Rally Acropolis je jednou z ikon MS v rally. Pravda, ne každý se s tímto názorem musí nutně ztotožnit, ale rozhodně se jedná o soutěž, která si vydobyla v MS silnou pozici a asi nejen já si myslím, že bez ní by MS nebylo úplné. Jedná se o těžkou šotolinovou soutěž a byť se některé další soutěže snaží jí uzmout přezdívku „Evropské safari“, chybí jim na to tradice, kterou Rally Acropolis má již od roku 1952, kdy se jela poprvé, tehdy pod názvem ELPA rally. Poté již s tradičním názvem Acropolis znamenala vždy výzvu pro techniku i piloty. Prach, kamení, vedro, riziko proražení pneumatiky či rovnou uražení kola – to všechno se člověku vybaví, když se řekne Acropolis.

Trocha historie – Volvo v 60. letech

Dost často zde bylo možné vidět právě ulomené kolo, což „k dokonalosti“ dovedl Sebastian Loeb, který ze své čtyřkolky udělal nejprve tříkolku a na přejezdu dokonce (zřejmě inspirován starými francouzskými komediemi, kde Citroëny rádi půlili) dvoukolku. Možná to byla ona pověstná kapka, po které se FIA rozhodla vyřešit kompletnost aut na přejezdech stanovením jasných pravidel. Ale jelikož smyslem tohoto článku rozhodně není polemika s výmysly či „výmysly“ FIA, věnujme se pohledu do historie rally v Řecku. Rally Acropolis je součástí MS již od roku 1973, k přerušení pořádání došlo pouze dvakrát, v roce 1974 z důvodu ropné krize a v roce 1995, kdy se započítávala pouze do šampionátu vozů F2.

1980 – Ari Vatanen s Fordem Escort RS

Pokud se podíváme do let, kdy ještě nebylo vypsané MS a závodilo se maximálně o body do ME, nenalezneme zde mnoho pilotů, kteří by tuto rally vyhráli více než jedenkrát. Jedním z nich je Jonis Pezmazoglou, který vyhrál v 50.letech s Chevroletem a poté s Opelem, druhým je Walter Shock s Mercedesem a posledním Eugen Böhringer v 60.letech taktéž s Mercedesem. Tím se dostáváme k nejúspěšnější značce v dobách před MS, kterou je kupodivu právě Mercedes se čtyřmi vítězstvími. Když přidáme jedno vítězství Jaguaru a jedno Ferrari, nevypadá to, že bychom probírali jednu z nejtěžších rally co se povrchu trati týká. Na druhou stranu Mercedes na přelomu 70. a 80. let zaznamenal významný úspěch i v rally Pobřeží Slonoviny v Africe, takže kdo si tuto značku představoval doposud jen jako ředitelské auto může být překvapen.

1984 – Stig Blomqvist s Audi Quattro

1985 – Timo Salonen s Peugeotem 205 turbo 16

V ročnících, které se do MS započítávaly byl nejúspěšnější značkou Ford, který v Řecku zvítězil celkem 11×, takže výčet je obsáhlý: 1977 a 1979 Björn Waldegard (S), 1980 a 1981 Ari Vatanen (FIN) s Escorty RS. V roce 1993 Miki Biasion (I) s Escortem RS Cosworth, roku 1997 Carlos Sainz (E) s Escortem WRC. S různými evolucemi Fordu Focus WRC následně zvítězili Colin McRae (GB) v letech 2000–2002, Markko Märtin (EST) v roce 2003 a poslední úspěch zaznamenal Marcus Grönholm loni. Pokud připočteme i dvě vítězství v letech 1966 a 1968, dostáváme se k úctyhodnému číslu třinácti vítězství v jedné soutěži.

Další úspěšnou značkou je Lancia, což je u soutěží, které se pořádají delší dobu tradiční záležitost. Dosáhla na vítězství 6× v dobách MS a to v letech: 1983 – Walter Röhrl (D) s Lacií 037 Rally, dále s Deltami v letech 1987 Markku Alen (FIN), 1988 a 1989 Miki Biasion, 1991 Juha Kankkunen (SF) a v roce 1992 Didier Auriol (F). Jestliže jsem u Fordu nakoukl do dob před MS, měl bych to udělat i u Lancie – v tom případě je nutné doplnit rok 1958 a Lancii Aurelia, čímž se dostáváme k počtu sedmi vítězství.

Pětkrát pod Akropolí zvítězilo Subaru Impreza a to v letech 1994 kdy za volantem seděl Carlos Sainz, v roce 1996 a 1998 Colin McRae, roku 1999 Richard Burns (GB) a naposledy roku 2004 Petter Solberg. Dvakrát zde zvítězilo Audi s Quattrem v letech 1982, kdy zde celou mužskou konkurenci nechala za zády Michele Mouton (F) a roku 1984 zde zvítězil Stig Blomqvist (S).

Poslední značkou, která zde v rámci MS zvítězila více než jedenkrát, je Peugeot 205 v letech 1985 (Timo Salonen) a 1986 (Juha Kankkunen).

1980 – Bernard Darniche s Lancií Stratos HF

Podívejme se na tabulku úspěchů jednotlivých značek, opět přidám pro zajímavost i již neaktivní, ale v minulosti úspěšné značky:

Nejlepší umístění značky Škoda zaznamenal v Řecku pátým místem Armin Schwarz v roce 2000 s Octavií WRC první evoluce.

1985 – Saeed al Harji s Porsche 911 SCRS

A jak to bylo do letošního roku s úspěšností jednotlivých pilotů? Králem je v Řecku Colin McRae, který zde zvítězil celkem pětkrát, z toho dvakrát se Subaru Impreza WRC (1996 a 1996) a poté zaznamenal hattrick v letech 2000–2002 s Fordem Focus WRC. Třikrát zde zvítězili Walter Röhrl v letech 1975 (Opel Ascona), 1978 (Fiat 131 Abarth), 1983 (Lancia 037 Rally), Miki Biasion v letech 1988 a 1989 (Lancia Delta HF Integrale), 1993 (Ford Escort RS Cosworth) a Carlos Sainz v letech 1990 (Toyota Celica), 1994 (Subaru Impreza 555) a 1997 (Ford Escort WRC).

Mezi dvojnásobné vítěze patří Bjorn Waldegard (1977 a 1979 – Ford Escort RS), Ari Vatanen (1980 a 1981 – Ford Escort RS) a Juha Kankkunen (1986 – Peugeot 205 Turbo 16 a 1991 – Lancia Delta HF Integrale). Nejlepší už poněkud vousaté výsledky českých pilotů se datují roky 1979 a 1981, kdy byla osmá místa Václava Blahny se Škodou 130 RS ve světové konkurenci téměř zázrakem.

Nejúspěšnější v Řecku – Colin McRae s Fordem Focus WRC 2002

Jak jsou na tom aktivní piloti zapsaní v seznamu přihlášených posádek?

1981 – Andrew Cowan s Mitsubishi Lancer 2000 Turbo

V tabulce nalezneme tři piloty, kteří již v Řecku zvítězili, a nejen proto je můžeme považovat za největší favority. Jsou jimi Sebastian Loeb, který na Sardinii dokázal, že je taky „jen člověk“, ale v Řecku bude chtít opět dokázat, že má na vítězství. Marcus Grönholm by nějakou další Loebovu chybu určitě přivítal, otázka je, zda jí naopak neudělá on a neulehčí tak Loebovi cestu k vítězství.

Třetím do party je Petter Solberg, náš věčný smolař – tak jak skončí pod Akropolí letos Mr. Hollywood? Opět mu skládám poklonu za to, že nikde nečtu, jak to se Subaru nejde, jeho loajalita ke značce (zaměstnavateli) je příkladná. Na stupně vítězů se v Řecku v minulosti postavili i Toni Gardemeister, kterého letos na trati sotva uvidíme, byť je na oficiálních stránkách stále zapsaný v seznamu přihlášených a také Mikko Hirvonen, který si tento výsledek letos může zopakovat.

Další trojice pilotů se již v minulosti umístila v první pětce. Jsou to Henning Solberg, který jediný má svůj start letos jistý, dalšími jsou Francois Duval s Fabií, na jehož start bych si však rozhodně vlastní peníze (přes sebevědomá prohlášení týmu) nevsadil a Daniel Carlsson, který je v seznamu již jen ze setrvačnosti, o jeho vyloučení do konce sezóny již na eWRC bylo psáno. Zde si dovolím prezentovat svůj názor, že FIA zřejmě chce zabránit plnění startovních listin jezdci, kteří pak z důvodu nedostatku financí jen přejedou startovní rampu a odstoupí, což se v minulosti občas přihodilo.

Uvidíme konečně Duvala zase v akci, byť v jiných barvách?

Nakolik je tento krok prospěšný či nikoliv ponechám na posouzení každého z vás, v pozici statistika si snad mohu dovolit být nestranný. Dále je v seznamu dvojice pilotů s vozy Citroën, kteří zde již bodovali. Daniel Sordo a Manfred Stohl, oba by v této konkurenci měli bodovat znovu povinně. I když – máme zde další dvě jména, která mohou zamíchat pořadím i hodně vysoko a to jsou Chris Atkinson a Jari-Matti Latvala. Zvláště druhý z nich na sebe při svém famózním výkonu v první etapě na Sardinii upozornil a v Řecku by to mohl zopakovat.

To že je Matthew Wilson v tabulce nad Janem Kopeckým díky minulým výsledkům považuji za důkaz, že statistika ne vždy odráží skutečnou výkonnost, ale je to hlavně řeč čísel. Ovšem nakolik bude letos Honzu limitovat zastaralá technika, to se ukáže, při troše (nebo spíš při větší dávce) štěstí by to na bodík mohlo být. Wilson bude závodit hlavně s jihoamerickými Fordy, které musí porazit, pokud chce dokázat, že se přeci jen postupně zlepšuje. Ani jeden z dvojice Luis Perez Companc a Federico Villagra ještě v Řecku nestartoval, takže kdo z vás tipuje víc, než chvost pole WRC?

Neměli bychom zapomenout na další piloty, kteří budou disponovat vozy s „magickou“ zkratkou WRC. Khalid Al-Quassimi překvapí, pokud bude „velkým hochům“ zatápět, naopak od Guy Wilkse, Urmo Aavy a hlavně Madse Ostberga lze očekávat alespoň dílčí úspěchy v jednotlivých RZ. České barvy bude kromě Kopeckého hájit i Martin Prokop, vzhledem k technice je však „odsouzen pouze“ ke sbírání zkušeností se čtyřkolkou.