S deštěm nekamarádím
Západočeský pilot Jiří Sutr závodil za totálního deště zatím pouze na loňských Prachaticích. Letošní druhý sprint sezóny s centrem v Telči, však nabídl ještě daleko větší liják a proměnil se především v boj o udržení na trati. Posádka nádherné fabie nakonec z přívalů vody vylovila páté místo v početně obsazené třídě A5.
Ještě během pátečních technických přejímek doufali Jirka se spolujezdcem Michalem Mrlinou v závodění na suchu. „S vodou vůbec nekamarádím od doby, kdy jsem na ní v silničním provozu vážně havaroval. Loňské Prachatice sice můj respekt trošku odblokovaly, nicméně přece jen bych si déšť odpustil. Po bezproblémových seznamovacích jízdách jsme však v sobotu startovali za hustého deště,“ přiznává svoji nechuť k nevlídnému počasí rokycanský soutěžák, jehož nepotěšilo ani zrušení úvodní rychlostní zkoušky po havárii Martina Hudce a následný přejezd po objízdné trase. „Druhou vložku jsme projeli opatrně, protože rozpočet nám nedovoluje přílišné riskování. Vody bylo až příliš a za daných podmínek bylo prioritou dovézt celé auto do cíle. Na třetí erzetě už jsem se přece jen osmělil a projeli jsme jí celkem v pohodě a bez krizových situací. Špičce třídy jsme nestíhali a tak jsme se soustředili na mladého Vladimíra Mandíka, jedoucího při premiéře s kitem moc hezky, a našeho věčného rivala Martina Lošťáka.“
Ve druhé sekci plánoval Jirka zrychlení. „Říkal jsem si, že se pořád nemohu vymlouvat na nové auto a bylo by záhodno zajet nějaký solidní čas. Čtvrtá rychlostka však byla bohužel opět zrušena. Na páté jsem se skutečně snažil a měl z jízdy velmi dobrý pocit. Podezření na defekt pravého předního kola a chvilkové zvolnění, nás však připravilo o drahocenné vteřinky. „Šestka“ nám celkem vyšla, i tak jsme se však propadli na šesté místo,“ hodnotí Jirka prostřední část soutěže a následně také tu závěrečnou. „Ve třetí sekci už jsme vše podřídili spatření cíle. Osmá erzeta nám již tradičně nevyšla. Nevím proč, ale prostě mi neseděla. Na poslední vložce jsme, netušíc o problémech Mandíka, zatáhli ve snaze posunout se na páté místo. Dařilo se nám držet solidní tempo až do závěrečné zatáčky, do níž jsem přehnal nájezd a vykroužil hodiny. Kdekoli jinde by mi to tak nevadilo, ale sto metrů před cílem… Na konečné páté místo to nakonec vliv nemělo, ale i tak jsem si hloupou chybu vyčítal. Se svým výkonem nejsem vůbec spokojen a jediné pozitivum vidím v tom, že jsme se vyhnuli havárii. Nezbývá, než se těšit na Kopnou a věřit v příznivější počasí.“
Nejen posádkám přivodily déšť, zima a bláto mnohé komplikace. „Chtěl bych vyjádřit svůj obdiv všem pořadatelům a divákům, že to v tom marastu vydrželi. Své si vzhledem k šílené servisní zóně zkusili i mechanici. Příště jí mohou udělat v oranici a vyjde to nastejno,“ nemůže si Jiří Sutr odpustit mírnou výtku, stejně jako pochvalné hodnocení výkonu svých týmových kolegů. „Velká gratulace patří Petru Bryndovi a Michalu Ernstovi za skvělý výkon, o němž ostatně svědčí množství pohárů na cílové rampě. Naopak mě mrzí odstoupení Evy Vykydalové a Ivony Vyštejnové. Celý závod totiž jely perfektně a v náročných podmínkách se držely na třetí pozici ve své třídě.“
Závěrem se závodník, známý svými otevřenými názory, rozhodl vzpomenout na svého bohužel již zesnulého kamaráda. „Rád bych se zmínil o Luďkovi Kocmanovi, který se nedávno objevil v rámci seriálu „Paparazzi“ na jedné z fotografií a čtenářům serveru eWRC.cz dlouho trvalo, než ho poznali. Moc mě to mrzelo, protože Luděk byl velmi obětavý a ochotný komukoliv pomoci. Důkazem toho je i naše seznámení v roce 2004, den před Blovicemi, kdy mi spolujezdec oznámil, že nepojede. Byl jsem zoufalý až do chvíle, než mi Dan Vladyka dal kontakt na Luďka. V poledne jsem mu zavolal a v sedmnáct hodin ho už vyzvedl doma. Závodění s ním bylo pohodové a příjemné. Jeho tragický odchod jsem dosud nepobral a jeho číslo mám ve svém mobilním telefonu pořád. Mrzí mě proto potvrzení přísloví – sejde z očí, sejde z mysli. Na druhou stranu znám spoustu lidí stále vzpomínajících na Luďka a jeho věčně rozesmátou tvář. Luděk totiž úsměvem nikdy nešetřil, přestože rozhodně neměl život jednoduchý.“