Jméno Zdeněk Secký patří neodmyslitelně dlouhá léta k amatérským rallye soutěžím. Až do konce loňského roku byl zároveň ředitelem Volného poháru České republiky, který v roce 2002 založil. Před nadcházející sezónou jsem se rozhodl ho vyzpovídat. Pojďte se v pokračování článku podívat, co nám o sobě Zdeněk prozradil.

Jak jsi se dostal k pořádání soutěží?

Historie prvního závodu Rallye Posázaví se začala psát v roce 1998, kdy se uskutečnil 1. ročník soutěže. Zakladateli byli dva nadšenci z Havlíčkova Brodu. Daniel Pelikán – soutěžní jezdec se zkušenostmi z republikových závodů a já – kameraman se zkušenostmi pouze v oblasti foto, video a obchodu. Cílem bylo dokázat široké veřejnosti, že i na Vysočině se může připravit motoristická soutěž, která přiláká fandy a diváky z celé naší vlasti a všem připraví hodnotné sportovní zážitky. Pro první ročník byla vybrána trať pouze na havlíčkobrodském letišti a na cvičišti Autoškoly. Postupně se ale začali RZ přesouvat i na okresní silnice. Připomeňme si první rychlostní zkoušku na Skřivánku, která měřila 3,5 km. Postupně se soutěž za podpory města a sponzorů rozšířila až do dnešní podoby. Ředitelem této soutěže jsem od samého začátku. Díky všem zúčastněným včetně pořadatelů a sponzorů se Rallye Posázaví dostalo na špici amatérských motoristických soutěží v České republice.

Na Rallye Posázaví volně navázala Rallye Světlá. Historie tohoto závodu se začala psát v roce 2002, kdy se uskutečnil 1. ročník soutěže. Také v tomto případě jsem byl zakladatelem soutěže a jsem zároveň od samého začátku ředitelem. S podporou zástupců města Světlé nad Sázavou navázala soutěž volně na tradiční závody do vrchu, které dříve startovaly v Přísece u Světlé nad Sázavou. Rallye Světlá se stala díky precizně připravené soutěži oblíbenou a hojně navštěvovanou motoristickou akcí v České republice. Není náhodou, že slavnostního startu na Náměstí Trčků z Lípy se zúčastnili osobnosti z politického i sportovního dění, ale i zpěváci a herci.

Postupně se soutěž za podpory města a sponzorů rozšířila až do dnešní podoby. Díky všem zúčastněným včetně pořadatelů a sponzorů se Rallye Světlá dostala na špici amatérských motoristických soutěží v České republice. V současné době je soutěž každoročně zařazena do Volného Poháru České republiky.

A jak vznikl Volný pohár České republiky?

Historie tohoto poháru se začala psát v roce 2002, kdy se uskutečnil 1. ročník soutěže.VPČR sdružuje motoristické soutěže z České republiky a je dotován výhradně z prostředků sponzorů, pořadatelů a jezdců. Cílem soutěží je získávat zejména mladé začínající řidiče a podle pravidel je zdokonalovat v řidičském umění nejen v technických průjezdech na tratích rychlostních zkoušek ale i pro silniční provoz. Jezdci spolu s navigátory a servisními týmy mají možnost prožívat spolu s diváky hodnotné sportovní zážitky. Každoročně se soutěží zařazených do VPČR zúčastňují jezdci z celé naší vlasti a zahraničí. Od vzniku poháru jsem byl zároveň jeho ředitelem. V roce 2009 bylo slavnostně předáno ředitelství Petru Michálkovi z Radouň MotorSportu. Zástupcem ředitele VPČR zůstává nadále Petr Kebort z AMK Hořovice.

Zdeněk Secký při slavnostím předání postu ředitele Petru Michálkovi

Jak by jsi zhodnotil období, kdy jsi stál v čele poháru a to jednak z hlediska úrovně jednotlivých závodů a jednak z hlediska techniky, vztahů mezi jezdci a pořadateli apod.

Jak už to bývá snad ve všem, co vzniká a co se připravuje, nevyhnuli se ani VPČR porodní bolesti. Snahou bylo sdružit jednotlivé soutěže do jednoho celku a tím připravit pro posádky kompletní seriál, v kterém budou sbírat body a na konci roku dojde k vyhlášení těch nejlepších.

Pokud jsem se zmínil o porodních bolestech, tak můžu s čistým svědomím tvrdit, že všechny nesrovnalosti byly dány k řešení všem ředitelům jednotlivých soutěží. Tenkrát ještě se mnou táhli za jeden provaz i ředitelé soutěží, které se trhli a Volný pohár bojkotovali. Nebudu se zmiňovat o zbytečných problémech, které jsem musel řešit a vyřešit, aby neutrpěla začínající soutěž.

To ale všechno byli věci a události, které posádky nevnímaly a které se k nim ani nedostali. Někdy bylo velice těžké donutit ředitele soutěže, aby nepodcenil výběr tratí, schválení uzavírek, počítání časů, vyhodnocení. Všichni určitě vědí o kom a o čem teď mluvím.

Co je z Tvého pohledu na úspěšném uspořádání soutěže nejtěžší, z čeho máš největší radost resp., co Ti pořádání soutěží dává?

Těžká otázka. Každá soutěž se jede jako kompletní celek a pokud dojde k nějakému pochybení, tak to nakonec stejně dopadne na celou akci.

Nenazýval bych věci jako nejtěžší, ale důležité pro úspěšnou soutěž. V prvé řadě je to samozřejmě výběr tratí, dále schválení uzavírek, najetí a naměření RZ. A právě největší důraz je u mých soutěží kladen na bezpečnost. Z tohoto důvodu se při Rallye Posázaví a Rallye Světlé objevuje více zpomalovacích prvků, než je tomu jinde. Je paradoxem, že čím více kladu důraz na bezpečnost, tím více je někdy průšvihů. To co jsem dělal a dělám, nedělám pro sebe, ale pro jezdce a diváky. Je pravda, že dnes je pořádání rallye mým zaměstnáním. To vše souvisí s druhou částí otázky. Pokud vše funguje tak jak jsem to připravil, naměřil, spočítal a nakonec vyhlásíme slavnostně vítěze a předáme ceny, tak to je vždy ten nejkrásnější pocit. Vždy jsem se snažil, aby věci, které dělám, měli kvalitu a spolehlivost. Bohužel nedokážu ovlivnit počínání některých jezdců, v kterých chytnou saze a nedokážou si ve své hlavě umístit třeba upozornění z rozpravy, aby dali velký pozor při průjezdu daného úseku. Následuje havárie a pro mě zase problémy s přesvědčováním místních občanů aby příště povolili průjezd obcí.

Co Ti pořádání závodů dalo a co vzalo?

Myslím, že na tuto otázku jsem už odpověděl. Snad co mě vzalo. Byla to rodina, které jsem se nevěnoval, tak jak by se slušelo a patřilo. Všechen čas jsem obětoval rallye, fotografii a filmu. Ale člověk někdy asi musí postoupit oběti. Možná…

Co děláš, když zrovna nepořádáš závody – pracovně, ale i Tvé koníčky a zájmy?

Příprava jednoho závodu trvá, a to mám přesně spočítané – 3 měsíce. Samozřejmě že přípravy neprobíhají v kuse. Mezi tím se věnuji dalšímu mému zaměstnání, kterým je fotografie a video. V současné době mám svůj vlastní ateliér a střižnu, ale to hovořím stále o práci i když tato činnost mě dělá radost. Největším koníčkem, kterému jsem propadl, je rybaření. Není nic krásnějšího, když po ukončení soutěže bez problémů odjedu na Vltavu na Kořensko a tam si opravdu užívám rybařiny.

Nějaké moudro na závěr….

Já jsem vždy říkával při rozpravě: „pamatujte, že na každého z vás doma někdo čeká“. To bylo takové moje moudro, o kterém jsem si myslel, že funguje. Od loňského roku už tomu nevěřím. Tak snad touto cestou přeji všem soutěžním týmů hodnotné sportovní vyžití na všech soutěžích a samozřejmě i spoustu vavřínů. Těším se na vás v Havlíčkově Brodě a ve Světlé nad Sázavou.