Zdeněk Zdráhala a Honza Kulajta jsou dalšími dvěma novici v rallysportu, kteří původně jako řada dalších začínali svou motoristickou kariéru na dvou kolech. V rally zatím stačili udělat teprve své první krůčky a postupně se rozkoukávají.
Tyhle dva valašské ogary vážně stojí za to poznat. Nevěříte? Tak se za nimi někdy zkuste stavit v servisní zóně a chvíli s nimi pokecat. Níže uvedený rozhovor je co nejvěrnějším, byť lehce korigovaným přepisem jednoho našeho společného povídání.

Chlapi představte se čtenářům eWRC. Alespoň po stránce motosportu. Tady už máte leccos za sebou.

H: Třetí místo ve třídě v Krkonoších :))) Tam jsem do dotazníku před startem napsal, že úspěchy teprve přijdou. Takže to asi můžu klidně zopakovat.

Z: Člověče on myslí motorky…

H: Jo jako motokros? To stejně nikoho nezajímá.

Zkus to…

H: Já ani nevím. Mistr Moravy 2002 v MX, 6. V MČR 2003, 3. v MČR juniorů 2003. To jsou samé nesmysly člověče… Nevím, co by se dalo říct. Spousta zahraničních soutěží…

Z: Když to shrneme tak docela úspěšnej motokrosař.

Zdeno, Ty jsi taky cosi kroutil s motorkami, pokud vím.

Z: Já už bych se nazval veteránem. Někdy v letech 1993-97 bylo pár pokusů v Enduru. To už je skoro 20 roků. No, a jelikož už na dvě kola nemám dostatek fyzického fondu…

H: To napiš i u mě :)

Z+H: Tak jsme přešli na dvě kola…

Co vás přivedlo k rally?

Z: Když to vezmu stručně, tak základ byl Rally Cihelna.

H: Vysvětli mu to.

Z: To znamená, že asi před rokem a půl napadla spousta sněhu. V té době jsem měl Fabii RS a šel jsem jí s kamarády otestovat. Bokovice levá, bokovice pravá, několik otěrů a tak jsem se vlastně dostal k rally.

A dál? Ty ses už předtím hodně pohyboval v okolí Honzy Štěpánka…

Z: Dál to šlo tak, že přes jednoho z mých zaměstnanců jsem se spojil se Silvestrem Mikuláštíkem, ten nás párkrát svezl na hřebíkách. To mě tak heclo, že jsem si pořídil od Honzy Štěpánka Subaru STI „čtrnáctku“ a pomaličku jsme se začali vozit na místních amatérských podnicích. Šíma Cup, Rallyslalom a tak jsme došli až ke sprintům.

A co ty Honzo?

H: No přes vás mistři, protože vy neumíte mluvit o ničem jiném. A proč se mě na to ptáš, když to vlastně celé znáš? Docela zajímavé, když se spolupachatel ptá na své činy :)

Protože se neptám kvůli sobě.

H: Základ byl letošní Valašská Rally, kde naše společnost byla hlavním partnerem. Měl jsem vše okolo na starosti a dostal jsem chuť si rally vyzkoušet v reálu. Zdena tam dělal předjezdce, svezl mě a společně s pár lidmi jsme se dohodli, že by se dalo něco vymyslet. Docela rychle jsme dali dohromady můj start jako spolujezdce s Marcelem Havláskem na Lužických Horách a následně jsme spáchali i Krkonoše. Zdena mi nabídl ať s ním jedu, tak jsem jel :)

Zdeno, Ty takhle volně nabízíš svezení na sprintech?

Z: Ono to vzniklo tak, že moje druhá světová našeptávačka Markéta Rýdlová, (protože první světový našeptávač je Mára Omelka, to je bez debaty), se připravovala na zkoušky na VŠ, takže neměla čas. Další věc byla, že jsem chtěl zkusit s Honzou jet. Byla to taková výzva pro oba, jak to dopadne.

H: Mně to přišlo vhod. Neměl jsem nic domluveno, a když mi Zdena dal nabídku, tak jsem ji rád přijal. Plán byl, že se dobře pobavíme a tak to taky proběhlo. No a taky jsme slyšeli, že v Krkonoších jsou pěkné místní šelmy, takže jsme to s rychlostí nepřeháněli, ať toho co nejvíce vidíme.

Co se vám na rally vlastně líbí?

H: Adrenalin. Ten mi po odchodu z motocrossu chyběl.

Z: Přesně tak, předstartovní adrenalin. To je nirvána. Ambrosie a nektar v jednom.

H: Taky se nám líbí, jak jsou někteří lidi k sobě takoví kamarádští. Nikdo nikoho nepodělá, všichni jsou k sobě hodní. To ani nechápu. Na to, kolik se v tom točí peněz… :)

Z: Hrozně srdeční jsou někteří lidi. Nazval bych to takovým soudružským přístupem…

Zdena přesedlal v Krkonoších po dvou sprintech s Fabií A5 do Clia A7. Proč?

Z: Protože Fabia byla neustále nějaká nemocná. Tenhle náš trojlístek – Markéta, Honza a já má hlavní cíl, vyjet si mezinárodní licence, abychom mohli vytáhnout z garáže Subaru, takže jsme hledali auto, které dojede, když to Fábce moc nešlo. Proto jsme přesedli do týto vostrý, hrabatý francouzský mašinky. My ty Renaulty máme prostě rádi. Já jsem jezdil dlouho s kamionem Magnumem, tak chci zůstat věrný značce. Říkal jsem si, že by mohlo být u obou aut podobný ovládání, akorát že nebudu muset před startem nafoukávat vzduch, ale dám si raděj cigárko. A taky mají takové sympatické znaky.
Teď už vážně. Jednak je Jaromír Tomaštík kamarád, tým sídlí blízko a byla dobrá nabídka. Nechtěli jsme divokou A5, u které byl neustálý otazník, jestli dojede, nebo ne. Byla to jednoduše zajímavá alternativa. Když už jsme přesedli, tak jsme to zahájili pro jistotu lehkým záhozem.

Na to jsem se chtěl taky zeptat, protože o vašem úvodním velkém testu, který trval neuvěřitelných 500 metrů, se ještě dost dlouho bude mluvit…

Z: Já bych spíše řekl, že k testu jsme byli donuceni :)

H: Přesně, kluci nás přemluvili. My chtěli hned závodit :)

Z: A na testu se nám to hned po pár metrech žvejklo., jelikož, co si budem vykládat, gumičky nebyly zahřátý a velký problém byl posilovač brzd, který mě při brzdění zmátl, a poslali jsme to do pampelišek. Trošku jsem si přiklepl brzdičku a vozejček se vezl. Už nebylo ani záchrany, ani pomoci.

Co jste si z této příhody vzali do závodu?

Z: Honza to, že mi celou dobu opakoval – nikam nespěchej, musíme hlavně dojet.

H: Musím k tomu dodat, že Zdena je strašně rozhoněný člověk a je třeba ho brzdit. Tak jsem ho brzdil a vyšlo to až do cíle. No a tím, že před námi vypadl Karel Pohner, tak to vyšlo i na pohárek.

Z: My jsme do Krkonoš jeli s hlavním cílem dojet. Žádné závodění a zbytečné blbnutí. Uklidňující faktor byl ten, že nám Jaromír v sobotu ráno zaslepil posilovač, který nám na testu natropil tolik neplechy.

A co krize?

H: Byla, byla… Byli jsme v houští, ale to Zdena nebral jako krizi. Horší to bylo v lesíku, kdy jsme dostali trošku kopaneček. Měli jsme tam trošičku problém v rozpisu. Ty předohraby to je hrozné peklo. Furt sa to někam bere.

Který to byl váš závod?

H: Druhý

Z: Třetí

Co s vámi bude dál?

Z: Teorie je taková, že buď spolu pojedeme Telč, nebo Pačejov. Musím to nějak rovnoměrně rozdělit mezi Markétu a Honzu.

Až získáte mezinárodní licence, co pak?

Z: Veliký peklo :)

H: Zdena vytáhne N14 a já budu čekat, co spadne z nebes.

Zdeno, proč sis vybral Subaru a ne Mitsubishi?

Z: Protože sedáváme na baru, tak máme blíž k Subaru. A aby se to startovní pole trochu naředilo. Myší je moc…

Jezdíte se na rally dívat?

Z: Loni jsem absolvoval celý malý mistrák s týmem Honzy Štěpánka.

H: Já jsem se byl v minulosti kouknout akorát na Barumce. Letos už jsem poctivější. Kromě Valašky jsem byl i na Třebíči a se Zdenou se chystáme i na Bohemku.

Kdo vám v začátcích dával největší rady, jak na to?

H: První rady v autě mi předával před našim startem Marcel Havlásek. Z hlediska spolujezdcování pak musím hodně poděkovat za spoustu věnovaného času velezkušeným spolujezdcům Jurovi a Bobovi Černochovým. Kluci se mi skutečně věnovali před prvním startem několik dní svého času a to mi opravdu hodně dalo.

Z: Když mám jmenovat taky tři lidi, tak Honza Štěpánek, Marek Omelka a Silvestr Mikuláštík. Loni jsem s Honzou a Markem absolvoval hodně seznamovaček a měl tak možnost toho hodně okoukat.

Pánové, zaměřme se teď na chvíli na kondiční přípravu.

H: Dalo by se říct, že našim skoro hlavním sponzorem je Valašskomeziříčská restaurace Rajka, kde se skoro každý den kondičně připravujeme.

A co takhle nějaký sport?

Z: My se furt nutíme, furt. Teď jsme šli v pondělí běhat a podívej se, jak to dopadlo… (pozn. Honza měl v době rozhovoru horečky okolo 39)

H: Přesně tak. Po Krkonoších nás přepadla velká sportovní euforie, dali jsme si 20 kilometrů a nakonec uběhli jenom dva. Ale každopádně jak se uzdravím, tak na to jdeme, protože jsme zjistili, že na to Clianko jsme těžcí, tak s tím musíme zatočit.

Z: Každej musíme dát dolů 20,30 kilo, abychom si mohli dát třeba i druhou rezervu.

H: Já mám taky problém v tom malém autě otáčet stránky…

Nehodláte si někdy přehodit místa?

H: Já se určitě chci v brzké době svézt za volantem a vyzkoušet, jak mi to půjde.

Z: Kámo, já bych to asi nedal. Já mám jako spolujezdec hroznej strach. Možná tak ještě sprint v Praze bych zvládl, na tom stadiónku, ale jinak mezi buky – to nedám.

Co vzkážete na závěr čtenářům eWRC.cz ?

Oba: Ať vás rally hlavně baví. Choďte na závody v co největším množství, a když budete mít cestu do servisu, klidně se zastavte na kus řeči. Budete u nás všichni srdečně vítáni :)