Tak jsme se po několika letech dočkali zimy, jak má být. Několikatýdenní mrazivé počasí s odpovídajícím dávkováním sněhových přídělů vzbuzovalo naděje, že se 42. Ročník „Ve stopě valašské zimy“ po deseti letech konečně odjede ve skutečně zimních podmínkách. Jenže člověk míní a Pánbůh mění. A tak se loňské „kdyby se to tak jelo včera“ měnilo na letošní „kdyby se to tak jelo ve středu“. Obleva shůry naplánovaná na termín závodu způsobila, že potencionálně ideální podmínky se změnily ve zrádnou směs asfaltu, vyjetých kolejí, břečky, zbytků sněhu a ledových ploten. Naštěstí zůstaly o to potřebnější měkké sněhové bariéry, milosrdné ke karosériím chybujících. Optikou poloplné sklenice přinesla letošní „Stopa“ přeci jen nejvíce sněhu za poslední dobu a také naději, že jednou to zase vyjde.