V dalším díle Rallyarchivu Bořka Chaloupky se podíváme na jihočeskou Rallye Český rumlov.

Po Valašské zimě a Rally Šumava dnes máme další možnost nahlédnout do krásné historie. Náš spolupracovník Bořivoj Chaloupka nám nechal nahlédnout do svého archivu právě před nadcházející Rallye Český krumlov.

Na uzavřené parkoviště praží červnové slunce. V popředí Pavlíkova stotřicítka, za ní stejný vůz Slováka C. Pacaly a další vozy

Do nádherného jihočeského města jsem za soutěžními vozy a atmosférou automobilových soutěží vyrazil poprvé v roce 1978 a dodnes se tam moc rád vracím. „Pampelišková rallye“, jak jsem si už dávno překřtil tuto pěknou a náročnou soutěž, je pro mě po mnoha letech a zážitcích spíše srdeční záležitostí než jen jedním závodem v kalendáři. Úžasná atmosféra především v cíli rally, krásné rozkvetlé město a rychlostní zkoušky na jihu Čech mě doslova „dostaly“. Po letech se mezi mnou a řadou místních fanoušků, později jezdců a nyní už pořadatelů soutěže (J. Kunc, F. Fošum, J. Pícha a spol.) vytvořil velmi dobrý vztah. Poznal jsem tady při práci i spoustu výborných kolegů fotografů i novinářů. Několik posledních let jsem do Českého Krumlova jezdil i s celou rodinou a všichni jsme si to moc užívali. Rallye i výlet.

Píše se rok 1978 a Fiat 128 C této posádky je jedním z několika „cizích“ aut ve startovní listině Rallye Český Krumlov

V tom roce 1978 se v Českém Krumlově jelo o prvním červnovém víkendu na počest 30. výročí vítězného Února 48 a už tenkrát bylo v programu na prvním místě v pokynech pro diváky napsáno, že diváci přihlížejí automobilové soutěži na vlastní nebezpečí a že mají dbát pokynů pořadatelů, členů VB a jejich pomocníků. To byla doba! Program obsahoval všechny důležité údaje a stál 5,- Kčs. Ale vzpomínám si, že vůbec nebylo jednoduché dostat se s nějakým předstihem k informacím o jednotlivých mistrovských soutěžích. Dneska všechno řeší internet a jiná média. Ale já tenkrát psal dopisy soudruhům na národní výbory, v lepším případě na adresy automotoklubů a doufal, že mi program nebo nějaké informace včas pošlou klasickou poštou. Když to nevyšlo, nezbývalo nic jiného než vyrazit naslepo a shánět všechno přímo na místě. A vždycky jsem byl rád, když jsem v daném městě spatřil auto se startovním číslem na dveřích či nějaký plakát, že se jede. Vlakem to bylo do Krumlova docela dobrodružné.

Posádka J. Srnský – M. Týce (VAZ 1600 MTX) startuje do noční etapy – 1978

Hlavně na nádraží v Českých Budějovicích, kde jsem byl vůbec poprvé. Ale zvládl to a mohl za parného dopoledne obdivovat a fotit plné uzavřené parkoviště v prostoru pod Starou poštou, kde byla i startovní rampa. Soutěž měla tenkrát dvě části. Denní a noční. Start byl v jednu po obědě, takže jsem tady dlouho neotálel a vydal se pěšky ke třetí rychlostní zkoušce na Kleť. Byla to docela pěkná tůra! Průjezd pěkné šotolinové vložky u „Modrého obrazu“ mě přímo nadchnul. Došel jsem si od cíle rychlostky lesem po polní cestě až k zatáčce u nějaké skály, kolem které po čtvrté hodině projížděla na plný plyn jedna posádka za druhou. A řada z nich ve smyku! Svého Zenita se záklaďákem jsem nestačil ofukovat a otírat od prachu. A abych neměl všechny fotky stejné, popošel jsem si dál proti směru jízdy a fotil také na pasece u složených klád. Tam to bylo moc fajn. Co bych dneska za takovou kulisu na rally dal! To už se nevrátí. Za slušovický Agro team už jel L. Pavlík s bílou stotřicítkou ozdobenou modrými pruhy. Barvy moravského JZD hájili ještě ing. V. Pech sen. (Š130RS) a P. Valoušek sen. s krásným modrobílým erkem. Tady jsem si taky tenkrát vyfotil se startovním číslem 51 nějakého L. Křečka s bílou stotřicítkou. A vůbec netušil, co všechno tento jezdec jednou dokáže.

Další stotřicítka na startu. J. Štěpánek – V. Špatenka reprezentující ZO Svazarmu ČKD Hradec Králové

Posádky pak bojovaly o body do mistrovství ČSSR až u vzdálených Prachatic, kam jsem se pochopitelně nedostal a do Krumlova se měly vracet po půl šesté. Nezbývalo tedy nic jiného, než zavelet k ústupu a vydat se pěšky zpět do centra soutěže. Cestou jsem ještě vyfotil výměnu kola jedné ze slovenských posádek. Horký den mi dal dost zabrat a příjezd většiny posádek do cíle první části jsem nestihl. To nevadí! Vyfotím si konec startovní listiny a pak to doženu na rampě v deset večer, až se bude statovat do noční části. Bylo mé rozhodnutí. Podle toho, co jsem zaslechl u pořadatelů, vedl v tu chvíli J. Sivík s renaultem před L. Pavlíkem. Nějaké tiskové středisko jsem tenkrát nenašel a snad ani nehledal. V deset večer bylo u dřevěné rampy kromě mé osoby jen pár lidí z doprovodů, pořadatelé a snad dva fotografové. Posádky si postupně braly auta z parkoviště a najížděly na osvětlenou rampu. A já si v pohodě fotil. Žádná vesta, nikomu jsem nevadil.

Do cíle první části soutěže dorazila brněnská dvojice K. Sedláček – ing. P. Říhák s vozem Š 110 RS

Na všechny účastníky čekala náročná „pouť“ se spoustou průjezdních kontrol a šesticí rychlostních zkoušek přes Frymburk, Rožmberk, Malonty a Prachatice až zase do Krumlova, kam měli ti nejlepší přijet ve tři ráno. Jenže v tu dobu jsem už seděl ve vlaku, směřoval domů a podřimoval. V pondělí si pak v novinách přečtu, jak to vlastně dopadlo a vyvolám své tři černobílé filmy, plánoval jsem cestou. Nakonec vyhrál L. Pavlík se stotřicítkou, druhý byl těsně J. Sivík s renaultem a třetí Krejbich s fiatem. Já pak šel na vojnu a Krumlov byl pro mě nedostupný. Přišel jsem tím o pěkné ročníky. Dva roky se potom na jihu Čech vůbec nejelo, následovaly soutěže započítávané do přeboru ČSR, kam jsem vůbec nevyrazil, a tak se naše špička sešla v rozkvetlém městě Rožmberků až v květnu 1989. Ale pořadatelsky to moc nedopadlo. Takže se po roční pauze natrvalo Rallye Český Krumlov vrátila do kalendáře velkého mistrovství republiky až svým osmnáctým ročníkem. A že moje vzpomínky na Krumlov neměly vždy jen souvislost s focením či průběhem vlastní soutěže, dokládá i následující historka. Tuším, že to bylo v roce 1989, kdy se pardubický jezdec a kamarád (od „nabourané“ Šumavy) J. Švihálek rozhodl přezbrojit na Škodu Favorit 136 L.

Moje první šotolina, po které uhání P. Černohorský s K. Kolářem a modrožlutá lada Barum týmu

Času do startu soutěže bylo málo, a tak jsem v týdnu před Krumlovem přiložil ruku k přípravě auta i já. Strávil jsem spolu s mechaniky jednu bezesnou noc pod autem, a když jsem šel druhý den do práce, bylo zle. Oči plné prachu i nečistot si vyžádali odborné vyšetření i zákrok u „očaře“, který mi nejdřív chtěl zalepit obě oči, ale pak slevil s tím, že momentálně nemá na skladě bílou hůl. Přesto jsem v pátek nastoupil do autobusu směr Český Krumlov jako válečný invalida a už cestou se zbavil náplasti na oku. Takhle bych přece nic nevyfotil! Oči mě pak pálily ještě několik dní. Pobíhání kolem rallye jim moc neprospělo. Ale přežil jsem….

Mezi kládami „proletěl“ L. Křeček se stotřicítkou – i to je rok 1978

Jsou dvě krumlovské soutěže, na které nemám dobré vzpomínky. A určitě nejsem sám. Jedna se jela v roce 1998, kdy havaroval S. Chovanec a druhá celkem nedávno. To ještě před startem rally ošklivě boural můj dlouholetý kamarád a fotograf. Naštěstí to pro dopadlo docela dobře a on se z toho nakonec vyhrabal. Ale tyhle návraty z rally nestojí za nic a já je nemám rád. Člověk pořád přemýšlí o spoustě věcí. Sednout do auta je prostě vždycky riziko. Ať už jde o soukromé nebo soutěžní speciál.

Bílá Škoda 130 RS Litvínovského P. Mülera na lesní cestě. Do cíle třetí RZ Kleť – Modrý obraz už mu zbývá jen pár stovek metrů

Na začátku devadesátých let mě jako fotografa donutily okolnosti přejít na barvu. Ale pořád ještě jsem si doma namotával z metráže do kazet černobílou klasiku. A tak jsem často musel řešit dilema, koho fotit na barvu a koho ještě jen na černobílý film. Tím, že jsem střídal foťáky (měl jsem už pak i dvě Praktiky MTL 5B), šrouboval různé objektivy a vymýšlel co a jak, jsem si občas pěkně zavařil. Jo, kdo toho chce hodně, občas nemá nic. Občas jsem vyrobil i celkem školáckou chybu a až doma pak spílal sám sobě. A tak dneska při prohlížení filmů a fotek vidím chyby, kterých jsem se tenkrát dopustil. Jednou jsem na foťáku měl nastavenou citlivost 27 DIN a vesele fotil na jedenadvacítku. A podobně jsem pokazil spoustu záběrů, když jsem pokusničil s čerstvě přivezenými originálními filtry z Německa. Když pak kamarádi fotografové i profíci měli už běžně motorový posun filmu, já páčkou nestíhal natahovat během průjezdu soutěžního auta. No, a když přišla éra digitálních foťáků, já zůstal u filmu a kolegové si mě občas dobírali se slovy: „Tak ukaž, co tam máš!“

To je nádhera! Před dvaatřiceti lety jsem si neuvědomoval, že takových míst bude u nás později jako šafránu

Českokrumlovská soutěž během doby vystřídala ve svém názvu i řadu sponzorů. V posledních letech se i trochu pozměnila její koncepce. Ale pokaždé to je nádherná soutěž, má svoje neopakovatelné kouzlo a doslova poutní místa. Já jsem si za ty roky oblíbil několik úseků rychlostních zkoušek, které s foťákem v brašně pravidelně navštěvoval. Ať už pěšky nebo později autem. Některá místa jsem „objevil“ sám, jiná mi poradili kamarádi a místní fandové. Když se řekne Zátoň, asi nikdo z fandů rallysportu v Českém Krumlově nezůstane v klidu. Jen mám pocit, že se po rekonstrukci mostu a silnice v tomto úseku úplně změnila zdejší atmosféra.

Vůz jedné z mnoha slovenských posádek čeká v „úpéčku“ na svůj start – 1978

Pamatuju tady „narváno“, fandění i příhodu, kdy R. Kresta s tovární oktávií vyjel v pravé zatáčce za mostem mezi diváky a pak od cíle zkoušky sprintoval zjistit, jestli jsou všichni v pořádku. Úžasné jsou i pověstné horizonty u Spolí a na dalších úsecích. Při průjezdu, či spíše průletu, soutěžního vozu mě doslova zamrazí. Za éry „wéercéček“ to bylo ještě umocněné. Rád jezdím i do Přídolí, kde pořadatelé během let vystřídali i několik variant průjezdu touto obcí. Na obávaných a mnohdy rozhodujících Malontech jsem byl snad jen jednou. Ale to nevadí. S postupem let mám na rally raději víc klidu než adrenalinu z divokých přejezdů za posádkami na další a další rychlostní zkoušky. A je taky určitě hodně pěkných míst, na kterých jsem vůbec nebyl. To bude tím, že se často raději vydám do místa, kde už jsem fotil a kde to znám. Pak to bylo o přemýšlení, jak stejné místo vyfotit ještě jinak než minule.

Nad horizontem P. Valoušek sen. s vozem Lada 2108 Samara ve slušovických barvách. V roce 1989 jsem tohle místo objevil jen náhodou

I škodovky létají….

Je málo soutěžních posádek, které vydrží ve stejném složení tolik let jako kroměřížská dvojice P. Zedník – M. Pražák. Tentokrát předvádějí velmi razantní průjezd s vozem Škoda 130 L

Ing. V. Pech sen. – ing. F. Šimek v jedné z časových kontrol ročníku 1989

Levá zatáčka v podání olomouckého P. Hambálka a jeho světlemodré lady

Rychlý nálet v podání posádky Bárta – Dočkal a stotřicítky

na startu rychlostní zkoušky P. Šofr se sierrou

Hradecký J. Špůr s ladou v jednom z mých nejčastěji navštěvovaných míst na Rallye Český Krumlov. Je vzdálené jen pár stovek metrů za startem zkoušky v Dobrném

Tenhle brod jsem fotil jen jednou. Bylo to v roce 1991 a dneska už snad ani nevím, kde to bylo. Tuším, že se jelo nedaleko Vltavy proti proudu

Cíl v roce 1991. V. Blahna s P. Schovánkem oslavují vítězství s vozem Opel Kadett GSi

Servis na ulici – 1991

U hotelu Vyšehrad se bude skládat „zboží“