Soutěžní sezóna nám pomalu končí, tituly jsou již rozdány, všude by měla panovat klidná atmosféra doznívajících šampionátů a doby předvánoční, přesto panují veliké emoce, co bude dál. Jaká auta, jaké specifikace, kdo s čím pojede, jestli Loeb vůbec pojede… atd., atd.

Tento článek možná nebude tak napínavý a nebude nejspíše zajímat tolik lidí, přesto se rally týká. Jsem fanouškem stojícím, klečícím, ležícím, fotícím v lese, poli, louce, prachu, blátě dešti. Občas, když na to přijde, tak si rád koupím nějaký zajímavý model, nebo i dokonce sestavím a vylepším. Již dlouhé roky jsem nic nepostavil, ale večery jsou dlouhé, a tak jsem si usmyslel, že když mě něco zaujme, tak si rád zase něco zkompletuji. Neplánoval jsem to, ale na ebay jsem zkusil napsat slůvko RALLY a naklikal si slepovačky. Protože žiji v Anglii, musel jsem se probrodit množstvím modelů Mini Cooper S, až jsem objevil „moji“ Toyotu Celica GT-four. OK, kliknu na Buy now a je moje za 12,5 GBP, to je paráda.

Teď bych vysvětlil, proč jsem chtěl vlastně tuto Celicu. To je také menší historie, protože už jako kluk jsem si ji chtěl postavit. V roce 1996 jsem ji viděl ve Vrchlabí, ale jako dítě jsem neměl tolik peněz. V roce 1999 jsem v Českém Krumlově sáhl po Toyotě Corolla WRC – C. Sainz – L. Moya, Rally Catalunya – Costa Brava (poznávací znamení, má na sobě sličnou španělskou tanečnici flamenga, samozřejmě v barvách Castrolu). Od té doby jsem na Celicu bohužel nikde nenarazil, až teď! Takže si zároveň plním i svůj dětský sen.

Trocha údajů z historie tohoto vozu: tuto Celicu GT-4 ST-185 RC vodili po Monte Carlu v roce 1993, Didier Auriol – Bernard Ocelli a Juha Kankkunen – Juha Piironen za tovární team Toyota Team Europe. Tenkrát Didier Auriol Monte Carlo vyhrál před Francoisem Delecourem na Fordu Escort RS Cosworth a Miki Biasionem taktéž na Fordu. Kankkunen dokázal s tímto legendárním vozem získat titul mistra světa a Auriol skončil celkově třetí. Mezi ně se vklínil již zmíněný Delecour a čtvrtý dokončil Biasion. Celkově to byl úspěch i pro samotnou Toyotu, neboť vyhrála mistrovství značek před Fordem, Subaru, Lancií a Mitsubishi. Neustále mám před očima famózní průjezd Auriola z Monte Carla – sluníčko, mokrá silnice, stoupání s pravou táhlou zatáčkou mezi domy, a Celica se hrne dveřma napřed.

www.youtube.com/watch?v=Lf1LmzSS8aQ

jedná se o čas 1:24 a dále.

Ale řekne-li se Celica, každému se nejspíš vybaví úžasný moment, jak se Juha Kankkunen brodí v hluboké bahnité kaluži na Safari rally. V roce 1994 si oba jezdci Toyoty celkové pozice prohodili, Auriol vyhrál mistrovství světa, Kankkunen skončil s bronzem a Toyota opět oslavuje titul mistra světa značek. Jen se mezi ně vklínil Carlos Sainz se Subaru Impreza 555. Tento vůz prostě musí být legendou!

Českým fanouškům je Celica také dobře známa díky Karlu Trojanovi, který v 90. letech touto zbraní disponoval a poté si pořídil novější model ST 205 (4 světla – kulatá), stejně tak jako Milan Dolák. Z cizinců, kteří se občas ukazovali na našich soutěžích a sílu Toyoty představili rallyové veřejnosti, byli například populární Ital Enrico Bertone nebo Polák Hołowczyc a další.

Zpět k modelu. Výrobcem je společnost Tamiya, což je aspoň pro mě předpoklad kvalitního modelu. Pak už to může být díky zásahům stavitele jen horší a horší. Balení obsahuje také šotolinovou verzi pro Safari rally, tedy „plná“ kola a šesté kolo na střechu s úchytem, ochranný rám proti zvěři, klasickou trubku na vývod sání vzduchu ze střechy a reflektory na zrcátkách, ale marking (potisk – válečné barvy) není bohužel k dispozici. Potisk je pouze pro Monte Carlo. Tento set má k dispozici rampu světel a přídavná světla na krajnice pro noční RZ. Tato světla však nemusí být použita, protože díry pro uchycení jsou zaslepeny a je jen na rozhodnutí stavitele, zda je použije či nikoli. Měřítko modelu je 1:24, celý je plastikový a propracovanost je velice pěkná. Pneumatiky jsou gumové, čistý suchý slick.

Materiál pro stavbu

Použité barvivo:

• černá semi – gloss pro imitace plastu a černé gumy: těsnění, manžety (nikoliv pneu), sání vzduchu, lapače vzduchu pro brzdy, brzdiče, “čalounění” dveří
• černá matná – palubní deska, sedačky, guma stěračů, ruční brzda
• stříbro – lesklý kov – světla, zámky dveří, šrouby, řadicí páka, nádrž – víčko, nádrž jako taková, brzdové kotouče, hasicí přístroje, ochranná deska pod nohy spolujezdce, pedály, poloosy, diferenciály, výfuk, kardan, motor, chladiče, anténa, atd.
• oranžová – čistá – průhledná barva pro směrovky
• červená – čistá – průhledná pro zadní lampy
• červená – patice přídavných světel rampy (stejně to není vidět :-))
• zlato-zelená – imitace karbonových vláken jako ochrana podběhu kol, lyžina
• bílá – koule řadicí páky

Štětce: jeden malý plochý, lepší kvality pro přesnost, a nějaké kulaté různých průměrů.

Další potřebné náčiní: nespočet párátek a sirek, řezák a nůž – polotupý pro vyškrabávání, pinzeta (neměl jsem, ale hodila by se :-)), samozřejmě lepidlo, ředidlo a hadry, kalíšky na zbytečnou barvu, pevnou podložku a šikovné ruce.

Pár, možná užitečných rad: Jasně, budu se asi opakovat, všichni to dobře víme, nespěchat!!! No zkuste si to, nespěchat. Pořádně si pročíst a prohlédnout plánek, i když člověk přece jasně ví, jak to bude vypadat a složil jich už přece spousty. Já jsem teď také udělal chybu. Proč bych měl lepit polep, když ještě nemám všechno hotové?! No samozřejmě, že jsem si přilepil zadní křídlo, abych už konečně viděl závoďáka kompletního. Za 14 dní jsem nečekaně zjistil, že pruhy Castrolu musí zasahovat až pod křídlo, takže ho zase vesele trhám. Hlavně klid!!! To znamená, být při stavbě nejlépe sám.

Ono když na vás přítelkyně, manželka, milenka apod. volá z vedlejší místnosti: „Prosím tě, mohl by jsi už konečně umýt nádobí,“ nebo „kam jsi mi proboha položil to,“ nebo „tamto“ a vy zrovna lepíte třesoucíma se rukama milimetrovou součástku s krůpějí potu na čele, tak vás, teda aspoň mě, trochu vyvede z míry. A pak přijde nejlepší otázka v tom nejnevhodnějším okamžiku: „Už to budeš mít hotový?“

Když se dostanete až k polepu, doporučuji kardiakům přestat a možná svěřit dostavbu modelu nějaké méně citlivé osobě. Zdraví jedinci, vezměte si k sobě nějakou bezcennou věc pro případ potřeby uvolnění nervů, neboť teď už jde fakt o hodně. Kdo modely staví, tak dobře ví, jak polep vypadá a jak jemňounká věc to je. Jak krásně se skoro sám trhá, přichycuje tam, kde nechcete a podobně. Tímto se omlouvám kardiakům, ale možná jste na tom vlastně lépe.

Ještě jedna šikovná rada – pokud se stane, že barva ukápne, nebo se dostane tam, kam jste nechtěli, nezmatkujte hned s ředidlem. Nechte model v klidu dokonale zaschnout a použijte tupý nůž, kterým nežádoucí barvu jemně odškrábněte. Opravdu beze stopy! Použitím ředidla byste barvu rozšmidlali ještě víc a ředidlo pak začne citelně poškozovat plast.

Koho by zajímalo, jak se dělají rámy dveří, kapoty a podobně, opatrně se vnese ořezaným párátkem nebo sirkou do spáry barva a přebytek, který se dostane mimo, po perfektním zaschnutí (!!!) odškrábnout. Nebát se toho, že barva nepůjde dostat pryč.

Model stavím již čtyři týdny, skoro každý den, pár hodin večer, ale občas se od toho musí fakt vypadnout. Nevím přesný počet hodin, ale odhaduji to slabě přes 100 hodin čistého času. Fotografie nejsou ještě z úplně dokončeného modelu, neboť mi ještě chybí anténa na střeše a polep pravé strany, ale pro představu, jak Celica vypadá, to určitě stačí. Myslím, že pokud plánujete koupi tohoto modelu, rozhodně nebudete zklamáni. Hodně štěstí při stavbě!

S pozdravem Jan Mečíř