Ačkoliv se minikárový sport již zdaleka netěší takovému rozmachu a popularitě, jako v polovině osmdesátých let minulého století, stále se mu věnuje sto čtyřicet nadšenců po celém území republiky. A jelikož Elišku, dceru Jana Slavíka, člena úspěšné posádky Josef Dvořák- Jan Slavík, čeká premiérová sezóna za volantem, rozhodl jsem se požádat kompetentní osoby o pár informací o této disciplíně nabízející na celý víkend radost dětem i rodičům a to za naprosto minimální náklady.

„Minikáry nabízejí možnost sbírat jízdní návyky a učit se točit volantem už dětem od pouhých čtyř let. Považuji je za finančně nejdostupnější možnost připravit se od útlého věku na pozdější přestup do motokár či automobilů. Minikárovým přeborníkem Zlínského kraje byl kdysi pozdější skvělý soutěžák Jaroslav Holý a v dětství se jim věnoval i legendární Jiří Sedlář. V našem klubu vyrostl pro automobilové soutěže Honza Melša. Mnozí pro změnu zamířili do dalších odvětví a například Miloš Beneš se loni stal domácím mistrem v závodech do vrchu,“ vzpomíná na známá jména vzešlá z minikár vedoucí minikárového klubu při ÚAMK AMK Škoda Jan Tejkl. Jako fanda tohoto sportu se samozřejmě zajímá i o jeho historii. „V naší republice se začal minikárový sport provozovat v roce 1968 a velmi rychle si ho oblíbila široká veřejnost. V osmdesátých letech se mu věnovalo více než tisíc jezdců. Získal obrovskou podporu Svazarmu. Ve Světě motorů i ABC vycházely reportáže i návody na stavbu minikáry. Dnes je doba přece jen jiná a mnoho rodičů raději volí pohodlnější odložení dětí k počítači, kde si zahrají proti fiktivnímu Colinovi a baští u toho hranolky.“

Jedním z úspěšných jezdců, nyní osmnáctičleného týmu Minikár klubu ÚAMK AMK Škoda, je jedenáctiletý Jan Šimůnek z Čejetic, ověnčený již mnoha domácími i evropskými vavříny. Závodění svého syna propadl i jeho otec Michal a maximálně ho podporuje. „Vše začalo klasicky. Kluk přišel domů, že soused (Dominik Šimon, pozn. autora) závodí a on chce také. Odvětil jsem, ať si to domluví, a za čtrnáct dní už jsem měl v garáži minikáru. Pochopil jsem vážnost jeho slov a zaškrtal v kalendáři šest nejbližších závodů. Ten pátý už Honza vyhrál. Motivovalo nás to zařadit jeden vzdálenější, původně neplánovaný, podnik. Když nenašel přemožitele ani tam, bylo jasno. Od té doby jsme za dva a půl roku absolvovali už více než osmdesát závodů,“ netají se nadšením pro minikáry Michal Šimůnek a přidává výhodu ve finanční nenáročnosti tohoto sportu. „Pokud budeme počítat i náklady na cesty a ubytování, pak se lze bez problémů vejít do několika desítek tisíc korun ročně. Náš klub nyní navíc disponuje několika volnými kárami, které jsme schopni a ochotni zapůjčit případným zájemcům zdarma, pouze za postarání se o jejich údržbu. Mimochodem, za zmínku jistě stojí, že se většinou jedná o původní káry ještě z osmdesátých let, které jsou samozřejmě repasované a na první, ani druhý pohled, není jejich věk znát. Ani stopky ho neodhalí. V současné době se totiž stavbě nových minikár nikdo nevěnuje.“

Nejnovější členkou boleslavské minikárové party je Eliška Slavíková z Podlázek. „Chtěl jsem, aby holka dělala nějaký bezpečný a relativně dostupný sport a tohle mi přišlo jako ideální varianta. Zapůjčení minikáry bylo zdarma a nemusel jsem investovat peníze z domova, které můžu prozávodit sám. Výhodou je, že kdyby to Elišku přestalo bavit, minikára se prostě vrátí a nejedná se o zbytečně vyhozené peníze,“ přidává praktické důvody Jan Slavík, spolujezdec Josefa Dvořáka. „Když jsem přivezl káru domů, manželka na mě hleděla s rozpaky. Posunul jsem tedy sedačku, vytáhl káru na kopec a nechal jí sjet dolů. Sama pak nechápala, o jaký fofr se jedná. Další výhodou totiž je, že stačí posunout sedačku a pedály a vyblbnout se můžou lidé bez rozdílu věku.“

Mistrovství České republiky letos čítá čtyři závody – Olšany, Koňakov, Velešín – Žaltice a Okounov. Zájemci o častější závodění však nemusí zoufat a mají příležitost svézt se prakticky každý víkend. Od konce dubna do začátku října se jedou závody Českého poháru, včetně prestižní „Mezinárodní šestidenní minikár“, kterou letos přivítá Mšeno. Mladoboleslavská parta soutěží o Mladoboleslavský pohár, do něhož se oddílovým jezdcům započítávají všechny dosažené výsledky. A kdy a jak se jezdci připravují na závody? „Pokud je volno v Bělé pod Bezdězem, trénujeme většinou ve středu a nebo ve čtvrtek tam. Je to skvělé, už kvůli slavné rallyové tradici, podobně jako když závodíme na kultovních místech, známých z tratí rychlostních zkoušek, například na krumlovské Zátoni, nebo Strenicích či Nosálově, známých z Bohemie,“ netají se sympatiemi ke královně motoristického sportu Jan Tejkl a závěrem přidává důvody, proč minikáry vyzkoušet. „Vedle finanční nenáročnosti máme opravdu vynikající partu. Na závodech panuje skvělá atmosféra, například na závodech v Žalticích mají děti k dispozici nafukovací hrad a další atrakce, nechybí výborné kiosky s občerstvením, grilování, večerní doplnění tekutin a krásné maminky. A rozhodně mě osobně tato zábava přijde užitečnější než hodiny strávené víkendovým brouzdáním po hypermarketech, nebo sezením u počítače. Jsme celou dobu na čerstvém vzduchu a ve společnosti příjemných lidí.“

Více informací se případní zájemci o pronájem minikár dozví na stránkách www.minikarymb.cz či www.honzasimunek.cz, na kterých naleznou i potřebné kontakty.