Padla opona za posledním představením spritového šampionátu, veškeré emoce se již téměř uklidnily. Nastal tedy čas, kdy se mnou Martin Kašík sedl a společně jsme se pokusili zhodnotit uplynulou sezonu. V následujícím rozhovoru se můžete dozvědět, jak vnímá úspěchy či neúspěchy z letošního ročníku nováček v rally – vsetínský pilot, který v tomto roce okusil poprvé ostrý závodní vůz Renault Clio Sport.

Na startu letošní sezony jste se v rámci naladění na závodnickou notu předvedli na domácí Valašské rally v roli předjezdce se zapůjčeným vozem z dílen Jaromíra Tomaštíka a to se Subaru Impreza VRX STi. Poté jste přesedlali do Renaultu Clio Jiřího Krajčíka. Jaké bylo zvykání na nové auto?

Čtyřkolku jsem si osahal již dříve a to při závodech do vrchu. Roli předjezdce jsem si užíval dokonale a sem tam se nám podařilo vyhnat i diváky z nebezpečných míst, i když ne vždy v tom byl úmysl. Pravdou ale je, že přesednout z téměř sériové Felície (se kterou jsem se účastnil několika amatérských rally) do čtyřkolky a v dalším závodě poté do ostré dvoukolky se špérou, nebyl zas až takový jednoduchý posun a od toho se odvíjel i náš první závod.

Jaké jste si dávali cíle a plány na startu právě ukončeného ročníku?

Před Vyškovem ještě nebylo zcela jasné, kdo pojede jaký mistrák, což nás vedlo k tomu, že jsme si nedávali příliš přehnané cíle. Jak se v průběhu sezony rozkrývaly karty, začali jsme pokukovat po bedně.

Jak tedy hodnotíte sezonu, jako celek?

Ani se svým výkonem, ani s výkonem mého spolujezdce nejsem spokojený. To ale pramení z nezkušeností nás obou. Máme se ještě hodně co učit a přeci jen první sezona v rally se nevyhrává. Párkrát jsem vybral špatné pneumatiky a z přemíry snahy jsem dělal školácké chyby, jako třeba na Kopné, kde jsem probrzdil zatáčku a vylétl z tratě. Na druhou stranu budu na první sezonu v rally vzpomínat v dobrém. Získal jsem dvě třetí místa ve třídě v malém mistráku. Dále pak dvě druhá místa a jedno první v závodech automobilů do vrchu, díky čemuž jsem skončil na celkovém 3.místě ve skupině N v MČR.

Máte za sebou letos premiérovou sezonu v rally. Kterou soutěž by jste vybral, jako nejkvalitnější?

Nejpřísnější měřítka podle mne snesla takřka domácí „Kopná“, která kvalitou po pořadatelské a bezpečnostní stránce naprosto převyšovala všechny ostatní soutěže. Musím ale podotknout, že ne každý pořadatel má možnost uspořádat rally doslova na pětníku. Rád se také budu vracet do Lužických hor.

Vybral by jsme nějakou sekci nebo rychlostní zkoušku, během níž jste předvedli svůj nejlepší výkon během letošního roku?

Jako nejkvalitnější sekci bych vybral tu druhou vsetínskou, kde jsme stáhli náskok soupeřů a začali pomýšlet na bednu, což se nám nakonec i podařilo. A doma je vždy těžké závodit. Člověk se chce ukázat, na druhou stranu nesmí udělat chybu, která by pak posádku vyřadila ze závodu. Proto jsem pro rally na Vsetíně změnil strategii a začal pomaleji. A až ve druhé rundě jsem za to začal tahat. Sám jsem byl překvapený, když ve druhém průjezdu Vesníkem, jsem sám sobě nadělil 17 vteřin, což byl čas druhého místa ve třídě N3. Za nejlepší výkon na jednotlivé erzetě bych potom označil první a čtvrtou RZ v Lužických horách. Byli jsme tam velice blízko za vozy, které tvořily špičku mé třídy a my mimo jiné vedli třídu v K4 poháru. Navíc to byla velice pěkná vložka. Střídaly se zde různé povrchy. Podobných zkoušek bych uvítal na našich soutěžích více.

Letos vás na tratích potkalo i několik problémů. Na který závod by jste nejraději zapomněl?

Jednoznačně to nedokáži posoudit, ale v Lužických horách jsme odstoupili na 4. RZ z průběžného 2. místa v K4 poháru pro poruchu motoru a dvakrát do smíchu mi v té chvíli nebylo. Ani ne proto, že jsem odstupoval z výborného místa, ale spíše proto, že jsem nevěděl jestli motor neumřel mou vinou. Naštěstí pro mne se stala chyba jinde a já mohl potom v klidu spát a to i přesto, že jsem věděl že opravou přijdu o další závod. Potom jsme měli plno práce, abychom stihli dát auto do kupy pro slušovický sprint. Tím jsem se dostal k dalšímu závodu, na který jen tak nezapomenu. Ve Slušovicích se projevilo mé krátké účinkování a rally a málo zkušeností za volantem závodního vozu. Při 4. RZ jsem šel pozdě na brzdy a výlet mimo trať nás stál 40 vteřin. Přesně tolik nám potom v cíli scházelo na třetí místo ve třídě.

A naopak, který závod se vám nejvíce vydařil?

Výsledkově to byl jednoznačně domácí Vsetín a nejlepší závod jsme odjeli i v Lužických horách. Tady jsme si prostě zazávodili nejlépe. Škoda, že se auto zastavilo asi tři kilometry před cílem zkoušky pro poruchu motoru.

Spřádáte už nějaké plány na příští sezonu nebo je všechno ještě otevřené?

V budoucnu bych se chtěl i nadále věnovat sprintrally a to se stávajícím Renaultem Clio Sport. Jediná výjimka bude na Valašské rally, kterou bych chtěl absolvovat opět se Subaru od Jardy Tomaštíka. Prioritou ale bude odjet celý seriál jednodenních soutěží a získávat nové zkušenosti. Vše se ale rozhodne až po jednání s mými sponzory a obchodními partnery.

Co byste chtěl vzkázat svým kamarádům a těm, kteří vám drží palce?

Závěrem bych chtěl poděkovat našim sponzorům a reklamním partnerům, kteří nám umožnili tuto sezonu absolvovat. Chtěl bych poděkovat i spolujezdci Karlovi za spolupráci v letošní sezoně. Mé díky míří i k mechanikům, kteří udělali veliký kus práce. Největší poděkování ovšem zaslouží má rodina, především manželka, jejíž trpělivost nezná mezí.

Díky za rozhovor