Filip Mareš – jméno, které nakonec reprezentovalo barvy Autoklub Peugeot Rally Talentu. Po všech peripetiích, které doprovázely tento projekt, můžeme zhodnotit loňskou sezónu APRT jako nečekaně úspěšnou. Logickým krokem talentované dvojice Mareš – Hloušek je vstup na mezinárodní scénu. Na tu se mladá posádka podívá díky pokračující podpoře Autoklubu ČR a jeho partnerů.

Vraťme se ale do února 2016. Jak tehdy vypadala Tvoje budoucnost?

V únoru loňského roku jsem byl součástí připravovaného projektu pana Hájka, který počítal s mou účastí v MČR s vozem Opel Adam R2. Projekt ale nedlouho před sezónou ztroskotal a má budoucnost v ten moment nevypadala nikterak růžově. Doslova snové rozuzlení ale přišlo záhy a dva týdny před sezónou jsem naskočil jako vítěz Rally Star do projektu Autoklub Peugeot Rally Talent.

Nakonec tedy bylo vše jinak a Tvá loňská sezóna se určitě dá nazvat jako sezóna úspěšná. Jakého dosaženého dílčího výsledku si nejvíce vážíš? Proč?

Těch opravdu pozitivních okamžiků jsem si z průběhu loňské sezóny odnesl více. Velmi dobrý pocit mám z posledního klání sezóny, rakouské Rally Waldviertel. Při druhém startu na šotolině, se nám podařilo vyhrát první etapu mezi dvoukolkami a také druhý den závodu se nám dařilo rovnocenně bojovat s domácí špičkou. A to i přesto, že jsme tempo podřídili tomu, abychom dokončili závod a dosáhli tak na celková vítězství v ERT. Nádherné vzpomínky mám také na Rallye Český Krumlov, kde jsme v náročných podmínkách až do poslední RZ bojovali o prvenství ve dvoukolkách s Martinem Kočim, kterému jsme nakonec podlehli o pouhou vteřinu. No a pokud mám zmínit opravdu dílčí úspěch, pak je to Barum Rally a druhý průjezd Semetínem, kde jsme za sebou nechali i všechny evropské dvoukolky. To je pro mě dosud jeden z největších zážitků ze soutěžního vozu vůbec.

V celkovém součtu jsi obsadil 2. místo ve třídě "6" a třetí pozici ve dvoukolkách. Jsi spokojený nebo Tě v hloubi duše trápí nějaký závod nebo místo, kde jsi ztratil šanci na ještě lepší umístění?

V zásadě jsem se sezónou spokojený, určitě byla pro mě zatím tou nejúspěšnější. Dokončili jsme všech deset podniků, do kterých jsme odstartovali a z každého závodu přivezli nejen poháry, ale především cenné zkušenosti. Jako závodník chci ale samozřejmě co nejčastěji vítězit a tak mám v hlavě i dost věcí, které se mi nepodařily zcela podle představ. Za nejméně povedenou považuji domácí Rally Bohemia, kde jsem vyrobil několik chyb a na soupeře jsem zde nestačil. Zklamáním byla částečně i Barum rally, kde jsem po vydařené sobotě v neděli ráno zaspal a soupeře jsem si nechal ujet. Vlastně téměř nikdy neodjíždím ze závodů zcela spokojený, vždy spíše hledám prostor pro další zlepšení.

Úvodní podnik – Rallye Šumava Klatovy – byla v lecčems hektický, z čehož patrně plynul nejhorší výsledek v sezóně. Jak teď – zpětně – pohlížíš na tento závod?

Před Rallye Šumava šlo vše opravdu v rychlém sledu za sebou a nebylo příliš mnoho času o něčem přemýšlet. Tým pro nás ale dělal maximum, stihli jsme strávit i nějaký čas na dílně a těsně před soutěží jsme měli hodnotný test. Do závodu jsme tak nastupovali v klidu a bez jakéhokoliv tlaku. Výsledek sice vypadá hůře, ale o lepší umístění z Šumavy nás připravily penalizace. Honza si vybral slabší závod, což mu ale nemám za zlé. Na chybu má právo zrovna tak navigátor, jako jeho pilot. Důležité je, se z případné chyby poučit, o čemž v Honzově případě nepochybuji. V cíli jsme si prostě jen odečetli penalizaci a věděli jsme, že výkonem na trati bychom se řadili na druhé místo. Vyhráli jsme také naší první RZ s Peugeotem. Za daných okolností jsme si ze závodu odnesli mnoho pozitivního.

Nemohu se nezeptat na Tvůj domácí závod – Rally Bohemia. Tato soutěž prošla změnami, výsledkem byla osmička rychlostních testů, z toho polovina polookruhová. Jak na změnu pohlížíš ty?

Jsem příznivcem dlouhých RZ, ale ne už tolik těch okruhových, nebo polookruhových. Zvlášť z loňské podoby sychrovské RZ jsem měl docela obavy. Už dopředu bylo téměř jasné, že se na trati budeme pohybovat ve stejný moment, jako třeba vozy WRC. V prvním průjezdu jsme nakonec několik kilometrů jeli za Tomem Guryčou, v druhém jsme pouštěli Honzu Dohnala. Ale i taková je rally. Také si myslím, že bohemce by s jejím jménem slušelo více než jen 8 RZ. Tak jako tak, je pro mě bohemka srdcovou záležitostí a třeba tanvaldská RZ, to byla jednoduše nádhera!

Která soutěž v ČR má podle Tebe nejlepší rychlostní zkoušky? Která nejlepší atmosféru? Která se nejvíce líbí Tobě a která Tvému spolujezdci Honzovi?

Myslím si, že na každé soutěži MČR lze najít krásné a náročné RZ. Dle mého názoru ty nejhodnotnější úseky jsou na jablonecku a liberecku. Atmosférou zase z mého pohledu jednoznačně vyniká Barum rally. Budu-li ale hodnotit soutěž jako celek, pak mi nejvíce k srdci přirostla Rallye Český Krumlov. To je překrásná a opravdu těžká rallye. Stejně jako já, to vidí i Honza.

Loni ses podíval i třikrát mimo hranice ČR. V čem jsou zahraniční soutěže jiné než ty v naší kotlině?

V první řadě je to charakter trati. Rallye Weiz byla sice asfaltovým závodem, ale její profil se nedá přirovnat k žádné jiné rally, na které jsem dosud startoval. Technické tratě, k tomu navíc všudypřítomný štěrk vytahaný z krajnic a velmi kluzký asfalt. Celý závod se pak koná v překrásném prostředí Štýrska. Lausitz sice příliš krásných scenérií nenabízí, jeho z většiny šotolinové tratě jsou ale parádní. Ještě více mě ale zaujala Rallye Waldviertel. Kombinace asfaltu a blátivé šotoliny, krásné pasáže v lese, nebo velmi zrádné úseky ve vinicích. Na tuto soutěž bych se v budoucnu rád vrátil.

Jak hodnotíš Lausitz Rally a Rally Waldviertel? Byla to Tvá první zkušenost s nezpevněným povrchem?

Ano. Nepočítám-li úplně první závod své kariéry, což byl autocross v Nové Pace, byly tyto závody mou první zkušeností s šotolinou. O to více si našich výsledků vážím. Už na Lausitz rally jsem měl z naší jízdy dobrý pocit a jízdu na nezpevněném povrchu jsem si hodně užíval. Z prvního místa nás bohužel srazily technické problémy. Vyzkoušel jsem si tak jízdu bez posilovače řízení nebo bez brzd. Rally Waldviertel pro nás probíhala lépe a jak už jsem zmínil dříve, ze závodu jsme odjížděli s velmi dobrým výsledkem i skvělým pocitem.

Honza Hloušek je Tvůj prakticky druhý spolujezdec. To je na sedm sezón v rallysportu poměrně unikátní. Jak jste k sobě našli cestu?

S Honzou jsme se poznali někdy v době, kdy jsem měl ambice postoupit z volných závodů do rallysprintového mistrovství. Honza tehdy na pozici spolujezdce začínal a měl odjeto několik závodů s Jirkou Zahrádkou. Často jsme o rally debatovali, na věci jsme měli podobné názory a tak jsme se dohodli na spolupráci. Ta nám funguje dodnes.

Tvé závodní náčiní servisoval tým Sparrow Racing. Bude tomu tak i v nadcházející sezóně? Fungoval veškerý servis kolem Peugeotu 208 R2 podle Tvých představ? Probíhalo před závody testování?

Co se týká testování, před každým závodem MČR jsme měli příležitost se v autě svézt, ať už na plnohodnotném testu nebo třeba v rámci automobilové slavnosti Legendy před Rally Hustopeče. Jak už zaznělo výše, v sezóně 2016 jsme dokončili všech deset závodů, do kterých jsme odstartovali a vyjma Lausitz Rally nás nepotkaly žádné zásadní technické problémy. V přípravě tak odvedl Sparrow Racing skvělou práci, za což jim patří velké poděkování. Přesto chystáme v tomto ohledu zásadní změnu a v letošním roce bude náš vůz připravovat milovický Gekon Racing.

Změna ve vozovém parku se nepřipravuje?

V sezóně 2017 budeme i nadále startovat s vozem Peugeot 208 R2.

Příští rok pojedete ME a k tomu opět český šampionát. To bude pořádná dávka kilometrů, zkušeností, novinek i zážitků. Těšíš se?

Popravdě, slovy neumím ani vyjádřit jak moc se těším. Ještě třeba před rokem, bych si takový program jen těžko dovedl představit. Za tuto příležitost velmi děkuji Autoklubu České republiky a všem partnerům našeho projektu. Udělám vše pro to, abych jejich důvěru nezklamal.

Nechci nic přivolávat, ale co se stane, když autu na závodech hodně ublížíte? Bude projekt ERC zastaven nebo Autoklub vytáhne z rukávu plnohodnotný náhradní vůz?

Když auto na závodech hodně rozbiju, dotahnu ho do servisu a můj skvělý tým jej dá zpět do kondice :-) Né, teď vážně. V první řadě se budu určitě snažit o to, aby taková situace vůbec nenastala. Ale k rally to patří, a tak i s tím musíme kalkulovat. Samozřejmě by pak zřejmě hrálo roli i to v jaké části sezóny a za jaké konstalace by k tomu došlo. Ani já to rozhodně nechci zakřiknout, ale myslím si, že určitou spolehlivost už jsem ukázal a v tomto ohledu tedy nůž na krku nemám.

Pojedete kompletní ME? Tušíš, co Tě čeká v úvodní soutěži na Azorských ostrovech?

Ano, v plánu máme kompletní kalendář šesti závodů započítávaných do Junior ERC a začínáme tedy na Azorských ostrovech. Z informací, které jsem dosud k této rally získal, vím, že nás čeká velmi náročná rally s proměnlivou přilnavostí a s největší pravděpodobností také mlhou. Věřím ale, že nám počasí ukáže i svou vlídnou podobu a my si tak budeme moci vychutnat ohromující scenérie, které ostrov nabízí.

Tvé chvíle by měly přijít hlavně v polovině sezóny, kdy jsou v plánu asfaltové soutěže v srdci Evropy. Co je cílem posádky Autoklub Peugeot Rally Talent v letošním evropském šampionátu?

O konkrétních cílech jsme zatím v týmu nemluvili. Osobně ale vnímám svou účast jako skvělou příležitost se posunout dále, získat nové zkušenosti a především možnost ukázat svůj potenciál. Pokusíme se ze sebe vydat vždy to nejlepší a uvidíme, na co bude náš výkon v nabité evropské konkurenci stačit.

Potenciál. To už fanoušci rallysportu slyšeli mnohokrát. Chtěl bys být někdy Mistrem… …světa? Zasni se a řekni, co by byla první věc, kterou bys po takovém výsledku udělal?

Nikdy jsem se netajil tím, že pro rallysport žiju a mám v něm ambice. Stát se mistrem světa, to je už velká meta. K tomu je potřeba si přiznat, že mi není 19 let. I když co se týká "závodnického" věku, spousta těch mladších kluků, by mě porcí nasbíraných zkušeností určitě strčila do kapsy. Neměl jsem cestu v motorsitickém sportu vyšlapanou, nemám za sebou dětská léta strávená v motokáře nebo v bugině. Začínal jsem doma ve stodole, s podporou nejbližších a teď, o několik let později, se připravuji na starty v Mistrovství Evropy se státním znakem na hrudi. Kdybych neměl po celou dobu před sebou ten cíl, nikdy bych téhle mety nedosáhl. Cesta je cíl a bez cílů není cesty. Takže ano, chtěl bych být Mistrem světa. A co bych udělal jako první? To vím přesně. Slavil bych!

Za celou redakci Ti přeji, aby sis užil pěkné evropské podniky, nasbírej zkušenosti a přivez nám zpět do ČR taky něco pěkného. Třeba poháry za umístění…!