Jan Škaloud je přes své mládí již velmi zkušeným spolujezdcem. V loňské sezóně vybojoval s Antonínem Tlusťákem několik velkých úspěchů na domácí i evropské půdě, získal mnoho cenných zkušeností a zážitků a jelikož patří k velmi otevřeným a sdílným lidem, měli jsme si o čem povídat. Nebránil se přitom odpovědět ani na mnohá ožehavější témata a tak věřím, že následující řádky budou pro čtenáře eWRC.cz poutavým čtením.

V uplynulé sezóně jste s Tondou Tlusťákem závodili na dvou frontách – evropské a domácí. Můžeš oba šampionáty porovnat? V čem vidíš největší rozdíly?

Honza: „Osobně raději závodím v zahraničí, především kvůli delším soutěžím a rychlostním zkouškám. Člověk jede na erzetě déle v nasazení s možností rozvrhnout síly a musí dbát na pneumatiky a správné zacházení s autem. Na delších přejezdech je naopak více času na odpočinek, sundání přilby, nasazení sluchátek, popovídání si o předchozím dění na vložce, rozebrání další taktiky, zapracování na autě a případnou opravu, menší údržbu brzd, přehození pneumatik a upravení jejich tlaků a nastavení vozu. Výhodou je také třeba i možnost se vyčurat. Více také záleží na mně – spolujezdci – abychom se dostali na start další rychlostky. Delší přejezd si prostě nezapamatujete, nebo ho v tréninku vůbec neprojedete. Zahraniční podniky mají prostě své kouzlo.“

Mnoha fanouškům se nezdálo vaše nasazení v závěru evropské sezóny. Zkus vysvětlit, proč jste vsadili na spolehlivost na úkor výsledků v absolutním pořadí.

Honza: „Ono ani není moc co vysvětlovat. Lidé znalí rallye vědí, že mnohdy se za dosaženými časy skrývá více, než jen pomalá jízda. Myslím tím nejrůznější problémy, poruchy, defekty. Ani my nebyli výjimkou. Někdy se navíc skvěle „zadaří“ zvolit pneumatiky, jako nám v Řecku. Čekali nás dlouhé zkoušky v horách a my vsadili na tvrdé a nedořezané pneumatiky, aby vydržely celou sekci. Již na přejezdu do hor nás však zastihla průtrž mračen. Trať byla totálně blátivá, v naprosté mlze a pro dvoukolku skoro neprůjezdná. Od Slavova (soupeř ve dvoukolkách, pozn. autora) jsme dostali na každé ze dvou téměř třicetikilometrových rychlostních zkoušek vždy přes minutu. Ano, měl stejné podmínky, ale neměl na výběr pneumatiky a musel vzít zavděk těmi dostupnými. My na výběr měli, zvolili jsme špatně a výsledek je známý.

Dalším faktorem byl vývoj šampionátu a v něm naše vedoucí postavení. Neměli jsme důvod riskovat, zatímco Slavov ano a tak to zkoušel. V Řecku mu to vyšlo, ve Španělsku naopak celou soutěž vedl, ale na předposlední erzetě nesmyslně havaroval. Náš cíl byl jasný, vycházeli jsme z něj celou sezónu a necouvli ani o milimetr. Hodlali jsme získat evropský i domácí titul, jimiž byl podmíněn přechod do fabie S2000. Splnit plány se podařilo, dokázali jsme očekávané a to je hlavní. Na druhou stranu jsme zajeli i skvělé výsledky a Slavova jsme porazili na jeho domácí bulharské půdě.“

Prakticky jedinými vašimi soupeři byla bulharská posádka Todor Slavov – Dobromir Filipov. Jak s nimi vycházíte?

Honza: „Žádné velké přátelství se nezrodilo. Todora jsem snad neviděl se usmát. Vynahrazoval to ale spolujezdec, smějící se za všech okolností. Na Barumce dostali na večerním prologu dvacet vteřin a já se ho ptal, co se stalo. Vše mi zdůvodnil nefungující světelnou rampou a já konstatoval, že to je nepříjemný začátek soutěže. On se ale smál a tvrdil, že vše vypukne zítra a budu koukat. Asi netušil, že pojedeme rychleji než oni. Chtěli nám vše vrátit za Bulharsko, ale nedali jsme jim šanci.“

Mohl bys porovnat rozdíl soutěží, které se jely společně jako ME a IRC oproti těm „pouze“ evropským?

Honza: „Když byl podnik součástí IRC, měli jsme vždy vyšší startovní číslo a tím hráli tak trochu druhém housle. Větší byl servisní areál, pohyb lidí a delší trasa do časové kontroly. Samozřejmě byla také větší konkurence a startovné. Z mého pohledu ale podstatné rozdíly nevidím.“

Která ze soutěží na tebe udělala největší a naopak nejhorší dojem a proč? A jaké soutěže by ses v budoucnu rád zúčastnil?

Honza: „Nejlepší dojem mám z belgické Ypres Rallye. Belgie je krásná a klidná země se spoustou pěkných domů a zahrádek. Všude je pěkně čisto a uklizeno. Nedaleko města je skvělý zábavní park, byli jsme se podívat u moře či v muzeu první světové války. Ypres rovněž nabízí fantastickou atmosféru, mnoho fanoušků a neskutečný servisní areál přímo na náměstí pod katedrálou a v přilehlých ulicích. Skvělá atmosféra byla i na Barumce. Moc se mi také líbil španělský Asturias a město Oviedo, či nádherná Madeira. Ať už tratěmi nebo samotným ostrovem.

Naopak nejhorší dojem mám z Bulharska. Již samotná cesta přes Srbsko je utrpením, hlavně hraniční přechody. Je sice možnost jet přes Rumunsko, to je však ještě delší a po horších silnicích. Bulharsko sice nabízí krásnou krajinu a pěkné rychlostní zkoušky, tím ale pozitiva končí. Nejprve vás zkasíruje první člověk, na kterého narazíte. Je jedno, zdali je to policajt, ačkoliv jste nic neudělali, nebo recepční za parkování na hotelovém parkovišti, na kterém beztak není místo a tak z něj stejně raději odjedete. Platit se ale musí. Vzpomínka na Bulharsko je ale ošklivá především kvůli tragické havárii, která se tam stala. Organizace podle mě selhala ve všech směrech a to je neodpustitelné. Nechci ani myslet na to, být po nehodě zraněný a přijít o život jen kvůli nepřipravenosti pořadatelů…“

Jak to tam probíhalo?

Honza: „Tragédie se odehrála na úvodní zkoušce druhého dne. Jednalo se o delší, úzkou a uskákanou cestu po úpatí hory. Hned od rána jsme chtěli tlačit. Zhruba ve třech čtvrtinách erzety, v jedné z mála rychlejších pasáží na konci rovinky, stál na cestě spolujezdec Honzy Černého Pavel Kohout a ukazoval symbol SOS. Nejprve jsem pomyslel, že havarovali oni a především jsem nemohl uvěřit onomu symbolu. Přes jednotku GPS voláme pomoc. Havaroval Brian Lavio. Po zastavení mi Pavel oznamuje, co se stalo. Pokračujeme do nejbližšího radiobodu oznámit věc na dispečink a žádám o urychlenou pomoc a povolání hasičů i helikoptéry. Stále zkouším i GPS a Tonda navíc mobilem vše oznamuje českým zástupcům Federace automobilového sportu, nacházejícím se na ředitelství. Následně musíme pokračovat do cíle vložky a po přejezdu na další. Ta je zatím pozastavena a tak se nás ostatní posádky ptají, co se stalo. Na startu jich stojí osm. Když jim to oznamuji, dobrá polovina chlapů stírá slzy po tvářích. Následně je oznámeno pokračování soutěže. Všichni jednoznačně protestujeme a za daných okolností požadujeme ukončení závodu. Dobré gesto prokazují Mitia Dotta od Bassa a Maciej Baran od Solowowa. Všichni navzájem se domlouváme na odstartování do vložky, ale nezávodění s tím, že na sebe počkáme a dojedeme ve shodných časech. Plán se daří a takto projíždíme dvě zkoušky až do následujícího servisu, kde je soutěž ukončena.“

Co pro tebe znamená zisk titulu mistra Evropy ve dvoukolkách?

Honza: „Velmi si ho vážím, přestože nebyl a nikdy nebude řádně doceněný. Je pro mě vzpomínkou na perfektní rok, mnoho soutěží a poznání nových věcí, především závodních zkušeností.“

Jak jste evropský titul a trojici primátu v MMČR oslavili? Jaká v týmu panuje nálada a kdo měl z úspěchů největší radost?

Honza: „Na oslavu nebyl čas. Hned po skončení sezóny následovala jednání o fabii, její testování, Setkání mistrů v Sosnové, Praha a Slušovice. Vše jsme si pořádně vynahradili až na společném týmovém zakončení roku a byla to velká zábava, hlavně s tátou a Tondou. To bylo divadlo! Největší radost ale měli spíše v našich rodinách, že jsme to dokázali.“

Můžeš sdělit spotřebu alternátorů vozu Citroën C2 S1600 na sezónu, případně jeho cenu?

Honza: „Jejich spotřeba je spíše otázkou pro mechaniky a cena pro Tondu. Přesné číslo spotřebovaných alternátorů nevím, ale je pravda, že jsou tak trochu nemocí C2 S1600. Předcházeli jsme tomu včasnou výměnou, ovšem ne vždy to vyšlo. V Chorvatsku jsme druhou sekci dojížděli jen na baterii a do servisu dojeli se štěstím. V Hustopečích jsme odjeli prolog a již na první klasické vložce jsme nedobíjeli a následně odstoupili. V obou případech šlo o nové alternátory. To byly jediné problémy.“

Když jsi zmínil mechaniky, šéfem těch vašich je bývalý dlouholetý spolujezdec Jiří Malčík. Jak se ti s někdejším vynikajícím navigátorem spolupracuje?

Honza: „Jirky a všech lidí okolo nás si za jejich práci moc vážím a spolehlivost našeho vozu je důkazem jejich kvalit. Jirka je rozumný, velmi zkušený a pracovitý člověk, takže spolupráce funguje na jedničku. Možná to je ostatním klukům až trošku líto, ale mám k němu nejblíže právě proto, že býval spolujezdec. Dokonce jsme měli v Danu Landovi společného jezdce. Na některé věci máme podobný pohled a můžeme probrat dění, které Jirka také zná z horké sedačky. Dobu jeho největší slávy si pamatuji jako kluk, hltající rallye v televizi a nahrávající si všechny záznamy ze soutěží na videokazety. Považoval jsem ho tehdy za jednoho z předních mitfárů. Dnes na mě neustále vtipkuje v servisu a když nastává doba odjezdu, hlásí: „Pane učiteli, už je čas!“

Pro příští sezónu jste se vyzbrojili Škodou Fabia S2000. Můžeš přiblížit cestu k tomuto špičkovému vozu? Co jste udělali lépe než Martin Prokop?

Honza: „Cesta k fabii byla delší. Tonda věděl, že po několika sezónách ve dvoukolkách nastal čas na změnu a krok o patro výše. V minulosti vyzkoušel i vozy jiných tříd a skupin a ideální cestou do budoucna pro národní šampionáty se zdála být S2000. Vyzkoušeli jsme punto a vůz této kategorie se nám zamlouval. Po premiéře fabií na Monte byla zřejmá kvalita vozu a tak jsme se pokusili o první kontakt se škodováckým továrním týmem. Zprostředkoval ho můj otec a po několika telefonátech a emailech jsme se někdy v dubnu zúčastnili první osobní schůzky ve Škodovce. Prošli jsme úvodním dotazníkem, probrali naše představy a vyslechli si jejich nabídku. Poté nám bylo oznámeno, že jeden vůz, odpovídající našim představám, by byl k dispozici na konci sezóny, přesně jak nám vyhovovalo.

Následovalo domluvené odmlčení a po Barumce jsme se opět spojili a potvrdili náš trvající zájem o vůz. Během schůzky jsme již prakticky dohodli konkrétní termín dodání na začátek listopadu. Pro nás – posádku – poté následovaly tři nejdůležitější soutěže, v nichž jsme museli potvrdit evropský i domácí titul. Podařilo se a naše představy o fabii nabraly konkrétních rozměrů. Koncem září jsme doladili zbytek věcí, které mají být na autě, uhradila se nevratná záloha na vůz a jeho stavba na míru začala. Koncem října byl již téměř hotov, naši mechanici se zúčastnili školení, zaplatil se zbytek částky a my si fabii převzali. Celé to bylo celkem jednoduché. Tým Škoda Motorsport nám vyšel maximálně vstříc a spolupráce byla velmi dobrá.

A co jsme udělali lépe než Martin? Nic. Vždy jde o vzájemnou dohodu obou stran.“

Co se změnilo přechodem ze dvoukolky na čtyřkolku?

Honza: „Fabia je špičkové auto vyžadující precizní zacházení. Bude nutné pochytit určité návyky a odbourat některé ze dvoukolky. Vše si jistě vyžádá nějaký čas. Pro mě samotného se změnila snad jen sedačka a čas na st

Změnily se nějak vztahy s vašimi soupeři po jejich zjištění, jaké máte pro novou sezónu nářadí?

Honza: „Nevnímám to nikterak dramaticky, spíše nás berou v potaz. Například Venca Pech mi na vyhlášení Pražského rallysprintu říkal, že si na nás musí dávat pozor. Bylo ale už jedenáct večer a skleničku měl prázdnou, tak zřejmě jen vtipkoval.“

Jak hodnotili vaše výsledky sponzoři? Byli spokojeni a nakolik to napomohlo snazším jednáním?

Honza: „To je také spíše otázkou pro Tondu. Spokojeni být musí, protože jsme splnili očekávání. Nějaké snadnější jednání si od toho ale neslibuji. Slovo krize dnes řeší každý a finance se šetří všude.“

Jaký ohlas mají vaše úspěchy a přechod na fabii S2000 u vašich fanoušků a lidí ve vašem okolí?

Honza: „Fanoušci jsou, doufám, spokojeni, že budou mít v domácím mistráku stoprocentně jednu fabii. Lidé v mém okolí mi drží palce pokaždé, když jsme někde na výletě. Největší ohlas mají asi poháry v mé kanceláři. Skoro každý příchozí zákazník, či obchodní partner se zeptá, za co jsou. Ti, kteří už to vědí, se zase ptají, jak se daří a jaké trofeje přibyly.“

Proběhne v nejbližší době nějaký test před nadcházející sezónou?

Honza: „Před první soutěží se test uskuteční určitě. Jinak to ani nejde. Je potřeba se po zimní pauze trošku srovnat a dostat do tempa. Navíc máme s fabií žalostně málo odjeto a je nutné dostat pod kůži nějaké kilometry. Rádi bychom ale ještě před Valaškou absolvovali krátký asfaltový závod v teplejších krajích, pravděpodobně v Itálii.“

Jaké jsou plány pro sezónu 2010. Budou prioritou domácí starty, nebo spíše ty v zahraničí? A s jakými ambicemi se do nového roku chystáte?

Honza: „Pojedeme MMČR a Mistrovství Evropy. Priorita se na rozdíl od loňska obrátí zpět k domácímu šampionátu, ovšem pouze co se týče vzájemně kolidujících podniků. Při shodném termínu tak dáme přednost startu na domácí půdě. Tuším ale, že tato situace nastává jen v případě Příbrami a šotolinového Řecka. Pak tam jsou ještě nějaké těžké závody jdoucí týden po sobě. Ambice jsou z mé strany střízlivé. Pro Tondu půjde o první sezónu za volantem čtyřkolky a bude se muset hodně učit. Praha a Slušovice sice trošku naznačily, ale klasická soutěž bude o něčem jiném. Určitě se však budeme snažit přizpůsobit co nejrychleji, zajet nějaké slušné časy a v polovině sezóny uvidíme více.“

Nedostalo se ti nabídky na post spolujezdce i od konkurence? Přece jen už máš něco odjeto a i přes svůj nízký věk patříš ke zkušenějším spolujezdcům.

Honza: „Ano, určité věci proběhly. Jednou z nich byla velmi lákavá zkušenost, kterou bych v budoucnu rád učinil, ale nyní jsem s úctou a poděkováním odmítl. Šlo o pouští závody a na Dakar a podobná dobrodružství to se mnou zatím není.“