Neuplynulo mnoho času od našeho posledního telefonického „deníčku“ a my Vám opět přinášíme nové díly. Tentokrát se s naším týmem zúčastníte „Skandinávského turné“. Nejprve tedy co Vás během následujících necelých 2 týdnů čeká: cesta do Finska, testování na sněhu a ledu v zemi rally přímo zaslíbené, přesun do Švédska a velmi populární soutěž MS.

Neděle – 30.1.2005
V neděli večer (19:30) vyrážejí servisní trucky, za kterými se veze závodní vůz a rezervní vůz pro seznamovací jízdy, z Kostelce nad Orlicí směr přístav Travemunde. Kluci chtějí přejet co nejdříve hranice neboť situace kolem počasí na Cínovci je nevyzpytatelná. Pro celý tým je vybrána jednotná trasa: Praha – Cínovec – Drážďany – Berlín – okraj Hamburgu a přístav Travemunde.

Pondělí – 31.1.2005
Osobní automobily vyjíždějí v pondělí v ranních hodinách – 3:30. Startujeme na mokrých silnicích, ovšem hned pod Cínovcem přechází povrch na zasněžený. Silnice jsou neupraveny a jsou vyjety pouze úzké mokré koleje. Kamiony se plouží do kopce téměř nulovou rychlostí. Silnice jsou v ranních hodinách prázdné a tak hezky kloužeme zasněženým „středovým pruhem“ směrem k hranicím. Na vrcholu je hotové severské peklo. Obrovské závěje, prudký vítr, sněhové jazyky a neupravené silnice. Hned nás napadá přirovnání k nedávnému přejezdu Brennerem, kde jsem potkali nepočítaně silničářských vozů… Kamiony zcela zaplnily benzínovou pumpu, musíme tedy použít výjezd z pumpy, abychom vůbec mohli natankovat. Ještěže máme „čtyřkolku“, příjezd je vážně zážitkem. Odstavené a zasněžené kamiony stojí všude …
Přejezd do Německa probíhá standardně s ohledem na náš tréninkový vůz a ukazujeme nejen kompletní doklady, ale i kufr. Česky hovořící německý celník má opravdu formu. Později se musíme smát, pokud cestujeme civilním vozem, nemáme problém. Pokud cestujeme vozem tréninkovým, téměř vždy ukazujeme na hranicích vše …
Sníh se drží i na druhé straně Cínovce, ale po úspěšně zvládnutém klesání rychle mizí a místo něj přichází mrholení. Okolo 13:00 přijíždíme do přístavu, kde se setkáváme s mechaniky a p. Kopeckým. Tým je tedy v kompletní sestavě a můžeme jít odbavit palubní vstupenky.
Krátce po 16:00 začíná nalodění. Osobní vozy jedou po skupinkách za blikajícím vodičem, připomíná nám to trénink známe super RZ v sosnovském areálu. Po zaparkování uvnitř lodi rovnou odnášíme naše zavazadla na recepci. Zde dostáváme klíče od našich kajut a jdeme se ubytovat. Kajuty jsou velmi praktické a všechny stejné. V každé se nacházejí 3 pevné postele a 1 sklápěcí, psací stůl, křesla, TV a sociální zařízení. Ideální místo na odpočinek po hektickém týdnu plném příprav na tří týdenní putování.
V 19:00 začínají dvě akce – večeře a vyplutí lodě na moře. Večeře je formou švédských stolů, takže opravdu každý si pochutná a všichni jsou spokojení. Po večeři ještě povídáme, probíráme zážitky z cesty, ale všichni jsou unaveni a jedeme brzy spát.

Úterý – 1.2.2005
Počasí: Ráno bylo slunečné počasí, ovšem s velmi chladným větrem. Během dne se zatáhlo. Přibližně v polovině plavby jsme minuly ostrov Gotland. Následně jsme se dostaly do otevřenějších vod a loď se začala houpat poněkud více. Někteří členové našeho týmu si již opravdu přejí být zpět na pevnině :-)

Noc proběhla klidně, moře je k nám relativně milosrdné a loď se naklání poměrně málo. Na snídani se celý tým schází v 9:00 a zjišťujeme, že ne všichni členové našeho týmu snášejí mořské houpání zcela bez problémů. Dnešní den nám skvěle posloužil k nabrání nových sil. Jelikož není zcela „akční“ na zážitky do deníčku, představíme Vám alespoň naši loď. Tři patra jsou určena pouze pro nákladní a osobní automobily. Ve čtvrtém patře je recepce, malý obchod a restaurace. Ta je rozdělena na dvě části – kuřáckou a nekuřáckou. V pátém patře jsou pouze kajuty, vč. našich. Patro šesté slouží k relaxaci. Je vybaveno vířivým bazénkem, saunou (ty jsou dokonce dvě), malým barem, trenažérem na veslování a rotopedem. Sedmé patro je poslední a slouží opět pouze pro kajuty.
V téměř každém patře je na zadní části lodi „terasa“. Celý den ale fouká silný ledový vítr, tudíž jsou zcela prázdné. V poledne byla teplota vzduchu 5 st., voda 3,5 st.
Délka naší plavby je 36 hodin. Do Helsinek připlujeme zítra (středa) v 6:45 finského času.
Čeká nás přesun 220 km na sever, kde na nás již bude čekat Jani Paasonen. Signál na lodi (zatím je tak na polovině trasy, většinou poblíž pevniny) nám umožnil kontakt s Janim, který nám oznámil, že náš program začne již zítra odpoledne jízdou na jezeře.

Nyní je krátce po 21:00, máme za sebou večeři, krátkou poradu před zítřejším dnem a chystáme se spát. Během dne jsme byli bez signálu, takže Vám zkusíme deníček odeslat již z finského signálu ve středu ráno.

Středa – 2.2.2005
Druhá noc na palubě bylo o poznání houpavější, ale přežít se dala. Budík nás vyhnal z postele v 5:30. Pohled z okna byl velmi zajímavý. Již jsme velmi pomalu pluli přístavem, moře bylo plné roztrhaného ledu a kapitán hlásil teplotu – 3 st. Proběhlo rychlé sbalení a snídaně, během které loď zakotvila. Krátce před 7:00 sestupujeme k zaparkovaným vozům a o 15 minut později definitivně opouštíme loď.
V přístavu nikdo žádné doklady nepožaduje, Lahti je vynikajícím způsobem značené, takže se vydáváme po dálnici severně do Finska. Na první pumpě máme sraz s trucky, které odjížděly z lodi v jiný čas. Máme chvilku času, tak probíhá na zcela zasněženém a prázdném parkovišti první sportovnější kontakt se sněhem. Po chvilce již v týmové koloně cestujeme stále po dálnici okolo města Lahti. Za ním již dálnice končí a pokračujeme do města Heinola. Silnice nás vede dále a přibližně 15 km před městem Mantyharju parkujeme u benzínové pumpy. Nyní budeme pokračovat v našem deníčku a zároveň odpovíme dotaz několika čtenářů. Na trajektu nám po delší době konečně naskakuje signál mobilního operátora. Vidíme několik zmeškaných hovorů od Janiho. Kontaktujeme ho a dozvídáme se, že do konce týdne bude Jani v ČR. Náš program ale není nijak narušen, tratě, zázemí, bydlení i instruktory máme zajištěny. Navíc jsme domluveni, že kdykoli budeme cokoli potřebovat či konzultovat nastavení vozu, není problém se s Janim telefonicky spojit. Během dne jsme v kontaktu ještě několikrát.
U benzínové pumpy na nás tedy čeká „spojka“. Pro posádku to není osoba neznámá – Jani vyslal do terénu svoji přítelkyni, kterou známe ze Španělska. První akce je ubytování. Bydlíme ve 2 menších domech, ze dvou stran je zamrzlé a zasněžené jezero. Dle finského stylu má každý dům několik ložnic, krb a nechybí samozřejmě sauna. Mechanici se převlékají do pracovního a vyrážíme na dnešní testovací úsek.
Tím je kousek za městem malý sportovní okruh a tradičně na Finsko u jezera. Bohužel teplota není zase tak nízká, aby bylo možné jezdit po jezeru s autem. Nevadí, na okruhu je slabý poprašek sněhu, který za několik jízd rychle mizí a zůstává led. Pro první kontakt s ledem a velkými hřeby naprosto ideální místo. Trať lemují malé sněhové bariery, ale na opírání jsou příliš měkké. Honza nejprve trať zkouší s tréninkovým vozidlem, později se závodním a během dne se oba vozy často střídají.

Učíme se auto nejen optimálně nastavit na tento specifický povrch, ale velká pozornost se věnuje i pneumatikám. Testem procházejí nejen závodní pneumatiky zaměřené na led nebo sníh, ale testujeme i pneumatiky civilní. Na tréninkovém voze probíhá test poměrně nových zimních pneumatik Matador, typ Sibiř 2. Porovnáváme je s jejich civilními konkurenty. Teplota odpoledního testu se pohybuje okolo –10 až –13 st. Přibližně do poloviny odpoledne svítí sluníčko, potom se obloha zatahuje. Dnešní testovací den končíme okolo 16:00 a stěhujeme se dolů do města. Zde je pro náš tým vyhrazena prostorná dílna, kde se mechanici věnují kontrole závodního automobilu.

Následuje přesun do domečků, společná večeře a krátká porada před zítřejším dnem.

Zítra nás čeká testování již na klasické rychlostní zkoušce.

Všechny zdraví Honza, Filip a celý tým