Jirkovi Sutrovi nezačal letošní rok příliš šťastně. Ale abych vzal všechno pěkně od začátku. Když jsme slavnostně ukončovali loňskou sezónu s kamarády a kolegy z XTG Rally Teamu, naklonil se ke mně mezi mým čtvrtým a pátým pivem Jirka, a mezi svým druhým a třetím kafem mi s radostí v oku sdělil, že si asi splní svůj další sen. Po jednání se sponzory se rozhodli přestoupit do MMČR. A aby nevstoupili do „velkého mistráku“ příliš konzervativně, poohlédl se Jirka i po novém spolujezdci. Po nedlouhém hledání padla volba na Petra Motze. Shodou okolností byl na tuto sezónu volný, a tak si kluci plácli. Jeho tradiční entuziasmus a přístup k rally je nevídaný, takže byl Jirka přesvědčen, že spolupráce bude klapat a Petr s ním vydrží.

S touto nadějí a nadšením se vrhli na plánování, natěšeni na nové tratě, zážitky a zkušenosti. To ještě netušili, že hned první společné vystoupení přinese i první (a doufejme i poslední) zklamání. Na Valašku odjížděli už ve středu ráno a po obědě již stáli na první RZ. Seznamovačky ukázaly náročnost tratí, ale Jirkovi to tak vyhovuje, takže již večer telefonicky hlásil, že se moc i Motz těší. Páteční přejímky proběhly jako vždy bez problémů, takže nic nebránilo posádce v premiéře v tomto závodě i v celém MMČR 2010.

Dále ale nechme vyprávět Jirku:"Nervozita na startu byla velká a neobešlo se to bez následků. Hned po startu do první RZ jsme zaplatili první daň. Ujeli jsme jen pár metrů a v retardéru slyším, jak Petr říká levá, a proto točím pravou. Neumím si vysvětlit proč." Zde si dovolím vsuvku. Po závodě mi Petr přiznal, že si není jist, zda tam neudělal chybu v diktátu. Takže kdo ví?! Ale nechme pokračovat Jirku.

"Samozřejmě se nedalo hned otočit a tak nás to stálo asi 40 vteřin. Pak už to bylo lepší. A ztráta 45 vteřin na Březíka nebyla, vzhledem k popsanému incidentu, tak hrozná. Už na přejezdu na druhou RZ mě ale trápila teplota vody. Držela se výš než je obvyklé, a já jsem se bál, že opět odstoupíme. Do erzety jsme ale odstartovali. A jelo se nám dobře i přes absenci rampy, která se rozhodla, že přestane svítit. Bohužel asi kilometr a půl před cílem se teplota vyšplhala někam ke stovce. Do cíle jsme tak dojížděli na půl plynu. Odevzdali jsme výkaz a bylo po závodě."

Foto: Jan Pilát

Počáteční zklamání rychle vystřídal vztek. Již potřetí se zopakovala naprosto stejná závada! V Jeseníkách připravil stejný problém Jirku o druhé místo ve sprintech, pak nevydržel motor dokonce ani test před Vsetínem. A teď – necelé dvě vložky na Valašce. Kromě sportovního dopadu a naprosto vyhozených peněz, které tým vydal za opravy, tíží Jirku ještě jedna skutečnost Ale o tom opět on sám. "Mrzí mě i to, že problém s technikou padá v očích diváků na hlavu mechaniků. Chtěl bych říct, že auto bylo připravené skvěle, a že nový motor chtěli kluci z Montcaru už na podzim. Motorář je ubezpečil, že je to zbytečné, takže opět zaplatili za opravu. A nebyly to malé peníze. Bohužel, motorář se mýlil, takže teď stejně dojde na nový motor."

A protože je Jirka v „civilu“ obchoďák, uvažuje i dále. "Je smutné, že nelze uplatnit nějakou záruku. Brát velké peníze za něco, co pak nefunguje, a neručit za to, to by se mi také líbilo. Každopádně stále věřím týmu mechaniků z Montcar Autosportu, protože z jejich strany se udělalo a dělá tradičně maximum."

Foto: Jan Pilát

Teď nezbývá, než doufat, že se podaří uvést auto do bezvadného stavu do Šumavy, aby si posádka mohla spravit chuť. A když pak vztek odezní a je vystřídán racionálním uvažováním, tak si člověk uvědomí, že je to zase lepší, než kdyby kluci havarovali. Proto dáme opět slovo Jirkovi. "Moc rád bych chtěl poděkovat všem sponzorům, kteří mi start umožnili, mechanikům, kteří dělali možné i nemožné, aby auto jelo, ale i fanouškům, kteří za námi přijeli. Snad jsme si vybrali smůlu, a už to bude jen dobré. Gratulace pak patří především Vaškovi Pechovi, který mi udělal velkou radost a také Honzovi Černému za výkony s Citroenem C2."

Takže už jen to malé závěrečné zamyšlení. Jak je to vlastně s těmi valaškami? Ta jedna, s tím malým „v“ na začátku, nesena rukou bájného Jánošíka, bohatým brala a chudým dávala. A já se nemohu zbavit dojmu, že ta druhá, ta Valaška, to tak trochu pomotala.