Pražský spolujezdec Petr Vejvoda (30. 7. 1976), který svých největších úspěchů dosáhl vedle Václava Stejskala a Josefa Čermáka, považuje soutěže rovnou spíše za životní styl než za pouhou zálibu a proto jim obětoval už mnoho času a financí.

Rallyové začátky

Petr: „K autům a automobilovým soutěžím jsem se dostal v roce 1986. Bylo mi tehdy deset let a vyrazili jsme s otcem do Příbrami na moji první rallye. Během následujících osmi let jsme pak zavítali na několik dalších podniků, například na Šumavu anebo na Rallye Bohemia.

Po získání řidičského průkazu jsem se v roce 1995 poprvé zúčastnil závodů nikoli jako řadový divák, nýbrž jako mechanik Interauto rally teamu posádky Tomáš Volf – Petr Chytil s vozem Peugeot 205 Rallye. Strávil jsem s nimi dvě kompletní sezóny a tím naplno pronikl do světa automobilových soutěží.“

Učitel Václav Stejskal

Petr: „Jako spolujezdec jsem poprvé usedl do soutěžního vozu v roce 1997 vedle Vaška Stejskala. Startovali jsme s vozem Renault Clio třídy N3 a mým debutem byla Rally Zákupy. Z technických důvodů jsme však museli odstoupit. Právě Vašek byl mým prvním a největším soutěžáckým rádcem. Poznali jsme se ve firmě Autobenex, kde jsem pracoval a on k nám jezdil pro náhradní díly. Vysvětlil mi okolo rallye vše, například jak se vlastně píše rozpis. Do té doby jsem tyto věci odkoukával pouze z televizní obrazovky. Absolvovali jsme společně dvě sezóny a ještě v roce 2007 jsme si staré časy připomněli startem na zimní Šumavě, kde jsme při domácí premiéře vozu Dacia Logan vyhráli třídu N1.“

Sporadické starty

Petr: „Vzhledem k nedostatku volného času jsem se načas z „horkého“ sedadla vytratil. Návrat nastal na zlínské barumce v roce 1999, kdy jsem navigoval Martina Sladkovského v Peugeotu 106 třídy N1. Svoji kategorii jsme vedli až do lehké havárie znamenající naše odstoupení. Následovaly Blovice a Okříšky vedle Edy Patery s krásným kitovým escortem po Ludvíku Ottovi a také tehdy ještě volný podnik Rallysprint Kopná s Jirkou Trojanem a áčkovým coswortem z dílen Jaroslava Staňka.

Byl to rychlý záskok a dohodli jsme se týden před startem. Přesto je to pro mě dodnes jeden z nejlepších soutěžáckých zážitků. Jirka Trojan je vynikající pilot a svezení s ním stálo za to. Mrzí mě však, že z tohoto podniku nemám ani jednu fotografii. Proto bych si dovolil poprosit tehdejší fotografy a diváky, pokud by někdo náš snímek měl, jestli byste mě mohli kontaktovat na následující emailové adrese: pet.vejvoda@seznam.cz. V roce 2001 jsem pak absolvoval barumku s Radkem Nešporem v áčkovém cliu.“

Pilot Petr Vejvoda

Petr: „Jedním z mých největších zážitků je i můj první a dosud poslední sprint za volantem. Došlo k němu v roce 2002 v Pačejově a vedle mě usedl brácha Jirka. Své role se zhostil naprosto skvěle až profesionálně. Třída N1 tehdy byla na rozdíl od současnosti velice početná a my obsadili šesté místo ze čtrnácti startujících, což určitě nebyla ostuda. Auto jsme měli půjčené od Honzy Březíka a nemohli jsme si spolupráci s ním a jeho týmem vynachválit. Dodnes zůstáváme dobrými kamarády. Soutěž byla bohužel předčasně ukončena po tragické nehodě posádky Petr Berdych – Martin Huml, kterou spolujezdec, mimochodem také můj kamarád, zaplatil životem.“

Josef Čermák

Petr: „Výraznější návrat k závodění jsem zažil až v roce 2007, kdy jsem se dohodl na sprintech s Pepou Čermákem. Už dlouho jsme se kamarádili a navíc Pepa jede opravdu skvěle, takže jsem si užíval perfektního sportu. V konečném hodnocení třídy N3 jsme ve sprintech obsadili druhou až třetí příčku. Ve velkém mistráku jsme si odskočili do menší hondy třídy N2 a startovali na Rally Bohemia a v Příbrami. Především bohemka stála za to a až do poslední rychlostní zkoušky jsme sváděli krásný souboj s dalšími správnými střelci – posádkami Honza Šlehofer – Zbyněk Soběhart a Vašek Dunovský – Jirka Stross.“

Názor na rallye

Petr: „Soutěže mě učarovaly už kvůli mému obrovskému vztahu k automobilům. Staly se mi vlastně životním stylem a díky ním jsem získal spoustu kamarádů a fantastických zážitků v roli mechanika, spolujezdce, jezdce i fanouška.“

Čas a finance

Petr: „Musím přiznat, že můj předchozí i současný zaměstnavatel mi umožňovali uvolňování na závody, za což bych jim chtěl tímto poděkovat. Dlouhá léta jsem pracoval v Autobenexu. Momentálně jsem zaměstnán ve firmě IBC, zabývající se prodejem a pokládkou dřevěných podlah. Smířil jsem se už s tím, že podstatná část dovolené padne na závody, ale co by člověk pro milovaný sport neudělal ?“

Oblíbená soutěž

Petr: „Z diváckého pohledu se musím vyznat z lásky k barumce. Tamní atmosféra a konkurence mě uchvacují, stejně jako večerní super speciálka v ulicích Zlína. Je až neuvěřitelné, jakou kulisu dovedou diváci vytvořit a jak dlouho před startem jsou ochotni čekat na atraktivních místech.

Z pozice závodníka mám moc rád Pačejov. Absolvoval jsem ho několikrát a jednou i za volantem. Vždy se mi tam moc líbila přátelská a pohodová atmosféra a rád jsem se na jih Čech vracel. O to více mě mrzí absence tohoto podniku v kalendáři pro následující rok.“

IRC

Petr: „Přestože za největší vrchol soutěžní techniky stále považuji vozy specifikace WRC, oslovila mě i kategorie Super 2000. Jsem šťastný, že díky Barum rally Zlín jsme měli možnost vidět spoustu těchto speciálů se špičkovými posádkami také v našich krajích. Příští rok bychom s přáteli vedle barumky rádi zavítali na další dva nebo tři podniky tohoto šampionátu v zahraničí.“

Soutěžácký vzor

Petr: „Vzorů mám samozřejmě mnoho. Však také rallye za svoji historii zrodila mnoho a mnoho legend. Jedničkou pro mě byl vždy Carlos Sainz. Oceňuji jeho univerzálnost a schopnost uspět na všech površích. Sympatický mi je také tím, že je to Jižan a já mám rád Španělsko, teplo, léto a hezké počasí. Při návštěvě Finské rallye jsme s bráchou a kamarádem potkali Carlose na cestě z tiskové konference. Pozdravili jsme ho a byl hrozně moc příjemný a fajn. Podal nám ruku a poplácal po ramenou. Je to obrovská osobnost.

Z našich pilotů mi byl vždy sympatický Milan Dolák svoji atraktivní jízdou, otevřeným chováním k médiím a fanouškům a závoděním s mým oblíbeným vozem Toyota Celica GT Four. Vzpomínám také na jeho šumavský start s corollou WRC, kde na otázku reportéra, od čeho má poškozený bok auta odvětil, že ho lehce omlátil o zídku. Přitom měl celý bok na sračku.“

Zajímavé zážitky

Petr: „S Vaškem Stejskalem v Blovicích nám jednou do auta vyteklo asi čtyřicet litrů benzínu. Byl všude a nacucal se i do koberců. Celým servisem nás pak musel doprovázet jako ochrana zástup lidí, aby náhodou někoho nenapadlo odhodit v naší blízkosti vajgla a my neuhořeli. Benzín vytékal ven i z prahů. Přes noc jsme nechali auto v uzavřeném parkovišti s otevřenými okny, aby zápach vyčpěl ven. Jenže se spustil déšť a tak jsme navíc měli mokré sedačky. Přesto jsme dojeli do cíle pátí ve skupině.

Neuvěřitelné zážitky jsem zažíval taky s Pepou Čermákem. Loni na Kopné jsme trefili strom a přišli o zadní okno. Podle zbytků kůry v autě jsme se dohadovali, o jaký strom se jednalo. Dospěli jsme k názoru, že zřejmě o buk. Docela jsme se při tom nasmáli.“

Budoucnost

Petr: „Žádné konkrétní plány zatím nemám. Nepotěšilo mě povinné nařízení systému HANS, což bude další nemalá investice. Zřejmě však nezbude, než si ho pořídit. Rád bych také nadále zachoval tradici, že se všemi dosavadními jezdci a mechaniky jsme zůstali dobrými přáteli. Myslím si, že soutěže by měly podobně zapálené lidi sbližovat, a ne rozdělovat.

Závěrem bych chtěl popřát všem lidem milujícím soutěže krásné prožití vánočních svátků a do nového roku hodně štěstí, zdraví, úspěchů a také nádherných rallyových zážitků.“