Náš spolupracovník Bořek Chaloupka na nás nezapomněl před nadcházející Rally Bohemia, která v minulosti nesla název Rally Škoda, a máme tady další díl jeho seriálu. Podívejte se na dobové fotky a začtěte se opět do popisu rally, jak ji v minulosti zažíval Bořek Chaloupka.

Na automobilové soutěži s názvem Rallye Škoda a později Rallye Bohemia jsem za svoji „kariéru“ absentoval snad jen jednou. To bylo v roce 1980, kdy jsem musel „sloužit vlasti“ a opušťák nepřicházel v úvahu. A podle toho vypadá i můj bohatý archiv negativů, fotek a diáků. Musím se přiznat, že když jsem začal připravovat tyto řádky a materiály, doslova jsem se zhrozil. Jak z toho množství něco vyberu a zmapuju to důležité! Za těch více než třicet let jsem do Mladé Boleslavi vyrážel nejdříve vlakem, autobusem a pak i autem. Autem se starším bráchou, kterého jsem na čas zblbnul a potom už sám. To když jsem krátce před startem soutěže v roce 1989 za tři tisíce pořídil starou „oktávku“ s techničákem vystaveným v roce 1960. Můj rodný list nesl jen náhodou stejný rok vydání a tak jsem na ní nedal dopustit. Nikdy mě nezklamala! Panečku, to už byl luxus! Nemusel jsem šlapat za každého počasí na rychlostní zkoušky, hledat spojení a spát vestoje nebo někde na židli v čekárně. V autě dobré zázemí! Mohl jsem si vzít na rallye spoustu dalších věcí, včetně rezervního oblečení a jídla.

Je 16. hodina a z rampy u stadionu startuje V. Blahna – 1978

Ale svoji první Rallye Škoda jsem vlastně ani neviděl. V roce 1977 jsem se totiž vlakem vypravil jen do Hradce Králové, abych stihl soutěžní auta v časové kontrole. Jenže moje informace, kde ČK bude, se značně rozcházely se skutečností a tak jsem po marném hledání jehly v kupce sena zklamaně odjel zpátky do Pardubic. Naplno a poprvé jsem si automobilovou soutěž s úžasnou atmosférou a pod továrními komíny automobilky prožil o rok později. Vlakové spojení do Mladé Boleslavi nebylo nijak složité. Jen vzdálenost z nádraží do středu města a pak centra soutěže mě trochu zaskočila. Tuto skutečnost jsem proklínal především ve chvíli, kdy jsem z města automobilů odjížděl a za deště sprintoval na nádraží, abych stihl vlak. Rallye Škoda 78 startovala v pátek v 16 hodin a jela se poprvé jako soutěž mistrovství Evropy jezdců. Se svým Zenitem-E jsem si užíval za krásného počasí na startu a fotil u Ústředního stadionu a tehdejšího hotelu Škoda. Přes rampu projížděl domácí tovární tým na stotřicítkách, Belgičan G. Staepelaere s fordem, Švéd Sjuning s opelem, I. Čubrikov s renaultem a další. Na početné a pestré startovní pole čekalo tenkrát dnes už nevěřitelných 47 rychlostních zkoušek a 1711 kilometrů trati! Od východočeských Kvasin přes Boleslav až ke K. Varům. A protože jsem neměl jinou možnost, vyčkal jsem, až se posádky po dlouhé době a řadě absolvovaných zkoušek objeví zpět v Boleslavi u časové kontroly před stadionem.

1978 – Je noc a časovou kontrolou projíždí tovární posádka M. Zapadlo – ing. J. Motal

Po nekonečném čekání se po jedné hodině v noci začalo v ČK něco dít a pak už přijížděly i první soutěžní vozy. Atmosféra noci mě úplně pohltila. S jedničkou V. Blahna, J. Haugland, V. Havel, M. Zapadlo a další unavené posádky, „použité vozy“, lidi čekající na „své“ jezdce, světla, záblesky fotoreportérů a všechno kolem! To jsem do té doby nezažil! Jenže už po třetí hodině v noci, kdy sbalili i ten poslední stánek s občerstvením a posádky pokračovaly v harmonogramu soutěže, jsem zažíval i něco jiného. Byla mi zima, do očí bych potřeboval sirky a do příjezdu startovního pole v devět ráno bylo neskutečně daleko. Záviděl všem, kteří mají kam složit hlavu, a šel si raději na autobusák najít spojení do nějakých Katusic, abych utratil pomalu ubíhající čas. Ale především také proto, že jsem se chtěl v sobotu dopravit na rychlostní zkoušku Valovice. Se svítáním přišlo i zjištění, že se obloha pěkně zatáhla. To nebylo dobré. Ranní průjezd posádek proběhl v pohodě. Fotil jsem a stejně jako v noci, zaznamenával do startovní listiny, kdo projel a kdo už nejede.

Ráno už je vidět značná únava jezdců i materiálu. Z časovky k servisu míří Rakušan W. Osterer s opelem

Posádky čekala pauza, auta servis a já putoval do Valovic. Už cestou začínalo lehce pršet. Trať rychlostní zkoušky vedla po lesní písčité cestě úvozem k pravé zatáčce na hlubokém písku. Tak jsem tehdy a zcela náhodou objevil klenot mladoboleslavské soutěže, který dokonale prověřil techniku i posádky nejednoho ročníku této rallye. A musím říci, že jsem tady nebyl naposledy. Ovšem na ten první zážitek se nedá zapomenout. Úvozem obsypaným diváky se řítily tovární stotřicítky a další vozy ještě jedoucích a bojujících posádek. Byla to úžasná podívaná. Jen výsledky na filmu pak nebyly tak pěkné, jak bych si přál. Z Valovic jsem se potom dostal stopem do Boleslavi a za deště spěchal k vzdálenému nádraží. Jít fotit na cílovou rampu mě tenkrát vůbec nenapadlo. Znamenalo by to prožít v Boleslavi ještě jednu bezesnou noc. A navíc v mé tašce už bohužel nezbyl ani jeden černobílý kinofilm. Tak to byla moje první Rallye Škoda. Vyhrál ji ing. J. Šedivý a hegemonii stotřicítek narušoval jen třetí výborný Švéd Sjuning s kadettem, na devátém místě J. Srnský (VAZ) a desítku nejlepších uzavíral tovární Watburg 353 jezdce Heimbürgera.

Rok 1979 a já jsem podruhé v Boleslavi. Večerní start v podání B. Dahla s corollou

Když se dnes ohlížím zpět, tak asi nejraději vzpomínám právě na své první ročníky a na osmdesátá léta minulého století. Jednak ty soutěže měly úžasnou atmosféru, která mi později často chyběla, a taky se jezdilo celou noc. A to si myslím k rallye patří! Počet rychlostních zkoušek i kilometrů jedné dřívější Škodovky by v současné době vydal dobře na tři velké mistrovské soutěže. Jezdilo se po úzkém asfaltu, na písku i po drsných šotolinách. To byla panečku prověrka lidí i techniky! Do Boleslavi jezdili v té době skvělí jezdci na špičkových vozech. Žádná z našich rallye se třeba nemůže chlubit tím, že na jejím startu stály úžasné vozy Lancia 037 Rallye se špičkovými jezdci za volantem. A já mohl být tenkrát u toho. Jen si dnes říkám, že jsem to před lety trochu podcenil a nefotil s větším nasazením a hlavně ne na barvu.

L. Křeček startoval v roce 1979 v netradičních barvách Slušovic. Na trati RZ Roudný – Loktuše

Něco mám na barevných diapozitivech, ale kvalita už dnes není valná. No, ani techniku jsem tenkrát neměl moc špičkovou. Přesto mám v paměti a především na fotkách rok 1986 a úsek šotolinové rychlostní zkoušky skoro řeckého charakteru někde v Českém ráji. Velké množství diváků mi tenkrát dělalo problémy, abych pořídil slušné záběry. Každý chtěl být co nejblíže trati. Stejně jako dnes. Žádnou vestu jsem pochopitelně neměl. Byl to boj! Po klesající trati s pravým odbočením se řítil jeden vůz za druhým, prášilo se a kamení létalo všude kolem. P. Snijers s lancií v barvách Bastosu, skvělé tovární „elery“ a taky tenkrát stoupající hvězdička A. Schwarze s nabořenou audinou. V tom roce byl na startu s druhou lancií týmu Tre Gazzelle i M. Pregliasco a třeba výborný Švéd M. Jonsson s asconou. Seveřanův rozevlátý jezdecký styl bylo možné obdivovat snad v každé zatáčce. A přitom byl úžasně rychlý! Dneska nejsem schopný spočítat záběry pořízené kolem trati této soutěže a ani už nejde přesně zmapovat, kde všude jsem fotil a byl. Hromadu pěkných zážitků mám z Březovic. Tam jsem chodil rád na start rychlostní zkoušky i do zatáčky pár desítek metrů za ním.

Do soutěže startuje jeden z továrních vozů Wartburg 353 WR – 1979

Neopakovatelná atmosféra startu do noční rychlostky tady panovala třeba v roce 1982. Tovární stotřicítky, slušovický Agroteam, A. Frejáncz zvaný „Čabajka“ s Renaultem 5 Turbo, Ital F. Corradin s extovárním vozem Fiat 131 Abarth, Němec P. Mattig s bílou asconou a další. No, nádhera té doby! V roli „předjezdce“ tenkrát odstartoval J. Trajbold st. s červenou stodvacítkou, za ním rozháněl diváky M. Šefr na stotřicítce a pak to začalo naostro! Jedničku na dveřích a především touhu zvítězit měl maďarský šampion. Ale naháněli ho dvě tovární stotřicítky J. Hauglanda a L. Křečka. Maďarský filmový štáb se činil, když „Čabajka“ najel ke startu, „naplněné ochozy“ tleskaly a skandovaly jeho jméno! To byla paráda! Otáčky motoru stoupají a pak už jeho turbo mizí ve tmě osmé rychlostní zkoušky. Značné přízni filmařů i fanoušků se těší i Corradin s červenočerným fiatem. S Březovicemi, kde během rallye do noci hučela i místní hospoda, mám spojenou také příhodu italské posádky Salvan – Cigala.

Vstupenka na okruh tenkrát stála 10 Kč. Barevný diák už dnes moc barev nemá. Ale často se tady děly zajímavé věci

Ta si v roce 1984 před vjezdem do časové kontroly zřejmě někam odskočila a přitom ztratila klíče od svého fiatu. Když jsem vytušil nestandardní situaci, okamžitě jsem svůj fotoaparát zaměřil na sportovní tragédii Italů a vznikl tak seriál záběrů, který zachycuje velké zklamání i slzy zdrcené posádky. Pak ale přišel pořádný slejvák a nastalo uklidnění. V roce 1981 se Březovice jely v opačném směru. Na louce u dlouhé levé zatáčky před cílem zkoušky bylo plno diváků, kteří spolu se mnou sledovali úžasné divadlo. Nejdříve vykroužil nádherný smyk Belgičan R. Droogmans a odměnou mu byl obdiv i potlesk všech přítomných. Tenhle jezdec s vozem Ford Escort BDA patřil dvakrát k ozdobám startovní listiny mladoboleslavské soutěže a dvakrát tady taky vyhrál. To už sem dorazil Polák B. Krupa s modrým renaultem, ale je příliš rychlý a přetažený smyk ho vyhnal až na trávu vnitřku zatáčky. Se zenitem se mi podařilo pořídit několik záběrů této situace a lehce ve mně hrklo, když vůz málem sjel mezi lidi pod silnicí. A ani S. Kvaizar nechce v ničem zůstat pozadu.

1981 – Nádherný průjezd zatáčkou u Březovic. R. Droogmans se silným fordem nadchl všechny fandy i fotografy

Zadkem bílé stotřicítky vymetl příkop a pěkně poprášil první řady diváků! Samostatnou kapitolou rychlostních zkoušek Rallye Škoda byl okruh. Nebo také zkouška stálosti výkonu, jak se jí dříve říkalo. Jezdilo se na široké výpadovce směrem na Jičín. Vozy tady startovaly ve skupinách a po pěti vteřinách je startér posílal na širokou asfaltovou trať. Pro diváka velmi zajímavá podívaná na úvod do soutěže, ale já jako fotograf amatér tady trpěl. Bez teleobjektivu (tenkrát) jsem si musel složitě hledat místa co nejblíže trati a fotky stejně nestály za moc. Na vlastní oči jsem tady viděl natáčení filmu Upír z Feratu a odstoupení A. Ferjáncze. Ale dneska už je to jen zaprášená historie. V mém vzpomínání nelze vynechat rychlostní zkoušku Roudný – Loktuše. Cesta sem byla pro mě zprvu velmi komplikovaná. Vlakem do Turnova a pak autobusem. Místo startu do této zkoušky sousedilo s levou a pravou zatáčkou ve sjezdu z kopce. A když jsem se činil, dal se nafotit start do zkoušky i průjezd zatáčkou té samé posádky. Ovšem ne celého pole.

Takhle jsem si do alba zdokumentoval chybu Poláka B. Krupy – 1981

To by bylo přebíhání na zbláznění. A také by se hodně zvedla spotřeba filmů. Za úspěchy ve fotosoutěžích pořádaných v rámci rallye mi pořadatelé poskytovali něco jako FOTO-akreditaci. Ta mi často usnadnila situaci „v boji“ s diváky a pořadateli o místo u trati rychlostních zkoušek a v jiných prostorech při soutěži. A když jsem pak spolupracoval s různými motoristickými časopisy a byl regulérně akreditovaným novinářem, dobře se mi vzpomíná třeba na rok 1988. To se pořadatelé rozhodli (a nebyli tenkrát v republice sami) připravit pro novináře autobus, který je vozil po trati soutěže. A jestli se dobře pamatuji, bylo to s výsledkovým a jiným servisem! Paráda! Díky tomu se mi podařilo objevit i další zajímavá místa kolem trati mladoboleslavské soutěže a zažít spoustu pěkných setkání s řadou posádek, novinářů i lidí kolem rallye. S tím ostře kontrastuje rok 1983 a můj nejoriginálnější návrat z Rallye Škoda.

Start do noční zkoušky v Březovicích, úžasná atmosféra a Ital Corradin

Cílem poslední 48. rychlostní zkoušky Stružinec – Černá u Lomnice nad Popelkou projel rozesmátý vítěz R. Droogmans s fordem, druhý G. Kalnay s opelem a další. Já sbalil zenita i blesk do tašky a vydal se pěšky k hlavní silnici mezi Turnovem a Jičínem. Bylo dlouho po půlnoci, když jsem na zastávce ČSD v Jinolicích zjistil, že už nic nejede. Jen u nějaké hospůdky bylo ještě živo. Tam jsem se s jedním klukem domluvil, že mě vezme na „pincka“ a doveze co nejblíže k Jičínu. Cestou jsem jen doufal, že toho moc nevypil, a když zastavil před Jičínem, byl jsem opravdu rád! Na jičínském nádraží jsem se na lavičce prospal a nad ránem vydal prvním vlakem domů.

Podruhé se v Boleslavi objevil R. Droogmans a podruhé vyhrál – 1983

Jeden z nejemotivnějších zážitků na Rallye Škoda jsem prožíval v roce 1985. Ale všechno mi docházelo až postupem času. A každý, kdo se zajímá o rallye, tuto historku určitě zná. Já byl shodou okolností u vyvrcholení napínavého souboje o vítězství a stihl i něco nafotit. Podruhé tenkrát v Boleslavi startoval výborný Švéd I. Carlsson s továrním vozem Mazda RX 7 a od prvních kilometrů vedl před svým největším soupeřem H. Demuthem, který měl k dispozici čtyřkolku Audi Quattro A2. Poslední den soutěže měl Švéd náskok už skoro dvě minuty, ale pak prorazil pneumatiku a zbyla mu jen necelá půlminuta.

V roce 1983 bojoval o přední umístění skvělý Švéd H. Joki s velkou červenobílou toyotou

S bráchou jsme si tenkrát říkali, že už to má mazda v kapse. Tak jsme se šli jen pro formu podívat do cíle poslední 43. rychlostní zkoušky a pak že pojedeme domů. Protože se hnala bouřka a začalo pěkně pršet, schovali jsme se pod střechu nějaké stodoly, z povzdálí sledovali stopku RZ. Já si chtěl udělat jen pár posledních fotek. A když se ve stopce hned za Carlssonem objevilo Demuthovo quattro, bylo nám jasné, že se něco děje! Ruce E. Radaelliho vyletěly radostně vzhůru (to jsem nestihl zmáčknout) a rozdíl tří vteřin poslal německého jezdce, který před deštěm přezul na mokro, na vedoucí pozici!

Do továrního vozu Škoda 130 LR usedl v roce 1985 i Francouz P. Lartique. Právě bojuje ve valovickém písku

Je toho hodně, co se člověku vybaví, když prochází staré záběry, ale o všem tady psát ani nechci. Bylo by toho až moc. A taky si ani nemyslím, že moje záběry jsou nějak jedinečné. Většina fotek je spíše dokumentem než super-záběrem. Je jich strašné kvantum a vybrat z nich není jednoduché. Tak to berte s rezervou. Určitě bych ale chtěl moc poděkovat redakci eWRC, že mi umožnila zrealizovat toto vzpomínání a přiblížit vám všem fanouškům rallysportu dobu minulou, která má pro mě své kouzlo i po letech. A věřím, že nejsem sám. Můj dík patří i vám všem za reakce a komentáře pod jednotlivými články.

Rok 1985 – to je M. Šefr ve Valovicích

Jen z vozů Opel Manta 400 v časové kontrole – 1985

Moc pěkný úsek RZ byl kousek od M. Boleslavi. Z Řepova na N. Telib

Cíl poslední rychlostky v roce 1985 a I. Carlsson s mazdou přichází kvůli lijáku o téměř jisté vítězství v soutěži! I taková může být rallye

1986 – M. Jonsson předvádí nádherný smyk v místě, kde se trať RZ vrací ke startu. Moc pěkné místo

A. Schwarz na trati šotolinového úseku v roce 1986

Je ráno. M. Pregliasco žene lancii kupředu, ale na vítězství to není – 1986

Tuhle fotku jsem si moc oblíbil a zvětšoval ji na formát 30x40 – 1986

Belgičan P. Snijers na voze Lancia 037 Rallye v roce 1986 Bohemku vyhrál

Tak to je můj největší skok, který jsem kdy viděl. Jedinou vadou je, že jsem kvůli nedostatku světla fotil na film 30 DIN a je docela znát zrno. B. Münster tady provedl doslova brutální skok přes hlavní silnici – 1987

Přes hlavní silnici létaly v roce 1987 i škodovky

1987 – I s velkým volvem to jde

U nás velmi populární „Mundl“ R. Baumschlafer za volantem toyoty – 1987

Posádka M. Tesař – V. Ondroušek a Škoda 130 LR bojují na kostkách v roce 1988

Servis továrních vozů na ploše před stadionem v M. Boleslavi – 1988

Malý fanda rallye si přišel pro podpis od továrního jezdce Volkswagenu E. Webera -1988

Neodmyslitelný člen továrního týmu Škoda Nor J. Haugland na trati televizní RZ na ploše před stadionem – 1988

Rok 1988 a sešlost před startem do rychlostní zkoušky u Roudného. Zcela vpravo talent minulého století J. Sedlář

J. Vodehnal se snažil, ale traktorovou pneumatiku u zdi stejně trefil! Jeho jízda s moskvičem byla vždy velmi atraktivní – 1988

Takové rychlostní zkoušky patří k rallye jako Bohemka k létu. E. Schlager s golfem v prachu cest – 1988

Na startu do ročníku 1989 stojí Sepp Hopfer se sierrou

1989 – Když škodovka vaří. Velká starost posádky M. Tuček – A. Pilný. Pro úspěch fotografa je důležitá intuice ale i štěstí na zajímavé okamžiky. Těch jsem kolem Mladé Boleslavi zažil celkem dost

Lancia Delta HF Astra Rallye Teamu dovezla v roce 1989 Itala F. Arlettiho do cíle na druhém místě

V roce 1990 se jela Bohemka na podzim. S novým vozem VW Golf 60 ji vyhrál R. Baumschlager

Píše se rok 1990. Takovou sešlost už nikdy na startovní rampě mladoboleslavské rallye neuvidíme: časoměřič O. Nývlt, jezdec J. Haugland, televizní komentátor L. Pecháček a M. Cejp