Od Rallye Monte Carlo již uběhl nějaký čas a já stále hledám odpověď na otázku, která mne trápila již v minulém roce. Stále nemohu přijít na to, proč Škoda Fabia WRC nedosahuje takových výsledků, jaké od ní očekáváme.

Sám sebe jsem se ptal a stále se ptám, zda je jeden z nejkrásnějších vozů WRC mrtvě narozené dítě, kterému k posunu mezi špičku nepomohly ani roky vývoje, ani půlroční pauza, naordinovaná vedením mateřské firmy, nebo je na vině jezdecká sestava, byť jednu chvíli s ex-mistrem světa v čele, nebo zda příčina tkví někde úplně jinde.

Dílčí časy v Německu a hlavně hvězdné vystoupení Jani Paasonena na domácí půdě v zemi tisíce jezer naznačilo, že by se fabia za jistých podmínek se svými doposud úspěšnějšími konkurenty mohla směle měřit. Nešlo však nepovšimnout si, že dílčí úspěch si valnou většinou nepřipisovali stálí tovární jezdci, ale piloti, kteří byli v týmu spíše hosté. Na vozech Armina Schwarze i Toni Gardemeistera se vyskytovaly místy až neuvěřitelné závady a poruchy, doplněné u jedničky týmu, možná až příliš často, zdravotními obtížemi, zatímco u druhého jmenovaného jsme mohli pozorovat znatelný úbytek motivace, který zvláště při RAC přecházel v odevzdanost, nebo spíše rezignaci.

Přesto, že na úspěch z Finska se již navázat nepodařilo, to nejdůležitější nakonec vyšlo a Škoda dostala souhlas k přihlášení se do letošního MS. Lhal bych, kdybych tvrdil, že oznámená jezdecká sestava ve mně vzbudila nadšení. Uvítal jsem však příležitost k přímé konfrontaci "zavržených" pilotů Toniho Gardemeistera a Romana Kresty, kteří se sešli za volanty továrních focusů s jejich konkurenty se znakem okřídleného šípu. Malcolm Wilson svým výběrem jezdecké sestavy nastavil zrcadlo a já věřil, že se brzy ukáže, kde leží pravda.

Po první soutěži, kterou bylo Rallye Monte Carlo, je sice příliš brzo na konečnou odpověď na otázku, jestli je špatné auto, nebo piloti, přesto se o nějaký závěr pokusím. Bývalí škodováci, Gardemeister i Kresta (nesmíme zapomenout ani na Auriola), se stabilně pohybovali ve výsledcích před posádkami okřídleného šípu. Takže se nabízí jednoduchá odpověď. Špatné výsledky zelenobílých nemohly být vinou jezdců, když dokáží vyhrávat vložky a umisťovat se na stupních vítězů, nebo jsou se starším privátním autem schopni držet krok s "fabrikanty". Jenže pak se zejména v sobotu začal Alex Bengue tlačit hodně vysoko a dokázal vyhrát dvě rychlostní zkoušky. Zahanbit se nechtěla nechat ani týmová jednička Armin Schwarz. Bohužel jeho zrychlování zakončila havárie. Zvítězit v rychlostní zkoušce se špatným autem nelze ani za pomoci souhry šťastných náhod (pokud ano, těžko se totéž podaří hned dvakrát), takže varianta špatného auta také neplatí.

Proč se tedy posádkám Škody motorsport nedaří zajíždět podobné výsledky pravidelně? V autě to není, v jezdcích to není, takže kde je skrytý oříšek? Pokud čekáte, že zde odhalím jednoduché řešení typu: Vyhoďte toho, nebo onoho, určitě vás zklamu. Odpověď a ani řešení tajenky skutečně neznám a trošku škodolibě mne těší, že je ani znát nemusím. Vedení týmu a zejména Martin Mühlmaier by to však vědět měl, nebo by se o nalezení vysvětlení měl ve dne i v noci snažit. Držme mu tedy palce, protože více než stoletá historie v motoristickém sportu za to určitě stojí.

Přeji všem šťastnou cestu tam i zpátky.