Procitáme se do sobotního rána, kdy soutěžní posádky čeká druhá etapa rally a nás poslední den na Sardinii. Nedělní závěrečnou etapu totiž nemáme vzhledem k pracovním povinnostem v plánu. Pouhých pět hodin spánku se zřetelně odráží na naší náladě a my jsme unavení jak Standův tiskový mluvčí v průběhu kauzy týkající se expremiérova bytu.

Nehodláme trávit svůj čas na přejezdech mezi erzetami, a tak míříme k předem vyhlédnutému brodu na nejdelší 38 km dlouhé rychlostní zkoušce SS8/11. Brod leží až cca 7km před cílem, vychutnáváme si tedy 31 km dlouhý průjezd erzetou, jejíž povrch nemá smysl komentovat. Navíc po půlhodinovém trmácení dojíždíme dva vozy odtahové služby, které na úzkých kamenitých cestách zdatně atakují rychlost blížící se 20km/hod. Intenzívně troubíme, gestikulujeme, předvádíme myšky a až díky nepatrnému zaváhání v jedné z mnoha zatáček se nekompromisně natlačujeme před oba vozy. U brodu se opět setkáváme se známou skupinkou fanoušků kolem Shackiho, kteří dnes zcela překvapivě nesnídají pivo. Během snídaně rozebíráme předešlé zážitky a poté se přesouváme každý na svoje místečko. Stabilizujeme šestimetrový prut pyšnící se vlajkou České republiky a Fordu, které jsou později nepřehlédnutelné na záběrech na Eurosportu.

Holá skála nad brodem skýtá ideální prostor pro sledování dlouhého příjezdu a následného odjezdu z brodu. Ohromné gejzíry vody a z nich vystupující siluety speciálů jsou vzrušující podívanou, kterou na mistrovství světa zažíváme poprvé. Jelikož se chceme dostat do cíle erzety, pokoušíme se o průjezd brodem, který je však nyní znatelně hlubší. Bereme si příklad z Heathovy Fabie WRC a zapadáme přímo doprostřed brodu. Zatímco Roman se obětavě vrhá do vody a snaží se vytlačit vůz zpátky na cestu, Mikulda si v poklidu zouvá boty a sundává ponožky. Reakce Brose je nekompromisní a nepublikovatelná, přinucuje však Mikuldu k okamžitému zásahu a pomoci. Auto kupodivu přežívá tento incident bez úhony, méně štěstí měl P.G.Andersson, jehož odstavený vůz po chvilce míjíme. Těsně před cílem nás ještě předjíždí EVO VI v bojových barvách, na které pořadatelé zřejmě zapomněli.

Po návratu do apartmánů balíme zbytek zavazadel a vyrážíme k moři. Italské ženy a dívky nacházející se na pláži tak mají jedinečnou možnost obdivovat naši vypracovanou muskulaturu. Jejich vyzývavé (?) pohledy nám pochopitelně lichotí, jakožto ctihodní otcové od rodin však zůstáváme v klidu. Pivo nám beztak nenabídnou a nevšedních zážitků máme až nad hlavu. S postupujícím časem začíná Roman udivovat své okolí i svým zbarvením a z dálky připomíná fanouška hokejistů Sovětského svazu zahaleného do státní vlajky. Dokreslit na tělo srp s kladivem a iluze je dokonalá. Voda sice ještě není zdaleka ideální ke koupání, přesto nebojácně překračujeme brány Poseidonovy říše. Osvěžující koupel je balzámem na unavená těla i duše. Vracíme vypůjčený vůz, předtím ještě Bros nacouvává do zídky, kterou údajně přehlédnul jako Kresta Solu při loňské Acropolis. Štěstěna však nadále stojí při nás, milostný polibek zdi se ztrácí v záplavě drobných zranění z průjezdů po tratích rychlostních zkoušek.

Uvelebujeme se v naší Fabii WRC a ještě před odjezdem do přístavu se zastavujeme u Fordu v servisu, kde nás bezkonkurenčně zaujímá jedna ze slečen ve službách továrního týmu. Mikulda si pak před tradičním motokárovým dýchánkem v Žebráku těžce střílí z človíčka uvedeného pod tímto článkem, který si bláhově představuje někoho na způsob té "šikovné cérky", kterou vídá v servisu a zázemí u Kopeckých. Dotyčná dáma od Fordů by však mohla směle soupeřit s manželkou našeho nového premiéra v konkursu pro nafocení reklamní kampaně pro obludárium. Při pohledu, jak v každé ruce nese jedno kolo od WRC, si zřetelně vybavujeme olympijskou vítězku ve vzpírání v supertěžké váze.

Ještě před najetím na trajekt kontroluje Bros výsledky své dnešní práce a nás už čeká jen bezproblémová cesta domů…..

Upravil a zaznamenal