Po prvních třech absolvovaných soutěžích v letošním roce se na Ponďově tváři, spíš než dobře známý úsměv, objevoval smutek doprovázený sem tam i naštváním. I přesto si Ponďa našel trochu času na něj už tradičně otevřené hodnocení toho, co se od začátku roku odehrálo.

Zatím dvě odstoupení kvůli technickým problémům…
„Koupili jsme od Jipocaru loňské Martinovo auto. I když bylo za slušné peníze, tak způsob, jak bylo auto složeno a informace, které jsme k němu dostali, to vše ne zcela odpovídalo profesionalitě, kterou bych očekával od týmu mistra světa. Spousta polopravd a mlžení o počtu kilometrů, které má ten který díl najeto. Jako bych to nedokázal po rozebrání auta díky svým mechanickým začátkům rozpoznat, pár závodních aut už jsem v životě viděl… Takže i z toho vyplynula dvě odstoupení, kvůli technickým závadám. Teď už je spousta dílů vyměněná a v žádném případě už to není to auto, které jsme koupili. Dílů pamatujících Sorda tam už moc nezbývá.“

A jezdecky?
„Poprvé jsem se vlastně na trati normální rychlostní zkoušky svezl až na Valašce. V pátek to bylo hodně znát, auto spíš řídilo mě, než naopak. Měl jsem problémy s rampou a výkon motoru nebyl taky úplně ideální. V sobotu už to bylo o něco lepší, ale motor to prostě nevydržel. Kvůli zdržení dodávky dílů z Francie jsem měl namontovanou starou hlavu se starými ventily a v jednotce nahranou ne úplně ideální mapu. Upadl ventil a provedl totální revizi motoru.
V pátek na Šumavě se mi to moc líbilo. Když to auto jede, je to zážitek. Je to zatím určitě nejlepší závodní svezení v mé kariéře. Ale auto zase přestalo fungovat. Odešla mi jedna z podávacích pump, v tu chvíli není motor v zatáčkách optimálně zásobován palivem a většinou během krátké chvíle dojde ke spálení pístů. Proto jsem okamžitě zvolnil, bylo cca 1,5km do cíle 2.RZ. Bylo to o to víc k vzteku, že i po zpomalení v závěru 2.RZ jsem vedl Áčka. Samozřejmě podle Jipocaru měla pumpa ujeto 800km a stejně i tlaková hadice, která začala na Činovu prosakovat, můžu být rád, že auto neshořelo.

Teď po Lužičkách je nálada lepší?
„Konečně jsme dojeli do cíle a přivezli jsme si domů i první letošní pohár za třetí místo v A6. Potřebujeme s tím autem najet co nejvíce, takže jsme celou soutěž brali hlavně jako test a časy byly příjemným překvapením. Je to fakt hezký svezení. Už se těším do Krumlova.“

A co ty penalizace za retardéry? Nebýt jich, mohli jste vyhrát.
„Těch 30 vteřin je hlavně při sprintech fakt hodně, to nejde sjet, to je na to, zabalit to a jet domů. Důležité je i to, aby retardéry byly postavené tak, jak říkají řády. Já jsem teď v Lužičkách do nich jezdil stejně jako na Šumavě, tzn. že jsem zabrzdil a seřadil dolů až na dvojku, ale nějak jsem se do nich nemohl trefit. Navíc ten jeden, který se mi dvakrát povedlo posunout, byl při seznamovačkách špatně namalovaný na silnici, ve skutečnosti pak stál jinak a určitě ne podle řádů. Na můj protest proti penalizaci nikdo dodnes nezareagoval!!! Auto Luboše Tenkla, které zůstalo viset na krajnici za jedním z retardérů tam určitě nemělo být. Projížděl jsem kolem něj na jedničku krokem, autu nic nebylo, ale kdybych se do něj já nebo kdokoliv jiný trefil, máme okamžitě úplně zbytečně škodu oba a asi ani jeden z nás nemá zbytečné peníze na to, že pořadatel odmítá přerušit na pár minut RZ a auto vyprostit. To jsou zbytečné kaňky na jinak dobré organizaci.“
Spokojenost ze zajížděných časů mi to však nemůže zkazit.“

Dalším hodně kontroverzním tématem je použití HANSu. Co na to Ponďa?
„Já jsem v tomhle ohledu prošel zajímavým vývojem. Po počáteční odporu jsem se potom nebránil tomu ho začít používat a dokonce jsem i jeho zastáncem. Ale stejně jsem se připojil k ininciativě AJR a podepsal petici za dobrovolnost použití HANSu. Na druhou stranu jsem o tom dříve takhle vůbec nepřemýšlel, ale od té doby co používám Hans cítím bolest v bederní části zad. Chodím pravidelně na masáže a přemýšlím, co je jinak. Do posilovny chodím jako předtím, na surfu a snowboardu jsem jezdil taky už dřív. Prostě nic nedělám jinak… Nemám důkaz o nějaké souvislosti, ale schválně to říkám nahlas, třeba se s něčím podobným setkal i někdo jiný.“

A kde Tě uvidíme ve zbytku sezóny?
„Díky dvěma odstoupením jsme přehodnotili původní plány a zatím nemíříme do zahraničí. Původně jsme chtěli jet Saturnus a potom i Německo, ale teď máme v plánu všechny zbývající soutěže velkého mistráku s Pavlem Dreslerem a ze sprintového pojedeme s Jirkou Strossem ty, které nekolidují s termínem velkého mistráku. Potřebujeme dost času na to dát auto dohromady před soutěží MMČR. No a na podzim se uvidí: podle výsledků a samozřejmě i peněz se rozhodneme, jestli nevyrazíme i někam za hranice.“

Kopnou Ponďa vynechává a další soutěží, na které se bílomodrý Citroen s Ponďou za volantem představí, bude předposlední květnový víkend Rally Český Krumlov, kterou má Ponďa rád a vždy se tam těší. Předtím bude auto k vidění i na výstavě Tempo Litoměřice víkend před Krumlovem.