Po téměř roční pauze, způsobené naší blbostí, jsme se vrátili zpět do adrenalinové zábavy s názvem Rally. Usoudili jsme, že to oba opravdu potřebujeme.

Rally Lužické hory nás vždy lákala. Zní to asi neuvěřitelně, ale tratě, příroda, organizace i atmosféra se nám líbí. V roce 2007 to pro nás byl nejdražší závod naší kariéry, když nám naše krásná žlutá Honda shořela na nezabezpečené plynové přípojce (dodnes probíhá soudní spor), v roce 2008 jsme byli vyloučeni za překročení časového limitu v servisu. Přesto se do Hrádku nad Nisou rádi vracíme.

Loňskou sezonu jsme začali velkou havárií a tím jsme si zavřeli cestu k případné obhajobě titulu z r. 2008. Pro účast na Lužických horách jsme se rozhodli na poslední chvíli. Naše Honda ještě není dostavěna, tak jsme požádali pana Hrabce a zapůjčili si Hondu připravovanou týmem Sparrow racing. S maximálním přístupem a profesionalitou tohoto týmu už máme zkušenosti, tak jsme očekávali pohodový závod.

Do Hrádku nad Nisou jsme dorazili v pátek ráno, vyzvedli si itíky a bez váhání vyrazili najíždět. V průběhu druhých průjezdů jsme měli menší incident, kdy v lesním úseku na RZ2 za odbočkou přes mírný horizont stál s autem uprostřed cesty nějaký místní domorodec a divil se co to tam jezdí za cvoky. Nezbylo než se mu vyhnout přes příkop, ve kterém byl bohužel zamaskován kus železa od uražené dopravní značky. Výsledkem bylo proražení PP pneu včetně zničení disku. Také jsme se zastavili na místě, kde nám v r. 2007 shořela naše Honda. Dnes tam po plynové hadici není ani památky. Asi je dobře zamaskovaná.

V sobotu ráno jsme si určili strategii. Užít si závody, dojet do cíle a hlavně nepoškodit půjčený vůz. Pak už jsme jen vzhlíželi k obloze a snažili se odhadnout, jestli bude pršet. Nakonec jsme vyrazili na suchých pneu. RZ1 i RZ2 byly pro nás zrušeny z důvodu havárií. Tak jsme začali závodit až na velmi rychlé RZ3 v Polsku. Startovali jsme jako třetí z devíti přihlášených N2. V cíli zkoušky bohužel už odstupoval Ondra Blaťák pro poruchu spojky. Čekali jsme na časy soupeřů, abychom se přesvědčili, kam se po roční pauze a tak velké ráně vlastně vrátíme. Bylo z toho 4. místo se ztrátou 11 vteřin. Musím uznat, že čas Pavla Pelecha nás opravdu zaskočil. Na RZ4 jsme zajeli také 4 místo, ale ztráta byla mnohem větší. V tu chvíli nám bylo jasné, že to bude ještě nějaký čas trvat, než se vrátíme do jezdecké pohody a maximálního nasazení. Čtvrtým časem na RZ5 a odstoupením Roberta Mikulky (poloosa) jsme se posunuli na 3 místo ve třídě. Polskou RZ6 jsme měli zase zrušenou, tak před námi byla pouze poslední a nejdelší RZ7. V servise před touto zkouškou jsme si řekli s Václavem Lichovníkem, který byl za námi na čtvrtém místě o pouhých 2,6 vteřiny, že trochu zrychlíme a uvidíme, jak to dopadne. V žádném případě jsme nechtěli jet na hraně a riskovat tak havárii ve vypůjčeném voze. Nakonec jsme zrychlili o 10 vteřin oproti předcházejícímu průjezdu, což nám stačilo na potvrzení 3. místa ve třídě N2. Považujeme to za velký úspěch.

Radost nám udělalo i 9. místo absolutně v Lužickém poháru a hlavně 2. místo ve třídě v Lužickém poháru. V letošním roce plánujeme odjet všechny tři soutěže v tomto poháru.

Z Hrádku jsme dojížděli spokojeni s tím, že auto jsme vrátili bez jediného škrábance a zároveň trochu v rozpacích s předvedeného výkonu. To, že naše nasazení nebylo 100%ní potvrzuje skutečnost, že jsme za celý den neměli ani jednu krizovku. A to se nám při plném nasazení nestává. Věřím, že až vyrazíme se svou nově postavenou (opět žlutou) Hondou, budeme zase bojovat ve vteřinkách s absolutní špičkou v N2.

Velký dík za to, že jsme se po roce mohli vrátit do soutěžního auta patří hlavně rodině, sponzorům (zvláště pak společnosti BOSCH pana Svatopluka Černíka) a celému týmu Sparrow racing.