Když jsem se ve čtvrtek odpoledne blížil k místu konání dalšího podniku MMČR v Rally, děkoval jsem vynálezcům klimatizace. Nechápal jsem, proč Ti rozhazovační Čechové vyhazují nemalé finanční prostředky za cesty k mořím, když si mohou zapařit určité partie i na krásné jižní Moravě. A v podstatě zdarma. Ale protože jsem jel na rally, začal jsem v duchu kalkulovat, jak asi bude jejím účastníkům v tomto počasí, které mělo v pátek ještě teplotně eskalovat. A to byla ještě v záloze předpověď přívalových dešťů na sobotu.

Foto: Jan Pilát

Při příjezdu do servisu jsem však byl mile překvapen. Kamarády z XTG Rally Teamu jsem našel v nové elegantní přihrádce, u které nechyběly ani nové žluté „sloní uši“. A vládla pohoda. Trenýrky, pantofle, občerstvení, auta na kozách, posádky na trati s tužkami a notesy v rukou. Jak je letos zvykem, stály v jedné řadě vozy Citroen Honzy Černého ze stáje Jan Černý, Tondy Matyse ze stáje Ponďa.cz a po jejich boku Renault Petra Bryndy. O ty totiž pečují mechanici z Montcar Autosportu, který je nedílnou součástí XTG Rally Teamu. Pomalu se objevoval jejich posádky. Petr s nepostradatelným úsměvem a Štěpánem Palivcem (také nepostradatelným). Honza Černý, který s ostatními kolegy pozoroval s velkým zájmem, jak se pan Kohout vypořádá se slepicí – tentokrát ovšem na talíři. A Tonda Matys s Aldou Vaněčkem a smíšenými pocity z nastávajícího shakedownu. Jinak ale nálada O.K.. Čtvrtek tedy končil relativně v pohodě.

Foto: Jan Pilát

Stejně tak začal i páteční den. Přejímky, přípravy, poslední tréningy a příprava na ostrý start. Všichni to chápali, kromě Sluneční paní. Ta do toho prala a prala. Bez ohledu na start. Takže do první RZ se vyjíždělo za pěkného pekla. Přesto proběhla v relativním klidu. Do druhé se pak startovalo v ještě větším poklidu. Byla totiž ještě před startem zrušena a jela se „volně“. Zlí jazykové tvrdí, že nebylo možno nalézt funkcionáře, který si odskočil na chvilku na Souvignonek, ale toto tvrzení není ověřeno. Jisté je, že se prostě nepovedlo postavit všechny panáčky na správná políčka, takže tu bylo takové maličké „Člověče, nezlob se!“ Pak se to už obešlo bez problémů. Rally se rozjela pěkně zostra. Všichni makali na plné pecky. Někdo to občas přehnal, někdo jel občas rovně a pak se vracel, ale to byly pouze detaily. Petr rozjel závod dle svého zvyku pěkně zostra, a soupeřům z áček dal jasně najevo, že nejede uzavírat pořadí. Na konci I. etapy pak figuroval v čele áček a úspěšně dával zabrat i řadě enkařů. Přesto však bylo v jeho tváři při startu do poslední RZ prvního dne znát, že to není nic příjemného. Šťastný úsměv to rozhodně nebyl.

Foto: Jan Pilát

Do druhého dne se nastupovalo dopoledne a počasí bylo ještě relativně mírné. U řady jezdců i techniky se sice projevily určité problémy dané vedrem a náročností soutěže, ale všichni bojovali dál. Někteří dokonce do posledních sil. Petrovi postupně odpadali soupeři. Technická závada vyřadilo třeba Lubu Minaříka, což mě, ale i Petra a ostatní kluky dost mrzelo. Luba je sice soupeř, ale férový a kamarádský kluk. Odpadali i další, někdo netrefil přesně můstek, někdo vypadl jinde. Konečný počet vozů v cíli svědčí o náročnosti soutěže, i o extrémně obtížných klimatických podmínkách. Proto lze za pěkný úspěch považovat především Petrovo první místo v áčkách, ale i dvanácté místo celkově. Také obě dvě další posádky s vozy v péči XTG dojely do cíle na vynikajících místech. Prostě spokojenost. Nakonec tolik nevadilo ani to vedro.

Foto: Jan Pilát

Závěrem dejme slovo naší posádce: Takže Petře, co Ty na to? Jsem moc spokojen. Jel jsem hustopečskou rally poprvé v životě a velice se mi líbila. Je to těžká soutěž plná terénních nerovností a úzkých průjezdů. Jede se ale v krásné krajině, a má výrazně vyšší počet šotolinových úseků, než jsme v českých soutěžích zvyklí.. Tomu rozumíme, šotolinka, na tom se můžeš vyřádit. Tedy samé superlativy? Tak to zase ne, pěkně mě sr… gumy v zatáčkách. Tedy ani ne tak gumy, jako to, že u nich nikdo nestál, kdo by se staral. Na stejném místě byly jednou v trávě, při dalším průjezdu uprostřed cesty. Podle toho jak je kdo trefil. A nikdo to nesrovnal. Obzvlášť v nočních erzetách to bylo dost o hubu. Tak dobrý, jsem rád, že netrpíš laciným optimismem. No a co spolujezdec? (Teď se Petr upřímně rozesmál) Jsme první! To je práce celé posádky. Štěpán je vynikající. Jediný problém vlastně vyslovil už na bedně. On má dceru, takže vyhraný modrý traktor je jaksi nepraktický. Kdyby Martin Rada dal na příští rok jako cenu červený, tak pro něj zkusíme přijet.

Foto: Jan Pilát

Takže Martine, až Ti uschne to propocené tričko, máš další inspiraci k zamyšlení. Ale jinak děkujeme, bylo to fajn. Díky i všem sponzorům, mechanikům a ostatním. Prostě každému, kdo se podílel na úspěchu XTG Rally Teamu v letošním ročníku Agrotec Mogul Rally Hustopeče.

Foto: Jan Pilát