Do Pelhřimova odjížděla posádka Jan Šlehofer – Renáta Mourková s vozem Fiat Punto S1600 i celý tým v improvizovaných podmínkách. Nemohl jet stálý spolujezdec Zbyněk Soběhart ani šéfmechanik Luděk Svoboda.

Šéf týmu Petr Svoboda říkal: „Šlehofer je talent, je mladý potřebuje jezdit a jezdit. Proto jsem chtěl, aby se svezl před barumkou i v Pelhřimově. Každý kilometr je pro něj přínosem.“

1. Posádka na trati

Začíná se lichou zkouškou s číslem 1. Šlehofer s Mourkovou tu zajíždějí devátý čas absolutně, ve skupině A nejrychlejší. Jenže po liché následuje sudá RZ číslo 2 a s ní první potíže. Na jednom místě ve vsi se ukázalo, že posádka špatně natrénovala průjezd vsí a zahnula do nesprávné uličky. Šlehofer v nastalém zmatku pokračoval ještě několik set metrů, pak se otočil a navedl vůz na správnou trať.

Přes obrovské zdržení to ve stopce znamenalo jen 25 vteřin ztráty na nejrychlejšího ve skupině Minaříka se Škodou Fabia Kit Car.

Lichá trojka přinesla opět uspokojení v podobě nejrychlejšího času ve skupině i třídě a devátého místa absolutně. V tu dobu to vypadalo, tým ROTO Plzeň ještě může ztrátu stáhnout, do konce zbývalo šest vložek a tři až čtyři vteřiny na každé z nich by stačilo.

2. Osudná zatáčky, vlevo vyjetá díra

Bohužel po liché se vrací sudá a s ní čtvrtá a pro posádku poslední rychlostní zkouška. Podle mezičasů jela opět skvěle i v absolutním pořadí, ale doslova pár set metrů před cílem, ve velmi rychlé pasáži, přišla osudná levá. Vnitřek zatáčky byl už hluboce vyjetý, hrana jámy a asfaltu zachytila ližinu pod motorem, nazdvihla přední kola a neřiditelné auto se po průjezdu několika slabšími stromky zastavilo o ten úplně poslední.

Vůz zůstal stát s vylomeným pravým předním kolem částečně přes cestu, ale rychle se ho podařilo s pomocí přihlížejících strčit z malého svahu vlevo pod cestou.

Posádka i další členové týmu, kteří sem mezitím od cíle došli, sledovali, jak se s většími či menšími potížemi vyrovnávají se zatáčkou další. Až do chvíle, kdy přijeli Robert Čaloun a Jiří Skořepa ve žlutém Fordu Escort Cosworth. Ti v plné rychlosti trefili ten nejsilnější strom v tečně, vůz se vysoko zdvihl, přeletěl cestu a dopadl na louku vlevo pod cestou těsně vedle poškozeného fiatu. Naštěstí už škody nezvětšil.

„Byla to moje chyba. Tu zatáčku jsem prostě podcenil a správně neodhadl, že potáhneme břicho po zemi. Měli jsme to napsané správně a přesně jsem věděl, do čeho jedu. Jenže následek byl jiný než očekávání,“ komentuje osudný okamžik sám jezdec.

3. O tenčí strom se zastavil fiat, o vzdálenější silný následně žlutý ford

„Jednou ta rána přijít musela, při tom tempu, jakým dnes Šlehofer jede, se toho vyvarovat nedá. Bohužel se tak stalo v nevhodnou dobu, teď následují podniky jeden za druhým,“ zhodnotil situaci vedoucí týmu Petr Svoboda.

Za poznámku určitě stojí, že na RZ 1 v obci Libkova Voda měřila policie radarem rychlost jednotlivých posádek při průjezdu vsí. Nejrychleji tudy projel Drotár se Škodou Octavií WRC, kterému naměřili 142 km/h, druhou největší rychlost zjistili u plzeňského fiatu. Šlehoferovi naměřili 139 km/h, všechny ostatní posádky nepřesáhly rychlost 132 km/h.

Po nehodě odjeli oba členové posádky do pelhřimovské nemocnice, kde po vyšetření konstatovali jen zhmožděniny. Odnesl to jeden loket, jedno koleno, jeden kotník a dva krky. Vše jen v takové míře, která ani jednomu nezabránila v pondělním nástupu do práce.

Vůz ještě v neděli – i za asistence Jana Šlehofera – v Plzni rozebrali a pustili se do opravy. Na Barum Rally musí být všechno zase v nejlepším pořádku.