V dalším díle Rallyarchivu Bořka Chaloupky se podíváme na Šumavu. Po Valašské zimě tak máme další možnost nahlédnout do krásné historie rallysportu České republiky, i když tentokrát spíše Československa. Tak si tento výlet do minulosti vychutnejte.

Rallye Šumava, která se v Klatovech jezdí už od roku 1964 je naší nejstarší rallye a je současně nádhernou i velmi drsnou zkouškou jezdců, techniky, pořadatelů, doprovodů i diváků. Šumava většinou zahajovala domácí sezonu a tak se tady zaváděla do praxe i řada nevyzkoušených novinek. Ale zároveň se na startu objevovaly nové soutěžní vozy i prototypy. Díky blízkosti se západní hranicí se ve startovní listině často objevovaly posádky na silných zahraničních vozech. Proto jsem se do Klatov vždy rád vracel a čekal, co nového uvidím.

Dnes bývá ve špici klatovského okruhu tolik fotografů, jako nikde jinde. To v roce 1978 jsem tam viděl jen A. Bahenského a snad ještě jednoho jeho kolegu

Když jsem se na začátku března roku 1978 rozhodl vyrazit do Klatov na „Šumavu“, která se tenkrát jela už potřinácté, netušil jsem, do jakého dobrodružství se pouštím. A co tím vlastně začíná. Cestovat vlakem z tehdejšího Gottwaldova (dnes Zlín) přes celé Čechy až do Klatov na soutěž mistrovství ČSSR v automobilových soutěžích bylo i na tehdejší dobu dost odvážné. Bez zajištěného ubytování, jen tak se podívat, něco vyfotit a pak zase pak zpátky. V tašce přes rameno foťák Villia Auto, dva kinofilmy, deštník a pár sušenek. A taky blesk, protože se Šumava jela přes noc. To bylo pro mě nové. Na pořádný elektronický nebyly peníze, tak to vyřešil celkem jednoduchý žárovkový blesk na dvě tužkové baterie asi za šedesát korun. Už před příjezdem do Klatov jsem z vlaku spatřil několik soutěžních aut na trati. Start soutěže totiž proběhl v deset večer. Pak se posádky vydaly na Nepomuk, Pačejov, Kašperské Hory, Sušici a zpět do Klatov, kde se první měla objevit v časové kontrole po třetí hodině ranní! Po příjezdu do města se mi v budově PAMK podařilo sehnat časový harmonogram i oficiální startovní listinu a pak přišlo na řadu čekání na příjezd aut do poslední časové kontroly první části rally.

Stotřicítka K. Žahoura před časovou kontrolou v Klatovech. U ní stojí L. Hlávka. Píše se rok 1978

Teplota pěkně klesala a tak jsem se zahříval chůzí v okolí. Kolikrát jsem tenkrát obešel klatovské náměstí dnes už ani nevím. A když se v jedné z ulic za náměstím začalo něco dít, byl jsem jenom rád. Z noci se po třetí hodině konečně vynořily první vozy. I lidí kolem časovky přibylo! Mezi diváky jsem okamžitě poznal spolujezdce V. Blahny, Lubislava Hlávku, rychle vytáhl startovku s propiskou a už měl podpis slavného spolujezdce z loňského úspěšného Monte Carla. Můj levný blesk fungoval dobře! Každé stisknutí spouště pěkně osvítilo prostor ČK. Jeden záběr mě sice stál 2,20 Kč, ale jinou možnost jsem tenkrát neměl. Vyhořelé a ještě horké žárovky mě příjemně hřály v kapse a já poprvé okusil kouzlo noci na takové soutěži! Dnes je téměř nepochopitelné, že ta nejslabší auta měla nejnižší startovní čísla. S jedničkou totiž přijel Trabant 601 posádky Malina – Schestauberová. Tovární tým AZNP z M. Boleslavi tady v roce 1978 nestartoval, přesto vyhrála stotřicítka. Řídil ji skvělý L. Pavlík v barvách Barum teamu.

V roce 1986 si všichni fotografové přišli na své při průjezdu brodem u Nepomuku. L. Pavlík to tady se slušovickou audinou proletěl jako střela

Z časové kontroly zamířily posádky do přilehlého uzavřeného parkoviště, šly si na dvě hodiny odpočinout a já přemýšlel, co budu v tom ranním chladu dělat. Po delším váhání jsem se uchýlil do příjemnějšího prostředí budovy PAMK v Klatovech a předstíral, že na někoho čekám nebo studuji vyvěšené informace. Čekání to bylo ale dlouhé a chtělo se mi spát. Posádky už dávno znovu bojovaly na trati soutěže a já se těšil, až se pojede poslední rychlostní zkouška – okruh u Klatov. Dnes už slavný Čínovský okruh je naštěstí velmi blízko města a pro mě byl jedinou pěšky dostupnou rychlostní zkouškou. Jelo tady pětkrát! Nic takového jsem ještě neviděl! Soutěž končila před polednem a já vyrážel plný dojmů vlakem zpět do Gotwaldova, kde jsem studoval. Trochu zklamaný jsem pak ale byl po vyvolání filmů, když jsem se přesvědčil, že fotoaparát Villia Auto skutečně není na pohybující se auta vůbec dobrý. S tím musím něco udělat, sliboval jsem si a na další soutěž toho roku jsem už vyrazil s ruským Zenitem-E, kde se daly nastavit časy a taky jeho „záklaďák“ nabízel lepší přiblížení aut a kresbu. V dalších letech jsem si pak pořídil i „delší sklo“ a taky dvě nové Praktiky MTL 5 B, které nahradily dosluhující Zenit a měly stejný závit.

Časová kontrola Tupadly, rok 1983 a já si fotím stotřicítku J. Urbana nejdříve jedním aparátem na barevný diák Foma a pak Zenitem rychle než odjede ještě na černobílý film

Na Šumavu jsem se znovu podíval až po vojně a pak do Klatov vyrážel víceméně pravidelně rád až do současnosti. Ale už v tom roce 1982 jsem zažil něco, na co se nezapomíná. Přijel jsem zase vlakem a po zajištění programu se startovní litinou se vydal pěšky na druhou zkoušku Tupadly – Chudenice s tím, že tady vydržím všechny tři průjezdy, aby to stálo za to. Stotřicítkám v tom roce pomalu končila homologace a tak se tu poprvé představily posádky továrního týmu na vozech Š 120 LS upravených ve skupině A2, V. Blahna jel poprvé s BMW 321 za ASK Stavby Praha a L. Pavlík se žlutočervenou er-pětkou po J. Ragnottim. Vše bylo kromě zpoždění harmonogramu soutěže pohodové. I počasí bylo pěkné. Focení na trati a v časovce před startem jsem si opravdu užíval. Třetí průjezd se jel už za tmy. Našel jsem si místo v levé zatáčce nedaleko od startu a fotil z bezpečí vysokého břehu až do chvíle než se do levé zatáčky přihnala posádka V. Chlustina – M. Hrbek s ladou v barvách Sigma teamu. Vůz asi zachytil předním kolem o vnitřek zatáčky a už šel v plné rychlosti do smyku.

Ze startovní rampy XIX. Ročníku Rallye Šumava právě sjel P. Valoušek s vozem Alfa Romeo za Agroteam JZD Slušovice. Tenkrát to byla novinka, ale „Valda“ u tohoto vozu nezůstal

Ozvala se hrozná rána, světla zhasla a pak už bylo nepříjemné ticho a jen něco syčelo. Já v tom okamžiku doslova „zahodil“ foťák i s bleskem a chvíli nevěděl, co mám dělat! Byl jsem tam totiž sám! Všude tma. Jak posádce pomůžu? Co když to začne hořet? Pak jsem ale seběhl k autu, které bylo pravou stranou omotané kolem stromu. Po mé otázce, jestli jsou v pořádku, se k mé velké úlevě jezdec i spolujezdec začali pomalu soukat ven. Tak jsem jim alespoň asistoval. Oba pak dlouho zjišťovali, jak se to vlastně stalo. Byl jsem tenkrát tak vyděšenej, že jsem ještě dlouho hledal místo, kam jsem v šoku a ve tmě lesa položil foťák s bleskem (už elektronický). Nakonec bylo mé hledání úspěšné a já se mohl pěšky a stopem vrátit do Klatov. Byl to jeden z několika mých nepříjemných zážitků za těch více než třicet let na závodech. Dneska už mi ty pěší tůry po rychlostkách připadají neskutečné. Stejně jako to, že jsem se třeba po celou rallye neměl vlastně kam složit hlavu.

Vítězství si z Klatov v roce 1978 odvezl L. Pavlík se slavným vozem Š 130 RS

Jednou z velkých premiér, kterou jsem na Šumavě zažil, bylo „škodovácké turbo“. Došlo k ní v roce 1983 a za volantem horké novinky tenkrát seděl L. Křeček. Šlo o „stodvacítku“ upravenou v tehdejší skupině B s motorem 1140 ccm, turbodmychadlem KKK 24 a výkonem 150 k. V Boleslavi pak nakonec vznikla úspěšná Škoda 130 LR. O dva roky později se kromě domácího šampionátu jelo na Šumavě také o Pohár míru a přátelství. To byla tradiční soutěž mezi týmy a jezdci socialistických zemí. Ale v žádném případě nešlo o procházku růžovým sadem. To mi pamětníci určitě potvrdí. Rusové na ladách, Poláci s polonezama i na fiatech a Němci s watburgama jezdili jako ďáblové! Startovalo se v květnu a listinu jezdců kromě naší špičky zdobila jména jako S. Brundza s ladou, M. Bublewicz s mohutným polonezem a pochopitelně naši s J. Urbanem a S. Kvaizaren na béčkových továrních vozech Š 130 LR. Tenkrát vyhrál Šumavu Sváťa Kvaizar. I v roce 1988 se Rally Šumava konala v květnu. A pro mě to byla „super“ Šumava. Jako fotograf amatér jsem pořád toužil po spolupráci s nějakým časopisem.

Téměř letící Subaru 4WD a za volantem sedí M. Lank

Ceny z různých fotosoutěží sice těšily srdíčko a šuplík se plnil fotkami, ale přijít do tiskového střediska a říct, že jsem akreditovaný třeba za Svět motorů, to by bylo něco jiného. No a mě se to tady tenkrát splnilo! A tak trochu změnilo i moje focení rychlých aut a dění kolem. Ještě před odjezdem do Klatov, už ne vlakem, ale autem s dobrým kamarádem a fotografem z Chrudimi J. Šindelářem, mi totiž přišel dopis přímo od slavného redaktora a bývalého jezdce Dalibora Janka ze Světa motorů, jestli bych pro ně neudělal reportáž z Rallye Šumava 88! A tak jsem poprvé a ne naposled spolupracoval s tímto vyhlášeným časopisem! Byl jsem z toho trochu nesvůj, ale myslím, že se mi to tenkrát docela povedlo. Tenkrát jsem to asi prožíval jinak, než by tomu bylo dnes. Pravý profesionál se ze mě ani po letech nestal, ale trochu mi to otevřelo dveře do „jiného světa“. Byla to krásná doba!

Posádka Malásek – MUDr. Tuč s Fiatem 127 ve skupině A2 do jednoho litru právě přijela do cíle první části Rallye Šumava 1978

Jako každá soutěž, tak i Šumava má svá poutní nebo chcete-li kultovní místa, kde se pravidelně schází davy diváků, fotografů a čekají, jak si jezdci letos povedou. Ani nevím, kolikrát jsem pěšky pospíchal z náměstí na okraj Klatov ke špici Čínovského okruhu, kde se pokaždé dějí velmi zajímavé věci. Občas to tady někdo přežene a skončí v příkopu. A taky tu často dochází k pěkným strkanicím mezi vozy. Kdysi dávno jsem tady viděl, jak P. Valoušek sen. s ladou v barvách Slušovic málem vyhnal z trati okruhu jednoho ze svých soupeřů. Ještě dlouho se o tom pak mluvilo. I taková je Šumava! A že také v květnu tady může být pěkně hnusně, to dokládá rok 1987, kdy bylo velmi chladno a pršelo snad celé dva dny. Úžasný je třeba mlázovský vracák, ale je tu celkem málo místa pro lidi. Docela rád a s trochou nostalgie vzpomínám i na brod u Nepomuku, protože podobných míst na našich soutěžích nebylo a ani dnes není mnoho. Nádherné jsou úseky na Vimpersku a Strakonicku. Ten výčet míst by byl pěkně dlouhý. Tak jako ostatní i já mám své oblíbené zatáčky a úseky, kam se vydám vždy raději, než do nevyzkoušených lokalit. Za ty roky, co jezdím na rally, jsem se seznámil s řadou jezdců, spolujezdců, novinářů a pochopitelně fotografů. Profesionálů i amatérů. A tak se mi z posádek občas podařilo vymámit typ na pěkné místo na trati rychlostní zkoušky. Kde to bude zaručeně skákat, kde to bude na „ručku“. A nebo se tam bude dít něco mimořádného.

Uzavřené parkoviště třináctého ročníku Rallye Šumava

Celkem to vycházelo, ale musím přiznat, že jsem občas odcházel z označeného místa docela zklamaný. Každý to prostě vidí jinak! Ale nikdy jsem nelitoval množství pěšky našlapaných kilometrů po asfaltu, v blátě, ve sněhu i za úmorného vedra. I když v danou chvíli člověk pěkně nadává, že příště už se na to vykašle. Ale za rok jsem na Šumavu vyrazil znovu a znovu „trpěl“. Nejlepší vždy bylo, když po rychlostkách nejezdil sám. Úžasně jsem si Šumavu užil v roce 1995, kdy do mé obstarožní stodesítky přisedli dva profíci z Prahy V. Novák a J. Křenek. Už ani nevím, jak se to seběhlo, ale ten den jsem si klatovskou soutěž užil tak nějak víc než jindy a koukal, jak to ti profesionálové dělají a jakou mají techniku. K posádkám jsem vždycky vzhlížel s úctou a obdivem. Hodně hekticky a netradičně jsem se například setkal a seznámil na Šumavě 84 v časové kontrole v Tupadlech. Tam tenkrát dorazila pardubická posádka ing. J. Švihálek – L. Švihálek se slušně nabouranou stodvacítkou. Když bráchové zjistili, že mám foťák a „blejskám“, tak na mě volali, ať je rychle vyfotím a pošlu fotky. Ty jsem jim pak osobně v Pardubicích předal a od té chvíle funguje naše přátelství až do dnešních dnů. Ale v Klatovech se dají zajímavé věci prožít i mimo rychlostní zkoušky. To když máte štěstí a ubytujete se (s přibývajícími roky a změnou situace člověk raději volí větší pohodlí) na tom správném místě. A tak jsem dnes rád za tu náhodu, která mi před pár lety v Klatovech dopřála sedět večer u jednoho stolu s L. Hlávkou a J. Kotkem, popíjet pivko a v teple poslouchat, jaké to bylo tenkrát. A jen občas přikývnout: „Jo, to si taky pamatuju! To už je ale dávno.“ Bylo to moc fajn!

Do časové kontroly přijeli s nabořeným autem bratři Švihálkové

S. Kvaizar s novou zbraní továrního týmu vozem Š 120 LS ještě v bílé barvě

„Béčko“ v plné rychlosti. M. Tesař s ing. V. Ondrouškem patřili k stálým účastníkům mistrovských soutěží. Takové „sledovačky“ z boku se mi celkem dařily

Po chvíli váhání jsem se při své premiéře v Klatovech odvážil do vnitřku okruhu a vyfotil P. Valouška. Ten toho měl se svojí stodesítkou plné ruce, ale nakonec to zvládl

Rok 1988. Kde je tenhle horizont už dnes ani nevím. Posádka Babor – Pustina ho pěkně přeletěla

V roce 1983 zkoušel tovární tým nový vůz s turbem. Byla to tenkrát docela senzace

Ve voze sedí posádka M. Dolák – J. Palivec a do záběru se mi nečekaně dostal i tehdy známý fotograf profesionál A. Bahenský, kterého jsem v té době obdivoval. Mnohokrát jsme se na rychlostních zkouškách potkali. Vždy byl ochotný podělit se o své zkušenosti kolem fotografování rychlých aut

Necelý rok po revoluci. „Baňa“ Sivík letí po Šumavě s favoritem jako vítr

V. Blahna patřil v roce 1992 s Opelem Kadett GSi mezi horké favority. Do cíle ale nedojel

K fotoaparátu Zenit E jsem si pořídil pěkně těžký ruský „širokáč“, ale vhodná sluneční clona na něj nebyla k sehnání. Tak jsem upravoval jinou a ta dělala takovéhle stíny. Ale ani kresbu neměl objektiv dobrou, tak šel k ledu

Rallye Šumava

Valda je ďábel! Svoji stotřicítku tady pěkně prohnal, ale vyhrát se mu nepodařilo

Jedním z mých pěšky a často navštěvovaných míst byla časovka v Tupadlech. Teď v ní stojí L. Pavlík s nádherným vozem Renault 5 Alpine

Rok 1983. Mistrovská soutěž bez moskviče a posádky J. Vodehnal – S. Malina, to by nebylo ono!

Smečka trabantů míří do časovky

Náměstí v Klatovech, uzavřené parkoviště rok 1983. Toho nápisu vzadu si stejně nikdo nevšímal. Ale musel tam být, aby se jelo. Mezi auty nenápadně stojí mladoboleslavský prototyp

Opel Manta K. Eisenhofera vždy potěšil oko diváků i fotografů

A zase jsem fotil na diáky. Tuším, že tento záběr mi tenkrát spolu s článkem o Šumavě vyšel ve Světě motorů

Rok 1982. Pavlíkův renault v obležení bílých škodovek

Jo, příkop na špici okruhu je přímo magnetický! Rok 1990

Takhle dopadla v roce 1982 lada posádky V. Chlustina – M. Hrbek po havárii, kterou jsem viděl na vlastní oči a dodnes si ji dobře pamatuju

Éra kitových oktávií nebyla příliš dlouhá. P. Sibera to s nimi ale uměl

P. Valoušek s lancií italského týmu. Doba postoupila a i já musel přejít z černobílých filmů na barvu. Už jsem bohužel nemohl fotky doma po nocích a v koupelně dodělávat, když se to moc nepovedlo v terénu. Dnešní digitální technika má snad neomezené možnosti. Ale já si stejně nejraději prohlížím ty černobílé fotky