Mého dobrého kamaráda a druha ve zbrani již měl laskavý čtenář ewrc.cz možnost poznat v článečku o Pražském Rallyesprintu 2009. Každý však ví, že tento podnik není zrovna to pravé ořechové, pokud jde o rallye, proto bylo potřeba toho gizda vytáhnout i na skutečný závod.

O 45. Mogul Šumava rallye a 19. Historic Vltava rallye již bylo napsáno tolik, že je skoro nošením benzínu do servisu něco dalšího přidávat. Vezmeme to tedy zkrátka. Den před konáním soutěže přistál pomocí super expresů a motoráků podniku ČD, známého spíše pod jménem čekej dlouho nebo času dost, Dan na Klatovském nádraží. Poněkud vysílen úspěšně a sám zvládl cestu skrze naši dupu Šumavy až na styčné místo, kde celá naše akce započala.

Po nastudování harmonogramu rozhodla rada starších, že v pátek se podíváme na letmý cíl RZ 2 a 5, kousek nad obec Slatina. Samotný letmý cíl byl hned na horizontu a místo jako takové slibovalo i nějaký ten skok. Musím vzpomenout výborného pořadatele, který to tam měl na starosti a zvelebil nám dojem z RZ kvalitní prací i rozumným slovem. Soutěž probíhala celkem klidně, bez nějakých zádrhelů a dramat, autíčka poslušně skákala na horizontu a po odjetí první sekce soudobých aut přišla na řadu várka historiků. Každý ví, že na Vltavě byla možnost vidět v akci legendární vozy, jako Audi Quattro či Lancii Stratos, která se také stala úkolem číslo jedna pro naše fotoaparáty. Kdybych věděl, že můj drahý Ostravák neví, jak Stratos vypadá, zabiju ho stativem preventivně hned, co dolezl z toho vlaku. Po projetí prvního vozu jsem Dana vyslal cca 100 kroků proti směru RZ s tím, že já vyfotím Stratose na horizontu zepředu a on zezadu. Dan, vybaven technikou, odkráčel a já netrpělivě čekal na mého milovaného Stratose. Myslím, že představa tohoto auta viděného živě musí rozechvět srdce každého fandy. Stratos se objevil mezi stromy kousek od Dana a já ke své hrůze zjistil, že on namísto focení přebírá fotoaparáty a dumá co, čím, jak a proč a chce se vracet ku mě, aby se na něco zeptal! Tepová frekvence se mi dostala na úroveň otáček motoru italské krásky a na Dana jsem něžně zavolal: „Kur*a ty de**le, jestli toho štratose nevyfotíš tak tě zabiju!“ A Dan si naštěstí třema fotkama zachránil život.

Tím pro nás pátek víceméně skončil, čekal nás jen odchod k autu, zpestřený srážkou s člověkem rozumu mdlého: Mladá slečna v pořadatelské vestě nás nechtěla nechat přejít trať. Nedbala přitom toho, že poslední auta jsou už dávno v cíli a nikdo, zaručeně opravdu nikdo další nepojede. Donutila nás pomocí ječivého hlasu obejít polovinu vesnice, přeplotit několik skočů a přebrodit potok. Děkujeme :-) !!

Sobota v podání našeho dua proběhla celkem poklidně. Našli jsme si hezké místo ve vracáku plném šotoliny a průjezdy historiků nás oba přiváděli do rallyeového nebe, ovšem ani celá řada posádek soudobých vozů se nenechala zahanbit a především Vašek Pech, Vojta Štajf a Pavel Valoušek proletěli náš úsek dveřma napřed a s bočníma okýnkama zalepenýma od komárů. Zejména průjezd Valouška vyvrátil řeči o tom, že vozidlo S2000 nejede smykem. Jede. A nádherně, abyste věděli. Všechno jde když se chce. Valdo, děkujem :-)

Po projetí posledního vozu nás čekal zrychlený přesun do Klatov, pokec s několika jezdci v cíli, už skoro tradiční cílová cigaretka s Vojtou Štajfem a bylo možno prohlásit, že Šumava byla dobyta.

Na konci května čeká na fanoušky našeho krásného sportu čestný úkol, a to sice dobytí Českého Krumlova. Dan tentokrát přistál v Českých Budějovicích, kam to má přeci jen blíže než do Klatov.

Vcelku bez problémů jsme našli výstaviště, napotřetí i správnou bránu vedoucí k tiskovému středisku a převzali jsme od pořadatele vestu pro fotografa. (Tu by Ostravak chtěl enym poznamenať, že strategicke umiščeni prescentra nahoře po točivych schodach byl pro Rosťu problem teměř neřešitelny, take věci mu pro přyště prosim něrobte, un to nema rad. Ale popasovali sme se s tym s gracyji, uspěch zme oslavili klobasku a napojem teměř ale ne naprosto nepodobnym kafi, jak dal zmiňuje Rosťa.) Času nebylo nazbyt, proto padlo rozhodnutí vypít něco kafe, pojíst výživnou, jen lehce připálenou klobásku a bylo na čase vydat se k trati.

Úvod na výstavišti patřil legendám. To, co předváděl Ital Diana s překrásnou replikou Abarthu, byla neskutečná pastva pro oči, uši i fotoaparáty. Bohužel, jeden z našich aparátků nesnesl deštíček, který vytrvale zkrápěl výstaviště a odmítl fotit. Poslal sem tedy Dana do Teska pro deštník, schoval zlobící přístroj do batohu a průběžně fotil soudobé vozy a historiky.

Dan se vrátil poměrně rychle s krásným černým deštníkem a, zcela nečekaně, okamžikem jeho návrtatu déšť ustal. Netřeba dodávat, že po celý zbytek soutěže sloužil deštník jen jako zátěž fotobatohu. Rada pro všechny zní: chceš-li, aby přestalo pršet, pošli ostravaka do Teska. Nefotící foťák se nakonec rozhodl, že s protesty tedy fotit bude, protesty mu byly odpovězeny s ostravskou rázností, tedy něžnou peckou pěkně zboku. Hle, a fotil!

Po skončení show jsme se v klidu a míru vydali na RZ 3 a 5 a zde sledovali velice atraktivní průjezdy. První runda proběhla bez nějakého dramatu. Klid trval až do příjezdu posádky Milan Jirka a Pavel Kacerovský s vozem Renault Clio Sport. Renault se splašil a jen díky mistrovské práci Milana Jirky zůstal na silnici. Nechtěl, ale musel. Posádce patří poklona, já na jejich místě bych potřeboval nové spodní prádlo. Šikovný ostravak se prošel zmoklým řepkovým polem a vypadal, jak kdyby se šel koupat. Boty a maskáče mu uschly až doma. Šikovný, že? Na druhý průjezd, noční RZ, jsme změnili polohu a vydali se do kosy u vesničky Besednice. Tady už takový klid nebyl. Pátá erzeta dala startovnímu poli pořádně na kapotu: Havaroval Vojta Štajf, Emil Triner a Ponďa. Defekt a velikou ztrátu utrpěl Valda. Pořadateli patří uznání za to, že i přes tyto nehody se mu podařilo odstranit následky nehod velice rychle a zkouška nemusela být ukončena.

Nastal čas vyhledat útočistě na noc a trochu se vyspat. Vydali jsme se do Malont a celkem rychle (to jest po hodině hledání) jsme našli místo pro stan. Stavbu stanu jsem preventivně nechal na Danovi, přece jen má více zkušeností a hlavně je mladší, tak ať maká, nu ni :-)? Spánku předcházel pokus neznámého výrobce nafukovacích matrací o můj infarkt. Dan kafral, že tu nafukovací matraci, ne lehátko, ale matraci, nenafoukám. Když jsem po obrovském úsilí nafoukl matračku a Dan nějak přiblble koukal, bylo slyšet tiché syčení. Ano, správně. Ta plastiková nafukovací věc měla dírku. Zopakoval jsem si sortiment nadávek. Dírku jsem zalepil lepící páskou a vydali jsme se vstříc osvěžujícímu spánku. To, že páska nevydžela a probudil jsem se na zemi, to se jaksi dalo čekat. Taky že jo.

Z Malont se naše duo vydalo na RZ 8 a 12, kousek nad městečkem Větřní. Čas do průjezdu soutěžních aut se hezky krátil při pití kafe a něčeho jako kofoly. Pokud člověk ještě přikusuje klobásku a poslouchá přenos vítězného hokeje, je idylka téměř dokonalá. Během průjezdů se nepřihodilo nic, co by stálo za hřích. Jen jsem málem praštil Dana batohem, když mi řekl, že má vyfocený plamínek z výfuku, o který se snažím už dobré dva roky. Jezdci v plynulém tempu vedli svá auta do cíle, a konec této krásné Rally se pomalu, ale jistě blížil.

Po rychlém návratu do malebného Českého Krumlova jsme pořadateli vrátili vestu (tentokrát bez hrozivých schodů ze síta a ještě do vývrtky), pojedli jsme něco málo vitamínků, dovedně maskovaných v klobásce, a po prohlídce města a zámku nastal čas vydat se k domovům. Pořadateli bych vytkl jedině angažování podivné kapely, hrající v Jelení zahradě. Obvykle nebylo poznat, co že to kapela hraje a čas diváků při čekání na jezdce by šel jistě využít i jinak. Ostravskej dodává, že „Taku fajnu rely ani něčekal, bo to, jak měli ti fajni synci, co to chystali, všecko do posledniho šrubku vysvětlene v přiručkach, bylo fajne jak cyp.“

Víkend tak můžeme brát jako vydařený, malý zádrhel nám připravila jen GPS věhlasné značky Tomáš Tomáš, která nás z Besednice do Malont hodlala navádět po trase dlouhé 480 kiláků a pes neznámého plemene, který nám ráno dvě hodiny vytrvale a monotoně štěkal u stanu. Na náš noční bivak jsme dojeli kolem dvou ráno, Tomášové, děkujeme. Pejsku, taky děkujeme :-)

Co nás čeká dál? To je jasné, další rallye, kde se s každým naším čtenářem těšíme na shledanou.