Tragické zakončení Valašské Rally litoměřického pilota Lukáše Pondělíčka velmi mrzelo, nicméně nepřekvapilo. Převážně o výhradách vůči organizátorům se populární Ponďa rozpovídal v následujícím článku.

Smíšené pocity z úvodního podniku MMČR zaznamenal Severočeský jezdec už loni. „Na jednu stránku jsem byl fascinován krásnými rychlostními zkouškami v čele s tou oderskou, na níž však nejen mně zároveň vadil šotolinový začátek. Ještě více se mi ale zajídala nevábná servisní zóna. O to více mě šokovalo, že loňské sliby o zjednání nápravy z úst ředitele soutěže zůstaly nenaplněny. Ba naopak. Oderská vložka byla k nelibosti mé, mého spolujezdce Pavla i mnoha dalších otočena. Vedla převážně z kopce, což by až tak nevadilo, ale šest kilometrů totálně rovného úseku po šotolině lemované betonovými sloupy je hazard a úchylárna nerozumných lidí. V servisu pak i vzhledem ke klimatickým podmínkám přibylo bláto, bordel a klády. Tento problém pořadatelé vyřešili jednoduše – prioritní posádky si dvě hodiny před námi rozebraly relativně suchá a vyhovující místa a my ostatní se topili v blátě ač bylo slíbeno přidělení míst podle startovních čísel. Ještě dosud se mi nepodařilo očistit od nánosů bláta fungl nový interiér dodávky, jakož i fungl novou kombinézu a boty. Myslíte si, že si můžu dovolit jít koupit si nové, nebo si nevážit svých věcí?“ začíná Ponďa svůj seznam výhrad.

Daleko více ho však zarazilo sestavení tratí a organizace podniku. „O Odrách jsem se už zmínil. Zpotvořit takhle krásnou erzetu tímto způsobem mohl jen totální idiot. Závodit na vytočenou pětku v rychlosti okolo sto padesát kilometrů v hodině mezi betonovými sloupy je hazardem o auto i o život. Vzhledem k pořadatelskému zajištění je však s podivem, že ke tragédii došlo „až“ na sedmé rychlostce. Už na úvodní vložce totiž stálo zhruba kilometr a půl před cílem ve sjezdu k hlavní silnici v levé čtyři asi dvanáct diváků přímo proti z kopce jedoucímu autu v místě, kde se brzdilo na štěrku a posypu proti louce. Právě toto místo jsme si s Pavlem při seznamovacích jízdách zaznamenali jako únikovou zónu. Případné pozdní brždění či technická závada však mohly místo únikovky nabídnout jatka."

"Myslím si též, že stejně jako by měly být při závodě střízlivé posádky, měly by toto pravidlo dodržovat i diváci. Ne jako borec u startu čtvrté vložky, jenž samou opilostí padal na hubu a nemohl vstát,“ nebere si servítky litoměřický pilot a tím zároveň naznačuje své stanovisko ke tragické nehodě, která soutěž předčasně ukončila. „Je mi strašně moc líto tragédií posledních závodů, ale taktéž Kuziho po Pražském sprintu i nyní Lukáše Lapdavského. Za nemalé startovné by člověk očekával zabezpečenou trať a diváky v bezpečných zónách. Místo toho mají nyní chlapci zcela jistě noční můry a téměř jistý konec kariéry. Nedovedu si představit, jak bych se v jejich kůži opět mohl věnovat s čistou hlavou závodění. Tato tragédie se týká i všech ostatních osob snažících se sehnat peníze pro náš sport. Osobně soupeřím především s hokejem a po odvysílání reportáže z Valašky v televizi a článcích v médiích dostávají soutěže opět pěkně na prdel. Mrzí mě také, že celá trať nemohla být vzhledem ke sněhové nadílce schválena AJR.“

Závěrem svého povídání se Ponďa vyjádřil také ke svému nepříliš vydařenému výkonu. „V úvodní sekci nás trápil problém se škrtící klapkou, kvůli němuž nefungovalo auto hlavně na startu do RZ. Po odstranění problému jsem vykroužil dvoje hodiny a počasí taky moc nepřidalo . No a pak už nastal předčasný konec soutěže…“

„Nový MAX funguje skvěle, takže do Šumavy si zkusím rozmotat ten uzel, co mám na rukách.“ Šanci zlepšit si náladu budou mít Lukáš Pondělíček a Pavel Dresler na druhém podniku MMČR, nejstarší soutěži v Čechách – Šumavě s centrem v Klatovech.