Po více než roční absenci na tratích rychlostních zkoušek se blovický mladík Václav Kopáček vrátil až na předposledním sprintu sezóny v Jeseníkách a hned suverénně opanoval třídu A5. Nejen o příčinách závodnické pauzy jsem si s talentovaným pilotem povídal během návštěvy v Blovicích.

Po loňském Pačejově jsi se ze tratí sprintrally vytratil. Co stálo za touto dlouhou pauzou?

„Ano, ano, vytratili jsme se:-) Po Pačejově jsme totiž začali zvažovat, zdali by nebylo výhodnější postavit vlastní auto, než si ho půjčovat. Moc dlouho jsme ale dumat nemuseli a rozhodli jsme se, že dokud nebudeme mít své auto, raději nepojedeme nic. Tři loňské sprinty s půjčenými auty nás totiž stály takovou raketu, za níž bych postavil minimálně čtyřicet warťasů:-))).“

Foto: Robert Balcar

Tvůj návrat se uskutečnil při Rallye Cupu v Rokycanech s vozem Škoda Fabia. Jak hektické byly předstartovní přípravy?

„Rokycany? To byla divočina. Hlavně tedy akce v dílně před samotným závodem. Osobně jsem už nevěřil, že to stihneme. „Vedení“ bylo ale zásadně jiného názoru:-) Auto stálo ještě v úterý bez převodovky a s nefungující spojkou na kozách a o zvuku motoru jsme si mohli nechat jen zdát. Nebylo vyřešeno chlazení oleje a po nastartování motoru nastal další problém s dobíjením a hlavním odpojovačem. Ve středu měla jet fabia na emise a testování do Prahy, což bylo nakonec o den posunuto. V pátek ještě v době mého tréninku kluci stále intenzivně makali na autě a dodělávali chlazení oleje. Každou chvílí jsem zvedal telefon, že je to špatné, že to teče, netěsní nebo je špatná hadice. Prostě pořád něco. Na technické přejímce v Rokycanech jsem během čekání nervózně přešlapoval a doufal, že se naše autíčko nakonec objeví. Klaplo to a my mohli odstartovat do soutěže pojaté jako testovací a seznamovací s novou technikou. Přece jen to není koráb z NDR:-).“

Proč padla volba právě na tento vůz? Můžeš přiblížit jeho zrod a technické parametry?

„Na tuto otázku mám jednoduchou odpověď. Po loňském pačejovském svezení s nádherným áčkem jsem do enka prostě nechtěl:-). Úzkým feldám bude asi končit homologace a na kita či R2 nebo R3 nejsou korunky, takže jedinou volbou byla fabia. Je sice trošku těžší, ale má krásně řešené nápravy a moc hezké jízdní vlastnosti. Ještě s ní umět jet. Dostali jsme nabídku od pana Jana Šeby na koupi auta, které ve Fabia Cupu pilotoval skvělý Pepa Sedláček. Dnes mohu jen blahořečit tomuto našemu rozhodnutí. Pan Šeba nám úžasně pomohl a pomáhá a jen díky němu jsme se vyvarovali technických a vývojových potíží. Fabia byla už napůl rozebraná a tak jsme jí kompletně zrepasovali a úplně nově postavili. Její parametry jsou naprosto totožné s pohárovou fabií. Disponuje osmiventilovým motorem na jednoklapce, synchronním pětikvaltem a malými brzdami na „patnáctkách“ kolech. Pocit je asi takový, jako když z necek (wartburg) skočíte do stíhačky (fíbí):-).“

Foto: Robert Balcar

Jak jsi byl spokojen s podnikem v Rokycanech a fungováním techniky?

„Myslím, že o Rokycanech už toho bylo řečeno a napsáno hodně především ohledně rušení rychlostních zkoušek. Mě to také nepotěšilo, ale je to fakt a musíme ho tak brát. Samotné svezení se mě osobně moc líbilo, přestože „fíbí“ už někde vrkala na „bůra“ v omezovači:-). Jinak fungovala krásně na to, že jsme s ní jeli poprvé, nenajel jsem s ní den před startem ani kilometr a tak jsem se bál jako upír kříže. Na první vložce nám sice praskla poloosa, ale po její výměně a domluvě s pořadatelem jsme mohli pokračovat a maličko nastavovat a poznávat auto.“

Mnoho příznivců Tě má neodmyslitelně spjatého s vozem Wartburg 353 WR-C. Kde je konec tomuto populárnímu vozu?

„Nemyslím, že šlo o populární vůz. Popravdě jsem ho ke konci už měl plné zuby. Nešlo s ním ujet snad ani deset kilometrů bez nějakého problému a už jsem z toho byl hodně špatný a rozmrzelý, řeknu-li to ještě hodně slušně. Štvalo mě to! Už ani z jízdy jsem neměl radost jako dříve a bylo to spíše trápení (teď mě asi kluci od waranů zabijí:-) ).
Protože na stavbu fabie jsme potřebovali každou korunu a doba byla zlá:-), no vlastně je pořád:-), přišel čas i na W-RC! Žádný oficiální inzerát jsem si nepodal, ale stačilo rozeslat pár SMS a pár zájemců se našlo. Nakonec si ho odvezl jeden borec někde od Českých Budějovic s tím, že ho chce zachovat ve stávajícím stavu a jezdit s ním bude maximálně slalom. Chtěl k němu vše možné i nemožné. Až jsem nechápal, když si odnášel i zmuchlané blatníky, haubny, zadřený motor a podobné věci zavánějící kovošrotem:-). Říkal jsem si, ten chlap je fakt blázen:-). Ale každopádně jsem rád, že se wartburg dostal do rukou právě jemu. Věřím, že „šmudlu“ někde na projížďce či slalomu nezahodí a hned tak do šrotu ho nepošle:-).“

Foto: Robert Balcar

Ten opravdový návrat se odehrál na předposledním letošním sprintu v Jeseníkách, kde jsi zvítězil ve třídě A5. Zkus se k této soutěži vrátit?

„Soutěž to byla krásná a počasí naprosto famózní. Technika a mechanici – Tom, Míra a malej Tom – fungovali úžasně a Péťa, který jel týden předtím mitfáru v mitsubishi v Maďarsku, mi v autě kupodivu neusnul. Společnými silami jsme to doválčili až do cíle a patří mu mé velké díky. DĚKUJI, Péťo! Jediný problém byl opět ve mně. V pátek mě přepadla nesnesitelná bolest hlavy a nebyl jsem si jistý správně nadiktovaným rozpisem. Pořád jsem si v duchu opakoval, že jsme nepřijeli závodit, ale dojet až do cíle. Proto jsme začali opatrně. Vítězství nebylo vybojované a díky odstoupení soupeřů nám spadlo do klína. Jinak bychom asi dostali nakládačku:-). Jo a ještě jsem si odřel nárazník o jednu takovou hezkou žlutou tyčku, já blbec!“

Pódiové umístění jsi vybojoval i na závěrečném vsetínském sprintu. Jak se Ti na Valašsku závodilo?

„Vsetínskými rychlostkami jsem byl naprosto uchvácen. Jedním slovem – FANTAZIE! Na podobných tratích jsem nikdy nejel. PARÁDA! I Péťovi se moc líbily, ale podle něj na Itálii ještě nemají:-). Veliké obavy jsem měl z pneumatik na vodu, na nichž jsem nikdy předtím nestartoval. I s warťasem jsme vždy obuli nějaké sériáky. Nevěděl jsem, co od nich čekat a bylo to vidět. Tragédie! Ale to nevadilo, protože cíl dojet až na rampu a vyjet si velkou licenci byl splněn. Třetí místo bylo nad očekávání a musím uznat umění těch dvou „bláznů“. Klobouk dolů před panem Mirou Březíkem a panem Lumírem Galiou. Musí jet neskutečnou kládu a oba považuji za „Pány Jezdce“. Opět musím poděkovat klukům za přípravu auta i samotné servisování při soutěži – úžasná práce. Děkuji! Poděkování patří také spolujezdci Péťovi, kterého jsem ve Vsetíně asi hodně pozlobil především při tréninku. Promiň! A největší poděkování patří člověku, bez něhož bychom si o startu ve Vsetíně mohli nechat jen zdát. Člověku, který mi už nesčetněkrát pomohl a pomohl i tentokrát! Jsem mu za vše strašně moc věčný! Je to Petr Tříska a jeho firma Šumava Reality! Díky Péťo!“

Rallyová sezóna už nezadržitelně spěje ke svému závěru. Uvidíme Tě ještě letos na trati, například v Kralovicích?

„Ne, kdepak. Už start ve Vsetíně byl finančně na hraně a na Kralovice nejsou korunky. Mrzí mě to, ale nenadělám nic. Budu se alespoň snažit pomoci našim dvěma posádkám – Kopáček – Dušek a Feja – Lašťovka – jedoucími s „jedničkovými“ Volkswageny Golf. Očekávám od nich pořádnou palbu a boj o přední příčky ve třídě:-).“

Foto: Robert Balcar

Vzhledem ke Tvým povinnostem v Kralovicích asi nestihneš v roli diváka Setkání mistrů v Sosnové, okořeněné letos účastí šestinásobných mistrů světa Sebastiena Loeba a Daniela Eleny? Jak jsi vlastně sledoval dramatické vyvrcholení v MS a která posádka je tou Tvoji oblíbenou?

„Setkání mistrů v Sosnové za účasti Seba s Danielem je ohromně lákavé, ale myslím, že kluci v Kralovicích by mě mohli potřebovat více a budu jim jistě užitečnější než Sebovi na Setkání mistrů:-). Pochopitelně mě to mrzí, ale člověk se občas musí rozhodnout a já kluky z týmu nechci v žádném případě zklamat, takže pojedu s nimi! Abych se přiznal, tak výsledky z Walesu jsem studoval až doma po skončení Vsetína, ale díky občasným SMS zprávám od kamarádů jsem úplně mimo nebyl:-).“

Zimní přestávka jistě uteče jako voda, takže na závěr se Tě nemohu nezeptat, co Ty a sezóna 2010?

„To zatím bohužel netušíme. Přes zimu se pokusíme doplatit auto a motor a nějaké velké iluze pro příští sezónu si nedělám. Možná mám dost pesimistický pohled, ale jsem realista:-). Kdybychom vlastnili nějakou vysoce výkonnou tiskárnu a takový „hezký“ papír, asi by se dalo jet všechno:-).“

Závěrem bych rád poděkoval za možnost vyjet s novým autem několika lidem. Obrovské díky patří především Janu Šebovi, který v podstatě celý tým řídí a vede a obrovsky pomohli společně s mechanikem Tomášem Heidenreichem se stavbou auta. Děkuji sponzorům, kterými jsou ŠUMAVA REALITY- Petr Tříska, PECKO – lana a řetězy, MASO WEST -Stanislav Kopáček, AUTODÍLY WALTER – Jan Walter, PALMET – pískování Pavel Škarda, CHLADÍRENSKÝ SERVIS JEDLIČKA, AUTA 24 – Jaroslav Houba, LANIT PLAST, AKUMULÁTORY S.R.O. Jateční – František Rota, BARVY a AUTOLAKY- Václav Domabyl, KADEŘNICTVÍ Blovice- Michala Fejová! Extra poděkování patří tomu největšímu sponzorovi – mému taťkovi. A děkuji též celé naší rodině i všem příznivcům, vytvářejícím na každé soutěži fantastickou atmosféru. Vévodí jim Mára, Martin a Míra a jejich transparenty, byť občas nereálné:-) – třeba „Kopi drž“ a „My tam máme levou 7), pokaždé zahřejí na srdíčku, když je zahlédnu na rychlostkách. DÍKY MOC VŠEM!