Michale, nejprve pár kontrolních otázek. Víš, kolik máš doposud odjetých soutěží?

Ne. Nevím. Vážně nemám vůbec přehled.

Já jich napočítal zatím přes 130

No vida…

První závod?

To si pamatuji. To bylo v Blovicích a myslím, že v roce 1997. S Pepou Poslušným a tenkrát jsme nedojeli.

A první vítězství?

První vítězství… To podle mě bylo v Pačejově 2002 s Broukem a s Corollou.

Tak to jsi trefil úplně přesně. Dvě správně ze tří. Slušný výsledek :) Necháme kontrolních otázek a zeptáme se na jednu, která se logicky nabízí. Jak jsi se dostal k rally?

K rally jsem se dostal tak, že jsem kamarádil se Štěpánem Palivcem. Rally mě bavila vždycky, ale tenkrát za ním někdo přišel, jestli by s ním nejel. Štěpánovi se tenkrát do toho nějak nechtělo, tak to přihrál mi a od té doby to nabralo spád.

Zpočátku jsi jezdce docela střídal. Pak ale přišel rok 2001 a v jeho druhé polovině začala Tvá spolupráce se Štěpánem.

Jeden z důvodů je ten, že jsem živnostník a dokázal jsem si udělat čas, kdykoli bylo potřeba. Takže když mi někdo zavolal, že potřebuje abych druhý den jel, tak jsem jel. Navíc jsem nikdy nejezdil za peníze. Takže to asi byl jeden z důvodů. Druhý je, že jsem z Příbrami a mám tady hodně kamarádů. Takže souhra náhod plus to, že jsem měl čas. Ale pánbůh zaplať za to.
První závod jsme s Broukem jeli v Bratislavě 2000, tam to nějak neklaplo. A pak vlastně od Vyškova 2001 až do doby, než se Brouk vrátil zpátky na okruhy.

Jak vlastně došlo k vaší spolupráci? Přeci jen, Ty jsi z Příbrami a Brouk z Liberce. Brouk navíc přišel do rally celkem čerstvě z okruhů a byl na začátku soutěžácké kariéry.

Tehdy znovu v mé soutěžácké kariéře „zaúřadoval“ kamarád Štěpán Palivec, potažmo jeho táta Jaroslav. Štěpán už v té době jezdil s Tomášem Vojtěchem. Já jsem měl odjeto pár závodů s Milanem Malým, který jezdil také s Celicou a měl podobný rozpis jako Brouk. Takže dohromady s Broukem nás dali Štěpán a Jarda Palivcovi.

S Broukem máte společně odjeto přes 70 závodů. Šest let je dost dlouhá doba. Nepřišly momenty, kdy jste si chtěli od sebe oddechnout?

Nevím, jak u Brouka. Z mé strany ale určitě ne. Je fakt, že jsme třeba jeli skoro dvacet soutěží do roka, ale měli jsme na hotelu každý svůj pokoj, takže jsme spolu netrávili celých 24 hodin denně. Vídali jsme se hlavně na závodech. Takže u mě takový moment asi nenastal.

Máš za sebou dvanáct let aktivně v rally. Zažil jsi vítězství, jel jsi v MS… Co tě ještě vůbec žene dopředu?

Řekl bych, že to, že mě rally pořád baví. Nikdy to pro mě nebyla práce, nikdy mě závodění neživilo. Prostě mě baví. Člověk si na atmosféru a vše okolo zvykne a taky mám v rally mraky známých a svým způsobem mě to prostředí nabíjí.
Když jsme skončili v roce 2007 s Broukem, byl to takový divný pocit. Cítil jsem se trochu otrávený z té změny. Ale snažím se pořád udržovat v tom kolotoči rally mezi kamarády a doufat, že třeba jednou se zase vrátím na tratě MS, protože to je nejvíc co může člověk zažít.
Samozřejmě by mě lákalo jet s tím správným autem (WRC), ale je vlastně úplně jedno zda bych jel PWRC, nebo JWRC, pořád je to prostě Mistrovství Světa a nic víc není.

Ty už jsi se svezl se vším možným. Od Favorita, přes eNka až po Peugeoty 206 a 307 WRC, což byly, hlavně 206, ve své době naprosto špičková auta. Je nějaké auto ve kterým by jsi se chtěl na soutěži svézt?

Focus WRC, třeba 07, nebo 08. To by musel být zážitek. Budu skromný, stačilo by mi, kdybychom se s Broukem s takovým autem svezli třeba na Krumlově. Nevím proč, ale C4 mě nikdy neoslovila tak, jako Focus. Ale samozřejmě, hlavně se mi stýská po WRC. S2000 je pěkný, ale WRC je WRC.

Jezdil jsi s Broukem, patřili jste u nás ke špičce. Je někdo v ČR s kým jsi nejel a s kým by jsi se rád svezl?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Kluci, kteří u nás jedou špičku mají své mitfáry, se kterýma se většinou znám a jsme kámoši, takže tohle mě ani nikdy nenapadlo. Ať je to Venca Pech, Honza Kopecký, Roman Kresta, nebo třeba Martin Prokop, tak mají stabilní dvojice. Nepřemýšlel jsem nikdy na tím…
Byl bych spokojen, kdyby se doba vrátila do kolejí 2001-07

Jaký byl Tvůj nejhezčí zážitek v rally?

Tak bylo jich více. Úspěchy, kterých jsme dosáhli s Broukem a samozřejmě také to, že jsem měl možnost svézt se na tratích MS. A jeden z nejsilnějších byla chvíle, když jsme stáli v Liberci na dvoře a přijel Peugeot 307 WRC s továrním kamiónem Peugeot Sportu. To asi bylo nejvíc.

A zážitek, který by jsi chtěl vypustit?

Takový asi není. Jednou je člověk dole, jednou nahoře, ale nemůžu říct, že by bylo něco vyloženě takového. Prostě je to sport.

Soutěž ve světě, kterou jsi nejel a kterou by jsi se chtěl svézt?

Švédsko. Zážitek na sněhu a kdyby to bylo s pěknou čtyřkolkou… :) A pak jsou dvě soutěže o kterých určitě vím, že bych z nich měl respekt.
Jedna je Korsika, protože ta je na čtení a na informace asi nejtěžší. Nikdy jsem tam nejel, ale byl jsem se dívat a projel jsem si pár erzet a je to neuvěřitelné. Ta druhá je Finsko. Strašně rychlá soutěž. To by byla výzva, zda bych to zvládnul a zda jsem v tom autě vůbec k něčemu.

A co doma? Čeho bys chtěl dosáhnout doma?

Tak hlavně nemám titul z velkého mistráku… Ale určitě bych vyměnil celou domácí sezónu za třeba čtyři závody MS. Kdyby mi dal někdo na výběr, zda jet doma se špičkovým autem, nebo MS se slušným autem, tak kašlu na tituly a pojedu svět. Nepřemýšlel bych ani minutu.

Letos jsi z Clia R3 přesedl do Lanceru CNG. Otázka zní proč?

Tenhle přechod byl strašně těžké rozhodování. S klukama Bryndovic se znám strašně dlouho a jsme kamarádi i mimo rally. Jezdil jsem s nimi už v roce 1999. A navíc Péťa jede rychle. Clio R3 – pěkné auto, ale já nejsem úplně příznivec dvoukolek. A ať Péťa jede krásně, rychle a s nasazením, tak před ním bývají nakonec ve výsledcích průměrní jezdci se čtyřkolkama. Navíc mám osobně raději čtyřkolky.
Takže vyhrálo čtyřkolo. Navíc mě lákalo zažít co umí Tomáš Enge, jelikož jsme se znali. Zajímalo mě, když jezdí 300 po okruhu, tak jak mu to půjde mezi dubama.

Tomáš se vrátil do rally po nějakých pěti letech. Jak dlouho vám trvalo, než jste se v aute sžili?

Tomáš si umí říct, co je na autě potřeba udělat, aby jelo rychle. Ten první závod byl takový zkušební. Tomáš nebyl s autem ještě sžitý. Navíc jsem měl dost těžkou úlohu, protože přede mnou jezdil s Petrem Grossem. A když jdete do auta po někom takovém, tak to je hodně velká výzva.
Od druhého závodu už to ale celkem šlo. Auto udělalo pokrok, zvykli jsme si na sebe a už to bylo fajn. Navíc první závod byla Kopná a to je prostě přebor Zlínského kraje. Tam je to vždycky strašně těžké.

Nedávno jsi mi říkal, že sám nevíš, co vlastně bude dál. Změnilo se něco?

Ne. Všechno záleží na tom, jak se situace vyvine. Já už jsem toho zažil hodně. Krásné závodění, jezdilo se sakra rychle… A jak jsem už řekl, rally dělám pro zábavu a nejezdím za peníze.
Nabídky by byly, ale člověk si prostě už dnes rozmyslí, s kým jet. Takže pokračovat ano, ale záleží na tom s kým. Když by to mělo být tak, že mě to nebude bavit a nebudu si jistý, že ten člověk pojede svižně tak by mě to prostě nelákalo.
Doufám, že třeba budeme pokračovat příští rok s Tomášem. Prostě když bude angažmá, tak bude. Když nebude, tak se nic neděje. Budu chodit do práce, dělám spoustu jiných sportů, takže se budu věnovat jim. Bude záviset na tom, kdo by chtěl ať s ním jedu. Jakou by to mělo perspektivu. Než jet pomalu a nebezpečně, tak to je lepší sedět doma. Dneska už je doba jiná. Je tady hodně těch, kteří jedou, protože mají peníze a nejsou to závodníci. A to by mě nenaplňovalo.
Řeknu to natvrdo. V takovém případě bych to musel mít zaplaceno, bral bych to jako práci a pak bych to asi překousl.

Obligátní otázka. Tvůj vzor?

Nikdy jsem neměl vzor, ale je hodně spolujezdců, kterých si vážím, protože toho hodně dokázali. Jedním z těch českých je můj dobrý kamarád Honza Tománek.
Ze zahraničních Nicky Grist. To byl řízek, ten se mi líbil. Nicky Grist byl prostě svůj.

Oblíbená soutěž doma a venku?

Ač jsem z Příbrami, tak Krumlov. Rychlá a těžká soutěž a také hodně příjemní pořadatelé, kteří tu soutěž teď dělají. Pak asi Příbram a Bohemka.
Venku mě asi nejvíce nadchlo Mexiko. Jeli jsme tam dvakrát a celá ta země je fajn. Takže asi takhle.

Nejoblíbenější rychlostka?

Příbram – Sádek. To mám kolem baráku a tam jsme jeli vždycky rychle. A pak samozřejmě celkově krumlovské vložky. Malonty ani tak ne, ale třeba Ján a Kohout…Ale prostě celkově Krumlov a Příbram, protože ty znám nazpaměť :)

Ján – divácké místo? Tam se hodně řve a hodně fotí, viď?

Jo, to mám rád :) No a Příbram proto, že se mi to jede kolem baráku a když jsme to s Broukem vyhráli, tak jsem mohl machrovat, že jsem jel nejrychleji z celého města :)

Kdybys mohl něco v české rally změnit, co by to bylo?

No… bylo by toho hodně. To je na přemýšlení…

Vystřel něco bez přípravy.

To je složité… Česká rally hlavně měla letos smůlu těmi problémy co byly. To je jedna zásadní věc. A pokud něco změnit…?
Nechci a nebudu nikoho konkrétně jmenovat, ale u některých jezdců mi přijde, že jsou nesoudní a měli by do těch rychlých aut sedat až po nějaké zkušenosti. Takže možná by to chtělo udělat nějaké výkonnostní stupně a podle jejich dosažení by pak jednotliví jezdci mohli sedat do různě silných aut.
Já už jsem to hodně lidem řekl do očí… Jak říká výstižně jeden příbramský mechanik pan Saigon, dneska je to prostě liga podnikatelů. Většina těchto lidí jede sice relativně rychle, ale v momentě kdy přijde krize, tak to auto na cestě neudrží. Takže asi omezit to, aby si někdo na třetím, čtvrtém závodě sednul do velkého auta. Protože pak dochází k průserům. Někteří lidé jsou nesoudní a mají nějaký pocit, že když jim jde firma, tak budou i dobří závodníci. A to prostě není vždycky pravda.
Nicméně i když by to tak mohlo vypadat, nechci je tímto nijak snižovat. Je jasné, že i tito lidé k rallysportu patří, protože do něj dávají spousty peněz a bez nich by to nemohlo fungovat. Minimálně ne tak, jako to funguje nyní.

A co fandové?

Těch chodí méně řekl bych. Tady asi rally hodně utrpělo tím, že jsme chtěli být papežštější než papež. Zakázaly se WRCy, pěkná auta a dnes je z toho občas takový skoro Mitsubishi Cup.
Já jsem se osobně byl dívat teď na Příbrami a nebavilo mě to. Projede pět aut a není se na co pořádně koukat. Jinak prostě někteří fandové si stále stoupají tam, kam nemají. To se dá ale jen hodně těžko ovlivnit a asi žádné univerzální řešení není. Nemůžeme všechno hrotit do extrémů. Na rally se chodí proto, že člověk vnímá rychlost a když se fandové naženou kilometr od trati, tak tam nebude chodit nikdo.
Jenže na druhou stranu, když je tam někdo za pořadatele jako dobrovolný hasič, tak se jen velmi těžko dohodne s bandou pěti přiopilých blbců.
Je to hodně složité. Zamyslet by se měli jak pořadatelé, tak i fandové sami nad sebou.

Přeci jen už nějaké jméno v rally máš. Baví tě být slavný? Máš rád všechno to focení se a rozdávání podpisů? Nebo už jsi prostě zvyklý?

Tak já si myslím, že jsem jich zase tolik nerozdal :)
Takhle, baví mě vyhrávat. Jet rychle a mít úspěch. To mě baví. Jestli mám nějakou slávu, nebo nemám, tak to nevnímám. Vůbec mi nepřijde, že bych byl nějaká slavná osoba.
Většinou mám to štěstí, že jedu s jezdcem, který je úspěšný, nebo má třeba charisma, jako například Brouk. A lidi pak šílí po tom jezdci, ať je to Brouk, nebo Tomáš, což mi naprosto vyhovuje. Ta sláva je hlavně zásluhou pilota, protože on to drží na cestě.

Stalo se Ti, že ses někdy v autě bál?

Asi ani ne. Jsou třeba místa, kde si člověk při tréninku řekne „Tak tady jestli to nevyjde, tak je to v pr…i.“ O to víc si pak dávám pozor, abych to správně přečetl. Ale že bych měl nějakou panickou hrůzu, tak o tom nevím. Takže ne strach, ale respekt určitě. Kdybych měl strach, tak do toho nejdu ani náhodou.

Máš čas sledovat lidi kolem trati při soutěži?

Ne, to ne. Někdy dokonce jsou místa, kde úmyslně sklopím hlavu. Protože vím, že tam má stát Franta, kterému bych rád zamával. Ale to by mě mohlo vyhodit z koncentrace a mohl bych něco špatně přečíst. Takže občas jen zkontroluji zda jsme správně, ale jinak se soustředím na to, na co mám.

A co nějaké veselé historky z natáčení? Nějaké přebrebty?

Těch by bylo…

V roce 2006 jsme jeli Katalánsko. Před soutěží jsme si pustili onboard Honzy Kopeckého a ten používal výraz „travou a travičkou“ a to se mi hrozně líbilo. Brouk mi tehdy řekl „Ty v..e jestli mi budeš říkat travičkou, tak Tě vysadím.“ No a když jsme tak jeli při soutěži, tak jsem mu zkusil přečíst „pravá trojčička.“ V tu chvíli se v intercomu ozvalo „Drž hubu ty d…le, říkej to normálně, nebo s Tebou plesknu o zeď.“
A přebrebty? Bylo jich hodně. Nikdo není bezchybný a mnohé mě mrzí. Mrzí mě chyba na Deutschlandu 2005, kdy jsme upravovali rozpis, pak jsem byl pozdě a urazili jsme kolo. Občas byly nějaké penalizace. Štve mě to, ale zpátky to nevezmu.

Co bys na závěr vzkázal českým fandům rally?

Hlavně tu ukázněnost. Protože každým průšvihem rally trpí. To je asi to hlavní, co mám na srdci. Takyfandům bych rád vzkázal, že pokud jsou zaujatí, ať si raději dvakrát rozmyslí, co napíšou na internetové diskuse. Protože někdy je to hrubé až urážející a potažmo vyloženě směšné. A pokud chce někdo být hrubý, tak ať se pod svůj názor taky podepíše a dá na sebe kontakt a adresu.
A ať nezávidí. Protože rally není jen o jezdění, ale taky o shánění peněz na to svezení se.
A těm rozumným a skutečným fandům chci vzkázat ať se pořád dobře baví a nenechají si rally těmi pseudofandy kazit.

Michale, díky za čas a za rozhovor a přeji ještě hodně úspěšných sezón strávených v rally.