Posun až do první desítky celkového pořadí byl po nepodařeném úvodu soutěže maximem, čeho Vojtěch Štajf a Jiří Černoch na Rally Hustopeče dosáhli. Poté ale ve snaze překonat potíže s převodovkou větším nasazením posádka svůj bílomodrý vůz Subaru Impreza WRX STI neudržela na trati.

Po úspěchu na slovinské Rally Saturnus, kde Vojtěch Štajf obsadil se svým vozem Subaru Impreza WRX STI pátou příčku absolutně a byl druhým nejúspěšnějším českým pilotem, se potvrdilo staré rčení, že „nemůže být každý den posvícení“. Uplynulá jihomoravská Rally Hustopeče byla totiž jedním z nejnešťastnějších vystoupení Rally Teamu Subaru ČR od jeho založení v roce 2005. A přitom se tam týmu moc líbilo…

„Opravdu. Mrzí mne, že jsme si vybrali slabší chvilky právě na soutěži, která podle mého názoru velice zajímavým způsobem obohatila český národní šampionát,“ smutní čtyřiatřicetiletý jezdec. „Pořadatelé nachystali mnohá zpestření, jako noční rychlostní zkoušky či testy na šotolině bez zrádných velkých kamenů, které by hrozily defektem. Moc zajímavá byla i „Bagršou“, kde organizátoři dali možnost závodníkům zacloumat a zahýbat si i s opravdu těžkou technikou.

No ale to bohužel byla jedna z mála radostí, které konkrétně nám soutěž přichystala. Už jsem o tom mluvil před startem, že noc mi vyhovuje jen někdy, teď ale vím, že budu muset navštívit svou oční lékařku a požádat ji o změření zraku. Opravdu jsem pořádně na cestu neviděl, následkem toho jsem snad na každé ze šesti erzet úvodní etapy vyrobil několik chyb. Mnohá probrzdění odboček byla příčinou mnohavteřinových časových ztrát, po kterých jsme se pohybovali až někde na hranici bodované patnáctky, či spíš za ní…“

Naštěstí sobota se vyvíjela podstatně optimističtěji a my se postupně prokousali až na devátou příčku – no a to už se začalo pomalu blížit našim předstartovním představám. Bojovali jsme s Emilem Trinerem, pár desítek vteřin před námi byl i Karel Trojan, jehož jsme ve Slovinsku porazili. Nasadili jsme tedy nové pneumatiky a dohodli se, že „do toho půjdeme“. Pak se ale naneštěstí na desátém testu poroučela v převodovce našeho vozu „pětka“, tedy nejvyšší rychlost, jakou tato Impreza disponuje.

Přesto jsme zkusili dát do našeho výkonu úplně všechno a na následujícím testu jsme i s tímto handicapem dokázali opětovně přeskočit Trinera. To bylo pro nás veliké povzbuzení a zkrátka jsme doufali, že při stoprocentním nasazení dokážeme uspět. Jenže jak se někdy říká – kdo chce víc, nemá nic… Dvanáctku jsme zahájili ve velkém stylu, bohužel pak jsme chybovali a opět ztratili pár vteřin. Následně jsme u trati viděli stát porouchaný vůz Dodi Béreše, no a to asi byla poslední kapka – naděje na posun o další příčky už znamenala jízdu „za hranou“.

Následkem toho jsem v jedné ze zatáček rychlého úseku podržel plyn až moc na podlaze, pneumatiky ztratily přilnavost, no a my vyletěli asi ve stočtyřiceti ze zatáčky po tečně, pobrali cestou pár stromků a asi třikrát se otočili přes střechu až na louku pod cestou. Zkrátka se opět potvrdilo, že já sice moc často auta nerozbíjím, ale když už, tak to stojí za to…“

Spolujezdec Jiří Černoch si po vzpamatování se z neplánovaných kotrmelců pochvaloval kvalitní stavbu vozu: „Ač bylo po havárii auto potlučené ze všech stran, prostor pro posádku zůstal téměř netknutý. Asi se vyplatilo, že ochranný rám našeho auta není nejistá „domadělka“, ale opravdu profesionálně sestavený kus od anglické firmy Custom Cages… Bezpečnostní prvky mají zkrátka opravdu něco do sebe, dokonce jsme si po našich saltech říkali, že i systém HANS může v takovýchto případech mít své opodstatnění.“

Posádka naštěstí vyšla z akrobatické vložky nezraněna, spousta práce teď ale čeká týmové mechaniky. Těm patří veliký dík dopředu – zavázali se totiž, že okamžitě nastoupí a budou pracovat dnem i nocí, jen aby auto bylo do nejbližších možných závodů zase v pořádku. Za případnou shovívavost a pomoc při oprav bude v tuto složitou chvíli tým vděčen nejen jim, ale i všem svým partnerům i přátelům.

Další důležitá soutěž totiž vůz Subaru Impreza WRX STI čeká už za tři týdny v Třebíči.