Valašské zmatky očima dua z opomíjeného chvostu
Letošní Valašská rally dostala po několika letech důvěru Federace automobilového sportu AČR a konala se opět jako závod dvoudenního mezinárodního šampionátu. Pro naši posádku startovního čísla 79 však připravila několik nemilých momentů, které si prostě a jednoduše nemůžeme nechat jen pro sebe. Před napsáním tohoto článku jsme museli pár dní vychladnout…
První šok jsme zažili po zveřejnění startovní listiny. Zisk loňského národního titulu ve třídě N2 zřejmě nebyl pro tvůrce startovky dostatečným argumentem k tomu, abychom startovali alespoň v jedné skupině s ostatními enkovými šestnáctistovkami. Nakonec jsme byli zařazeni do seznamu přihlášených jako předposlední auto celého startovního pole. I přes to, že jsme mohli zažádat o změnu startovního pořadí, neučinili jsme tak. Sice bychom možná uspěli, ale jde především o princip.
Foto: Martin Stanislav
Za mnohem závažnější však považujeme moment, který se nám přihodil na páté rychlostní zkoušce. Po kotrmelci před Němeticemi jsme se vydali zpět na trať asi sedm minut za posledním startujícím. Otevírací vůz nás však nedojel. Ve velmi rychlém úseku před cílem vložky se před námi za zatáčkou z hluboké noci v protisměru rychlostní zkoušky objevil na stále ještě uzavřené trati civilní vůz! Po našem vzájemném minutí pokračoval v jízdě dál… V cíli jsme žádali časoměřiče o zaznamenání vzniklé situace do zápisu, avšak druhý den se nám doneslo, že naše připomínka nebyla nikde uvedena a teprve po opakovaném upomínání se tím začal někdo zabývat.
Do druhé etapy jsme odstartovali až na rychlostní zkoušce číslo sedm. Měřený úsek z Rybí do Závišic totiž pořadatelé páskovali až při našem volném průjezdu! Navíc v místech, která se při seznamovacích jízdách zkracovala (tzv. řezala), se náhle objevily dřevěné tyče a kameny.
Aby všeho nebylo málo, při prvním průjezdu rychlostní zkoušky Lešná si to proti nám za rychlým horizontem v obci, jejíž název tento test nese, prostředkem silnice šlapal cyklista. Na naše blikání zareagoval vskutku skvěle! Uhnul na kraj a pokračoval proti trati dál. Auto startující za námi ho údajně škrtnulo zrcátkem…
„Skvěle“ byl zajištěn i příjezd na start polookruhové rychlostní zkoušky Juřinka. Dvě stě metrů před časovou kontrolou zácpa, vozidla diváků stála po obou stranách a soutěžící se doslova prodírali na start davem lidí. Dopravní situaci nevylepšily ani veteránské automobily startující v jízdě pravidelnosti, které postávaly, stejně jako na několika předešlých testech, těsně před časovkou. Okamžiky přímo v časové kontrole byly také obrovským zpestřením velmi chaotické soutěže. Kvůli příjezdu jednoho vozidla, které se zdrželo na přejezdu, se v naší minutě sešly pod stanem časoměřičů tři posádky, k tomu si přišel pro svůj čas spolujezdec z veteránské soutěže (který měl přijet mimochodem asi až tak za čtvrt hodiny). Dvacet sekund před koncem naší minuty nás však časoměřička odbyla se slovy: „Vy jste taky veteráni? Tak počkejte!“ Kdybych jí zlostí skoro nerozmlátil stolek a několikrát ji důrazně neupozornil, že „jsem tady ve třináct, tak mi napište třináct!“, dostali jsme 20 sekund penalizace za pozdní příjezd. Trvalo jí totiž moc dlouho vypsat tři výkazy…
Foto: Jaroslav Kacerovský
Vrcholem celého valašského divadelního představení však bylo to, co se dělo po našem výletu mimo trať na RZ 12. Po startu za obcí Nejdek jsme spadli do lesa hluboko pod úroveň cesty. Traktor na vytažení jsme si mezi místními občany obstarali sami a jednomu ze dvou koncových vozidel odevzdali jízdní výkaz. Nabídku zástupce dispečinku sehnání traktoru jsme tedy mohli s díky odmítnout, avšak chování ostatních pořadatelů především ze sboru hasičů bylo doslova zarážející! Kolem projelo asi pět plných aut pořadatelů ve vestách. Ani jednoho z nich nenapadlo se nás zeptat, jestli se máme jak dostat ven a zda-li jsme v pořádku. Všichni akorát vystoupili, nafotili si hondu zapasovanou mezi stromy v rokli, zasmáli se a odjeli. Korunu všemu nasadili hasiči s dodávkou: „Hoši, můžeme si vás vyfotit? Musíte si někoho sehnat, odtud se těžko dostanete sami. My vám ale nepomůžeme. S tímhle to auto nevyndáme!“ smáli se nám do obličeje. Až po našem optání jednoho z pořadatelů, zda je vůbec zajímá, co hodláme s autem dělat, se jeden hasič odhodlal zvednout telefon, do kterého oznámil vedoucímu RZ, že je za startem auto v lese, poté odjel. Myslíte, že se pak něco dělo?
Po loňském šibeničním čase na přejezd k první vložce se ani letos pořadatelé neponaučili a deset minut ze startu na valašskomeziříčském náměstí až do časové kontroly v Choryni moc k předstartovnímu klidu nepřidalo, když skoro polovina přejezdu byla po městě. Velmi rychlý přesun nám organizátoři nachystali i z posledního servisu do cíle, kam už jsme bohužel nedojeli. Naopak doba přejezdu ze vzdáleného cíle Oder do přeskupení byla zase možná až moc dlouhá, když jsme i přes dodržování silničních předpisů čekali 20 minut před časovkou. Nebyli jsme také jediní, kteří očekávali startovní čas do druhé etapy z uzavřeného parkoviště, jak je tomu zvykem na ostatních soutěžích. První časovka byla až na náměstí. Uzavřené parkoviště bylo mimochodem dost chaoticky uspořádáno. Kdybychom se řídili pokyny zodpovědné osoby, tak z něj některá auta ráno ani nevyjela.
Foto: Jaroslav Kacerovský
Vypisovat tady všechny chyby v itineráři soutěže nám přijde jako nošení dříví do lesa. Když ani po loňském špatném popisu příjezdu do uzavřeného parkoviště se na tento nedostatek nepřišlo, chybné rozkreslení křižovatky za startem RZ Odry, jedna naprosto nesmyslně uvedená vzdálenost při přejezdu na start posledního testu nebo ponechání ČSAD jako bodu při vjezdu do servisu, nás jen usvědčila v tom, že itinerář byl spíš v pracovní, než „ostré“ verzi.
Po těchto zážitcích nám přijde naprosto nepodstatné, že kromě rychlostní zkoušky Lhota nebyla ani v jediné stopce tabule s časy aut, které projely cílem. Běžná praxe i z nejhůř hodnocených sprintrallye jaksi na Valašsko ještě nedorazila…
V závodě mezinárodního mistrovství tohle rozhodně už nikdy zažít nechceme!
Posádka startovního čísla 79
Jan Jakubec a Pavel Kacerovský
Honda Civic 1.6 VTi, třída N do 1600 ccm
největší problém adrenalinový hit posledních let mrknout na prvních deset
možná patnáct a pak hurá na další rz však mezi předjeztcema a st1 to stihnu a nějkdse se vecpu přeci tam nebudu stát jako bebil celý den
a k těm pořadatelům ano je to horší ale kdo to nedělal nemůže kritizovat
protože i tři pořadatelé na sto diváků s toho osmdesát (blbců) je problém
a to se startovním číslem 79 když jsem chtěl dané auto zastavit stáhl okýnko a zařval uhni kryple mě pustili policajti vím že tady se to nevyřeší
ale jediné i když nemožné řešení takové dacany řezat,řezat a zase řezat
a tučné pokuty k tomu a pak snad bude pořádek jo a divácké zony marný boj protože pokud nebude na jednoho (snad diváka)jeden pořadatel
tak je to marný boj takže at žije demokracie protože si každej může dělat co chce a to nejenom na rally
rally jen opravdovým fandům kteří mají vychování a né bandě chytrých
kre..... kteří akorát příjdou dělat problémy
netvrdím jewstli na daném místě páska byla nebo ne ale častýdivacký jev
je škubání pásky a někteří s toho mají děsnou prdel (nejlepší páska plot,
a nebo el. ohradník na dobytek) to nikdo trhat nebude
když tam není nic na odpadky to nikomu ruka neupadne ono se to pak i lépe uklízí a nejsou stížnosti na Bordel po rally a ještě k tomu vypáskování
komu se to nelíbí at jezdí na autodromy (třeba brno) tam je x-metrů za plotem a musí držet hubu takže rally jen pro fanoušky a né bezcharakterní
hovada a debily navíc pod vlivem
že si pořád někteří stěžují na vypáskované zony(viz. únikovky) na autodromu je každý za plotem a musí tam být ale na RALLY jsou diváci
chytřejší než celé vedení (přitom pořadatel to vypáskuje podle plánů co dostane ) a nej. místa vnější strana zatáčky,únikovka,atd. to že jsou
diváci asi těško zlob se nebo ne ale je to tvrdá realita a když je na dobrém
místě 5pořadatelů na 50-200 diváků tak seš rád že to klapne protže
minimálně polovina je vždy pod parou a jsou ti nej. machři