Colin McRae – jeho život a kariéra – I. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – II. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – III. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – IV. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – V. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – VI. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – VII. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – VIII. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – IX. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – X. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – XI. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – XII. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – XIII. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – XIV. díl
Colin McRae – jeho život a kariéra – XV. díl

Rekonvalescence po nehodě na Korsice 2000 pokračovala i po sezóně. Colinův stav stále nebyl ideální a značně ho to omezovalo v přípravě na sezónu 2001. „Doktoři mně řekli, že moje lícní kost není ještě moc srostlá a že se nesmím příliš namáhat a nezvyšovat tak krevní tlak. Musel jsem tak zapomenout nejen na moje oblíbené motorky, ale i na fyzickou přípravu. Naštěstí jsem od přírody hubený, a tak jsem se ani nemusel bát toho, že bych přibral. Jezdil jsem jen na kole a lyžoval.“

Do roku 2001 nemohl mít Colin jiný cíl než zisk titulu mistra světa. Od té doby, co ho získal, už uplynulo více než 5 let a Colin přeci jen začal stárnout. Věděl dobře, že šancí už bude mít stále méně. Stejný cíl ale mělo více jezdců – obhajoval Marcus Gronholm, na další titul dlouho čekal Carlos Sainz, naopak na titul už pomýšlel Richard Burns. Odepisovat se nemohl čtyřnásobný mistr světa Tommi Makinen a překvapit mohl Harri Rovanpera s Peugeotem. Trojkou v týmu Ford se stal Francois Delecour, který měl pověst podivína, jak jste mohli zjistit v minulém dílu. „Malcolm Wilson mu dal nabídku poté, co skončil u Peugeotu. Malcolm si myslel, že posílí náš tým a bude přínosem i při dalším vývoji.“

Fordu se mimochodem při vývoji i testování dařilo. Focus byl znovu vylepšen směrem k výkonu a životnosti. Hlavní pokrok byl v motoru. „To byl opravdu krok kupředu. Vedle toho jsme i přešli na pneumatiky Pirelli. Těžko říct, zda to byl správný krok. Na některých soutěžích měl navrch jeden dodavatel, na jiné druhý. Naše předsezónní testování pneumatik nás ale naplňovalo optimismem.“

Sezóna se tradičně otevírala na Monte Carlu, tedy na soutěži, kterou neměl Colin vůbec rád. „Ano, neměl jsem ji rád, ale vždy jsem ji chtěl vyhrát, protože to prostě bylo Monte Carlo!“ Závod pro něj začal výborně a po RZ4 šel do vedení v soutěži. Napomohlo mu k tomu i to, že kompletní trojice Peugeotů mezitím stačila odstoupit. Na konci první etapy měl náskok půl minuty na Makinena a závod měl tak výborně rozjetý. Dařilo se mimochodem celému týmu Ford – celá trojice se vešla do první šestky.

Bylo jisté, že Tommi Makinen, specialista na Monte Carlo, bude druhý den útočit. „Byl to s Tommim velký souboj o vítězství. Tommi už byl se zastaralým vozem předčasně odepisován, ale dokázal s ním jet fantasticky.“ Útok skutečně přišel a Tommi začal vyhrávat jednu zkoušku za druhou. Dostal se před Colina, ale ten se na poslední zkoušce druhé etapy vzchopil a znovu se vrátil do vedení o tři vteřiny. Krásný souboj.

Schylovalo se k bitvě v závěrečné etapě. „Musím přiznat, že jsem se na ní zrovna netěšil. Potřebovali jsme především dobrý výsledek a proti nám stál Tommi. Jak jsem již říkal – Tommi byl soupeř, kterého jsem nejvíce uznával. Kdybych bojoval s jakýmkoliv jiným jezdcem, věřil bych si. Na Tommiho jsem si ale moc nevěřil, ne na Monte Carlu. Bylo by krásné ho porazit, ale zároveň jsem nechtěl udělat chybu a přijít o případné druhé místo, což by byl na začátek sezóny skvělý výsledek.“

Veškerá taktika ale vzala ze své hned na začátku třetí etapy, na legendární Col de Turini. „Asi po pěti kilometrech jsme v zatáčce dostali hodiny. Ztratili jsme jen pár vteřin a jeli dál. Přijeli jsme do vracáku a znovu hodiny. Motor nereagoval na plynový pedál. V takové situaci se má přepínat na klasické ovládání plynovým lankem, což je záložní systém pro takové situace. Stačí posunout plynový pedál vpravo a zmáčknout tlačítko. Tím se to přepne na záložní systém a může se jet dál. Bohužel tentokrát se nepodařilo přejít ani na systém záložní… Stalo se to asi jen půl kilometru od místa, kde jsme skončili rok předtím.“

Televizní kamery pak zachytily naštvaného Colina kopajícího do vozu a do kapoty. „Zavíral jsem kapotu a nemohl se dostat přes pojistku. Byl jsem vytočený a zrovna jsem se s tím nepáral. Prostě jsem nemohl uvěřit, co se nám zase stalo. Stále to samé dokola. Buď vedeme nebo o vítězství bojujeme a pak se něco pos…“

Na následujícím videu jsou zachyceny ty nejkrásnější záběry ze sezóny 2001. V čase zhruba 1:03 tam najdete i Colina kopajícího do kapoty…

Z vítězství se tak potřetí v řadě na Monte Carlu radoval Makinen, za ním dojely oba zbývající Fordy v pořadí Sainz a Delecour. Těžko Colina mohlo těšit, že bodovat se nepodařilo ani Burnsovi a Gronholmovi, dalším soupeřům v boji o titul.

Na řadě bylo Švédsko. Sněhu bylo toho roku hodně a okolo tratí byly velké sněhové bariéry. „Bariéry se používají k rychlejšímu projetí zatáčky. Na výjezdu zadkem vozu trefíte bariéru a ta vás srovná na výjezdu.“ Všechno šlo dobře a Colin si věřil. Po dvou erzetách byl druhý o necelé dvě vteřiny. Pak ale přišla jeho chyba. „V pravé zatáčce jsme zadkem trefili bariéru moc tvrdě a ta nás neudržela. Předek vozu byl vtažen do závěje a v té chvíli máte jedinou šanci – držet plný plyn a doufat, že vás to vytáhne ven. Už už jsme si mysleli, že máme vyhráno, pak jsme ale úplně sklouzli do příkopu a uvízli v něm.“

Okolo navíc bylo málo diváků, a tak trvalo dlouhých pět a půl minuty, než se podařilo dostat vůz zpět na trať. „V té chvíli nám zbývalo jediné – zariskovat, jet hranu a čekat, zda někdo odpadne.“ Colin vyhrál 7 rychlostních zkoušek v řadě a posunul se na 11. místo po druhé etapě! „Poráželi jsme sice všechny, ale spočítali jsme si, že nemáme šanci se dostat do bodované šestice. Dál už jsme neriskovali a nakonec dojeli devátí a získali alespoň body pro Ford.“

Z vítězství se radoval Harri Rovanpera. Colin byl po dvou závodech nadále bez bodu, ale problémy měli i jiní. Ani tentokrát nebodoval Burns a Gronholm, nedojel ani Makinen. Ten se pokusil na poslední RZ zaútočit na vedoucího Rovanperu, svou snahu ale přehnal a havaroval.

Portugalsko mělo ukázat, kdo na tom jak skutečně je. Zatímco první dva závody jsou spíše pro specialisty, Portugalsko je typická šotolina. Tenkrát ale pršelo, hodně pršelo. „Říkali nám, že tam prší už pět měsíců v řadě. Pršet nepřestalo ani během závodu. Byla to hrůza už od začátku. Seznamovací jízdy jsme ještě jakžtakž odjeli, ale závod samotný byl děs. Tratě byly ve strašném stavu, samé bahno.“ Už na startu RZ1 seděly vozy spodkem na zemi, kola byla ve vyjetých kolejích. Se startem každého dalšího vozu se koleje prohlubovaly. Vozy v hloubi pole už ani nebyly schopné se rozjet. Čtyři zkoušky byly zrušené, týmy chtěly, aby byla soutěž zrušena z důvodu bezpečnosti.

Jelo se ale dále. „Celá soutěž se omezila na přežití. Nemělo cenu riskovat, chtěli jsme se udržet na solidní pozici.“ Před RZ8 byl Colin na sedmé příčce. A co se nestalo? Na další zkoušce vypověděl službu motor. Pikantní na tom je, že se tak opět stalo jen několik zatáček od místa, kde Colin odstoupil rok předtím… „Nemělo ani cenu se znovu rozčilovat. Prostě jsem zavolal týmu, že končíme, a ať pro nás pošlou auto.“

Druhé vítězství v sezóně slavil Tommi Makinen. Body brali i Sainz, Burns a Gronholm a vidina titulu se Colinovi začala vzdalovat.

Další šok přišel v Katalánsku. Fordy totiž absolutně nestíhaly. „Naše Pirelli se prostě na tento povrch nehodily. Bylo jasné, že to bude těžké.“ Colin přesto bojoval a po RZ5 byl sedmý. Můžete si tipnout sami, co následovalo. „Motor začal na přejezdu vynechávat, až se zastavil úplně. Příčinou bylo palivové čerpadlo. Po čtyřech závodech v MS jsme stále byli bez bodu!“

V Katalánsku vyhrál Auriol. Ve vedení šampionátu byl Makinen s 24 body, druhý Sainz jich měl 18. Ostatní favorité ale na tom také nebyli zrovna dobře. Gronholm měl jen 4 body, Burns dokonce jen body 3. Colin neměl vůbec žádný a sezóna se zdála být ztracená.

Znovu se začalo mluvit o odchodu Colina od Fordu. „Ano, říkalo se, že mám Fordu dost. O odchodu jsem ale neuvažoval. Nejsem z těch, co by utíkali. Stálo bylo ve hře mnoho bodů. Věděli jsme, že budeme muset udělat něco s naším výkonem na asfaltu. Před námi ale byly šotolinové závody a mně bylo jasné, že budu muset začít sbírat body.“

Podařilo se mu to nebo ne? O tom příště…

Na závěr ještě jedno emotivní video.

P.S.: Vzhledem k časovému zaneprázdnění je možné, že další díly budou vycházet se zpožděním, za což se předem omlouvám.