Tento jezdec z Valašska, ne tak docela známý všem příznivcům rallyového sportu, se v dřívějších letech zúčastňoval především amatérských soutěží volného poháru se Škodou 110 L a věřím, že nejeden soupeř i divák si jej dobře vybaví. Na tratích mistrovství republiky se Adam Kobliha (*8.10. 1985) objevoval spíše sporadicky a to na Rallysprintu Kopná v letech 2006, 2007, 2008 a v roce 2006 na Valašské rally (K4 PČR v rally). Letos byl v plánu jako každoročně pouze rallysprint Kopná a nikdo nevěděl, co bude následovat. Na to, jak se věci vyvíjely dál a kdo vůbec Adam Kobliha je, se zeptejme jeho samotného.

Povinnost je se zeptat na hodně neobvyklou otázku, jak ses dostal k závodění Ty a jak bys shrnul své začátky?

Bylo mi tuším 14 let, kdy jsem se poprvé podíval na rally, mám dojem, že to byla Valašská rally, brávali mě tehdy s sebou starší kamarádi. Když nepočítám podomácky upravenou káru, ve které tlouklo srdce z Jawy 21, tak za volant jsem se dostal v 17ti letech, kdy jsme s kamarádem jako mnozí začínali na Škodě 120 brázdit polní cesty. Po řadě úprav jsme se začali poohlížet po nějakém amatérském závodě a byl jím v roce 2002 Šíma sprint, který mě utvrdil v tom, že rally bude u mě sport číslo jedna. V té době jsem se seznámil s mým budoucím spolujezdcem Honzou Mikulíkem, který byl stejný nadšenec jako já. Nebýt Honzy, možná bych se dál jak na polní cestu nepodíval, za což mu touhle cestou chci také moc poděkovat. Spolu jsme pokračovali až do roku 2008.

V roce 2004 jsme se rozhodli pro koupi závodní Škody 110L a nastoupili na start Volného poháru, kterého jsme se nepravidelně zúčastňovali až do minulého roku. Podařilo se nám s Honzou získat několik cenných umístění. Já osobně si nejvíce vážím 1. místa v dobře obsazené skupině A1 na rally Posázaví 2007. Do mistrovství republiky jsme se premiérově vstoupili v roce 2006 s vozem Škoda Felicia Valašskou rally. Bohužel však tohle seznámení skončilo odstoupením z 2. místa v SA1.Dále už jen následovaly starty na Rallysprintu Kopná s různými vozy.

Letošní sezóna však byla ve znamení mnoha změn. Ta hlavní byl asi rozpad posádky Kobliha – Mikulík, můžeš to přiblížit?

Ano, máš pravdu. V první řadě, už jsem nadále nechtěl jezdit se „stovkou“, pro mě by to bylo přešlapování na místě. Chtěl jsem jít výš a jezdit už jen mistrovství republiky. Honza měl jinou představu, pro něj „stovka“ je srdeční záležitost a usednout vedle mě do Hondy, která s sebou nese i větší finanční nároky, se mu nechtělo. To byl důvod, proč jsme šli každý svou cestou.

Věděl jsi, co bude dál?

Ani moc nevěděl, myšlenky byly i takové, že možná už vůbec nic nepojedu, nechával jsem tomu však volný průběh. Potom v květnu jsme se jeli podívat s mým dlouholetým kamarádem Martinem Trlifajem na sprint do Lužických hor, tam vznikla myšlenka společného startu na Kopné. Martin byl vlastně úplným začátečníkem, nikdy v závodním autě neseděl a o tvorbě rozpisu toho také moc nevěděl. Začali jsme se spolu tedy vozit a zkoušet jak nám to půjde. Po pár úvodních jízdách nám to začalo jít a tak se tedy rozhodlo o tom, kdo bude sedět vedle mě. Co mi však ještě chybělo, byl tým lidí, kteří jsou pro tento sport stejně zapálení jako my. Na rally v Hustopečích jsem poznal Ondru Biju, se kterým jsem si od první chvíle velmi dobře rozuměl, i když mě moc neznal, nabídl mi výpomoc při závodech a nakonec z toho vzešel náš takový „manažer“, který se o nás stará.

Jaké byly vaše společné plány?

Původně jsme se domluvili jen na Kopnou, ať vůbec zjistíme, jestli nám to bude klapat. I já jsem si chtěl ověřit, zdali budu schopen držet krok s tak tvrdou konkurencí, která se tam letos sešla. Co by bylo dál, nad tím jsme už tak neuvažovali.

Rozhodli jste startovat s Hondou Civic, proč?

Hondu už jsem si vyzkoušel v roce 2008 a svezení s ní se mi moc líbilo. A taky mi to přišlo jako docela logická volba nejen po stránce finanční. Chtěl jsem pro výsledek udělat maximum, co bylo v mých silách a tak jsem začal shánět co nejlepší auto. První co mě napadlo, byl tým Sparrow racing, ale tam už auta byla na Kopnou rezervovaná. Další možnost, jak se dostat k dobrému autu, byla jednoduše se podívat do výsledků z uplynulých let a usmálo se na mě jedno jméno – Tomáš Marek:). Sehnal jsem si tedy kontakt a začal řešit možný pronájem. Chvíli ale trvalo, než se nechal zlomit, ale povedlo se.

Pojďme tedy ke Kopné, jak probíhaly přípravy a samotná soutěž?

Před závodem proběhl krátký seznamovací test s vozem. Na poslední chvíli se dodělávaly reklamy a sháněly chybějící peníze. Vše se nakonec podařilo zvládnout a my mohli odstartovat.

Trať na Kopné jsem znal z minulých startů a již při seznamovacích jízdách se znovu ukázalo, že pořadatelům se i letos podařilo poskládat velmi pěkné rychlostní zkoušky. Do první RZ jsem odstartoval s cílem jet si to „svoje“. Zajeli jsme 4. čas se ztrátou asi 9 vteřin na prvního, což nebylo úplně špatné, ale věřím, že kdybychom nedojeli auto startující před námi, mohlo to být mnohem lepší. Na RZ 2 a 3 se nám podařilo zajet první časy, což mě docela potěšilo a chtěl jsem v tomto tempu pokračovat i nadále. Po průjezdu RZ 4 nám patřila první příčka v N2 i přestože jsme zajeli druhý čas. Bohužel však před cílem následující zkoušky při dobrždění do vracáku nám praskla poloosa, do cíle jsme ještě z kopce dojeli, ale to bylo vše. Martin odevzdal jízdní výkaz a tím to pro nás skončilo.

Foto: František Dušek

Bylo to zklamání?

Určitě ano, zvlášť když jsme odpadli z vedoucí pozice ve třídě plné mnohem zkušenějších jezdců. Na druhou stranu mě potěšily dosažené časy a utvrdilo mě to v tom, že by mělo smysl dále závodit. Samozřejmě je to všechno o penězích a bez těch to nejde.

Nedávno jsi startoval na rallysprintu v Krkonoších což jsi v plánu neměl, proč ses tak rozhodl?

Po Kopné mě mrzelo, že se nepodařilo dojet až do cíle, tím nám však zůstaly ještě nějaké peníze, jenže to bylo pořád málo na další start. Ondrovi se ale podařilo zajistit velkou část peněz od sponzorů, a když se k tomu připojily drobné sponzorské dary od mých známých, tak jsme mohli posílat přihlášku.

Foto: František Dušek

V Trutnově se už tak tvrdá konkurence nesešla, ze špičky to byl pouze Jarda Pešl a svedli jste spolu pěkný souboj až do posledních metrů. Jak to vypadalo z tvého pohledu?

Hned od začátku se to pro nás vyvíjelo velmi dobře, když jsme dokázali na Jardu najet 5,4s , tušil jsem ale, že to bude tvrdý souboj. V následující zkoušce mi to také potvrdil Pešlův čas, který umazal z našeho náskoku 2,7s. Až do RZ 7, kdy jsme byli druzí o 0,9s , nebyl rozestup větší než 6 vteřin a muselo se tedy rozhodnout až na poslední 8 RZ.

Co se ti honilo hlavou před startem do závěrečné zkoušky? V první řadě jsem chtěl dokončit závod ať už na prvním nebo na druhém místě. Zbytečně jsem nechtěl riskovat, zároveň mě trochu brzdilo vědomí toho, že auto není moje a nemohl jsem jet na hraně, jak by se s Hondou dalo jet.

Foto: František Dušek

Ale nakonec to vyšlo…

Vyšlo to, v časovce při pohledu na náš a Jardův čas, jsem nechtěl moc uvěřit naší těsné výhře o 1,4s. Byl to pro nás moc pěkný pocit z premiérového vítězství. Zároveň mě trochu mrzí, že se Jarda potýkal s nedostatečným výkonem motoru, kdo ví, jak by to jinak dopadlo.

Bylo to premiérové vítězství ve třídě, proběhly nějaké oslavy?

Kromě malé spršky šampaňského po příjezdu do servisu, jsme se vydali po slavnostním vyhlášení do temných ulic Trutnova a zakotvili v Pivním baru u Truta, čímž musíme také zároveň poděkovat majiteli Davidovi a servírce Dendě za pohostinnost a za péči, kterou nám věnovali do ranních hodin. Kromě pohárů z Krkonoš jsme si také odvezli Krakonoše k nám na Moravu, ležel pod vedlejším stolem a nikdo si ho ani nevšimal, okamžitě jsme ho vzali mezi sebe a teď je nedílnou součástí týmu, říkáme mu „Kraky“.

Kraky

Do konce sezóny ještě pár závodů zbývá, máš v plánu ještě nějaký start?

Popravdě vůbec nevím, odvíjí se to od financí a momentálně žádné nemáme. Pokud se nám nějaké podaří zajistit rádi bychom určitě startovali buď v Jeseníkách nebo Vsetíně.

Co říci závěrem?

Určitě bych rád poděkoval lidem, kteří se podíleli na našich startech. V první řadě manažerovi Ondrovi, sponzorům jmenovitě panu Richardu Salibovi (Horizont Travel), panu Ladislavu Dočekalovi, panu Josefu Kubějovi (Pohostinství Komárno), panu Radku Menšíkovi (Zednictví), kamarádovi Zdeňkovi Němcovi (NC Power) a firmě BT Car s.r.o za finanční podporu. V druhé řadě BOBO rally klubu v AČR pod kterým startujeme, dále týmu Tomáše Marka s mechaniky Pavlem a Martinem za skvěle připravený vůz a dobrou atmosféru, kterou jsme si všichni moc užili. Nesmím opomenout catering, o který se staral náš kamarád Nesquik a ani Radka Stojana za polepy. Samozřejmě i spolujezdci Martinovi Trlifajovi za perfektní čtení rozpisu. Závěrem také mé přítelkyni Janě za podporu. Děkuji.