Radek Mifka (2.9.1980) patří k lidem, pro které jsou soutěže především koníčkem a odreagováním od časově náročného zaměstnání. Přesto už dosáhl ve velké konkurenci nejvíce obsazené třídy N4 mnoha kvalitních výsledků a zúčastnil se i několika zahraničních podniků. Ačkoliv nepatří k závodníkům dávajícím o sobě výrazně vědět v médiích, rád souhlasil s tvorbou svého profilu pro server eWRC.cz.

Foto: Petr Frýba

Profil Radka Mifka na eWRC-results.com

Začátky na okruzích

Radek: „Auta se mi líbila od malinka, ale až do získání řidičského průkazu v osmnácti letech jsem neměl žádnou možnost závodit. Občas jsem se však vydal fandit tátovi, jezdícímu v té době Ferrari Challenge. Při jednom testování mě svezl a tehdy mě motorsport definitivně pohltil. S vlastním závoděním jsem začínal v roce 1999 na okruzích v seriálu Pick-up Freestyle Cup. Zde jsem se seznámil s fungováním a atmosférou závodů a díky vyrovnanosti techniky jsem zažil poměrně kontaktní závodění. Jelikož se mi dařilo, přestoupil jsem v následující sezóně do národní Formule Škoda. Bavilo mě to hrozně moc. Hned v prvním roce jsem skončil druhý za Tomášem Chabrem a setrval jsem zde ještě další dva roky. Poté jsem přemýšlel co dál. Variantu vydat se do zahraničí jezdit Formuli 3 bylo v té době obtížné skloubit se studiem práv a jelikož mě vždy moc lákalo i rallye, vydal jsem se tímto směrem. Měl jsem však veliké problémy získat svolení rodiny, které tento sport přišel nebezpečný.“

Foto: Petr Frýba

Rallyové začátky

Radek: „Do soutěží jsem vstoupil rovnou s vozem Mitsubishi Lancer EVO. Podmínkou mé rodiny bylo mít jako manažera zkušeného jezdce, aby mě někdo hlídal a nevypadalo to tak nebezpečně. Neměl jsem ponětí o rozpisu a tak jsme oslovili Ladislava Křečka. Bylo to úplně něco jiného než okruhy, které jsou o čisté stopě a žádném katování do bordelu na krajnicích. Přes pana Křečka jsem se dostal i k prvnímu spolujezdci, kterým byl zkušený Tomáš Drásta. Debut jsem si odbyl v tragickém Pelhřimově, kde tehdy zemřel Tomáš Vojtěch, takže jsme se moc nesvezli a celkově jsem byl ze závodů hodně špatný. Pokračovali jsme do konce sezóny za účelem poznat fungování soutěží, učit se a vyjet si velkou licenci pro dvoudenní podniky, což se nám podařilo.“

Foto: Petr Frýba

Učitelé a rádci

Radek: „Vedle již zmíněných Ladislava Křečka a Tomáše Drásty mi v začátcích moc pomohl Milan Liška, se kterým jsem konzultoval vše okolo techniky. S panem Křečkem jsem pak spolupracoval téměř tři roky a za jeho pomoc jsem moc rád. Spolupráce skončila ve chvíli, kdy sám prohlásil, že už mě nemá jak obohatit a tak jsme se v dobrém rozešli.“

Foto: Petr Frýba

Čas a finance

Radek: „Za své závodění musím v prvé řadě poděkovat mému otci, který je mým hlavním sponzorem, a také panu Jaroslavu Kernovi ze společnosti Auto Kern. S časem je to velký problém; asi jako u každého. Momentálně dělám ředitele společnosti MAX FASION zastupující značku Victorias Secret zabývající se obchodem s oděvy. S uvolňováním na závody nemám v zásadě problém, jen se mi tím vždy nahromadí práce a schůzky a týden po závodech bývá velmi hektický.“

Foto: Petr Frýba

Závodnické vzory

Radek: „Vyložené vzory nemám, spíše oblíbence. V současné době je tím největším Petter Solberg, v nedávné minulosti to byl Colin McRae. Zaujala mě na nich jejich atraktivní jízda a celkový přístup k soutěžím. V našich krajích se moc rád podívám na jízdu Pepy Semeráda a Valdy, vlastně ze stejných důvodů jako u Pettera a Colina. Jako bývalý okruhář rovněž velmi uznávám fenomenálního Michaela Schumachera.“

Foto: Petr Frýba

Oblíbená soutěž

Radek: „Ze sprintů nejvíce preferuji vzhledem k jejich techničnosti a šotolinovým úsekům Lužické hory. Nenabízejí – pro mě obávané – letecké vložky. Z velkého mistráku se mi vždy líbil Jänner, především když byl na sněhu. Mezi mé oblíbené patří také Český Krumlov a šotolinová Lausitz rally. Všechny čtyři tyto soutěže považuji za velice krásné.“

Foto: Petr Frýba

Rallyový sen

Radek: „Mým asi největším rallyovým přáním je svézt se ve voze specifikace WRC a kdyby to bylo Subaru, tak bych se vůbec nezlobil:-). To by byla bomba a moc by se mi to líbilo. Vysněnou soutěží pak je Finská rallye kvůli šotolině a skokům, ale na druhou stranu bych se bál tamních rychlostí a jistě by nás tam předjel každý místní pošťák:-). Bylo by to bez ohledu na výsledek, jen pro zážitek.“

Foto: Petr Frýba

Respekt z rallye

Radek: „Myslím si, že v mé jízdě jsou stále veliké rezervy a mohl bych jet rychleji, ovšem stále mi v tom brání strach o mě, spolujezdce a techniku. Jedu opravdu relativně opatrně a tak jsem se dosud vyvaroval i větších karambolů. Bojím se i doktorů a opravdu nemám zájem skončit v nemocnici. Prostě jedu tak, abych stačil auto ještě chytit.“

Foto: Petr Frýba

Velká rána na A1 Ringu

Radek: „Zatímco v soutěžích jsem ještě větší karambol nezažil, na okruzích tomu bylo jinak. Při kvalifikačních jízdách na rakouském A1 Ringu mi v rychlosti asi 180 km/h upadlo pravé přední kolo, to utrhlo brzdové hadice a v této rychlosti jsem vlétl do zdi, naštěstí ne úplně čelně. Tato událost mi také napomohla k ukončení závodění s Formulí Škoda, která ještě měla trubkový rám. Naštěstí jsem utrpěl jen lehké pohmožděniny.“

Foto: Petr Frýba

Spolujezdci

Radek: „Začínal jsem s Tomášem Drástou a vydrželi jsme spolu sezónu a půl. Poté už mu ale přišlo mitsubishi příliš rychlé, s rostoucím věkem přiznal větší pud sebezáchovy, a zaměřil se spíše na pilotování svého historického žigulíka. Poté přišel Zdeněk Hrůza, kterého mi doporučil pan Křenek – majitel týmu, za nějž jsem jezdil okruhy. Se Zdeňkem jsem jezdil také asi rok a byl největším profesionálem, jakého jsem na závodech zažil. Všichni spolujezdci mě někam posunuli a byli moc dobří, ale Zdeněk ještě přidal precizní organizaci, nejen v samotném závodním voze. Poté však dostal nabídku od Valdy na účast v seriálu JWRC a zcela pochopitelně ji nemohl odmítnout. Od té chvíle je mým stálým spolujezdcem Tomáš Plachý, šéfredaktor časopisu Rally. Jezdím s ním nejdéle a myslím, že právě s ním si nejvíce sedíme v autě i mimo něj.

Foto: Petr Frýba

Sám bych odvahu usednout na horké sedadlo neměl. Zažil jsem svezení s Romanem Krestou při testování mého auta. Překvapil mě tím, jak pracuje s volantem a jak jede čistě a plynule, téměř okruhově. Bylo to super, ale skončilo to mým posláním lanceru dvakrát přes střechu a dopadem metr vedle tréninkáče, protože jsem se snažil jet jako Roman. Budiž mi omluvou, že jsem měl slicky a začalo pršet…“

Foto: Petr Frýba

Rally Deutschland

Radek: „Toužil jsem osobně zažít světovou soutěž a vzhledem k nejkratší vzdálenosti od domova padla volba na Deutschland rally. Byla to však velká ostuda. Už od příjezdu nás začala zlobit elektronika ve voze, což jsme zjistili již na první vložce. Trápení pokračovalo ještě další tři erzety. Počítač nám stále nesmyslně ukazoval, že se prý nacházíme v obrovské nadmořské výšce, přefukovalo se turbo a následně praskala a vypadávala hadice. Tak nám nezbylo, než odstoupit. Tamní atmosféra mě však fascinovala.“

Foto: Petr Frýba

Názor na rallye

Radek: „Rallye pro mě je především velkým koníčkem, ale nikdy není na prvním místě. Dělám ho kvůli zážitkům, setkání s jezdci mistrovství světa, svezení na krásných tratích… Proto pro mě není prioritou žádný kompletní šampionát. Raději si vyberu z každého mé oblíbené soutěže. Rallye je pro mě splněním snu a ani mi nejde o to, jestli skončím šestý nebo čtrnáctý, ale spíše o vlastní dobrý pocit. Zkrátka pěkně si zazávodit, pokud možno v co největší konkurenci, která mi na okruzích chyběla. I z tohoto důvodu jsem si vybral početnou kategorii N4. Naopak – nikdy mě nelákalo závodit s předokolkou, a když už dvoukolku, tak tu se zadním náhonem, která se u nás ale vyjma historiků nejezdí. Jedná se asi o návyky ještě z formulí, kde jsem díky zadnímu náhonu mohl regulovat smyk plynem a nebýt nedotáčivý jako v pick-upech.

Foto: Petr Frýba

Jsem poměrně líný člověk, a tak moc nemusím seznamovací jízdy. Občas přijíždím oproti plánu poněkud déle, tak akorát na oběd a času už moc nezbývá, takže s Tomášem jezdíme často jen na dva průjezdy. Tomáš jako přesný a dochvilný člověk z toho ale radost nemá.

Za největší negativum motorsportu považuji jeho finanční náročnost a nedostupnost pro širokou veřejnost, díky níž ti největší talenti zůstávají skryti.“

Foto: Petr Frýba

Koníčky

Radek: „Mám rád sport všeobecně. Rád lyžuji a v zimě jezdím často na hory, především na Benecko. Zároveň tam v noci využívám zasněžených silnic k tréninku a vyblbnutí se.

Dalším „koníčkem“ je moje přítelkyně Alena. Po skončení sezóny, kdy je víc času, se pak snažím obden cvičit našeho ročního německého ovčáka Blacka, což se mi ale úplně nedaří – tak divokého psa jsem ještě nezažil:-).“

Foto: Petr Frýba

Brandýs nad Labem – Stará Boleslav

Radek: „Pocházím a bydlím v Brandýse, který ale není vůbec zasvěcen motoristickému sportu. Jsme tam, ještě s mým kamarádem a bývalým týmovým kolegou Adamem Koutem, který momentálně jezdí Formuli Renault, raritou. Když jedu po městě s mitsubishi, tak na mě mnozí lidé koukají jako na blázna. Nejsme holt Zlín, kde lancery jezdí po ulici běžně a závodníka lze potkat na každém kroku. U nás je normálnější potkat koně :-).“

Foto: Petr Frýba

Budoucnost

Radek: „Mým nejbližším startem bude Pražský Rallysprint. Pro příští sezónu nemám vůbec jasno, co a zdali vůbec pojedeme. Více než sprinty mě to láká na velký mistrák. Rád bych se také opět vydal i někam do zahraničí.“

Profil Radka Mifka na eWRC-results.com