Přestože je Ostravsko jen něco málo přes 100 kilometrů vzdáleno mecce rallysportu Zlínu, posádek z této oblasti startujících na našich soutěžích byste napočítali na obou rukách a na ty pravidelně startující by vám možná stačila ruka i jedna. A tak každou další, která se objeví ve startovních listinách, by fanda oslavil.

„Snažím se jezdit s rozumem,“ říká jeden z těch několika málo jezdců z ostravského regionu, kteří se letos objevovali pravidelně v seriálu sprintrally a také na některých soutěžích MMČR, příborský Martin Vlček.

Foto: František Dušek

Martine, jak ses dostal k rallye?

Je to pokrevní záležitost. Táta v 80 tých letech asi 11 let závodil, ještě se Škodovkami. Svou kariéru ukončil někdy v roce 1983. Já jsem s ním jezdil jako malý kluk na většinu závodů. Kolem rallye jsem se pohyboval od svých asi 4 let a tam to všechno vzniklo.

Foto: archiv Martina Vlčka

Jak začala tvá závodnická kariéra? Na kterých závodech a s jakými auty?

Já si to ani přesně nepamatuji. První auto jsem koupil někdy v roce 2000. Byla to sériová Impreza GT, se kterou jsem tuším v roce 2001 dojel druhý na populární Stopě a následovaly volné závody v průběhu dvou let.

Později, asi v roce 2005 jsem se účastnil PČR se starší Imprezou po Jarkovi Orsákovi . V roce 2007 jsem si půjčil Lancera Evo 7 opět od Jarka Orsáka, kterého jsem od něj později koupil a jezdil s ním většinou vybrané podniky v okolí mého bydliště, tzn. hlavně na Zlínsku a Vsetínsku.

Ucelené starty v šampionátu sprintů přišly až letos. Ke sprintům jsme přidali Valašku a Barumku. Letos jsem využíval po celou sezónu pronajatý Lancer EVO 9 od JTRT týmu Jaromíra Tomaštíka, auto na velice dobré úrovni pronajímané výborným týmem.

Kdo Ti při vstupu do rally radil? Měl jsi nějakého učitele?

Právě že nikdo. Nějak jsem se tím protloukl sám. Možná je to dobře, možná špatně. Těžko říct. Pořád sbírám zkušenosti, pořád se učím. Je třeba si uvědomit, že rally se za posledních pár let značně zrychlila a první pětka jede naprosto vyrovnaně a skvěle.

A co Tví spolujezdci?

Začínal jsem s kamarádem z Příbora Petrem Machalou. S tím jsem jezdil amatérské podniky až někdy do roku 2004, nebo 2005. Pak se Petr musel začít věnovat jiným povinnostem a na jeho místo nastoupil další můj kamarád Lukáš Juřina, který se zase musel naplno věnovat podnikání.

Lukáše v polovině roku 2007 vystřídal Roman Pešek. S Romanem jsem absolvoval vybrané podniky v sezóně 2008. Musím říct, že jsem se s žádným ze svých spolujezdců nerozešel ve zlém, vždy o tom rozhodly jiné okolnosti.

Od letošní sezóny spolupracuji se zkušeným Pavlem Švajdou, který jak sám říká, pamatuje rané období motorismu a dřevěné elektrony. Každá spolupráce vyžaduje mnoho tolerance a chuti přizpůsobovat se jeden druhému, a když k tomu dokonale funguje tým a auto, pak je radost závodit.

Letos jsi poprvé absolvoval skoro kompletní seriál sprintů. Které závody v Tobě zanechaly dojem?

V plánu startů jsme neměli podnik v Krkonoších a nestartoval jsem ani ve Vyškově, kde mi to neumožnily rodinné důvody. Každého v životě občas potkají nepříjemnosti, a pokud jde o úmrtí v rodině, je to obzvlášť nepříjemné.

Ale zpět k otázce, mně se hodně líbila hned úvodní soutěž v Lužických Horách. Osobně mám raději soutěže, které nejsou letištního typu. Mám rád změnu rytmu a navíc pořadatelé zařadili i pěkný šotolinový úsek a to mi vyhovovalo. Rád závodím třeba za deště, nebo na bordelu. Mám to raději, než klasický suchý a čistý asfalt.

No a samozřejmě Barumka. Přestože jsme ji nedojeli kvůli závadě za pár korun, zanechala ve mně obrovský dojem.

Proč pronájem a ne vlastní auto?

Pro provoz vlastního vozu je potřeba mít nejen auto. Je potřeba mít prostory, sestavený tým mechaniků, zázemí pro soutěže a na to všechno čas. Nic z toho nemám a nemám ani potřebný čas na budování týmu. Proto je pro mě jednodušší si auto pronajímat a přijít k němu takzvaně v rukavicích a přilbě.

A to všechno souvisí i s tím, kdo mi při soutěžích radí. Když si pronajímám auto od Jaromíra Tomaštíka, který sám je zkušeným jezdcem, mám možnost konzultace nastavení, vhodného obutí a všeho okolo. Takže pronájem je pro mě momentálně zajímavější.

Rally je poměrně náročný sport i na finance. Hledat v okolí Ostravy partnery pro rally je podobně těžké, jako shánět dotace na pěstování vína v Himalájích. Jak to řešíš Ty?

Řešil jsem to vždy z vlastních zdrojů. Podnikám od roku 1995 a podařilo se mi naštěstí vybudovat fungující firmu. Od sezóny 2010 se na našem závodění snad budou podílet další partneři. Protože si ale velkou většinu závodění hradím ze svého, znám také hodnotu každého ublížení autu. Proto se snažím jezdit s rozumem.

Na závěr nám prozraď, co plánuješ pro rok 2010?

To zatím přesně nevím. Jediné co si troufnu tvrdit je, že pojedeme. Otázkou zůstává, s čím. Máme rozjednáno několik možností pronájmu vozů N4, ale osobně by mě lákalo vyzkoušet třeba některé z aut kategorie R3. Měl jsem možnost už s takovým vozem testovat a zanechalo to ve mně velký dojem. Áčko je prostě áčko a sekvenční řazení je fenomenální zážitek.

Takže zatím zůstává vše otevřené a přes zimní přestávku se rozhodneme. Závěrem bych chtěl poděkovat celému JTRT týmu Jaromíra Tomaštíka, spolujezdci Pavlu Švajdovi, ale především bych chtěl poděkovat za toleranci vlastní rodině, manželce a dcerám.