Blovický pilot Václav Kopáček se loni dočkal svého největšího závodnického úspěchu, když se stal šampiónem třídy do 1200 ccm v rámci populárního Rallye Cupu. Fanoušci převážně u západočeských tratí ho vídají s tradičním spolujezdcem Václavem Duškem, zeleným golfem a ve většině zatáček „dveřmi napřed“. Soutěže jsou pro něj především vynikajícím odreagováním, zábavou a studnicí všemožných, především humorných, zážitků.

Rallyové začátky

„Už ve třinácti letech, když jsem se jako malý kluk chodil dívat na závody, mi učarovala vůně ricinového oleje v benzínu a rychlá kola. Autosport se mi líbil vždy, ačkoli moji rodiče k žádnému sportu nikdy neinklinovali a neměl jsem tudíž žádnou podporu ani představu o finanční nákladnosti podobných koníčků. Přesto se jednalo o můj dlouhodobý, v té době nesplnitelný, sen. Poprvé se ledy pohnuly v roce 1993 přihlášením na Rally Šou Blovice s legendárním Trabantem 601 a spolujezdcem Vaškem Bauerem z Blatné. Vlastní účast však ztroskotala na přípravě vozu. Jezdil jsem v té době pracovat do Německa a neměli jsme žádný tým schopný připravit původně krosový speciál pro soutěž. V neposlední řadě mě v tu dobu rodiče manželky postavili před volbu – buď závodit, nebo stavět dům. Druhá z možností byla v tu chvíli pochopitelně přednější, ale nelituji toho. Nějaké zázemí člověk mít musí a to pro bydlení i pro stavbu aut a závodění. Rozhodl jsem se tehdy – i přes odložení svého snu – správně.

Skutečný začátek mého závodění se datuje do roku 1999. Toho roku jsme se v roli diváků zúčastnili okruhové erzety v Tchořovicích. Do škarpy před našimi zraky spadlo asi patnáct aut a já tvrdil, že bych to jistě dokázal projel bez úhony. Malý Venda mě tenkrát nakopnul tím, ať si tedy konečně postavím závodní auto a předvedu svůj um, nebo o tom tolik nemluvím. Asi čtrnáct dní poté jsem už koupil ojetého Wartburga 353 W za horentní sumu pět set korun a začala stavba našeho závodního auta. V té době nám moc pomáhal automechanik Martin Herbolt, již zkušený díky závodění svého bratra se Škodou 100. Prostory nám poskytl pan Skřivan v dílnách místních technických služeb a sériový wartburg se přerodil v závoďáka. Tehdy dvanáctiletý Venda nám už tenkrát v rámci svých možností asistoval, podával nám věci a pomáhal brousit. Většinou jsem ho nemohl po práci z dílny dostat. Kolikrát se mnou chodil domů až po půlnoci. Už tam položil základy svého budoucího vztahu k závodění. V roce 1999 jsme konečně slavnostně vyrazili na první soutěž do Kramolína s mým tehdy osmnáctiletým synovcem Lubošem Maškem. S téměř sériovým autem, dodělávaným doma ještě po technické přejímce, jsme dojeli šestí z jedenácti aut v cíli ve třídě HA1. Hned rok poté jsme na jaře vyrazili do Hořovic již s mým současným spolujezdcem Václavem Duškem, přezdívaným Čurda.“

Závodění s wartburgem

„S wartburgem jsme za šest let závodění zažili mnoho legrace a poznali spoustu skvělých přátel, se kterými je dodnes radost se potkat a popovídat, ale také mnoho nervů. Zpočátku jsme totiž vinou technických závad příliš nedojížděli. K začátkům to asi patří, zvlášť pokud člověk zrovna nemá zázemí rodičů, kteří ho rovnou posadí do špičkového auta. Je asi užitečné pochopit v praxi, že jakékoliv podcenění detailů se vrátí v podobě odstoupení či v lepším případě časové ztráty.

Nejsem si vědom, že by se v té době objevoval na soutěžích v našich krajích další wartburg a tato rarita mě lákala. Díky přednímu náhonu a lehkému zadku se s touto „velkou krabicí“ dalo parádně zablbnout a vodit ho dveřmi napřed. Tímto stylem jízdy jsme určitě získali hodně divácké přízně. Později v tom ještě v mnohem větší míře pokračoval Venda a strčil nás do kapsy kousky, na které my jsme nikdy nedosáhli.“

Přestup ke golfu

„Po dovršení Vendových osmnáctin jsem se mu rozhodl wartburga přenechat a sám jsem přestoupil k přece jen modernějšímu Volkswagenu Golfu první generace. Na celé stavbě vozidla a jeho vyladění se z pětadevadesáti procent podílel jen Venda. Nebýt jeho, auto by rozhodně nebylo ve dnešním konkurenceschopném stavu. Tím se také začaly dostavovat první lepší výsledky a ty po tříletém snažení vyústily v loňský titul přeborníka Rallye Cupu do 1200 ccm, což je největší dosavadní úspěch našeho závodění. Moc nás to těší, přestože rozhodně nejsme kariéristi.“

Moji spolujezdci

„První závod v Kramolíně 1999 jsem absolvoval s Lubošem Maškem. V té době však začal studovat vysokou školu a právě časová zaneprázdněnost mu znemožnila věnovat se nejen samotnému závodění, ale i organizačním věcem a shánění finančních prostředků.

Proto jsem se domluvil s Václavem Duškem a – i přes počáteční nevoli jeho manželky – tak získal velmi obětavého, zapáleného a co do přípravy závodů precizně pracujícího spolujezdce. Přál bych mnoha lidem vidět například jeho přípravu rozpisu, který je schopen přepisovat do dvou do rána, aby vše sedělo a bylo úhledné. Z nějakých pětasedmdesáti procent jsem při závodě odkázán na jeho čtení, byť samozřejmě v českých poměrech si lze některé úseky zapamatovat. Zkraje mě i trochu brzdil, zatímco dnes mě často popohání slovy: „Jeď, jeď, jed !!!“ Za ta léta společného závodění se prostě přestal bát. Absolutně netrpíme žádnou ponorkovou nemocí a zvykli jsme si na sebe natolik, že si vedle sebe nedovedu jiného spolujezdce představit. Výjimku jsem učinil jen před třemi lety při Historic Rally Vltava s centrem v Klatovech, kterou jsem ve třídě pravidelnost absolvoval s mojí dcerou Miroslavou a závod jsme si užívali v naprosté pohodě. Vykašlali jsme se na nějaké průjezdní kontroly a snažili se bavit příznivce. Největší odměnou nám byla slova diváků čekajících na nás jako na poslední auto ve startovním poli a jejich následná slova chvály.“

Moji mechanici

„K prvním mechanikům patřil Martin Herbolt. Po jeho svatbě mu už ale čas nedovolil se nám tolik věnovat. Navíc se odstěhoval do Sušice a my byli nuceni sestavit nový tým lidí starajících se o naše auto. V té době nám do plánů ideálně zapadli nadšenci Martin Šulc a Marek Procházka. Velice dobře už se jevil Venda se svým spolužákem ze střední školy Pavlem Heralem. Současnými stálými mechaniky jsou Pavel „Hery“ Heral, Tomáš „Jerry“ Feja a Honza „Šťovák“ Lašťovka. V případě, že sám nezávodí, doplňuje je také Venda „Kopi“ Kopáček. Kluci motorsportu věnují spoustu času přípravou auta a servisem při závodech, ze kterých pak nemají téměř nic. Právě oni mají lví podíl na veškerých našich úspěších.“

Srdeční záležitost Kramolín

„Za prvé se jedná o moji domácí soutěž na níž se už v rámci možností také spolupodílím a snažím se klukům pomoci s její organizací. Máme tady nejvíce příznivců, které rádi potěšíme nějakým ostřejším a rozevlátějším průjezdem. Myslím, že soutěž je vždy na dobré organizační úrovni, což zaručuje kvalitní organizační výbor v čele s Danem Krobem, Milanem Tomáškem, Mildou Šiplou a dalšími obětavými členy RKHA Plzeň. Loni se nám právě zde podařilo vyhrát svůj první závod v životě, k čemuž nám dopomohla hustá mlha a znalost trati v okolí Smolivce. Na této erzetě jsme s golfem o obsahu 1,1 zajeli dle dostupných výsledků dvanáctý čas absolutně.“

Rallyový vzor

„Jako malí kluci jsme s kamarády obdivovali legendárního Vladimíra Hubáčka a jeho modrou alpinu. Poté to byl Václav Blahna. Přestože v jeho době závodilo mnoho slavných es, tak on byl pro mě tím nejlepším. V současné době vyhraněný vzor nemám a vlastně ani nepotřebuji. Nepovažuji se za žádného velkého závodníka s ambicemi něčeho dosáhnout. Soutěžím se věnuji vyloženě pro zábavu a odreagování a největší motivací je dojet do cíle a pohybovat se v partě podobně naladěných lidí.“

Pár příhod pro pobavení

„Při prvních Hořovicích jsme se během seznamovacích jízd vraceli do servisu. Krátce před městem ležel na krajnici přejetý ježek. Čurda prohlásil: „Chudinka ježeček.“ Já mu oponuji: „Jakýpak chudinka ??? Žere vajíčka, žere kuřata, tak jakýpak chudinka ???“ V tu chvíli se Čurda rozvášnil a zvolal: „Cože ??? Hajzl jeden !!! Vrať se a přejeď ho ještě jednou !!!“ Pak jednou, zase na podzim v Hořovicích, jsme bivakovali ve stanu na letišti, měli už vše nachystáno a chystali se ke spánku. Čurda měl svůj stan vedle nás a my s Vendou už leželi. Mechanik Martin si šel rovněž lehnout a pod spacákem narazil na jakousi hroudu. Zavolal: „Tady je snad ježek!“ V tu chvíli se do ticha z Čurdova stanu na celý servis ozvalo: „Zabij ho, je to svině !!!“ Řezali jsme se smíchy až do rána.“

„Loni v Kostelci jsme zažili už mnohem méně příjemný zážitek, kterému se ale dnes už také jen smějeme. Servis se nacházel v bývalých kasárnách a my postavili náš stan v jeho nejnižším možném bodě. V pohodě jsme popíjeli a grilovali, ale v jednu hodinu v noci se náhle přihnala bouřka a průtrž mračen. Kanál nacházející se nedaleko nás nestačil přívaly vody pojmout a my se ocitli v půlmetrovém rybníku. Mechanici Jerry a spol už měli trochu upito, tak do toho skákali šipky a lomeňáky a my se rozhodli nezůstat pozadu. Zatímco jsme drželi stany, aby je neodnesl vítr, Čurda vzal mokrý spacák a odebral se do stanu spát, přestože ho chvilku předtím propláchl notný příval vody.“

„Při erzetě vedoucí obcí Neumětely, kde má pomník i bájný Šemík, se nám v jednom vracáku „podařilo“ poslat golfa čumákem do škarpy. Shodou okolností celé situaci přihlížel v té době sedmiletý syn Jakub. Díval jsem se z auta na něj a viděl v jeho starostlivém obličeji obrovskou chuť nám pomoci zpět na trať, ale nezbylo mu než „svítit“ v tričku Váša Rally Team na mezi a přenechat vyprošťovací akci větším. Přesto je to pro mě nezapomenutelná událost, že jsem poslal auto ven přímo před zraky mého nejmladšího dítěte. Tento zážitek v něm nahlodal touhu jezdit také rallye, ale asi za čtrnáct dní po tréninku na další závod a krátkém intenzivním svezení od svého názoru dočasně ustoupil.“

Poděkování

„Určitě chci závěrem poděkovat rodinám jak naší, tak Čurdově, za materiální a duševní podporu. Ačkoliv nejsou zrovna nadšeni ze sportu, který děláme, tak vědí, že ho děláme s rozumem a myslíme na návrat domů v pořádku. Samozřejmě se jedná o finančně nákladný sport a tudíž jej lze jen těžko provozovat bez pomoci reklamních partnerů. Těmi našimi jsou: Masowest Klatovy, Reality Šumava, Palmet Ždírec, Chladírenský servis Jedlička, Řetězy a lana Pecko, Autodílny Škoda Jan Walter, Lanit Plast Plzeň, Barvy laky Václav Domabyl, Miloslav Šipla Autoopravárenství, Auta 24, Akumulátory Plzeň a Daňové účetnictví a poradenství Jana Karlíková. Bez jejich pomoci bychom jen těžko mohli náš krásný sport provozovat.“