Victoria, stát na jihovýchodě Austrálie, jehož hlavním městem je Melbourne, se rozkládá na vůbec nejmenší ploše ze všech tamních států. Ani to ale nebrání tamním motoristickým nadšencům v nalezení dostatku kvalitních šotolinových úseků nutných k uspořádání mistrovského podniku. Ten pro letošek našel místo v samém závěru kalendáře a právě tam se o uplynulém víkendu rozhodovalo o tom, kdo se pro tento rok stane australským šampiónem. Eli Evans se z titulu radoval v loňském roce a letos se do obhajoby nepustil. Většinu roku vynechal, ovšem ve Victorii se objevil. Jeho vystoupení za volantem Hondy Civic Type-R ale nemělo dlouhého trvání, když hned na prvním testu Evans urval poloosu. V druhém Heatu jej pro změnu zradil přehřátý motor. Král je mrtev, ať žije král. A kdo se o pozici krále australských šotolin ucházel?

Do závěrečného klání s šancí na zisk primátu vstoupili poslední dva mohykáni. Scott Pedder se během roku za volantem Renaultu Clio R3 snažil o něco málo více a do velkého finále šel s větším množstvím bodů na svém kontě, konkrétně v jeho prospěch hovořilo 23 bodů. Brendan Reeves se sice se svou Mazdou 2 nikterak nemazlil, ale ve Victorii to byl právě on, kdo se dostal do pozice lovce. Lovená zvěř Pedder se ovšem s prvním Heatem vypořádal na výbornou, těsný duel s Reevesem nakonec vyzněl o 14,5 vteřiny pro něho. Tím se manko jezdce Mazdy ještě více prohloubilo a jeho šance na zisk titulu se dostaly už do teoretické roviny. V neděli ráno Reeves ještě zkusil zaútočit, ale místo úspěchu se dostavil velký problém v podobě defektu. Ten posádka měnila přímo ve zkoušce, což ji stálo tři a půl minuty a konec všech nadějí na titul. Do cíle druhého dne dojeli jako pátí, zatímco Pedder s Moscattem obsadili druhou příčku a mohli začít slavit. Pro osmatřicetiletého pilota Renaultu Clio R3 to znamená největší úspěch kariéry, domácí mistrovství předtím nikdy neovládnul.

Trochu ve stínu atraktivního duelu o titul se odehrál ještě jeden neméně zajímavý souboj dvou jezdců. V tomto případě šlo o borce bojující o bronz a pikantnost tomuto souboji dodával fakt, že se jednalo o jezdce stejného týmu Citroën Australia. Jejich speciály tak byly na chlup totožné a vše záviselo jen na nich samotných. S náskokem 38 bodů přijel do Victorie Adrian Coppin. Tony Sullens s druhou DS3 R3T se musel hodně snažit. Oba dva dny se proměnily v těsný souboj obou borců a v sobotu i v neděli jej vyhrál Sullens. Bohužel takhle na konci sezóny už bylo pozdě a předešlá bodová ztráta jej odsoudila na čtvrtou příčku. Třetím nejrychlejším mužem šampionátu se tedy stal Coppin. Steven MacKenzie vloni a i v části letošní sezóny pilotoval stařičký Ford Fiesta. Už v Coates Hire Rally Australia ovšem představil žhavou novinku, Ford Fiesta poslední generace upravený dle národní speciality, třídy G2, do které spadá i Reevesova Mazda 2 nebo loňský mistrovský speciál Honda Jazz. V úplně posledním Heatu sezóny se zbrusu nová Fiesta dočkala prvního úspěšného dokončení a hned z toho byl premiérový etapový triumf pro Mackenzieho. Když nic jiného, je tento drobný úspěch zajímavou předzvěstí příští sezóny. Ta snad nabídne ještě pestřejší startovní pole s nejnovějšími speciály a souboj o titul napínavý jako letos. Australská federace navíc momentálně řeší nové předpisy a dost možná se do boje o titul vrátí vozy s pohonem všech čtyř kol. V Austrálii se zhlédli v argentinské kategorii Maxi Rally a právě takové vozy by rádi zapojili do hry o nejvyšší příčky.

Výsledky soutěží australského mistrovství naleznete na ewrc-results.com

Konečný stav šampionátu: 1. Pedder 483, 2. Reeves 439, 3. Coppin 361, 4. Sullens 333, 5. Roe 152, 6. Patton 123