Hned po návratu z Walesu jsme si řekli kam teď. Jelikož v Monte Carlu jsme byli 2005 a 2006, usoudili jsme, že v zimním období dáme sníh. Na čistém sněhu z nás ostatně na světě nikdo nebyl a dalo se předpokládat, že srovnání se Šumavou, Jaennerem a Valaškou, které jsme zažili, není v žádném případě možné (i když boj Raimund Baumschlager gegen Tschechische WRC Armada nebyl špatnej :-) ). Takže možnosti jsou jenom dvě – Švédsko osvědčené již mnoha fanoušky z eWRCu nebo Norsko, kde je jistota sněhu. Po přečtení příspěvků od Pejdy na fóru o Švédsku, kdy byla Rally Sweden 2x v minulosti zrušena z nedostatku sněhu a po vývoji počasí v prosinci a záplavách ve Švédsku je rozhodnuto: „Jede se do Norska, nebudeme riskovat zrušení celé rally“.

Na přípravném výboru se sešlo naše klasické osazenstvo jezdící ve obdobně se opakujícím obsazení od Korsiky 2004, funkce byly dány předem z předešlých výjezdů:
fotograf: Ness
řidič: Strejda Aleš
rally historik: Strejda Zdeněk
fotograf 2: Lábus
řidič 2: Bandas
barman a TZV: Michal

Jelikož se nás sešlo 6, měli jsme dvě možnosti. Jet dodávkou a sehnat si ubytování v Norsku a ráno brzo ráno vstávat, nebo si půjčit bydlibus, se kterým jsme měli již zkušenosti z roku 2006, kde jsme s ním byli v Monte Carlu a moc se nám osvědčil. Vyhrál bydlibus.

Největším problémem pro 6 chlapů je zjištění, že do Norska je možno vézt minimální množství alkoholu na hlavu, což jsou 4 piva, 1 litr vína a 1 litr tvrdého alkoholu. Na 5 dní nám to přišlo strašně málo. Po přečetní několika fór pro rybáře a zjištění, že za pár lahví navíc někteří platili několika set eurové pokuty, je rozhodnuto, že nic nebudeme riskovat a všichni krom řidiče pojedou přes hranice lehce posílení a zbytek zájezdu přežijeme na povolených zásobách.

Leden 2007 – po uzavření startovky přichází na některé členy radost předcházející do extáze, 29 aut v kategorii A8 z toho 26 čistokrevných WRCů je zárukou dobré podívané a 4 startující české posádky důvod k fandění.

Úterý 13.2.07
Jedeme vyzvednout bydlibus do Teplic. Vyzvednutí proběhlo v pohodě a největší bydlibus z půjčovny „Kobra11“ je na šest dní naše království. Večer jsme ho píchli k Michalovi na zahradu a zjistili jsme, že couvat do dvora v úzký uličce se 7,5 metru velkým autem není žádná sranda.

Středa 14.2.07
Všichni jsme si nadělili k Valentýnu to nejlepší: odjezd směr Hamar :-) . Sraz proběhl nečekaně v pohodě, všichni přijeli dokonce na čas. Hned na prvních hranicích v Petrovicích začaly menší problémy. Němci nebyli schopni pochopit, proč nám soudruzi v parlamentu mění co půl roku formát pasu. Takže jsme prošli lustracemi a jedeme dál. Nálada na palubě odpovídá zjištění, že máme pár litrů vína nad limit. V 20:30 přijíždíme do přístavu v Sassnitzu. Východní Němci přistupují k prohlídkám velmi důkladně a 2 Brňáky ze Sharanu nechávají vyložit celý auto. Co hledali nikdo neví. Připadáme si jak v době před 20 lety.

Čtvrtek 15.2.07
V 2:30 odjíždíme z trajektu v Trelleborgu směr Oslo. Kolem 5:30 ráno přijíždíme za Goteborg, kde je pěkná objížďka díky propadlé dálnici směr na Oslo. Objížďka je dost vtipná, hlavně to že kus zpátky na jih a přes záliv trajektem, který je zdarma. Po objížďce zjišťujeme, že shakedown nestíháme, a jedeme si radši projet RZ7. Děláme dobře, protože nacházíme 1A flek na zítřejší den, 5 zatáček z kopce se super viditelností. Pak jedeme na RZ1/3 Loten, kde se ubytováváme na parkovišti určeném pro bydlibusy. A jedeme prozkoumat trať.

Pátek 16.2.07
Ráno vstáváme v 5:40 a kolem nás proudí davy diváků. Kolem nás stojí asi 40 bydlibusů. Jdeme do vytipovaného pravého vinglu, po kterém je rovně dolů padák asi 300 metrů zakončený levou rychlou. Na sněhu je vingl moc pomalý, ale ten padák je perfektní. Nejrychlejší u nás Seb, Marcus a Mikko, tady ta situace se opakuje celý víkend. Kopecký u nás hodně ztrácí, dozvídáme se, že má problémy s turbem. 27 WRCů nás tak strašně zmlsalo, že už nás přestávají bavit JWRCa, i když někteří jedou super. Nejhezčí na pohled Urmo Aava, Sandellovo nové Clio R3 nás moc nenadchlo. Místní borci s Enkama jedou taky pěknou kládu. Už na 1. erzetě k nám nedojíždí Štěpánek, Liška mezi místními střelci vypadá, že je na výletě.

Na druhý průjezd jdeme asi 500 metrů před cíl, kde stojíme mezi rychlou levou, po níž následuje rovinka asi 150 metrů a za ní nájezd do rychlé pravé. Všichni z top 15 jedou strašnou kládu. I když je málo sněhu, tady je 2m bariéra a tak poprvé vidíme jak se Seb, Gigi a Marcus opírají o bariéru. Na konci té krátké rovinky už řadí za 6, je to boží palba. Překvapuje nás množství cizinců. Potkáváme Španěly, Italy, Estonce. Kolem tratí je volno, člověk si může vybrat místo jaké chce a vidí, nejsou potřeba žádné přepravky či schůdky pod nohy. Drsnou věcí, kterou jsme si vzali s sebou, jsou sněžnice, které začínáme oceňovat. Místní se sice smějou, jsme asi za Němce ve Špindlu s řetězy, ale neva. Po průjezdu WRCů, se přesouváme k bydlibusu a razíme na rz7. Cestou proti nám potkáváme Petera, Manfreda a Kopeckého, kteří jedou do servisu po rz4. Poté přichází vrchol dnešního programu. Jdeme od cíle k nalezenému místu cca 2 km proti rz. Z místa které jsme si vybrali vidíme 3 rychlé zatáčky nad námi a 2 pod námi.

Tenhle flek se nám opravdu vyplácí, už kvůli těmhle zatáčkám se vyplatilo jet 1600 kiláků. Z kopce jedou všichni na krev a bokem celých 500 metrů které vidíme. Neuvěřitelně Hirvonen, který se drží pořád na prvním místě. Seb vyhrává dnešní den 6 kratších erzet, Hirvonen dvě zásadní a vede s náskokem na druhého Marcuse. Bitva jak má být, už se těšíme na zítřek. Okolo 17:30 se sbíráme a jdeme směr k bydlibusu. To co vidíme cestou k autu překonává naše všechny představy o nalitých Seveřanech. Za ty dva km k autu potkáváme tak nalitý frajery, kteří se neudrží na nohách, že proti tomu Finská rally byla jen školní exkurze do pivovaru, a to jsme tam viděli hodně. Prakticky ke každému autu na parkovišti přijde jeden řidič a ostatní v závislosti na stavu dopadají nebo se doplazí. Opravdu divný pohled. Bohužel tento úděl se nevyhne ani pár jedincům naší posádky, kdy se dva opozdilci dávají do družby s dost unavenými Švédy a během 20 minut vypadají jak oni. Naštěstí odjíždíme na rz9 kde se ubytováváme a jíme a jdeme spát. Zítra nás snad čekají 3 erzety.

Sobota 17.2.07
Opakuje se klasický budík 5:40, na parkovišti se probouzíme překvapivě sami. Snídáme a přesouváme se na náš dnešní flek. Je na konci našeho parkoviště, stojíme uprostřed otevřené planiny. Vidíme docela slušný padák dolů, kolem tří domů na kopci je rychlá levá, po ní 100 metrů rovina rychlá pravá 100 metrů rovně a pak levá za horizont do lesa, pěkné místo. První přijíždí Mikkelsen, který je po prvním dni 15tý. Nejkrásnější průjezd předvádí Gigi, který se v té první levé obouvá celým zadkem o závěj. Loeb zase honí auto od kraje ke kraji a my jsme na vrcholu blaha. Nejrychlejší průjezd má asi Hirvonen, ten jediný se nedotknul během námi sledovaného úseku ani jednou brzdového pedálu. Po Hirvonenovi odchází polovina norských diváků. Je to legrační pocit, že nečekají na Ponse, Wilsona, Atkinsona, Gardemeistera a další, kteří se ještě do této chvíle neobjevili. Pro českého fanouška docela zajímavá situace. Po WRCech utíkáme abychom stihli auta na RZ 11 Mountain. To však netušíme co nás čeká. Po odbočení z Hamaru na příjezdovou komunikaci, nám dochází, že 30km úsek během hodiny nezvládneme. Jedeme panenskou krajinou, kolem nás mraky čerstvě napadaného sněhu. Tím však pohřbíváme naše naděje, že uvidíme horskou etapu. 8 procentní stoupání s vrstvou 20 cm nového sněhu na silnici široké přesně na naše auto znamená konec našeho snažení. Nasazujeme řetězy a jedeme dál, ovšem na RZ13, která je nedaleko. Po zdolání náročného stoupání zjišťujeme, že tato silnice se dala objet. Cesta na RZ11 je stejně zacpaná.

Proto v klidu parkujeme a hledáme výhodné místo na pozorování. Přecházíme jedním pravým vinglem a vidíme asi 200 metrů před námi levý vingl. Jdeme za něj asi 200 metrů kde je mírná levá. Naše místo se ukazuje jako velmi dobré, protože je mlha a je špatně vidět, předjezdec s jednou nulou v mírné levé nevidí cestu a vyjíždí stopu zadním kolem do příkopu. Hustě sněží a viditelnost je tak na 50 metrů. Prvních šest jezdců projíždí zadkem příkop a mají všichni co dělat, aby udrželi auta na silnici. Galli jako správný Ital i za minimální viditelnosti jede bez přídavných světel a s černými brýlemi a tak si děláme srandu, že to radši nechce ani vidět. Ze sms se dozvídáme, že na RZ11 Kopecký zajíždí šesté místo a to ještě nevíme, že na rz13 bude 5. za Fordy a Solbergy :-) . Zpráva dne – Loeb ztratil 8 minut. Ne že bychom nefandili Sebovi, ale aspoň letošní rok nebude jednotvárný. U nás jede palbu, ale ještě na této erzetě znovu nabírá ztrátu. Hodně rychle jako obvykle jedou zase oba Fordy.

Neděle 18.2.07
Zůstali jsme na stejné erzetě, na které jsme včera skončili. Jdeme mezi dva vingly. Potkáváme skupinku 4 lidí ze středočeského kraje (podle značky), pak skupinku z Trutnova a ještě pak se dáváme do řeči s krajanem při čekání na erzetu. Po pár větách zjišťujeme, že je to Kalimero, se kterým jsme si četli navzájem na eWRCu připomínky v diskuzi o Norsku. Už se řítí Loeb, průjezd hezký, ale čas naznačuje, že už nejede na krev. Henning dává oblož Peterovi a na rz16 si upevňuje pozici před Petterem. Hirvonen projíždí vingl nejlíp jako mazák, Marcus pěkně. Kopecký už nejede tu palbu co včera. PO WRCech odkoukáváme ještě pár superšestnáctek a jedeme na poslední rz18 Elverum2 asi 2 km před cíl. Vybíráme si místo na dlouhé levé z kopce. První jede Loeb a zatáčku projíždí na 2x, nejkrásnější průjezd vidíme u Mikkelsena celý 100m dlouhý úsek projíždí dveřmi napřed. Po Carlssonovi přichází díra, Pons v nedohlednu a tak se ptáme sami sebe co se děje. Pak jede Galli, který jede jako jediný opět bez světel, opět díra, pro změnu nepřijel Manfred. Přichází sms o konci Ponse a ztrátě Manfreda. Marcus tahá za pilu a u nás dává Hirvonenovi 8 sekund. Nestačí to, Hirvonen vyhrál a my mu to přejeme, po tom co předváděl si to určitě zaslouží. Po „budoucím mistru PCWRC z Red Bullu“ se zvedáme a jdeme k autu. Ještě jídlo, převlékáme se a mažeme na trajekt v Trelleborgu, který nám jede ve 3:00 v pondělí.

Pondělí 19.2.07
Nudná cesta domů se chýlí ke konci. Na oběd se zastavujeme u Berlína v Burger Kingu, kde tímto děkujeme Ponsovi za bod pro Kopeckého. V Čechách ještě natankujeme u OMV, aby i Manfred nezůstal pozadu :-) a tímto končíme. Kromě nádherné rally plné zvratů jsme viděli i nádhernou přírodu v Norsku. Jsme rádi, že jsme to viděli, všechno klaplo. Příští rok uvidíme, jestli pojedeme znovu, kdyby bylo normální počasí s teplotami kolem -20, bylo by to trochu drsnější pokoukání než při letošních jarních teplotách kolem 0. Kdyby něco, bez termoprádla, zateplených bot, návleků, podložek na stání (stejnou roli dobře sehrají sněžnice, ale Norové se budou smát) a lopaty by to bylo docela hrdinství. Co nás rozhodně dostalo byli policisté na motorkách opatřené hřeby na pneumatikách, ale o tom asi někde jinde.