Martina Škardová se naposledy objevila v kokpitu závodního vozu při vítězné Thermica Rally Lužické hory. Poté dostalo přednost studium. Státnice dopadly za jedna a tak Martině nic nebrání vrátit se při Rally Bohemia na sedadlo spolujezdce vedle Honzy Sýkory.

Uplynulé týdny Tě vytěžovalo především studium. Jak jsi školní povinnosti zvládla ? A proběhla nějaká oslava po úspěšných státnicích ?

Martina: „Poslední měsíc před státnicema byl fakt náročný. Téměř jsem nevycházela z domu a z vypitých hektolitrů energetických nápojů budu mít křídla ještě minimálně pět let. Studiu jsem dokonce obětovala i start v Tišnově. Přišlo mi celkem zbytečné jet takovou dálku kvůli třem erzetám :-) . Celé mé úsilí se vyplatilo a státnice dopadly nad očekávání. Oslava pak proběhla v rámci akce našeho hlavního sponzora uplynulý pátek. V Liberci se uskutečnil  celodenní fotbalový turnaj Thermica cup. Mimo Honzy se ho zúčastnili i další známé osobnosti :-), například někteří členové fotbalového týmu Amfora, Aleš Valenta, motocyklový závodník David Pabiška a v neposlední řadě hokejový gólman Milan Hnilička, který pokřtil nové logo společnosti. Akce to byla vydařená, akorát mě trochu mrzí, že si oslavu pamatuji zhruba jen do pěti hodin odpoledne. Volná zábava přitom začínala až v osm :-) . Ráda bych ke článku připojila i nějakou fotku, ale bohužel žádná neprošla cenzurou… :-) .“

V úvodu letošní sezóny došlo k návratu k týmu Racing Activities Mládek. Jak jsi v tomto staronovém týmu spokojena a jak se Ti líbí „italská devítka“ ?

Martina: „Z návratu k týmu R.A.M. mám velkou radost. Oceňuji dobrou atmosféru a ochotu kluků. Vždy před závodem mi s velkým nadšením zkracují pásy a přibližují podpěru pod nohy a ani u toho nemají moc řečí :-) . Auto funguje skvěle a pokaždé je řádně vyčištěno. Někdy mě i napadá, jestli bych se neměla začít přezouvat :-) .“

Jak hodnotíš s odstupem času nejlepší dosavadní výsledek Tvé a Honzovi kariéry, vítězství na Thermica Rally Lužické hory ?

Martina: „První absolutní vítězství je pro nás velkým zážitkem a máme z něj stále velkou a neutuchající radost :-). Velmi si ceníme vybojování prvního místa v takové konkurenci, která v Lužických horách byla. Po takovém úspěchu je ale pak těžší startovat, protože se od nás "nějaký ten výsledek" očekává znovu. A my se pak bojíme, že někomu zkazíme tipovačku :-).“

S jakými plány a ambicemi se chystáš na blížící se Rally Bohemia ?

Martina: „Samozřejmě bych si přála, abychom zde vybojovali co nejlepší umístění. Za přední místa se totiž většinou dostávají tří litrové lahve šampaňského :-) . Závod ale bude jistě velmi náročný a konkurence hodně velká. Za letošní sezónu jsme zvyklí pouze na sprinty. Nejsem si proto zcela jistá, jestli mi vydrží hlas a Honzovi pažní svalstvo:-) . Budeme se ale snažit jet co nejrychleji a bez chyb. Byli bychom rádi, kdyby se na trati bohemky objevilo více šotolinových úseků.“

S vozem N4 už máte přeci jen něco za sebou. Můžeš ze Tvého pohledu spolujezdce srovnat pocity v porovnání s předchozí áčkovou felicii ? Musela jsi například udělat nějaké změny v rozpisu ?

Martina: „Přestup z felicie do mitsubishi byl velkou změnou. Jednak pocitově, protože felda se děsně třásla, rachtala a byl to s ní takový skutečný sport, kdežto mišák je klidnější a méně hlučnější, ale zase o trochu rychlejší:-) . Další změnu jsme zaregistrovali ve výši našeho startovního čísla :-) . Pár úprav v rozpisu jsme udělali. Lehce jsme zkrátili metry, protože brzdná dráha je teď o něco delší. Také více přidáváme brzdy. S felicií se dalo celkem dobře pracovat i v probíhající krizi, nějak situaci zahrát do autu a třeba dělat, že to tak mělo být:-) . To už se teď tak dobře dělat nedá, takže musíme být opatrnější. Ale každá třída a každé auto má něco do sebe a mě se líbí obojí stejně.“

Jak vlastně vzpomínáš na soutěžní začátky a působení ve třídě A5 ?

Martina: „V začátcích jsme se oba s Honzou hodně učili. Trénovali jsme rozpis, sehrávali se a poznávali nové situace, ve kterých je potřeba reagovat nějakým adekvátním způsobem. Vždy jsme byli taky dost nervózní. Ráno před startem jsme stepovali v servisu ještě dřív než mechanici všech posádek, aby jsme to "náhodou neprošvihli". Já jsem musela stát v časovce deset minut před naší minutou a i na šedesátiminutových přejezdech jsme si nesundávali helmu, protože to byla další starost navíc, ze které by mohla nastat komplikace. Teď už jsme nervózní o něco méně, dokonce před závodem usneme i bez diazepamu a i při dvacetiminutových přejezdech se nepotíme v kukle:-) . Učíme se ale stále, hlavně já ovládat své stopky. V prodejně mi k nim totiž nedali návod  . Pořád nastávají nové situace, které nás posouvají o krůček vpřed, a já doufám, že jich ještě bude bezpočet.“  

Foto: Radan Eliáš