Neuplynulo mnoho času od našeho posledního telefonického „deníčku“ a my Vám opět přinášíme nové díly. Tentokrát se s naším týmem zúčastníte „Skandinávského turné“. Nejprve tedy co Vás během následujících necelých 2 týdnů čeká: cesta do Finska, testování na sněhu a ledu v zemi rally přímo zaslíbené, přesun do Švédska a velmi populární soutěž MS.

Neděle – 30.1.2005
V neděli večer (19:30) vyrážejí servisní trucky, za kterými se veze závodní vůz a rezervní vůz pro seznamovací jízdy, z Kostelce nad Orlicí směr přístav Travemunde. Kluci chtějí přejet co nejdříve hranice neboť situace kolem počasí na Cínovci je nevyzpytatelná. Pro celý tým je vybrána jednotná trasa: Praha – Cínovec – Drážďany – Berlín – okraj Hamburgu a přístav Travemunde.

Pondělí – 31.1.2005
Osobní automobily vyjíždějí v pondělí v ranních hodinách – 3:30. Startujeme na mokrých silnicích, ovšem hned pod Cínovcem přechází povrch na zasněžený. Silnice jsou neupraveny a jsou vyjety pouze úzké mokré koleje. Kamiony se plouží do kopce téměř nulovou rychlostí. Silnice jsou v ranních hodinách prázdné a tak hezky kloužeme zasněženým „středovým pruhem“ směrem k hranicím. Na vrcholu je hotové severské peklo. Obrovské závěje, prudký vítr, sněhové jazyky a neupravené silnice. Hned nás napadá přirovnání k nedávnému přejezdu Brennerem, kde jsem potkali nepočítaně silničářských vozů… Kamiony zcela zaplnily benzínovou pumpu, musíme tedy použít výjezd z pumpy, abychom vůbec mohli natankovat. Ještěže máme „čtyřkolku“, příjezd je vážně zážitkem. Odstavené a zasněžené kamiony stojí všude …
Přejezd do Německa probíhá standardně s ohledem na náš tréninkový vůz a ukazujeme nejen kompletní doklady, ale i kufr. Česky hovořící německý celník má opravdu formu. Později se musíme smát, pokud cestujeme civilním vozem, nemáme problém. Pokud cestujeme vozem tréninkovým, téměř vždy ukazujeme na hranicích vše …
Sníh se drží i na druhé straně Cínovce, ale po úspěšně zvládnutém klesání rychle mizí a místo něj přichází mrholení. Okolo 13:00 přijíždíme do přístavu, kde se setkáváme s mechaniky a p. Kopeckým. Tým je tedy v kompletní sestavě a můžeme jít odbavit palubní vstupenky.
Krátce po 16:00 začíná nalodění. Osobní vozy jedou po skupinkách za blikajícím vodičem, připomíná nám to trénink známe super RZ v sosnovském areálu. Po zaparkování uvnitř lodi rovnou odnášíme naše zavazadla na recepci. Zde dostáváme klíče od našich kajut a jdeme se ubytovat. Kajuty jsou velmi praktické a všechny stejné. V každé se nacházejí 3 pevné postele a 1 sklápěcí, psací stůl, křesla, TV a sociální zařízení. Ideální místo na odpočinek po hektickém týdnu plném příprav na tří týdenní putování.
V 19:00 začínají dvě akce – večeře a vyplutí lodě na moře. Večeře je formou švédských stolů, takže opravdu každý si pochutná a všichni jsou spokojení. Po večeři ještě povídáme, probíráme zážitky z cesty, ale všichni jsou unaveni a jedeme brzy spát.

Úterý – 1.2.2005
Počasí: Ráno bylo slunečné počasí, ovšem s velmi chladným větrem. Během dne se zatáhlo. Přibližně v polovině plavby jsme minuly ostrov Gotland. Následně jsme se dostaly do otevřenějších vod a loď se začala houpat poněkud více. Někteří členové našeho týmu si již opravdu přejí být zpět na pevnině :-)

Noc proběhla klidně, moře je k nám relativně milosrdné a loď se naklání poměrně málo. Na snídani se celý tým schází v 9:00 a zjišťujeme, že ne všichni členové našeho týmu snášejí mořské houpání zcela bez problémů. Dnešní den nám skvěle posloužil k nabrání nových sil. Jelikož není zcela „akční“ na zážitky do deníčku, představíme Vám alespoň naši loď. Tři patra jsou určena pouze pro nákladní a osobní automobily. Ve čtvrtém patře je recepce, malý obchod a restaurace. Ta je rozdělena na dvě části – kuřáckou a nekuřáckou. V pátém patře jsou pouze kajuty, vč. našich. Patro šesté slouží k relaxaci. Je vybaveno vířivým bazénkem, saunou (ty jsou dokonce dvě), malým barem, trenažérem na veslování a rotopedem. Sedmé patro je poslední a slouží opět pouze pro kajuty.
V téměř každém patře je na zadní části lodi „terasa“. Celý den ale fouká silný ledový vítr, tudíž jsou zcela prázdné. V poledne byla teplota vzduchu 5 st., voda 3,5 st.
Délka naší plavby je 36 hodin. Do Helsinek připlujeme zítra (středa) v 6:45 finského času.
Čeká nás přesun 220 km na sever, kde na nás již bude čekat Jani Paasonen. Signál na lodi (zatím je tak na polovině trasy, většinou poblíž pevniny) nám umožnil kontakt s Janim, který nám oznámil, že náš program začne již zítra odpoledne jízdou na jezeře.

Nyní je krátce po 21:00, máme za sebou večeři, krátkou poradu před zítřejším dnem a chystáme se spát. Během dne jsme byli bez signálu, takže Vám zkusíme deníček odeslat již z finského signálu ve středu ráno.

Středa – 2.2.2005
Druhá noc na palubě bylo o poznání houpavější, ale přežít se dala. Budík nás vyhnal z postele v 5:30. Pohled z okna byl velmi zajímavý. Již jsme velmi pomalu pluli přístavem, moře bylo plné roztrhaného ledu a kapitán hlásil teplotu – 3 st. Proběhlo rychlé sbalení a snídaně, během které loď zakotvila. Krátce před 7:00 sestupujeme k zaparkovaným vozům a o 15 minut později definitivně opouštíme loď.
V přístavu nikdo žádné doklady nepožaduje, Lahti je vynikajícím způsobem značené, takže se vydáváme po dálnici severně do Finska. Na první pumpě máme sraz s trucky, které odjížděly z lodi v jiný čas. Máme chvilku času, tak probíhá na zcela zasněženém a prázdném parkovišti první sportovnější kontakt se sněhem. Po chvilce již v týmové koloně cestujeme stále po dálnici okolo města Lahti. Za ním již dálnice končí a pokračujeme do města Heinola. Silnice nás vede dále a přibližně 15 km před městem Mantyharju parkujeme u benzínové pumpy. Nyní budeme pokračovat v našem deníčku a zároveň odpovíme dotaz několika čtenářů. Na trajektu nám po delší době konečně naskakuje signál mobilního operátora. Vidíme několik zmeškaných hovorů od Janiho. Kontaktujeme ho a dozvídáme se, že do konce týdne bude Jani v ČR. Náš program ale není nijak narušen, tratě, zázemí, bydlení i instruktory máme zajištěny. Navíc jsme domluveni, že kdykoli budeme cokoli potřebovat či konzultovat nastavení vozu, není problém se s Janim telefonicky spojit. Během dne jsme v kontaktu ještě několikrát.
U benzínové pumpy na nás tedy čeká „spojka“. Pro posádku to není osoba neznámá – Jani vyslal do terénu svoji přítelkyni, kterou známe ze Španělska. První akce je ubytování. Bydlíme ve 2 menších domech, ze dvou stran je zamrzlé a zasněžené jezero. Dle finského stylu má každý dům několik ložnic, krb a nechybí samozřejmě sauna. Mechanici se převlékají do pracovního a vyrážíme na dnešní testovací úsek.
Tím je kousek za městem malý sportovní okruh a tradičně na Finsko u jezera. Bohužel teplota není zase tak nízká, aby bylo možné jezdit po jezeru s autem. Nevadí, na okruhu je slabý poprašek sněhu, který za několik jízd rychle mizí a zůstává led. Pro první kontakt s ledem a velkými hřeby naprosto ideální místo. Trať lemují malé sněhové bariery, ale na opírání jsou příliš měkké. Honza nejprve trať zkouší s tréninkovým vozidlem, později se závodním a během dne se oba vozy často střídají.

Učíme se auto nejen optimálně nastavit na tento specifický povrch, ale velká pozornost se věnuje i pneumatikám. Testem procházejí nejen závodní pneumatiky zaměřené na led nebo sníh, ale testujeme i pneumatiky civilní. Na tréninkovém voze probíhá test poměrně nových zimních pneumatik Matador, typ Sibiř 2. Porovnáváme je s jejich civilními konkurenty. Teplota odpoledního testu se pohybuje okolo –10 až –13 st. Přibližně do poloviny odpoledne svítí sluníčko, potom se obloha zatahuje. Dnešní testovací den končíme okolo 16:00 a stěhujeme se dolů do města. Zde je pro náš tým vyhrazena prostorná dílna, kde se mechanici věnují kontrole závodního automobilu.

Následuje přesun do domečků, společná večeře a krátká porada před zítřejším dnem.

Zítra nás čeká testování již na klasické rychlostní zkoušce.

Čtvrtek – 3.2.2005
Dnes se celý tým schází na snídani v 8:30. V 9:00 opouštíme areál, kde jsme ubytováni a jedeme rovnou do dílny. Využíváme teplého prostoru a mechanici mění nastavení na závodním voze. Krátce před 11:00 vyrážíme na dnešní testovací úsek.

Foto: tým

Nejprve budujeme servisní zázemí. Posádka se vydává v tréninkovém voze na testovací úsek. V prvním průjezdu píšeme rozpis, ve druhém rozpis kontrolujeme. Úsek je dlouhý 2 km jedním směrem. Na jeho konci se nachází točna a plynule pokračujeme zpět do servisu v protisměru. Díky této točně tedy můžeme jet celý úsek jako klasickou RZ („z místa A do místa B“). Absolvujeme další 2 průjezdy, které nám slouží k rychlejšímu zvyknutí si na závodní pneumatiky s dlouhým hřebíkem na úzké trati – RZ.

Přesedáme do vozu závodního a začíná samotný test. Zaměřujeme se hlavně na tyto body: nastavení podvozkové části, aerodynamiky a testu závodních pneumatik. Každou jízdu samozřejmě nejen měříme, ale rovnou konzultujeme s mechaniky naše pocity z jízdy s takto nastaveným vozem.

Foto: tým

Ve 13:00 náš úsek „měníme“. Neuhýbáme na točnu, ale pokračujeme stále rovně. Na konci tohoto úseku je další točna, která se nachází uprostřed lesa. Tímto tedy náš úsek neměří celkově 4 km, ale rázem kilometrů 10. První část známe z dopoledního testu, zbylý úsek je pro nás zcela nový. Testovací úsek můžeme rozdělit na dvě části – ranní, která je rychlejší a odpolední, která je užší a mnohem více technická.

Honza k tomu říká: „odpolední test již bereme jako klasickou RZ na soutěži MS. Opět usedáme do tréninkového vozu a píšeme celý úsek. Poté následuje druhý kontrolní průjezd. Po celou dobu dodržujeme maximální rychlost 70 km/h, která je stanovena jako maximální pro seznamovací jízdy ve Švédsku. Následuje průjezd se závodním vozem a čas pečlivě měříme. Nastavení odpovídá mým představám, proto jedeme ihned ještě jednou. Oba časy a samozřejmě i naše pocity ihned vyhodnocujeme. Probíhá ještě drobná změna na aerodynamice vozu a úsek pro dnešní den projíždíme naposledy. S celým dnem jsem maximálně spokojen. S každým ujetým kilometrem získávám velmi cenné znalosti a zkušenosti o tomto povrchu a samozřejmě se zvyšujeme důvěra i vůči pro mě zcela novým hřebům v pneumatikách. Takovou trať nikde v ČR nenajdete. Je rychlá i technická zároveň. Je na ní velké převýšení, mnoho různých horizontů, úzkých i širších míst, prostě paráda.“

Foto: tým

O dnešní zázemí se nám staral Janiho otec, přítelkyně a několik jejich přátel a je nutno říci, že se starali opravdu výborně. Vracíme se z ranních seznamovacích jízd a u servisu již hoří oheň. Ihned je nám nabídnuta možnost opéci si buřty. Zatím odmítáme, ale odpoledne již neodoláme a máme vynikající svačinku.

V 16:00 test končíme, uklízíme naše servisní místo a celý tým se opět stěhuje do teplé dílny. Zde je vůz do sucha očištěn, rychle zkontrolován a je domluven plán na zítřejší ráno, zejména co se týká technické přípravy na zítřejší test. Přesunujeme se do domečků, Honza a mechanici vytápějí suna a zřejmě úspěšně – požární čidla jsou stále v klidném stavu a Filip pro Vás dopisuje deníček.

Finsko je opravdu úžasná země. Z hlavní silnice stačí kdekoli odbočit do lesních úseku a trať podobná RZ je z 98% zaručena!

Teplota se pohybuje okolo – 5 st., což je proti včerejšímu dni výrazné oteplení a zítra má být ještě tepleji. Celý den drobně sněží, ale nového sněhu přibylo jen velmi málo.

Zítra nás čeká další testovací den, tentokrát na novém lesním úseku.

Pátek – 4.2.2005
Dnešní ráno přesně kopíruje čtvrteční. Tým se tedy schází v 8:30 na snídani a krátce po 9:00 vyrážíme do tepla garáže. Na čtvrtečním testovacím úseku bylo několik menších skoků, mechanici tedy důkladně kontrolují podvozkové části a opět měníme nastavení vozu. Mnoho věcí je pro nás zcela nových, proto chceme vyzkoušet během testu opravdu co nejvíce možností, i když se později třeba ukážou jako chybné. Od toho ovšem testování je.

V 11:00 vyjíždí týmová kolona na testovací úsek. Ten je pro dnešní den vzdálen necelých 20 km od naší základny, tedy města Mantyharju. Na servisním parkovišti, přesně dle včerejší dohody, již čeká finský rallyový tým. Pilotem je Laatunen se svým novým vozem – Subaru Impreza upraveným do skupiny N. Máme tedy nejen možnost porovnání, ale i konzultace. Dalším kladným prvkem je například i zdánlivá maličkost – více vyježděných kolejí na silnici. Ve Švédsku startujeme s číslem 69, tudíž na trati již i v prvním průjezdu budeme mít vyjeté koleje. Jeden vůz nedokáže během testovacího dne udělat koleje tak hluboké, dnes tedy byla možnost větší. Koleje jsou nejprve sněhové, ale za velmi krátkou dobu se z nich stávají koleje ledové, samozřejmě čím dál hlubší.

Foto: Jan Burdíček (mechanik)

Stejně jako včera jsme i dnes nejprve usedli do tréninkového vozu a úsek 2* projeli (psací a čtecí průjezd). Potom již následovaly jízdy pouze se závodním vozem. Většinou vždy jeden průjezd pro náš tým, druhý pro finský a pořád dokola.

Dnes jsme nevěnovali příliš velkou pozornost závodním pneumatikám, ale důraz byl kladen na podvozek a chování vozu.

Trať byla proti předchozím výrazně rychlejší, ale byly zde i technické úseky. Samozřejmě nechybělo několik horizontů a převýšení. Celá trať byla opravdu velmi klouzavá a během dne se velmi měnila. Intenzita klouzání, zřejmě množství ledu, se během celého dne velmi lišila.

Zázemí bylo stejné jako včera, nechyběl tedy např. oheň. Množství zajištujícího personálu bylo ovšem tentokrát vyšší. Bylo to způsobeno několika bočními příjezdy na naši trať. Lidé byli mezi sebou propojeni vysílačkami a vše fungovalo zcela profesionálně.

V průběhu dne se Honza svezl na sedadle spolujezdce u finského pilota, měl tak tedy možnost porovnat nejen jízdní styly, ale i vozy. Rovněž Filip usedl na konkurenční horké sedadlo. Hlavním úkolem bylo naměřit a zaznamenat konkurenční časy. Měli jsem tedy tolik potřebné a zajímavé porovnání.

Okolo 16:00 končíme testování (ihned po jeho konci nastupuje na silnici úklidový sněžný pluh!), uklízíme servisní prostor a celý tým se opět, ale tentokrát již naposledy, přesouvá do garáže. Dnes používáme teplomet, potřebujeme vůz rychle zbavit sněhu. Je opravdu až neuvěřitelné jaké množství vypadá z podběhů a podvozku … Děti by se mohly dlouho koulovat … Následuje naložení závodního vozu do vozíku a tým odjíždí do domečků, kam přijíždíme okolo 19:00. Večeříme, domlouváme zítřejší den a všichni jdeme spát.

Mechanici měli během testu mnoho práce, nastavení se měnilo téměř pořád, patří jim i touto cestou naše velké poděkování!

Zítra večer deníček posílat nebudeme. V neděli večer tedy dostanete dva díly najednou.

Zítra nás čeká přesun do Helsinek, nalodění na trajekt a noční přesun do Stockholmu. Během neděle se celý tým již po území Švédska přesune do Hagfors – centrální města Švédské rally.

Sobota – 5.2.2005
Jak jsme Vám slíbili v našem posledním deníčku, přinášíme Vám tentokrát „dvojčíslo“ a čtení bude opravdu hodně. Snad pro Vás bude zajímavé.

Během pátku jsme několikrát přes telefon hovořili s Jani Paasonenem. Večer jsme se domluvili, že se v sobotu ráno sejdeme na snídani. V sobotu ráno celý tým vstával v 7:30, následovalo naložení všech věcí do týmových vozů a přesun na snídani. Jani byl naprosto přesný a v 8:30 se potkáváme na snídani.

První povídání se samozřejmě týká Janiho nečekaného startu na Švédské rally a je ihned poznat, že je opravdu velmi šťastný, že může startovat za tovární tým Škoda Motorsport na Švédské rally. Zároveň ho ale mrzí, že se nám nemohl věnovat na 100% během našeho testování, které pro nás připravil. Jelikož máme poměrně hodně času do vyplutí z Helsinek, dostáváme s Honzou nabídku, navštívit Janiho rodiče a nudit se prý určitě nebudeme. Po snídani vyjíždějí servisní trucky do Helsinek na trajekt. Obdrželi jsme informaci, že o tomto víkendu je v Helsinkách veletrh, tak chceme mít jistotu, riziko podstupovat opravdu nechceme.

Posádka se vydává s Janim do Mantyhraju, kde žijí jeho rodiče. Měl pravdu, nenudili jsme se ani vteřinu – právě naopak! Blížíme se k domu a před garáží již stojí zaparkovaný sněžný skútr. První využívá příležitosti Honza. Nejprve je nutné se řádně ustrojit – speciálně vyztužené kalhoty, to samé lze říci o bundě. Dále pak těžké a vysoké boty, helma a ochranné brýle (stejné jako na motokros). Dobré je chránit si obličej před odletujícím sněhem, přímo úžasně tento úkol splnila nehořlavá kukla a samozřejmostí jsou rukavice. Následuje krátké představení stroje – jednosedadlový skútr, pod kapotou se skrývá motor Artic cat a objemu 600! Zajímavostí jsou nastavitelné tlumiče. Skútr dosahuje rychlosti okolo 180 km/h …

Naše trať vede od domu dolů na zamrzlé jezero na kterém je sněhová vrstva vysoká 25 cm. Honza rychle mizí z dohledu a Filip se mezitím dozvídá několik zajímavostí: v okolí domu má Jani přibližně 200 km cest pro sněžný skútr a když chce, může po nich a přes jezera dojet až do Jyvaskyly (cca 130 km) – centra letní Finské rally. Okolo silnic jsou cesty vyhrazené pro skútry, něco jako cyklo-stezky v ČR (později je opravdu u silnice vidíme). Na těchto cestách je ale maximální povolená rychlost 60 km/h, která je často kontrolována policí, rovněž na skútrech! V létě používá policie terénní motocykly.

Mezitím se vrací Honza, úsměv je vidět i přes helmu. Maximální rychlost 130 km/h a zážitků nepočítaně. Jani ještě jednou upozorňuje na převrácení skútru při prudkém zatočení. Filip si přebírá overal a vyráží na jezero. Je to opravdu nepopsatelný zážitek, nikde nikdo, všude naprosté ticho, všechno bíle, podél břehu sem tam srub a vy „letíte“ po jezeře rychlostí 100 km/h … Po návratu je již připraveno překvapení č.2 – ve vleku je naloženo „enkové“ Mitsubishi Evo 2. Kolona se vydává na vybranou lesní trať vzdálenou necelých 35 km od domu. Po cestě se dozvídáme, že je v celém Finsku potřeba velmi pečlivě dodržovat maximální povolenou rychlost. Měří se laserovou pistolí na velkou vzdálenost. Na běžné silnici je povolená rychlost 80 km/h, pokud je Vám naměřena rychlost vyšší něž 115 km/h je Vám odebrán řidičský průkaz na dobu minimálně jednoho měsíce. Pokud máte 3 různé přestupky v jednom roce, platí pro Vás to samé. Jani nám sice dal určité rady, ale jistě prominete, že si je necháme jen pro sebe :-) :-)

Dojíždíme do servisní zóny určené pro naše ježdění – obrovská garáž, která je rozdělena na několik dílen. Jak jinak, v jedné z nich stojí další zavodní vůz – Toyota Starlet. Netrvá dlouhou dobu a na vleku je přivezen další závodní vůz určený pro finské amatérské sprinty. U nich je zajímavé, že se jezdí vždy na dvou krátkých úsecích (cca 4 km), každý dvakrát. Trénovat se mohou ale pouze pěšky nebo na kole!!! Do testů se startuje po 30 vteřinách.

Jani mění na EVO2 pneumatiky, nazouvají se samozřejmě malé a úzké s vysokým hřebem. Spolu s Honzou si berou bezpečnostní helmy („píši“ vykřičníky pro některé čtenáře) a po obdržení informace, že trať je čistá a hlídaná, vyrážejí na trať. Filip mezitím sedí v autě s Janiho spolujezdcem a probírají nejen nadcházející Švédskou rally, ale i sezónu. EVO2 obkrouží trasu dvakrát a zajíždí do servisního zázemí. Na trať vyráží malý červený vůz – Toyota Starlet. Po dojetí do cíle Filip teprve zjišťuje, že z místa spolujezdce vystupuje Honza, po sundání helmy notně rozcuchaný, lehce zpocený a s podivným šklebem předává helmu Filipovi. Až později pochopí… Filip se poutá, nasazuje přilbu a vůz se vydává na trať. No opravdu je to něco neskutečného. V každé druhé zatáčce už už musí vůz vyletět mimo zasněženou úzkou trať, v každé další zatáčce se zadní část auta opírá o sněhový mantinel … Na trati nechybí ani horizont, na kterém se auto lehce proletí vzduchem. Když jsme v cíli, Filip se vyzvídá detaily o autě – motor o obsahu 1,5 l, náhon jen na zdaní nápravu, výkon 160 koní a hmotnost 860 kg …

Jani se postupně náramně baví pohledem na naše vystupující těla a jeho spolujezdec jen pronese větu, že více „crazy“ jezdce nezná. Bohužel již je nejvyšší čas vyrazit zpět – trajekt nepočká. Cestou nám ještě Jani představuje našeho řidiče z Toyoty – v roce 1997 vyhrál finské mistrovství v juniorech, později mu bohužel došly finanční prostředky a dnes jezdí právě s Toyotou vybrané soutěže ve Finsku. Na nedávno proběhlé soutěži dojel celkově 3. …

Přijíždíme k Janimu rodičům, náš hostitel si nedá říci a musíme ještě na kratičkou návštěvu. V TV nám pouští své on-board záběry ze Švédska 2002 (Mitsubishi WRC). Právě tento rok bylo opravdu velmi málo sněhu a my rozebíráme letošní ročník, možné překážky, krizová místa a pneumatiky. Již je ale opravdu čas vyrazit do Helsinek, hodinky ukazují 13:15. Neloučíme se nadlouho, uvidíme se za několik málo dní právě ve Švédsku. Celé toto dopoledne bylo pro nás opravdu fantastickým zážitkem, za který patří Janimu naše obrovské poděkování.

Cesta do Helsinek probíhá naprosto poklidně, provoz není velký a rychlost raději opravdu dodržujeme. Krátce před 16:00 přijíždíme do přístavu. Tentokrát již kompletní tým si jdeme společně vyzvednout palubní vstupenky a naloďujeme se.

Na řadu přichází ubytování. Kajuty na této lodi mají minimální rozměr. V každé jsou 2 postele, ulička je široká 50 cm a velká cestovní taška sem jde jen velmi těžce složit. Prostor kolem již není téměř žádný. Brzy chápeme, jak to na této lodi plující z Helsinek do Stockholmu chodí. Loď totiž pluje přes noc, vyplouvá v 17:30 a připlouvá v 9:30. Stačí vyjít o několik pater výše – hrací automaty jsou plné, obchody jsou plné, všechny restaurace, bary, diskotéky – vše plné a to loď ještě neopustila přistav. Prostě na této lodi se žije a spát se chodí brzy ráno, malé kajuty nikomu nevadí. Krátce po vyplutí začínají odpadat první Skandinávci, kteří špatně rozvrhli příjem alkoholických nápojů. S každou hodinou úměrně přibývá odpadlíků. U hracího automatu usnul „znavený“ pasažér, během chvíle jej odnáší bezpečnostní služba. Tato loď je opravdu zážitkem. Dalšími faktory jsou velké vlny a kymácení lodi, takže po chvilce lze již špatně rozeznat, kdo putuje uličkou ze strany na stranu díky alkoholu a kdo díky vlnám, motají se všichni. 85% pasažéru tvoří Skandinávci, ale popovídat si lze např. i s Australanem.

Neděle – 6.2.2005
Loď přistává naprosto přesně a osobní automobily jsou vypuštěny jako první. Pro nás to stejně nic neznamená, neboť čekáme v přístavu na servisní trucky. Městem projíždíme v koloně a zastavuje až na první pumpě za městem. Zde dochází k roztrhání kolony a posádka jede o něco více vpředu. Zcela dokonalou věc jsme viděli přímo ve Stockholmu. „Uprostřed“ města je sjezdovka – samozřejmě uměle zasněžený kopec s několika osvětlenými svahy a všude je plno lidí.

Ve Švédsku nás zaskočil minimální provoz, ať již přímo ve Stockholmu nebo mimo něj. Většinou potkáváme vždy krátkou kolony 5-6 aut. Pak jedeme po silnici dlouho zcela osamoceni.

Po 200 km děláme v lese zastávku. Vedle nás „čteme“ místní ceduli ukazující 300 m do lesa. Jedeme tedy po šipkách a najednou stojíme u velkého zamrzlého jezera. Po jezeře se prohánějí „bruslaři“ poměrně velkou rychlostí. Když přijíždějí ke břehu, vidíme, že mají speciální brusle s dlouhými noži a v rukou hůlky, kterými se odpichují.

Po chvilce pokračujeme dále a začínáme mít stále větší obavy. Blížíme se čím dál blíže k Hagfors a sníh nikde. Teplota kolem nuly, přes sklo auta by člověk odhadoval jaro. Občas zasvítí sluníčko, tráva je zelená, nikde žádný sníh, jezera začínají být bez ledu …

Přibližně 40 km před Hagfors zastavujeme u lesní cesty a dlouze zkoumáme mapu, abychom nevjeli do RZ. Vydáváme se na průzkum po této cestě. Zcela bez sněhu, velmi rychlá šotolina s ledem… Jediné co se mění je vrstva ledu – občas je ho jen malá vrstva, který první vozy WRC musí roztrhat. Občas je vrstva silnější. Hodně také záleží, zda je úsek v lesní části či na otevřené. V lese je samozřejmě led silnější. Jsme poměrně zklamáni. Tento pokus opakujeme ještě přibližně 25 km od Hagfors. V podstatě lze říci to samé, letos to vypadá na ledově-šotolinovou soutěž. Šotolina je ovšem horší kvality než třeba šotolina finská. V místní je více děr.

Projíždíme centrum soutěže – Hagfors (ve městech vlají na stožárech vlajky rally), všude zatím naprostý klid. Jedeme se rovnou ubytovat, náš penzion se nachází cca 20 km za městem. Ubytovali jsme se a krátce po nás přijíždí i zbytek týmu. Dnes již jen parkujeme vozy, vybalujeme pouze to nejnutnější a jdeme na večeři. Probíhá krátká porada a rozdělení úkolů na zítřek. Nedalo nám to a Filip ještě zavolal pořadatelům, jak to vypadá se startem či zrušením závodu, odpověď „žádný problém, závod 100% pojede“ ! Honza s mechaniky sledují v počítači rally sestřihy. Filip mezitím pro Vás píše deníček. Jelikož jsme měli během tohoto víkendu zážitků opravu hodně, trvalo poměrně dlouho, než byl deníček hotov.

To je sněhu… :-(

Několik našich postřehů ze Skandinávie :
- všichni všude hovoří anglicky, není zde žádný komunikační problém. To je velký rozdíl proti Německu, Francii (Korzice), Španělsku. V těchto zemích je to s angličtinou většinou tragické …
čtyři z pěti aut mají pneumatiky s hroty, asfaltové vozovky jsou zcela v pořádku, žádné zničené asfalty, provoz je mnohem více bezpečný a plynulejší.

Na úplný závěr ještě zodpovíme „otázku“ určité zvídavé skupině našich čtenářů – ve středu jsme testovali na otevřeném okruhu, kde nebyly v okolí žádné překážky – např. stromy (fotografii jste mohli vidět v jednom z prvních deníčků), zde jsme helmy nepoužívali. Další testy (čtvrtek a pátek) již probíhaly v lesních úsecích – běžná RZ. Zde jsme pro seznamovací jízdy – tvorbu rozpisu používali přejezdová sluchátka, během jízdy se závodním vozem již výhradně a pokaždé bezpečnostní helmy! Tolik tedy k „dotazu“, děkujeme za projevený strach o naše zdraví!

Pondělí – 7.2.2005

Dnešní ráno využil celý tým k poslední možnosti odpočinku a snídaně byla stanovena až na 9:00. Mechanici následně věnovali celé dopoledne mytí všech týmových vozidel po dlouhé cestě a to včetně vozu tréninkového a rezervního. Filip mezitím připravil podklady pro dnešní registraci posádky a administrativní přejímku.

Na hodinkách se objevuje čas 13:00, tedy čas oběda. První část odpoledne věnujeme údržbě servisních vozidel, finální přípravě tréninkového vozidla a překládaní věcí mezi trucky.

Zítra nás čeká první den seznamovacích jízd, doprovod nám bude dělat samozřejmě rezervní vozidlo a menší servisní truck. Proto bylo nutné přenést nepotřebné věci do hlavního servisního trucku. Ten zítra spolu se dvěma mechaniky zůstává u penzionu. Tato skupina se bude věnovat přípravě a kontrole závodního vozidla. Již zmiňovaný menší servisní truck, který byl doplněn o potřebné věci bude tedy cestovat s posádkou po RZ.

Krátce před 16:00 se polovina týmu vydává do města Hagfors, kde probíhá registrace posádek a administrativní přejímka. Vše jde zcela hladce a bez nejmenších problému. Tentokrát nepatříme k vybrané skupině jezdců, kteří musejí mít v tréninku zabudovanou GPSku. Po převzetí všech dokumentů ještě krátce povídáme s jezdci týmu Škoda, které zde potkáváme a následně se vydáváme zpět na penzion.

Filip píše deníček, Honza jede s tréninkovým vozidlem, které je mezitím doplněno o přídavnou světelnou rampu, najít vhodnou cestu pro její seřízení. Seznamovací jízdy začínají v 8:00, to světelná rampa, dle dnešního dne, nebude potřeba. Ale končí až v 18:00 a od cca 16:30 je již tma, proto je světelná rampa pro důkladný trénink nezbytná.

Dnes nás čeká ještě samozřejmě večeře, podrobný rozbor zítřejšího dne s tréninkovou skupinou a příprava všeho potřebného (sešity, itineráře, mapy, kamera apod.).

I zítra, po prvním dni seznamovacích jízd, se Vám pokusíme přinést další díl deníčku, ale raději si necháváme určitý prostor. Kdyby nám již opravdu žádný čas nezbyl, nezlobte se, prosím, za to na nás. Jistě to pochopíte.

Několik zajímavostí:

- poslední věta k vozu Toyota Starlet (viz. včerejší deníček), řazení probíhalo těsně pod hranicí 8000 otáček

- cena pohonných hmot ve Švédsku, diesel okolo 9,20 SEK, natural okolo 10,40 SEK (u větších čerpacích stanic se zde prodává natural dokonce ve třech skupinách – 95, 96 a 98 oktanů)

- pokud se chystáte vyměnit Euro za SEK až zde ve Švédsku, počítejte s tím, že za 100 Euro obdržíte 865 SEK

- v penzionu je s naším týmem mnoho jiných – např. Beppo Harrach, tým Ponse (přivezli na velkém kamionu 3 závodní a 1 tréninkovou sedmičku s rámem), dnes odpoledne se zde mihnul Latvala, večer přijel tým st. č. 88 – Stoeckli

- teplota v noci byla –6 st., přes den mezi –3 až –1 st., celý den bez sněžení. Předpověď počasí hlásí podobný stav i na další část týdne.

Neváhejte a přijeďte se ohřát do Skandinávie :-)

Všechny zdraví Honza, Filip a celý tým