„Petře, co děláš v pátek a sobotu?“, ozvalo se v pátek šest dnů před soutěží Rally Příbram ve sluchátku telefonu. Krátce jsem se zamyslel, a probral v hlavě rallyový kalendář, který řídí v posledních letech můj život důkladněji než moje choť. „V pátek a sobotu? No to se snad jede Příbram, tak to budu určitě tam,“ dodal jsem s jistotou v hlase. „No a nechtěl bys jet s náma? Potřebujeme spolujezdce…“ dodal hlas na druhé straně drátu, který patřil Honzovi Hlouškovi, bratrovi jezdce Jirky Hlouška. Stálý spolujezdec Tomáš Rozsíval totiž kvůli pracovnímu vytížení nemohl na Příbram vyrazit, a tak bylo potřeba sehnat někoho, kdo bude číst noty.

Tak teď už víte jak k tomu došlo, že se svezu na Rally Příbram v krásné historické Škodovce 130 LR. Řekne se historické, ale máte taky někdy pocit, alespoň ty starší ročníky z vás, že slovo historický znamená v rally to, co pamatujete z mládí či dětství? Jakápak historie? Přesně tak je to totiž v mém případě, kdy jsem coby dítko obdivně v časopisech sledoval zápolení našich továrních Škodovek 130 LR s Křečkem, Kvaizarem, či Haughlandem za volantem. No a k tomu všemu ještě „domácí“ soutěž, protože v Příbrami jsem navštívil jednu z prvních rally a rovněž se v městě obklopeném haldami po vytěžené rudě narodil. Ne nadarmo se říká, že příbramské „ozáření“ z uranu má na svědomí extrémní koncentraci bláznů vyznávajících modlu rallysportu. Nebylo tedy dlouze o čem přemýšlet.

Kdo alespoň trochu sleduje soutěže historických vozidel rally, tomu není třeba Jirku Hlouška složitě představovat. Společně s Tomášem Rozsívalem tvořili do poloviny tohoto roku posádku kanárkově žluté Škody 110 L, se kterou dovedli jet jednak velmi rychle, ale také hodně atraktivně pro oko diváka. Jejich show, kterou předvedli loni na autodromu v Sosnové při Rally Bohemia, či neskutečně rozevláté průjezdy při Pražském rallysprintu, jistě zůstaly v paměti nejednoho fandy rallysportu. Jejich „žluťák“ ale také proslul nechvalně známým a medializovaným střetem s traktorem, který se dostal na uzavřenou trať Rally Vltava. Kdo z čelního střetu vyšel vítězně není třeba dodávat.

Před koncem roku se ale v dílně vedle „žluťáka“ zabydlela fajnová Škoda 130 LR, po které celý tým prahnul. Rozhodování, zdali sehnané finanční prostředky neinvestovat do soutěží se soudobým autem, vzaly rychle za své při pomyšlení, že by bylo pravděpodobně třeba jezdit s vozem, který má přední náhon a to se nikomu z kluků moc nechtělo. Škodovácké „Elero“ sice občas provázejí drobné mouchy, které čas od času způsobí, že se zastaví ještě před průjezdem cílové rampy, ale s tím je třeba počítat, a jak kluci říkají, určitě se to vychytá. :-)

I s tím je třeba ale na Rally Příbram počítat a kluci z týmu mě mnohokrát varovali, že se auto prostě může někde zastavit, a abych pak nebyl zklamaný. No jo, ale jak chcete být zklamaný, když pojedete ve správném „béčku“ soutěž, kterou znáte odmala? Ať to dopadne jak dopadne, tak na start s Jirkou a „elerem“ se hrozně těším a snad se nám podaří potrápit pár soupeřů a dojet do cíle. O tom, jak se jede v „béčku“, a jaká pro nás byla Rally Příbram v historiku určitě něco napíšu po soutěži.