S Martinem Vlčkem jsem si naposledy povídal před letošní rallysprintovou sezónou. Její třetinu máme za sebou a tak jsme se sešli znovu, abychom zhodnotili, nakolik se Martinovi s Pavlem daří dodržovat své předsezónní předsevzetí a jaké další mají plány.

Martine, před sezónou jsi říkal, že pokud budete mezi prvními dvanácti, bude to fajn. Po třetině sezóny jste 6. absolutně a 3. mezi Nky.

No, my jsme spíš vzpomínali první desítku, že by to možná šlo, jet na hranici desítky. Snad to půjde…

Teď v desítce jedete.

No… Teď zatím jo :) Hlavně je to o tom, že chceme důstojně reprezentovat naše partnery. Protože se nám na tom závodění podílejí a to docela dost. Takže teď opravdu musíme zodpovědně makat.

Doba krize a Tobě se daří…

Právě, že je doba krize a nedaří se, tak jsem se musel ohlédnout po partnerech :)

Já měl na mysli, že se Ti daří sehnat partnery.

Jo takhle… Samozřejmě je to o dlouhodobých osobních a obchodních vztazích a aktivitách. Je to samozřejmě snadnější, než přijít do nějaké firmy úplně naslepo.

Zatím to teda všechno klape?

Zatím… Zatím máme dohodnuto vše do konce roku, a pokud se nám bude dařit a partneři budou spokojeni, tak předpokládám, že i příští rok.

Letos jste začali o hodně více testovat oproti loňsku.

Jo. To jsme si dali do podmínek, že chceme před každým závodem test. Třeba krátký, pár kilometrů, ale je to potřeba. Když se podívám zpátky, tak zjistím, že v minulosti jsem se první tři vložky aklimatizoval, učil a pak, když jsem chtěl závodit, tak už byli všichni pryč. Dokázal jsem pak třeba jet s nimi, jenže tam byla ztráta z toho začátku a to už pak bylo špatně.
Z tohoto důvodu jdeme do testu před každým závodem.

Ohlédněme se trochu za letošní sprintovou sezónou, respektive její již odjetou částí. Třebíč. Tam to kvůli technickým potížím úplně neklaplo. Byla to demotivace, nebo spíše motivace pro další soutěže?

Ve mně vždycky, když se něco podobného jako v Třebíči stane, chytnou saze a chci to na dalších vložkách dohnat. Dohnat ten propad z 9 na 15 místo, to už ale samozřejmě nešlo.
Mohli jsme nezastavovat a risknout jízdu s upadlou lyží, ale vzhledem k bezpečnosti a k divákům jsme se rozhodli zastavit a nebláznit. Beru to tak, že stát se to může, i když by nemělo. Doufám, že se kluci poučili. Měli jsme na to téma nějaké rozhovory, takže snad už je to za námi a jedeme dál.

Dalším podnikem byly Lužické Hory a tam se vám podařilo docela překvapit.

Tak jednak se mi tam vždy dobře jelo a cítím se tam dobře. Nezdá se to, ale i takové detaily mohou mít na výsledek vliv. Když Ti některé tratě sedí, jede se o to lépe. Samozřejmě jsme také chtěli udělat výsledek. Ani na Lužicích se nám ale nevyhnuly problémy. Povolil se olejový filtr a přišli jsme o 3 litry oleje, což je vidět i z fotek a videí, jak nám auto kouří. Následkem toho nám přestala brzdit pravá strana auta, což bylo moc špatné.
Nakonec jsme vše vyřešili, ale v závěrečné vložce se nám totálně vysypal zadní diferák. Skříň se otevřela jak plechovka a vše co v ní bylo, se vysypalo na asfalt. Takže jsme zamkli mezinápravu a dojížděli jen s předokolkou. Nakonec jsme do cíle ale dojeli.

Pátému místu absolutně a druhému ve třídě říkáš dojetí?

Ono se to vše odehrálo v té závěrečné rychlostce, kdy se zastavilo auto Kahlemu, což nás posunulo v absolutním pořadí o místo výše a také nějaké potíže za nás odsunuly Pepu Semeráda. Takže nakonec jak jsme měli neštěstí v průběhu soutěže, tak jsme nakonec měli i štěstí. Ale, je to tam.

Třebíč se nepovedla, Lužice nakonec vyšly a čekala vás Kopná. Kopná je specifikum samo o sobě a ten kdo nemá Zlínské občanství snad ani nemá šanci uspět…

Tak my samozřejmě máme Zlínské občanství alespoň poloviční díky Pavlovi :)

Takže lobbing u místních rallye bohů?

Nene. Pavel nelobboval. Pavel dělal pořádně svou práci a to samozřejmě mělo na konečný výsledek velký vliv. Co se týká toho, že místní tratě znají zejména domácí jezdci, to mi je vcelku jedno. Já jedu skutečně hodně podle rozpisu. Pokud ho máme dobrý, je mi jedno kde jedu. Pokud ho máme špatný, tak klidně udělám třikrát stejnou chybu, protože prostě jedu to, co mi Pavel čte.
A pokud se objeví nový úsek, může se stát, že staří pardálové, kteří jedou soutěž popaměti, mohou na nových úsecích ztrácet. No a letos se jely nové úseky, navíc na úzkém a v lese, kde to bylo hodně o rozpisu.
Možná proto ten výsledek. Samozřejmě se k tomu přidala i trocha štěstí, odpadly WRCa, ale to také hovoří o tom, že je potřeba jet s citem. Pokud občas neprodáš start, pojedeš škarpami a podobně, tak se může stát, že Ti auto lehne na motor, nebo na převody a podobně. Ta technika prostě není neomezená.

Když už jsme u té techniky, co ta vaše? Jedete sice se stejným autem jako loni, ale vrabci cosi cvrlikali o tom, že tak úplně stejné není.

Je to tak. Asi největší změny jsme ve spolupráci s lidmi z firmy KAPS udělali na jednotce mezinápravového diferenciálu. Ten jsme měli loni skutečně nepoužitelný. Zkoušeli jsme vycházet z nastavení Subaru a to bylo úplně špatně. Prostě kombinovat údaje elektronické a hydraulické špéry nešlo.
Takže jsme si před Valaškou pozvali odborníky. Ti si stáhli data, zjistili, že takhle se fakt nebude dát jet, půjčili nám přímo na testu novou jednotku a po 30 metrech jsem měl jasno. Teď už nám to neuhrabává každým kolem různě, ale je to skutečná čtyřkolka.
Samozřejmě nám přidali milimetr a udělaly se ještě nějaké malé modifikace.

Kolik před každou rally natestujete?

Tak samozřejmě je vše o financích. Snažíme se pohybovat mezi 20 – 40 kilometry. Snažíme se testovat co nejpozději před závodem, ale pochopitelně je to risk. Nesmí se nic závažného stát, nebo s tím nedejbože praštit.

Kdysi jsi mi říkal, že Jaromír Tomaštík, v jehož týmu jedete, nepůsobí jen v manažerské roli, ale také v roli rádce. Platí to stále?

No určitě. Není jen rádcem, ale také oponentem a to je potřeba. Počínaje výběrem pneumatik, přes strategii a podobně. Cenné je, když mi před startem řekne, ať nic neposlouchám a závodím. Pokud se má něco rozletět, tak se to prostě rozletí. Nebo se to nerozletí a bude výsledek.
Takže Jaromír je nám stále oporou a režisérem.

Původně jste měli v plánu Hustopeče. Nakonec se nekonaly. Proč?

Letos se chceme hlavně soustředit na sprinty, a protože nemáme neomezený rozpočet, rozhodli jsme se Hustopeče vynechat. Může se totiž vzhledem ke stavu mistrovství stát, že budeme muset jet všechny podniky malého mistrovství, i když jsme původně chtěli například Pačejov vynechat a proto jsme raději obětovali tuto naši exkursi do MMČR.

A co Barumka?

Tu každopádně pojedeme. To by mi Pavel neodpustil, aby se nesvezl kolem baráku. To by nešlo. K Barumce každopádně s respektem. Startoval jsem tam dvakrát a zatím jsem jí nedojel. Je potřeba si také uvědomit, že Barumka jsou 3 nebo 4 sprinty za sebou, takže to bude taky hodně o rozumu.

Máte nějaký svůj oblíbený závod?

To asi ani ne. Pořád je to cesta v lese a je důležité, aby to tak bylo i dál a nejezdilo se časem někde po letištích. Jsou samozřejmě závody, které mají své kouzlo, a člověk si řekne – jo, to je ono. A taky do toho hrají svou roli emoce z výsledku. Pokud se Ti někde povede výsledek, tak samozřejmě na to vzpomínáš rád. Královnou mezi sprinty je ale asi stále Kopná.

Co doma? Pořád má rodina pochopení?

Zatím jo :) Ty sprinty nejsou tak časově náročné, jako velký mistrák, takže se to dá. Navíc hodně cestuji obchodně, takže rodina je trénovaná. Pořád říkám, že pokud máme nějakých 9 sprintových víkendů, tak z těch 52 jich ještě dost zbývá :)

Pavel se jezdí, pokud nezávodí často na soutěže i dívat. Co Ty?

To je asi další věc, kterou bych měl řešit a jezdit se na závody i dívat jako divák, protože bych asi potřeboval vidět špičku při průjezdech některých úseků a něco si i z toho vzít pro sebe. Už jsme se o tom s Pavlem bavili. Pro mě by to asi znamenalo z těch zbývajících 43 víkendů ještě nějaké ukrojit pro rally :)

A co motocross? Pořád se chodíš svézt?

Tomu se stále ještě věnuji, i když hobby. Ale pořád jezdívám na tratě okolo Příbora, kde po odpoledních rozebírám svojí Yamahu.

Pomáhají Ti na čtyřech kolech zkušenosti z motocrossu? Je vůbec možné něco z jedné stopy aplikovat do rally?

Určitě. Osobně si myslím, že motocross je možná ještě náročnější na postřeh než rally. Tím, že tam projíždíš zatáčku třeba 30x tak si dovoluješ víc a víc a ve finále už jí nejedeš, ale letíš. To naštěstí v rally není, protože my se bojíme každého třetího průjezdu, kdy už máš tendenci to jet i trochu na oči a to je nebezpečné.
V čem je to podobné? Vždycky je to práce s plynem, s kinetikou, s brzdami. Je si to velmi podobné. Když má někdo nadání a cit, je pak pro něj menší problém přeskočit z motorky na auto a jet slušný výsledek. Viz třeba Roman Michalík.

Kde vidíš své jezdecké rezervy?

Rezervy určitě na brzdách. Je vidět, že loňské problémy s mezinápravou nás v tom zdegenerovaly. Takže teď pracujeme hlavně na brzdných bodech a snažíme se to zlepšovat. No a samozřejmě podržet nějakou 3 přes horizont v lipové aleji chce pořádný kus odvahy a tam asi ještě také máme nějaký prostor na zlepšení.

Loni jsi koketoval s dvoukolkama. Jak jste daleko s touto cestou?

Tak co se týká hrabošů, tak to jsem si zkusil v Lužických, kde jsem jel jenom s předním náhonem :) No a to nebylo nic moc :)
Nevím, zda bych si na to troufal. Měl jsem nějaké testy s Civicem R3, ale to by chtělo celou sezónu a ne jen jeden závod. V tomhle obdivuji Honzu Černého, který dokáže sednout do čehokoli a zajet s tím výsledek. Zatím ale cestou dvoukolky nepůjdu.

Co kamarádi a známí? Jezdí fandit? A zaměstnanci? Nafasují v pátek ve firmě transparenty a na RZty je svážíš autobusem?

Samozřejmě, že kamarádí fandit jezdí. Ve firmě se ale pracuje často i o víkendech, takže zaměstnanci samozřejmě mají přístup na internet a výsledky povětšinou sledují tímto způsobem. Snažíme se také komunikovat s fanoušky, nově jsme se zapojili i na Facebooku a občas někoho svézeme při testech, protože i to je pro nás důležité.

Pojďme proprat Pavla. Dneska tady s námi není, takže do něj :) Jak se posunula vaše spolupráce za ten více než rok?

Pochopitelně jsme si na sebe museli zvyknout. Pavel se musel naučit mi přizpůsobit, protože samozřejmě spolujezdec pracuje hodně s psychikou jezdce. To se mu dokonale povedlo a to je základ dobré vzájemné spolupráce.

Mnohdy si lze všimnout, že některé posádky se po příjezdu do servisu stáhnou do svého zázemí. Tohle u vás ale moc neplatí, protože je vidět, že jste v servisu pořád samá srandička a vysmáto. Máte na to nějaký recept?

Tak je potřeba si uvědomit, že je nás v týmu okolo 25 a v takovém počtu se vždycky najde nějaký nevyléčený optimista, který ten zbytek strhne a dokáže tu náladu dělat.

Před sezónou jsi říkal, že půjdete letos více do materiálu. Jsou za vámi 4 závody. Pojďme počítat, kolik jsi toho stihl zrakvit?

Díkybohu z karosářských dílů téměř nic, nepočítaje nějaké ty lízátka a prahy. Vlastně… Musím vzpomenout zpětná zrcátka. Těch mám docela slušnou spotřebu. Asi mám nějaký zvláštní talent pro jejich urážení :)
Letos chceme startovat na každém sprintu na nových sadách gum, a pokud o něco jde, tak přezouváme i v průběhu závodu. To se ale logicky projevuje na ceně za kilometr. A také pochopitelně preventivní prohlídky a repase, protože jsme zjistili, že tohle se podcenit nedá a jet některé díly přes limit je fakt velká odvaha. Ale tyto záležitosti má na starosti Jaromír. Každopádně jet vepředu je rozhodně dražší, než jet ve středu pole.

Co pro tentokrát závěrem?

Určitě velké poděkování partnerům, týmu a fanouškům, protože všichni mají svůj podíl na našich výsledcích. Snad nám všichni zachovají přízeň. Dále bych rád poděkoval Pavlovi za skvělou spolupráci a hlavně a zejména patří díky mé rodině za podporu a toleranci.