla Bára s Tomášem Heroldem a ptali se, jaké to bylo. Milé. Velký úspěch dále sklidil lvíček Helenkou připevněný na rám a rolička toaletního papíru v řidičových dveřích :-).

Talisman v podobě lvíčka chycený na rámu auta

Pro příště jsme ovšem dostali za úkol zajistit dvouvrstvý nehořlavý OMP toaleťák :-). To bude výzva. RZ2 se pro nás nesla ve stejném duchu, jako RZ1. Prodali jsme jí na úkor učení se. Nechtěl jsem jít do zbytečného rizika v krácení zatáček nebo dobržďování na poslední chvíli. Měl jsem v hlavě rady mého kamaráda Honzy Dohnala – „odbrzdi, odřaď, zatoč a jeď do pr*ele“. V servisu proběhla rutinní kontrola auta, diskuse nad pneumatikami a přivítání se s přáteli a fanoušky, kteří nás přijeli podpořit. Na RZ3 a RZ4 jsme si s Tomem už řekli, že se pokusíme trochu zrychlit a zároveň vznikl nový pokřik před RZ „piss on you“. Pokud vám to nic neříká, najděte si video „Italian Men who went to Malta“, pak pochopíte :-). Na RZ3 jsme potkali rozbité Subaru, posádce se naštěstí nic nestalo. V poledním servisu jsme řešili drobný technický problém, kdy nám začala „rosit“ brzda na pravém předním kole. S instrukcemi od majitele jsme dojeli do cíle RZ5 a byli šťastní, že brzdová kapalina drží a nic nebrání v absolvování RZ6 a dojetí do cíle. Po řádném grilování posádek nádherným počasím v polích u obce Malovice jsme se vydali směrem k cíli soutěže. RZ6 jsme si s Tomem opravdu užili.

My dva před RZ6

Pokusili jsme se posunout brzdy zase trochu dál a hlavně začít závodit. Odměnou bylo, že jsme o chlup vybojovali druhé místo v RZ. Tedy, přesněji řečeno, v RZ6 jsme konečně nebyli poslední :-). Díky dojetí do cíle a smůle posádky st. č. 24 jsme utrpěli třetí místo ve třídě A2. Záměrně nepíši, že jsme ho vybojovali, to ani náhodou. S velkou ztrátou na druhého nám prakticky spadlo do klína. Ale znáte to, historie se neptá a až nám jednou budou vnoučata sedět na bolavých kolenech, můžeme jim ukázat kalíšek za třetí místo. Doufám, že do té doby zmizí tenhle článek z eWRC, aby se nedozvěděli pravdu :-).

Šťastný WRCko Rally Team

Pokud se podíváte do výsledků, zjistíte, že jsme dostávali na zadek v každé RZ kromě té poslední, kde jsme vybojovali druhé dílčí místo. My jsme ale přijeli do Stříbra s úplně jinými úmysly. Tím bylo dojet a nasbírat co nejvíce zkušeností. Zároveň jsme chtěli otestovat auto a obecně fungování týmu, mě jako jezdce, Toma jako spolujezdce se vším všudy. Jsme nováčci, učíme se a snažíme se být trpěliví. Na stranu druhou, po analýze časů máme důvod k optimismu. Nebudu vás tady zahrnovat čísly a statistikami, ale ve zkratce jsme byli na každém průjezdu rychlejší než na tom předchozím a celkově jsme s vývojem soutěže byli více než spokojení.

Po dojetí do cíle u mě vybouchla vlna emocí, takže kdo se podívá na náš on-board z RZ6, raději si po projetí cílem vypněte reproduktory :-). No a co následovalo? Spokojenost, gratulace, naložení auta, poděkování mechanikovi a majiteli auta též v roli mechanika, ale hlavně jídlo. S Tomem jsme během dne skoro nic nesnědli, a tak jsme se začali konečně futrovat řízky, respektive tím co zbylo. Po vyluxování toho co zbylo se Tom každého našeho kamaráda dotazoval, zda-li nemá ještě něco k jídlu. Docela zábavný pohled. Rallye Show Stříbro 2011 byl moc krásný závod. Díky vydařenému počasí se přišlo podívat velké množství diváků, za což jim děkujeme. Z pořadatelského hlediska během závodu nenastal jediný problém a soutěž to byla věru hezká. Děkujeme všem, co nám drželi alespoň trochu palec a omlouváme se těm, kteří čekali dravější průjezdy nebo lepší časy. Polepšíme se :-).

Zároveň bych chtěl poděkovat Jardovi Kastnerovi a Honzovi za perfektně připravené auto a bezchybnou spolupráci. Dále určitě všem přátelům a fanouškům, kteří neváhali a zastavili se za námi v servisu či na nás mávli u RZ. Velký díky rodinám, že nám trpí tento bezpečný sport a určitě děkuji manažerce týmu (a mé milované ženě) Helence za úžasnou koordinaci celého zázemí.

Mechanici měli v servisu vždy napilno :)

Dále bych zde rád zmínil a vyjádřil díky partnerovi týmu, IT společnosti KPCS CZ.

Pokud byste chtěli vidět další fotky nebo on-board videa ze Stříbra, najdete je na naší Facebook stránce www.facebook.com/wrckorallyteam