Švédská rally patří mezi ty nejunikátnější světové podniky. Právě tam daleko na severu mají posádky možnost zažít extrémní soutěž, během které se ve velkých rychlostech řítí lesem na zasněžených a zledovatělých cestách. Tyto nezvyklé podmínky mají v malíku hlavně domácí Seveřané, jejichž národní šampionáty se většinou z poloviny odehrávají právě na takových tratích. Nikoho tak nepřekvapí, že ve světové Rally Sweden dlouhá léta hráli prim a teprve v roce 2004 se tuto převahu podařilo „jezdci z jihu“ prolomit.

1996, 97, 98, 99 – El Matador a jeho pověstný poslední krůček

Nejlepším výsledkem neseverských pilotů bylo dlouhá léta druhé místo Michele Moutonové z ročníku 1984. Pak se ale na scéně objevil Carlos Sainz a rozjel sněhové rodeo, ze kterého se jezdcům ze severu Evropy pořádně zamotala hlava. V roce 1996 Švédsko hostilo první díl šampionátu a Sainz si tak právě na těchto tratích zvykal na novou techniku v podobě Fordu Escort Cosworth. Na nejrychlejší dvojici Tommiho Mäkinena s Mitsubishi a Juhu Kankkunena za volantem soukromé Toyoty sice první den nestačil, ale držel se v závěsu. Druhý jmenovaný Fin v sobotu chyboval a otevřel El Matadorovi dveře k posunu na druhé místo. Do závěrečného dne šel pilot Fordu s odstupem pouhé čtvrt minuty a stále mohl pomýšlet na rekordní vítězství. Když jej ale postihl hned z rána problém s transmisemi, musel se spokojit s druhým místem. Mäkinen vítězstvím hned na začátku sezóny nakročil za svým prvním titulem mistra světa.

O rok později Sainz za volantem Fordu Escort WRC ještě více přitlačil na pilu a v průběhu prvních zkoušek přebral od domácího Thomase Radströma jedoucího se soukromou Toyotou Celica GT-Four vedení. Jednomu Švédovi vedení převzal, ale druhému jej hned záhy musel předat. Keneth Eriksson za volantem Subaru Impreza WRC těžil z pneumatik Pirelli, které na rozdíl od Michelinů na trati s minimem sněhu tolik neztrácely důležité hřebíky. Na druhou příčku se díky tomu v závěru první etapy posunul Colin McRae s druhou tovární Imprezou. Sainz ale v sobotu v dešti přitlačil na pilu, jeho obutí v těchto podmínkách fungovalo lépe. Do závěrečného dějství tak šel pilot Fordu s náskokem 12 vteřin na Skota. Ten se ale v neděli několikrát přetočil a nakonec spadnul za Mäkinena na čtvrté místo. Sainz se ovšem cenného švédského vítězství ani tentokrát nedočkal a opět mu uniklo o pár vteřin. Eriksson v neděli rychle smazal takřka půlminutové manko a mohl se těšit nejen z domácího vítězství, ale i z ubránění domácí bašty před „nájezdníky“ z jihu.

V zimní přestávce mezi rokem 1997 a 1998 dal Sainz Fordu vale a zamířil zpátky do týmu, se kterým v minulosti zaznamenal největší úspěchy své kariéry, do Toyoty. S novou Corollou WRC hned vyhrál úvodní soutěž v Monte Carlu a v pozici lídra se objevil i po první švédské zkoušce. Pak se ale začala naplno projevovat nevýhoda jeho monackého vítězství. Jako lídr šampionátu musel ostatním čistit trať od čerstvě napadaného sněhu a ztrácel tím drahocenný čas. Po první etapě mu patřila třetí příčka s více než minutovým odstupem. Největší radost zástupcům japonské značky tak dělal na záskok povolaný domácí borec Thomas Radström, který za volantem Corolly čaroval a po prvním dnu vedl. Zhruba půlminutový náskok si Švéd udržoval i během soboty. Pak ale přišel dvanáctý test, osmačtyřicetikilometrové Jutbo. Radström ve vysoké rychlosti chyboval a skončil mimo trať, přičemž svou Toyotu natolik poškodil, že musel odstoupit. Na náročném úseku se nedařilo ani Sainzovi, který se přetočil a místo posunu na uvolněné druhé místo byl přeskočen Kankkunenem a zůstával třetí. Nový lídr soutěže Mäkinen měl po druhé etapě už náskok skoro minuty a půl, takže svým soupeřům moc nadějí na zlomení severské neporazitelnosti nedával. Z druhé příčky navíc situaci kontroloval Kankkunen. El Matadorovi se sice čtyřnásobného mistra světa za volantem Escortu v neděli podařilo porazit, ale potřetí v řadě Švédsko dokončil až jako druhý nejrychlejší. Mäkinen si do cíle dojel pro své první vítězství roku 1998 a zároveň sté světové vítězství finského pilota.

O rok později začal Sainz ve Švédsku znovu nejrychlejším časem a po celou první etapu sváděl strhující souboj s Mäkinenem o každičkou desetinku vteřiny. Teprve krátká závěrečná zkouška rozhodla o držiteli etapového vítězství. O 1,2 sekundy se jím stal finský pilot Mitsubishi. Jeho španělskému soupeři ale taková situace náramně vyhovovala, nemusel totiž čistit trať. Jelikož ale očekávané sněžení nenastalo, žádným čištěním se nemusel stresovat ani Mäkinen. Naopak mohl nadále vesele navyšovat svůj náskok, který po sobotě činil už slušnou půlminutu. Sainz už v závěrečné etapě mohl jedině spoléhat na soupeřovu chybu nebo technické problémy. Ani jedno se ale nedostavilo a ani na čtvrtý pokus El Matador nedokázal na švédském sněhu zvítězit.

Rok 2004 – Severská bašta po více než padesáti letech padla

Dvaapadesát ročníků švédské rally nepoznalo jiné vítěze než ty s místem narození ve Švédsku nebo Finsku, ale to se před dvanácti lety změnilo. Uhájit svou baštu měli za úkol v tomto roce hlavně dva jezdci, Marcus Grönholm podruhé startující s Peugeotem 307 WRC a tehdejší úřadující šampión Petter Solberg se Subaru Impreza WRC. Fin do rally vstoupil nejrychlejším časem, ale už třetí test pořádně zamával jeho ambicemi na čtvrtý švédský triumf. U stále čerstvé 307 se porouchal posilovač řízení. Bohužel se tak stalo hned na nejdelší rychlostní zkoušce celého tehdejšího mistrovství, dvaapadesátikilometrové zkoušce Granberget. Grönholm ztratil minutu a spadnul na sedmou příčku. Do vedení se místo něho mohl dostat druhý nejrychlejší muž po RZ 2 Carlos Sainz za volantem Citroënu Xsara WRC. Španěl ale v obou průjezdech nejdelším testem doplatil na vypadání hřebíků ze svých gum a páteční etapu zakončil až jako čtvrtý s odstupem třičtvrtě minuty.

V sobotu se sice Sainz ještě pokusil zvrátit osud a stát se přeci jen prvním neseverským vítězem, ale chyba na osmém testu jej z těchto bojů už definitivně vyřadila. Pilot Xsary na jeho trati chyboval, atakoval sněhovou bariéru a ucpal přístup k chladiči. Jelikož musel zastavit a jeho spolujezdec Marc Martí pak sníh zamést, posádka spadla až na sedmé místo. Nikterak výrazně se během rally nedařilo ani vozu s číslem 1 na zadním skle. Solberg už první den chyboval a přetočil se, největší časovou ztrátu ale nachytal v sobotu ráno, když mu zazlobila technika. Před třetí etapou tak před ním stál úkol zabojovat se Sainzem a Tuohinem o bronzový stupínek. Zatímco norský pilot v tomto souboji uspěl, jeho španělský soupeř se musel kvůli motoru jdoucímu na pouhé tři válce spokojit s konečným pátým místem.

Teď se ale vraťme o dva dny dopředu, konkrétně na první průjezd úsekem Granberget. Po něm se totiž z posunu do vedení radoval Markko Märtin za volantem Fordu Focus WRC 03. Estonský pilot si se zmrzlou a lehce zasněženou šotolinou poradil na jedničku a do druhé etapy si odvážel náskok 23,3 sekundy na Sebastiena Loeba za volantem Citroënu Xsara WRC. V průběhu dne svůj odstup ještě navýšil, ale pak přišel osudný jedenáctý test. Märtin byl trochu rychlejší v pravotočivé zatáčce. Jak je ve Švédsku zvykem, opřel se o sněhovou bariéru. Ta však v sobě smolně skrývala kus skály, o který se u Focusu vylomilo levé zadní kolo. Estonec musel na historický triumf zapomenout. Do vedení se dostal Loeb a druhou šanci získal Grönholm, který za Francouzem v tu dobu zaostával o 26,2 vteřiny. Do boje se Fin pustil s vervou sobě vlastní, ale hned na následující zkoušce také vyzkoušel pevnost sněhové bariéry, která mu kompletně očesala předek Peugeotu. Před posledním dnem tak Grönholm zaostával o 40,6 sekundy a s výhrou už to moc nadějně nevypadalo. V neděli ráno na svém oblíbeném úseku Sagen pak Fin znovu chyboval a ve sněhové bariéře nechal další půlminutu. Loeb se tak mohl uklidnit a těšit se na další velký milník své začínající hvězdné kariéry. Před třetí hodinou odpolední v neděli 8. 2. 2004 se stal dnes devítinásobný mistr světa prvním pokořitelem Seveřanům na jejich půdě.

Rok 2013 – Francouzi si podmanili švédský sníh

Před třemi roky Seveřané podruhé v historii přišli o svou domácí neporazitelnost a znovu se o to zasloužil jezdec z Francie. Rozhodně se však nedá říct, že by tehdy neměli tamní piloti mezi elitou dostatečné zastoupení. Vítěz ročníku 2012 do Hagfors přivezl novotou vonící Volkswagen Polo WRC, vítěz z 2011 Mikko Hirvonen se zase představil s mistrovským vozem Citroën DS3 WRC. Do toho se na start postavil ještě Mads Ostberg s továrním Fordem Fiesta WRC. Ale už v první etapě Nor hodně ztratil, když mu zazlobil jeho vůz a posádka následně o dvě minuty nestihla včas jednu z časových kontrol. V cíli to tak nestačilo na lepší než třetí místo, nicméně pozice nejlepšího Seveřana mu neunikla. Hodně k tomu už během první etapy přispěl Hirvonen, který hned v první přírodní zkoušce skončil s Citroënem mimo trať. Latvala se výraznějších chyb dokázal vyvarovat, ale s novou technikou si ještě moc nerozuměl a za svým týmovým kolegou Ogierem během prvního dne zaostal o půl minuty. A když se během druhé etapy rozhodnul Loeb, že zkusí na svého krajana zatlačit a udržet si prolomení severské bašty výhradně pro sebe, rázem se ocitnul Latvala mimo hru. Před nedělní etapou už bylo více než jasné, že podruhé v historii získá švédské vítězství Francouz. I přes Loebovu velkou snahu se jím stal jeho úhlavní rival Ogier, který tím zároveň vyjel první vítězství pro nové Polo WRC.

Rok 2015 – Mikkelsen Seveřany nepodpořil

Loňský ročník švédské rally se zapsal do historie jako jeden z vůbec nejvyrovnanějších, když se o vítězi dramatického trojboje rozhodovalo až na závěrečné Power Stage. Bojů o vítězství se v té době už neúčastnil vítěz z roku 2014 Latvala, který na konci prvního dne zapíchnul Polo WRC do sněhové bariéry. V tom samém testu chyboval i Ogier a lídrem po první etapě se tak stal Mikkelsen se třetím Volkswagenem. Sobotní etapa patřila Thierrymu Neuvillovi za volantem Hyundaie i20 WRC, který vyhrál dva testy a do nedělní části šel jako vedoucí muž s náskokem 1,5 sekundy. Během prvních dvou nedělních zkoušek ovšem Belgičan spadnul na třetí místo. Za staronovým lídrem Mikkelsenem každopádně před Power Stage zaostával o pouhých 4,6 vteřiny. Když do cíle zkoušky dorazil Ogier, bylo jasné, že se u Hyundaie vítězství slavit nebude. Na trati ale ještě byl norský pilot VW a ten podle mezičasů stále vedl. V závěru ovšem chyboval, zapadnul do sněhové bariéry a severská bašta potřetí v historii padla.