Během loňské sezóny se na české soutěžácké scéně rychle zabydlela nová formace nesoucí název Seznam Rally Team. V jejím čele stojí pětatřicetiletý Radek Majer (* 3.1.1974), jemuž ani náročná manažerská role nebrání v myšlenkách na další pokračování vlastní sportovní kariéry.

Profil Radka Majera na eWRC-results.com

Rallyové začátky

Radek: „Pocházím z Valašského Meziříčí a prostředí rallysportu, který má na Valašsku velkou tradici, jsem tak poznal už jako malý kluk. Tím spíš, že otec občas pomáhal kamarádům jako mechanik. Od mých pěti, šesti let, mě brával na soutěže s sebou. Servisní zóny v té době ještě neexistovaly a mechanici obsluhovali své posádky za cílem jednotlivých rychlostních zkoušek. Vychutnával jsem si pohled na jejich práci, stejně jako na průjezdy aut na trati. Doma jsme měli nejdříve „stovku“ a poté „stodvacítku“ – nesmírně hravá auta přímo stvořená ke kouzlení s nimi. Otec mě je učil ovládat a získání řidičského průkazu se tak stalo pouhou formalitou.

V roce 1996 jsem přesídlil do Prahy a až zde jsem začal uvažovat nad půjčením či koupí závodního vozu. V Čechách jsem ale nikoho neznal, a tak jsem ukecal kamaráda z firmy – Michala Pohořelého. V roce 2004 jsme se vydali do Liberce a zde od Miroslava Kaliny odkoupili felicii. Měli jsme jí v Praze na sídlišti v jedné malinké garáži a o provozu závodního auta nevěděli vůbec nic. Po nějaké době jsme jí vytáhli na světlo a vyrazili do Rokycan na jakýsi závod přes kopec. Až zde jsem jí řídil poprvé, přesto jsem skončil třetí ve třídě mimo jiné za Zbyňkem Krestýnem, ale například před Jirkou Janeckým. Tamní matadoři mi po letech přiznali, že mě považovali za frajírka z velkých kluků, který koupil auto a jel ho mezi ně testovat. Celý náš servis spočíval ve zhasnutí a vychladnutí auta a opětovném nastartování. Žádné náhradní díly jsme neměli, dokonce ani pneumatiky na výměnu.

Po absolvování této premiéry jsme se rozhodli zkusit ČMPR. Odjeli jsme Prostějov a druhou etapu Třebíče, kde jsme jeli po průjezdu pole MMČR. Mezi střelci kalibru Tomáše Gregy a Slávy Ducháčka jsme skončili pátí. Naše sebevědomí vzrostlo do neuvěřitelných výšin a rozhodli jsme se začít opravdu závodit. Na Kramolíně, pořádaném Danem Krobem, jsme už byli vybaveni alespoň mokrými gumami za pár šupů, ale ještě ne mechaniky a tak jsme na autě makali sami. Během soutěže nám došlo, že to takhle nepůjde donekonečna. Podařilo se mi dohodnout se Slávou Ducháčkem, aby nám spolu s jeho lidmi začali auto na závodech servisovat.“

Zkrocené ego

Radek: „Právě v mých počátcích s felicií, hned při premiéře v ČMPR v Prostějově, jsem prožil okamžik, který mám dodnes v živé paměti. Jedna devítikilometrová erzeta vedoucí kompletně lesem byla tvořena rychle za sebou jdoucími protahováky. První průjezd se nám podařil a ve druhém jsme ještě o pětačtyřicet vteřin zrychlili. Říkali jsme si, jak nám to jde, jak rychle se učíme, a že jsme na nejlepší cestě stát se mistry světa. Po startu následující vložky ale přišlo v jedné pravé šest rychlé vystřízlivění. Vypochodovali jsme mimo trať a mohli být rádi za pouze lehkou újmu na technice, která nám nezabránila v dokončení soutěže. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak rychle pracovalo mé ego, a že nejdůležitější jsou vždy zkušenosti a psychická vyrovnanost. Proto pro mě soutěže zůstaly pouze koníčkem. I když práce manažera rallye týmu mě baví a naplňuje, je to velice namáhavý a tvrdý džob.“

Souboje s Robertem Čonkou

Radek: „V sezóně 2005 jsme absolvovali kompletní ČMPR. Auto nám chystal Sláva, ale pořád bylo takovým mixem áčka a enka. Mělo malé brzdy, synchronní pětikvalt, malou klapku na motoru a definoval bych ho slovy „ani ryba, ani rak“. Před začátkem roku jsem prodal jeden můj internetový projekt a ze získaných peněz finančně pokryl celou sezónu. Postupně jsme se snažili vylepšovat a více při jízdě používat techniku. Na konci roku z toho bylo druhé místo ve třídě po úžasných soubojích s Robertem Čonkou. To tahání o každou vteřinku považuji dodnes za vrchol mé závodní kariéry. O ještě lepší výsledek nás bohužel připravila přílišná poruchovost vozu. Chtěl bych tímto poděkovat za krásné chvíle Robertovi Čonkovi a dalším velkým rivalům – Lukáši Veselému a Radku Marešovi. Cením si korektnosti těch soubojů, kdy jsme si navzájem radili, pomáhali, půjčovali věci a více než soupeři jsme si připadali jako jeden tým.“

Dva roky stagnace

Radek: „Zatímco rok 2005 byl z mého pohledu fantastický, ten další o mnoho horší. Chtěli jsme vylepšit auto, ovšem přemíra snahy vedla k několika deformacím motoru. Bylo z toho jen několik svezení. Na Valašce jsme tři sta metrů před cílem první vložky zažili hezký výlet do lesa. Tehdy nově zavedený systém SupeRally nám sice umožnil nastoupit do druhé etapy, ovšem celý večerní servis se nesl ve stylu kultovního filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“ – vylovení, vysušení, odbahnění… :)

V té době jsem však už spřádal plány na přestup do jiné kategorie, v čemž mě ovšem limitovala finanční stránka věci. Závodil jsem za peníze vydělané ve svojí firmě. Rodinné peníze jsem do závodění nikdy neinvestoval a ani to dělat nehodlám.

V sezóně 2007 jsme vsadili na prostřední mistrák. Pokračující technické potíže, především s převodovkou a motorem, nás však donutily část sezóny vypustit. Koncem roku už ve spolupráci s internetovým serverem www.seznam.cz vznikl projekt Seznam Rally Team.“

Seznam.cz Rally Team

Radek: „Celá myšlenka na vytvoření Seznam.cz Rally Teamu vznikla primárně jako nadstandardní služba pro klienty serveru Seznam. Tento server nabízí svým klientům standardní reklamní formáty a mnoho z nich v té době žádalo právě podobné bonusy navíc, které přinesla například právě reklama na soutěžních vozech. Hlavními partnery pro sezónu 2008 se staly kdyňská firma APM Automotive, dlouholetý sponzor Slávy Ducháčka, a mediální společnost Enterprise Media, která plochu dále poskytla nadnárodnímu sázkovému gigantu BWIN.com. Do projektu jsme šli nepoučeni situací s vedením velkého týmu, nicméně se nám podařilo vše vybudovat do poloprofesionální fáze. Najali jsme na full time tři zkušené mechaniky a techniku zajistili z dílen Korno Motorsport, které patří Karlu Trojanovi. Po poněkud strastiplných začátcích způsobených absencí zkušeností, se tým začal profilovat jako stálice obou šampionátů.

Co se týče jezdeckého obsazení, bylo jasné, že s jedním vozem pojede Sláva Ducháček. Do druhého mělo možnost usednout několik jezdců. Nakonec jsme se dohodli s Karlem Trněným a spolupráce s ním fungovala zcela bez problémů. Závodní sedačku jsem několikrát osedlal i já a Karel Trojan.

Všechny vytyčené cíle – mediální i partnerské – byly dosaženy a v mnoha případech dokonce výrazně překročeny !!!“

Dva výlety během dvou erzet

Radek: „Loňské Prachatice nabídly opravdu mizerné počasí. Hustě pršelo a trať byla mokrá a blátivá. Hned na úvodní vložce jsme absolvovali výlet mimo trať a jen těsně v poli minuli Jirku Vlčka, což nás už mělo varovat. Nestalo se a na druhé erzetě jsme v relativně vysoké rychlosti skončili v hluboké škarpě. Přítomní diváci nám poté tvrdili, že tak rychle tam nikdo nepřiletěl. Tento incident mě také přesvědčil o užitečnosti systému HANS. Mít ho v tom okamžiku, rozhodně by mě nebolelo měsíc za krkem.“

Vzory, učitelé a rádci

Radek: „Mým největším vzorem je asi John Haugland. Sice jsem nepatřil k lovcům autogramů a samolepek jako mnozí vrstevníci v té době, ale přesto jsem se s ním v mládí několikrát osobně setkal a přes jazykovou bariéru na mě zapůsobil jako velice příjemný člověk.

Učitele a rádce jsme s Michalem nikdy neměli a vše jsme se učili sami včetně rozpisu, který jsme s nikým ani nikdy nekonzultovali. Taktéž řídit a brzdit jsem se učil bez cizích rad. Myslím si, že je to tak správně, protože v opačném případě by se člověk snažil řídit cizími návyky a přestal by stoprocentně spoléhat na své instinkty. Jelikož jezdím pro radost, přijde mi naše škola dostatečná. Obdivuji také borce, na které jsou kladeny obrovské nároky co se týče výsledků. Musí to být ohromně svazující a asi bych v takové situaci nedokázal podat optimální výkon.“

Michal Pohořelý

Radek: „Michal je mým dlouholetým přítelem a spolupracovníkem z bývalé firmy. Jezdí se mi s ním dobře už jen pro jeho poloflegmatickou povahu. Mít vedle sebe nějakého střelce, tak nevím jak by to dopadlo. Rád bych s Michalem pokračoval i nadále, i když nevím, zdali mu jeho zdravotní potíže dovolí sednout na sedadlo spolujezdce. Pokud ne, tak bych touto cestou chtěl Michalovi poděkoval za vše, co jsme spolu prožili a absolvovali. “

Oblíbená soutěž

Radek: „Jsou to Kopná a Barumka. Na obou se mi líbí atmosféra a tratě.“

České tratě

Radek. „Mnoho jezdců u nás kritizuje kvalitu českých rychlostních zkoušek. Znáte ty řeči – dvě, tři zatáčky a pak kilometr rovina. Já bych se naopak organizátorů zastal. Vím totiž, jakým problémem je vůbec nějakou trať zajistit po všech těch dohadech s majiteli pozemků, ochranáři přírody atd. Většina pořadatelů z toho přitom rozhodně příliš finančně neprofituje. Samozřejmě, že by se daly postavit nádherné tratě třeba i světové úrovně. Jen v okolí Zlína, Vsetína, Valašského Meziříčí a Bystřice pod Hostýnem bych nalezl minimálně pět set kilometrů překrásných úseků včetně šotolin. Ale jen to prosadit a vyběhat povolení…“

Plány do budoucna

Radek: „Krátkodobým cílem je především vytvořit ze Seznam.cz Rally Teamu plně profesionální tým. Ohledně svého závodění koketuji s myšlenkou vrátit se ke dvoukolkám, které mému jezdeckému stylu seděly daleko více. Do budoucna bych velmi rád zůstal v rallyovém cirkusu a případně byl nápomocen i jiným týmům.“

Poděkování

Radek: „Závěrem bych chtěl poděkovat členům týmu – Zdeňkovi Sekerákovi, Honzovi Hůlovi, Slávovi Ducháčkovi, partnerům týmu, své rodině a v neposlední řadě všem dalším desítkám nejmenovaných lidí pohybujících se okolo týmu.“